Bowie, David - Scary Monsters (and Super Creeps) (1980)

Scary Monsters (spolu s albem Station to Station) jsou nejlepší Bowieho alba. Ne, že by se dala navzájem příliš srovnávat, ale pokud jde o míru kvality a hudebnosti, tak určitě ano.

Scary Monsters je od začátku do konce velmi překvapivé album. Prvoposluchač vůbec neví co má čekat v příští písni. Poslouchat Scary Monsters je dobrodružství. Tím už vyslovuji názor k hudební kvalitě. Jde o v podstatě konvenční písničky, klasické pop-songy rozvíjející jedno téma (jak už bývá u Bowieho zvykem, je i tohle album koncepční). Ale tyhle písničky jsou hrané způsobem a stylem velmi nevšedním a originálním. Není bez souvislosti, že na albu obsluhují kytaru taková jména jako Robert Fripp, Carlos Alomar, Pete Townshend. Celé album má výrazně rockový zvuk, ale nejde o žádnou vycpávku. Kytary výrazně dramatizují atmosféru skladeb a dělají z nich místy cosi až noisově-avantgardního. Velmi originálně se tady pracuje se stavbou samotných skladeb. Jsou často složeny z více než tří hudebních motivů, které se navracejí, variují, proplétají a prolínají v originálních až kubistisckých figurách. Náboj celého alba je výrazně dramatický, Bowie někdy zpívá až na pomezí hysterie, ale zase: není tu cítit žádný samoúčel.

V první skladbě překvapí japonština. Skvělý úvod zakončený Bowieho dramatickým křikem: Shut up! Ve druhé skladbě se prudký nájezd akustických kytar změní v elektrickou takřka baladu zakončenou šíleným řezavým sólem el. kytary podbarvené akustickými. Hodně působivá věc. Skladbu Scary Monsters mám nejraději. Nadupaná záležitost s lehce zkreslenými vokály a skvěle klouzavou kytarou. Přímočarý rytmus a textová narace. Proslulá Ashes To Ashes je také jedna z nejlepších skladeb alba. Myslím, že do MTv se dostala kvůli popovému zvuku, ale její stavba není vůbec jednoduchá. Tahle skladba se dá snadno podcenit. Fashion - nařvaný a pompézní spodek. Fakt je ten, že tahle skladba je textově poměrně dost kritická k establishmentu populární kultury. Přesto z ní chytlavá melodie učinila další z hitů alba.

Album se textově zabývá identitou, hledáním a ztrátami identity. Možná proto, že Bowie sám v té době hledal sám sebe. Objevuje se tu postava Major Tom, která se poprvé objevila na albu Space Oddity z roku 1969. Z tohoto hledání, z nejasných vizí a neujasněných představ o tom kam směřovat dál, udělal Bowie téma této desky. Ve spojení s jeho mimořádným pěveckým nasazením, instrumentálními výkony (hlavně kytaristů!), rockovým zvukem, existenciálními motivy v textech, tyto aspekty dělají z této desky jednu z nejlepších Bowieho desek.
reagovat

luk63 @ 13.05.2013 14:22:40
Určitě jedna z nejlepších Davidových desek, ale jestli úplně nej, to bych si netroufal říct. Já má hodně rád ještě Aladdin Sane - ta je asi moje top od DB, a řadu dalších...

Egon Dust @ 06.04.2019 10:09:32
Špičková recenzia!!!

Pro mě je Scary Monsters šperk Bowieho kariéry, jeho nejlepší album z 80.let a možná jeho nejlepší deska vůbec. Můžete se mnou souhlasit a nemusíte. Album obsahuje řadu hitů - Ashes To Ashes, Fashion ( možná už lehce vyčpěly a ohrály se), mě nikdy nenudící Scary Monsters či úchvatnou Up The Hill Backwards. Za zmínku jistě stojí i píseň Because You're Young a nesmíme zapomenout pochopitelně na Teenage Wildlife, možná nejlepší skladbou na celé desce. No a úvodní It's No Game (Part 1) ? Pro mne posluchačská onanie. Celá deska má navíc moc pěkný obal a podle mě lepší album u Bowieho v 80.letech už nenajdeme. Krom desky Tin Machine je toto album jako jediné vyloženě rockové.
reagovat