terka - @ 31.05.2018 | #

Debut Caravan a jejich tvorbu z první poloviny sedmdesátých let mám moc ráda. Prostřednictvím jejich hudby na mě dýchá závan vzpomínek na dobu dětství. Hudební charakter kapely Caravan je hravě zábavný, často až líbezný, a místy spadne do mírné psychedelické úzkostlivosti. Richard Sinclair a Pye Hastings mají příjemné hlasy, díky kterým si občas vzpomenu na Beatles.

Ve velmi spoře vypracovaném profilu čtu, že kapela patří do Canterbury scény. Právě ten pojem zadávám do Wikipedie a žasnu, kolik kapel kdysi v této oblasti působilo. Až na tři známá jména jsou pro mě ostatní pojmy absolutním tabu. Caravan patří jedna z prvních pozic a podle všeho byli právě oni tou neúspěšnější kapelou z tohoto regionu.

Už první skladba A Place of My Own má hodně specifickou atmosféru. Neznám žádnou jinou kapelu, která by se jim podobala. Asi to bude vězet ve zvláštně vypracované melodice, kterou hudebníci velice citlivím způsobem přehrávají. Projev Caravan není nijak bombastický, ani umělecky pompézní. Prezentuje se až okatě civilně. Možná právě to, mě k nim přitahuje.

lover-of-music @ 31.05.2018 09:45:39 | #
terka: Já taky nemám problém s dlouhými skladbami. Třeba Topographic Oceans, Close To The Edge od Yes nebo Thick As A Brick od Jethro Tull přímo zbožňuji (no, to je slabé slovo), ale tam se neustále něco děje, kdežto u Nine Feet Underground se skoro celých 20 minut nudím a táhne se to. Ale to je můj čistě subjektivní pocit.

Těším se na Tvé další recenze a doufám, že to budou opět klasické 60. léta.