Reakce na recenzi:

Óin - @ 26.09.2009

Debutové album Caravan, které vyšlo v roce 1968, má ještě poměrně daleko ke klasickému zvuku canterburské školy, k jejímž čelným představitelům je kapela počítána.

Jeho ladění je převážně psychedelické, s lehkými náznaky progresivního popu, můžeme zaznamenat i některé prvky folku či jazzu. Dominantní jsou Sinclairovy klávesy, místy znějící jako varhany Matthewa Fishera z Procol Harum.

A právě Procol Harum, společně s prvními alby Family, Traffic a Pink Floyd barrettovské éry, jsou prvotině Caravanu hudebně nejblíž. Písně jako Grandma's Lawn nebo Cecil Rons by se klidně mohly objevit na Piperovi.

Co se mých favoritů týče, vyzvedl bych úvodní skladbu, pak Love Songs With Flute, obsahující sólo na flétnu v podání hostujícího Jimmy Hastingse a konečně i závěrečný devítiminutový opus, předznamenávající další hudební vývoj téhle party.

Pro úvod do tvorby Caravan bych tohle album nedoporučil, rozhodně je ale zajímavé poslechnout si, z jakých kořenů kapela vychází. Dávám silné čtyři hvězdičky.