steve - @ 26.01.2021 | #

Že se může malinko nepodařit hned druhá nahrávaná deska, toho jsme svědky u mnoha kapel. Jednou takovou jsou i Caravan. Ti si skvěle našlápli svým výborným debutem, ale druhý zářez do pažby se jim už tak moc nepovedl. Jako zajímavý tah můžeme hodnotit prostřídání krátkých s dlouhými skladbami. Jenže ty dlouhé nemají tolik nápadů a silných částí, aby dokázali utáhnout tak obří čas. Člověk se v této trojici snadno ztrácí a chvílemi taky pěkně nudí. Vyprávět by mohli obě z kratších věcí, paradoxně ta nejdelší, tedy Can't Be Long Now/Francoise/For Richard/Warlock, se povedla. Vyloženě tristní je úvodní titul If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You, který svou banální dětinskostí jen otravuje. Na druhé straně leží sice trochu vtíravé, avšak určitě zapamatovatelné Hello Hello a roztomilé As I Feel I Die. Minutky Asforteri a Limits jsou pouhou výplní. Naštěstí se s třetí, dodnes nejuznávanější nahrávkou In The Land Of Grey And Pink Caravan výrazně pochlapili a tak jim toto mírné ušlápnutí stranou dokážu odpustit.

Kritik Vláďa @ 26.01.2021 11:44:31 | #
Souhlasím s Tebou Steve. První album Caravan se mi taky moc líbí. Má takový podmanivý psychedelický odér a pěkné melodie. Hodně tam vyčnívají Sinclairovi varhany. Nicméně tuto druhou desku nějak nevzývám a zdá se mi průměrná. Z této desky mám rád akorát písně And I Wish I Were Stoned/Don't Worry a ještě With An Ear To The Ground, které mi připomínají melodický materiál na debutu.
Následujícím albem In The Land Of Grey And Pink definitivně definovali svůj styl, a myslím, že je to jejich vrchol.

Mimochodem, mám pocit, že hodně lidí označují Caravan za progresivní rock. Já to tak nevidím. Spíš bych je zařadil do škatule jazz/soft rock.