Reakce na recenzi:

Snake - @ 14.03.2015

Album For Girls Who Grow Plump in the Night je prvním, které vnímám jako krok stranou. A opravdu nevím, jestli za to můžou změny v sestavě, nebo ta všudypřítomná viola. Každopádně po deskách If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You a In The Land of Grey and Pink je tu znát jistý posun, ale nevím, jestli správným směrem...

Úvodní skládačka Memory Lain, Hugh / Headloss je v pohodě a zvlášť ve druhé polovině se mi opravdu líbí, ale "rokec" Hoedown mi nějak nejde pod fousy. Surprise, Surprise je baladou vcelku tuctovou a tak trochu vzrušení - opět zvlášť v druhé polovině skladby - cítím až u čtvrté C'thulu Thulu. A tady jako kdyby se to zvrtlo a album se nějak zlomilo, dál už jej přijímám zcela bez výhrad, anžto The Dog, The Dog, He's at It Again je vskutku pěknou, melodickou písničkou s výbornými vokály a kouzelnou instrumentální vsuvkou. Caravan si libují v delších a do několika částí rozdělených skladeb, další takovou je Be Alright / Chance of a Lifetime. V první části překypuje energií a moc se mi zamlouvá doprovod důrazných smyčců, v té druhé už je zase neodolatelně křehká a melodická.

Vrcholem alba je pro mě závěrečná a zcela instrumentální suita L' Auberge du Sanglier / A Hunting We Shall Go / Pengola / Backwards / A Hunting We Shall Go, která se v některých okamžicích hodně přibližuje k tzv. vážné hudbě. Nádherný a učebnicový příklad symfonického rocku.

A není to všechno, máme tu přehršel bonusů. US Mix Memory Lain, Hugh / Headloss líbí se mi víc, než původní verze, půvabná je i instrumentální varianta skladby "Be Alright...", v tomto případě přejmenovaná na No! (Be Alright) / Waffle (Chance of a Lifetime). Krasojízda pokračuje, své instrumentální podoby dočkala se i úvodní "Memory Lain, Hugh", přejmenovaná na He Who Smelt It Dealt It a opět je to skvělá ukázka symfonického rocku. A já si kladu otázku, proč se tyto parádní verze nedostaly už na původní vydání ? Surprise, Surprise je o minutku kratší, s vokálem beze slov, ale daleko křehčím a pohádkovějším aranžmá. I tuto verzi bych upřednostnil před tou, která se dostala na oficiální nosič. Je tu závěr a s ním další zvukomalebné instrumentální kouzlení, Derek's Long Thing...

To je snad první deska, kde si bonusů cením pomalu víc, než původních skladeb. Mé hodnocení 3,5 se tímto překlápí nahoru a případným zájemcům doporučuji reedici Decca / Deram 2001.