Reakce na recenzi:

Le Fantak - @ 17.12.2014

Ačkoliv již několik let považuji Deep Purple za jednu z nejlepších rockových skupin vůbec, přiznám se, že jsem vždycky spíš obdivoval první dvě desky, Fireball a Machine Head. Když jsem však In Rock objevil v mexickém obchodě s hudebninami za neodolatelných 120 korun, jal jsem se po poměrně dlouhé době poslouchat i tento, jak už nyní mohu říct, hudební skvost. Songy Speed King a Child In Time dobře znám, druhý jmenovaný vyloženě žeru, ale zbytek u mě za tu dobu, co jsem album neslyšel, nějak upadl v takové polozapomnění.
Speed King album otevírá ve velkém stylu. Instrumentální úroveň je na vynikající úrovni - jak jsme tomu ostatně u Purplů zvyklý - Gillan řve z plných plic, prostě pecka. Druhý song je spíše o kytarovém rifu, pěkná skladba, ale žádný zásadní kus. To už ovšem nelze říct o geniálním Child In Time. Pochybuji, že se tu najde někdo, kdo by skladbu neznal,vždycky mě z ní běhá mráz po zádech. Neodpustím si připomenout, že song byl inspirován skladbou Bombay Calling od mých oblíbenců It's a Beautyful Day.
Dozní tóny Lordových hammondek, začne další song, Flight Of The Rat. Znovu výrazný kytarový rif, procítěný Gillanův zpěv a obrovské nasazení celé kapely. Tentokrát ovšem přichází na řadu i poměrně dlouhé a netradiční sólo, to ovšem není důvod, aby snad ubrali pánové na tempu, právě naopak. Po sedmi minutovém „nářezu“ skladku stylově uzavírá Ian Peace. V podobném duchu se nesou i další skladba – u desky si prostě nevydechnete. Za zmínku určitě stojí melodičtější Living Wreck i závěrečná Hard Lovin' Man, kde dostávají všichni hudebníci spoustu prostoru, především Blackmore ho využívá svým osobitým způsobem.
Skvělý počin, hard rockový nářez na úrovni, ale stejně se nemohu ubránit pocitu, že Fireball je přeci jen lepší.