Balů - @ 21.12.2017 | #

Jak vidno, Deep Purple v našich srdcích stále žijí.

Tak já se posunu trochu blíže ke kořenům.
To co dokázala vytvořit sestava MK II v sedmdesátých je zlatá historie hard rocku.
A do ní samozřejmě patří i toto album, i když nikdy nemělo u fans velký ohlas.
Proč asi? Protože se čekalo pokračování Mechanické hlavy.

A teď to rozeberu.
Máme zde jeden úspěšný singlový zářez a spoustu bluesových melodií.
I já si k té desce hledal cestu trochu déle, ale našel.
Gillanův zpěv je zde stále úžasný a Lordovy hammondy také.

Oceňuji, že je deska zase jiná.

Můj osobní žebříček je tento:
1- Fireball
2- Machine Head
3- Made in Japan
4- In rock
5- Who do we...
6- Burn

Co vy na to ?
Proto dávám čtyři a půl hvězdy.

northman @ 22.12.2017 04:44:15 | #
Deep Purple jsem poslouchal na střední škole, měl jsem štěstí bylo to v období vydání jejich nejslavnějších alb. V současné době je neposlouchám a nezajímají mě jejich nové desky. Zajímají mě spíše jejich koncerty u nás, chci si vynahradit to, co nám bolševik neumožnil. Skupinu jsem vždy měl zafixovanou a postavenou na klávesách Jona Lorda a přesných bicích Iana Paice, Blackmore mě nikdy nezaujal. Jejich desky nemám ve sbírce, a když už si pustím nějaký hard rock , tak to jsou Budgie, nebo Led Zeppelin. Hodnotit tuhle desku nechci, jaká je, to je vždy subjektivní pocit, každý to slyší jinak.