Deep Purple - Who Do We Think We Are (1973)

Ačkoli jsem vždycky před Ianem Gillanem upřednostňoval v řadách DP duo Mark III Coverdale + Hughes, chovám i alba gillanovská jako zasloužilé rockové pomníky. Právě dnes mi tyhle archiválie zpříjemňují ledový podvečer.

Woman From Tokyo je pořádný rockový nápor, který by se ctí obstál i na dvou předchozích řadovkách, vedle proslulé Highway Star se nemusí stydět. Po klasickém řádění navíc přichází působivé atmosférické zklidnění.

V Mary Long párplové ukazují, že i oni vzešli z řeřavých bluesrockových kořenů, i když je potom celá tahle vlna překryla hammondovým oparem, což už mi až tak sympatické nebylo. Tahle těžká skladba má ale zvláštní kouzlo s výborným Lordem a Blackmorem a dusným závěrem.

Super Trouper je skladbou tak charakteristicky párplovskou, že kované fandy této kapely musí rozhýbat k horečné aktivitě. Sukovitý tuhý hardrock jak z praku.

A to ještě netušíme, že se Smooth Dancer dostaneme výprask ještě pravověrnější. Zběsilé tempo s nezničitelným tandemem Paice/Glover a výborný výkon Iana Gillana. A opět sympaticky načernalý finiš.

Překvapující je jistě Rat Bat Blue a její gruntovní bluesový prakořen je důvodem, proč mi celý tenhle materiál libě zavání. Až stadionově silový refrén může někomu připadat jako pěst na oko, já se ale náramně bavím, i při skvostném Lordově finále.

Na bluesovou notu zahraje ještě mnohem razantněji Place in Line, no už asi tušíte, že to je lék na mou černou duši. Jako by mr. Blackmoreovi sekundovali kdesi za zády Hendrix, Page nebo Billy Gibbons. No šest minut úsměvu od ucha k uchu, co vám mám povídat.

Our Lady zavírá klasickou verzi alba v tradičním duchu purpuru, i tady ale pětice udržela v pozadí klasického kousku nepatrné bluesové přísady. Vedla Lorda podává výborný výkon až baladický Ian Gillan.

Z bonusů si vedle demáčů zaslouží pozornost Painted Horse, syrové, zčernalé bluesové boogie, to je fantastický kousek, opět jako by vypadl z dílny texaských vousáčů z otlučených kabrioletů a nekonečných dálnic jihu... krása.

Poslední gillanovská deska ze 70. let je zajímavým dílem, jednou části fandů ještě přijatým, jinými už kritizovanou jako ústup z bývalého lesku. Já jsem ale spokojen, protože se tu kapela celkem netypicky poohlédla do zákoutí blues a poněkud pootočila kormidlo od svého přímočarého silového hardrocku. Dnes mi sedla na čtyřku.
reagovat

Hikoki777 @ 01.03.2018 19:20:31
Deska se mě vždycky líbila, byla taková vycizelovaná, s velmi dobrým zvukem. I v dobách analogu zněla jaksi dokonale. Na druhou stranu tam prostě už nebyla ta syrovost, živelnost a možná i radost předchozích desek.
Každopádně díky za recenzi na desku,která bývá často, podle mě neprávem, fanoušky přehlížena.

Martin H @ 01.03.2018 20:22:33
Pěkná, moc pěkná práce. Nejen od EasyRockera, ale i od Deep Purple. Skladbu Mary Long miluju.

EasyRocker @ 01.03.2018 20:52:30
Dnes jsem album slyšel po hodně dlouhé době, i u mě možná trochu zapadlo, o to příjemněji jsem byl překvapen, je to úkrok jinam.

Jarda P @ 02.03.2018 06:30:36
Všechna alba Mk. II mám stejně rád, na rozdíl od In Rocku má Who Do navíc výborný zvuk. Když ji kamarád v roce 1973 dostal z Anglie a měl jsem možnost si ji nahrát a vůbec jsem neměl pocit, že by byla horší než předchozí 3, které jsem už tehdy už měl . Spíš naopak. Ono záleží jestli k této desce člověk přišel v kontextu doby nebo se s ní seznámil až s odstupem času. Já jsem měl to štěstí, že jsem ji poznal v reálu.

PaloM @ 02.03.2018 08:51:11
Dal som poctivé tri hviezdy, teraz to vnímam ako dobrý album, nie výborný :-)

Jak vidno, Deep Purple v našich srdcích stále žijí.

Tak já se posunu trochu blíže ke kořenům.
To co dokázala vytvořit sestava MK II v sedmdesátých je zlatá historie hard rocku.
A do ní samozřejmě patří i toto album, i když nikdy nemělo u fans velký ohlas.
Proč asi? Protože se čekalo pokračování Mechanické hlavy.

A teď to rozeberu.
Máme zde jeden úspěšný singlový zářez a spoustu bluesových melodií.
I já si k té desce hledal cestu trochu déle, ale našel.
Gillanův zpěv je zde stále úžasný a Lordovy hammondy také.

Oceňuji, že je deska zase jiná.

Můj osobní žebříček je tento:
1- Fireball
2- Machine Head
3- Made in Japan
4- In rock
5- Who do we...
6- Burn

Co vy na to ?
Proto dávám čtyři a půl hvězdy.


reagovat

john l @ 21.12.2017 11:38:03
Nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Velmi slabé tři. Zlatý Stormbringer a všechno z osmdesátých.

PaloM @ 21.12.2017 11:38:22
Dobrý album, kedysi so podceňoval. Niet sa čo diviť, po trojici top albumov.

Balů @ 21.12.2017 13:43:57
Ad Stormbringer:
Blackmore se s tou deskou již neztotožnil, proto šel vytvořit Rainbow.
Stormbringer je pěkná hudba, ale kde je ten purpur, který vytvořili ?

Představte si, že by kterýkoli člen Cream používal i nadále to jméno kapely.

Vždy je to o tom s jakou hudbou se proslavili. A pak po personálních změnách
jde většinou již o marketingovou značku.

Zejména debut Rainbow jsem vždy cítil víc jako Purple než jejich desky po Burn.
A tím neříkám, že nejsou dobré, jen už tam necítím ten sytý purpur!

Zdeněk @ 21.12.2017 19:37:30
Po Who You Think We šel tvořit Rainbow? Před tím ovšem
Ritchie hraje na Burn a Stormbringer

northman @ 22.12.2017 04:44:15
Deep Purple jsem poslouchal na střední škole, měl jsem štěstí bylo to v období vydání jejich nejslavnějších alb. V současné době je neposlouchám a nezajímají mě jejich nové desky. Zajímají mě spíše jejich koncerty u nás, chci si vynahradit to, co nám bolševik neumožnil. Skupinu jsem vždy měl zafixovanou a postavenou na klávesách Jona Lorda a přesných bicích Iana Paice, Blackmore mě nikdy nezaujal. Jejich desky nemám ve sbírce, a když už si pustím nějaký hard rock , tak to jsou Budgie, nebo Led Zeppelin. Hodnotit tuhle desku nechci, jaká je, to je vždy subjektivní pocit, každý to slyší jinak.

bullb @ 22.12.2017 08:45:18
Niet pomoci. Deep Purple sú súčasťou nášho "zrenia" do dospelosti. Preto je tu toľko odborníkov. Recenzovaná platňa bola vždy v tieni Machine Head. Z môjho počutia je rebríček:
1. Fireball, In Rock (Tak ako Čáslavská s tou ruskou gymnastkou)
2. Who Do We Think We Are
3. Shades Of Deep Purple
4. Machine Head

jiří schwarz @ 22.12.2017 23:37:33
Druhá sestava DP Mk II psala předešlými 3 alby rockovou historii (zvlášť pak In Rock a Fireball, Machine Head také velmi obecně velmi ceněno, i když dle mého o píď slabší, než předešlé dvě). DP v r. 1973 plném vzájemných rozmíšek zdaleka nenaplnili vysoká očekávání. Na rozdíl od předešlých alb zde chybí jediný nový nápad. Jasně, hraje/zpívá 5 skvělých muzikantů, takže výsledek není nijak špatný. Ale sklouzli do průměru, pro mě 4* zachraňuje přítomnost 2 hitů, Woman from Tokyo a Rat Bat Blue. Můj soušasný vztah k nim je identický s tím, jak napsal Northman. Koncert v Praze letos na podzim výborný.

horyna @ 23.12.2017 07:38:42
Balů díky za recenzi. Trošku mě popostrčila abych si album na netu znovu připomenul a třeba konečně doplnil sbírku. Nic takového se konat nebude, zase nic, vlastně vůbec nic. Nechci se nikoho dotknout, ani mé milované kapely ne, ale tohle je ukrutná slabota. Samožřejmě každý to hodnotíme jinak (obzvláště ti, jež ji měli okolo doby vydání), ale dát Who... do osobního žebříčku před Burn, Storm..., Come Taste... a další a další, NIKDY!! :-)

Balů @ 23.12.2017 11:59:33
Všem reagujících děkuji.
Samozřejmě mne více potěšily souhlasné reakce, ale je jasné, že každý má své uši
a zkušenosti.

horyno, ještě máš hodně času na změnu názoru. Mě to u některých desek trvalo
I 30 a více let.
Na druhou stranu, když jsem četl tvou poslední recenzi na Camel a pustil si je,
tak jsem zaznamenal naprostý nesoulad obsahu recenze se slyšenou hudbou.
Z mého hlediska nemám rád adorování pozdních desek zavedených umělců.
Málokdy to sedí.
Těžko mohou mít silnější inspiraci po 10, 20 a více letech od svých počátků.
Ale jak říkám, každý to slyší po svém.

Co se týče letošních alb, mým albem roku je Oldfieldovo Return... a nový Plant.

Přeji všem krásné Vánoce !!!

Snake @ 23.12.2017 13:11:52
Pěkně zemitej rock´ n´ roll, kterej mě baví. Na svém pět let starém hodnocení bych nic neměnil.

Voytus @ 27.12.2017 13:35:26
První album Rainbow natočil Blackmore ještě coby člen Deep Purple, původně jako své sólové album (únor - březen 1975). Stormbringer vyšel v listopadu 1974 a RB Rainbow v srpnu 1975. Po natáčení Strombringer Blackmore ještě odjel poslední turné s Deep Purple, odešel v červnu 1975 a teprve poté založil Rainbow - ze sestavy, která debut natočila zbyl jen on a Dio. Na první turné v listopadu 1975 už jeli Jimmy Bain, Cozy Powell a Tony Carey. To jen pro upřesnění některých historických dat.

Who do we think we are je i pro mě výrazně slabší, ale o žádný průser se nejedná. Následující Burn je ale přeci jen trochu jiná liga.

Deep Purple nejsou jen legenda, jsou pro mě především zdrojem skvělé hudby. Po silných albech počátku 70. let (ale i ta starší nejsou vůbec špatná), která nabízela šťavnatou a nápaditou hardrockovou muziku plnou silných riffů, zajímavých rytmicko-harmonických struktur a stylotvorného materiálu vůbec, vyšlo v roce 1973 album Who Do We Think We Are. Namlsaní fanoušci čekali další erupce typického energického rocku a svým způsobem se dočkali: Deep Purple znějí v podstatě jako dřív, nicméně, nějaké odlišnosti by se našly.

Vstupní "Woman From Tokyo" není špatná, pěkně se sune, nedrhne, nazakopává... ústřední riff ale nemá tu sílu starších děl, má jižanskou příchuť a naneštěstí není příliš nápaditý, z něho vyrůstající vokální part trpí stejným neduhem. Skladbu trochu zachraňuje formové členění se střední kontrastní pasáží, kde se Paice se svými činely doslova mazlí a Gillan je v citlivé expozici vemlouvavě poutavý; návrat základního riffu ale přináší ono pověstné opakování až do omrzení.
"Mary Long" bohužel opakuje postupy ze starších skladeb, ukotvená basa a nad ní měnící se harmonie je použita třeba ve "Smoke On The Water", které je podobná z více pohledů - po poslední frázi v každé sloce člověk úplně čeká, že Gillan spustí: "Smoke on the water, fire in the sky...". Refrén ale není špatný a má v sobě hezkou melodii.
"Super Trouper" je zase mladší sestra písně "Bloodsucker" z alba Deep Purple in Rock (1970) a podobnost je tady až zarážející: ve vokální lince, ve frázování i ve vstupním riffu.
"Smooth Dancer" je ve svižnějším tempu a přináší banální bigbít s rokenrolovým nádechem, projekcí frázování do instrumentace trochu připomíná starší singl "Black Night" - kapela očividně "vaří z vody". V tomto okamžiku musím svůj vinyl otočit.

Druhou stranu zahajuje "Rat Bat Blue", pokud byste hledali předobraz základního riffu této skladby, pusťte si album Led Zeppelin II a z něho rytmicko-riffovou hříčku "Moby Dick". Střední díl "Rat Bat Blue" je věnován sólovým partům, nenajdete tam ale nic, co by připomínalo nápaditost starších nahrávek, jen tříšť zvuků a hluků.
V bluesovém rytmu (než se zvrtne do hybného boogie) se sune předposlední položka alba "Place in Line" - není špatná, jen Gillan se mi zdá trochu z formy; kapela opět sází na "záchranu" ze strany svých sólistů a tady se to celkem daří: Blackmore je v boogie přesvědčivý a jeho sólo má tah, Lord svůj part vystavěl spíš "plošně".
Jsme u konce s "Our Lady", chorálně pojatý song opět není špatný a já ho mám docela rád, ale i v tomto případě jde o běžné hudební prostředky, zejména harmonický půdorys není zrovna objevný.

I přes všechny uvedené výhrady není důvod si album čas od času nepustit, pořád jsou na něm momenty, pro které se k němu vracím. Pokud si ale chci od Deep Purple pustit něco pro ukojení sluchové nenasytnosti, sáhne většinou jinam.
reagovat

Snake @ 30.12.2012 13:59:56
Napsal jsi to pěkně,Danny a nic na tom nemění ani to,že mě se tahle nahrávka líbí a v hodnocení se tak
rozcházíme.Inu proti gustu...

Who Do We Think We Are jsem si koupil v dvojitém
balení společně s Machine Head o kterou mi šlo
především.V minulosti jsem Deep Purple neposlouchal a tuhle placku neznal,recenze nedávaly mnoho důvodů k přehnaným očekáváním,nečekal jsem nic a byl nakonec příjemně překvapen.Vlastně jediná píseń,kterou hůře trávím je unaveným dojmem působící Place In Line, jinak deska pro mě nemá slabého místa.Naopak nejlepší věcí,mému uchu lahodící,je Rat Bat Blue s výtečnými sóly.Ty album hodnotíš po poslechu z vinylu,já z cd remasteru,zvuk je tady velmi dobrý a nejméně dva zajímavé bonusy navrch.
Mé hodnocení tři a půl a za pěkně zpracovanou
reedici klidně zaokrouhlím nahoru.

Danny @ 30.12.2012 22:38:01
Snake: zdravím tě a dík za reakci, snažil jsem se poctivě zhodnotit nahrávku skupiny, u které mám tendenci být lehce nekritický (což je u fanoušků běžná věc, znáš to určitě sám) a přesto mám u tohoto alba pocit, že materiál na něm je "ušitý horkou jehlou" a - jak jsem popsal v textu - možná bezděčně odkazuje ke starším věcem... Ale co, naše diskuze je jen důkazem toho, že existence alba má smysl a hodnocení nějakým počtem hvězd není až tak podstatné.

Jarda P @ 31.12.2012 18:48:12
Jako silvestrovský žertík dát této desce 2 body beru. Ale u mě jsou poslední 4 desky s Gillanem v sestavě Mark II za 5 bez rozdílu. Asi to je tím, že jsem je poslouchal v době vzniku a mám k nim i silně emocionální vztah. Pokud by mělo být Who Are za 2 body, jejich poslední desky by musely jít do mínusu.

adam @ 31.12.2012 20:58:13
za to ze je silvester so ochotny dat 1 bod.... inac odpad. tato zostava totiz ukazala ze ma na viac

Prakticky posledný album najslávnejšej zostavy zo 70. rokov stojí tak trochu v tieni svojich štyroch predchodcov. Samozrejme, všetci vieme, že vzťahy medzi hudobníkmi boli na úrovni delenia bývalej Juhoslávie, v takej atmosfére sa ťažko skladá, poprípade iskrí nápadmi. Každý, kto niekedy hral v nejakej skupine a zažil situácie, kedy sa lámal chlieb a odchádzalo sa (na koho to padne, že oznámi nepríjemnú novinu a pod.), si dokáže predstaviť, o čom hovorím.

Takže tu máme rockový album, ktorý na Párplov znie, mierne povedané, priveľmi priamočiaro. Doterajšie iskrenie nápadmi alebo sólami veľmi nebadať, čo však neznamená, že ho hneď zo začiatku odpíšem.

Veď hneď v úvode zaznie pomerne vydarený hitový song Woman from Tokyo. Je jasné, že má aj singlovú podobu. A nasledujú priame rockové skladby ako Mary Long či Super trouper. Kým prvá je naozaj skôr do počtu, druhá sa trošku snaží nadobudnúť čosi z In rock. Darí sa jej to čiastočne, nemala by mať to prebudené echo a nijaký akože vokálny refrén. Našťastie, dojem napravuje najtvrdšia skladba na albume, Smooth dancer. Správne odsýpa, aj ten rock’n’rollový klavír je vlastne milý. Rat bat blue je ďalším svetlým okamihom dosky. Znie staromilsky Párplovsky. „Ževraj“ blues Place in line mi trošku k Párplom nepasuje, ani neviem, prečo vlastne. Na záver zaznie ťaživá Our lady, ktorej by tiež prospel prirodzenejší zvuk. A vokály tváriace sa sťaby Uriah Heep (s dôrazom na tvárenie sa) sú úsmevné.

Celkovo sa mi album celkom páči. Už na ňom nie je to hľadačstvo a novátorstvo minulých štúdioviek, ale to mi vôbec nevadí. Dávam tri a pol hviezdy, pričom zaokrúhlim nadol. Sú však dni, kedy by som pokojne dal aj štyri, takže to nie je márny album a rozhodne ide o dôstojnú rozlúčku s Gillanom a Gloverom.

P.S. Chválim remaster neťahajúci z fanúšikov prachy v podobe zbytočných dvojcédečkových nezmyslov.

P.P.S. Z bonusov je podstatný jeden jediný, nepoužitá skladba Painted horse, ktorá má v sebe niečo bluesovej nálady (napr. harmoniku) a niečo zo Sharp dressed man od ZZ Top (zapojte predstavivosť).

reagovat

moonySK @ 10.01.2011 18:13:50
Nesúhlasím.

Po prvé: Neznášam, keď všetci píšu namiesto Tokyo Tokio!!! Za to by som išiel zabiť, hehe.

Po druhé: Vymenuj mi aspoň 3 2CD nezmysly od DP. Napríklad také 2CD Made In Japan je skvelé, a pretože ani ja by som nedal k takému perfektnému živáku na 1CD všetky skladby, dali na jedno pôvodný koncert a na druhé výborne zremastrované bonusy...alebo 2CD Machine Head - perfektný pôvodný album, plus vynikajúce remastry a remixy, ktoré sú miestami lepšie ako samotné pôvodné piesne (a to už je čo povedať). A to nehovorím o tých kvadrofonických "nezmysloch".

Po tretie: Nesúhlasím, že Mary Long je "naozaj iba do počtu". Spolu s Rat Bat Blue sa jedná o jednu s najlepších piesní albumu. Je "ryze párplofská".

Takže Hejkal, niekedy nepíš "do počtu písmen - zaplniť recenziu - min. 250 znakov" niečo, čo nemusí byť vždycky pravda.

hejkal @ 10.01.2011 18:23:12
Ad Tokyo: Jasné, chybička sa vlúdila, opravené.
Ad 3x2CD nezmysly: Machine Head remix, Come taste the band remix, Stormbringer audio DVD, Concerto for group and orchestra bonus v hroznom zvuku slúžiaci naozaj asi iba dokumentaristom.Že nesúhlasíš, je tvoja vec, ja to vidím takto.
Ad Mary Long - mne sa nijako zvlášť nepáči. Nemám čo k tomu dodať.
Ad čosi o 250 znakoch: Prisahám, že niekedy nepíšem niečo, čo nemusí byť pravda. :)

Jarda P @ 10.01.2011 18:52:32
Já mám Who Do We... rád stejně jako ostatní desky Deep Purple Mark II. Dodnes mám v paměti, že jsem v den, kdy kámošovi v roce 1973, kdy jsem byl v 1. ročníku na gymplu, přišel balík z Anglie, ve kterém byl tento skvost. Na tom žádná recenze nemúže nic změnit.

moonySK @ 10.01.2011 19:05:20
Jiščo si oprav Place in Line, nie lane :D

PaloM @ 10.01.2011 19:14:47
No mladý, teraz si trochu zamachroval (však on sa spozná, o kom je reč :-) )
Za prvé: Tokio sa bežne používa, hoď si to do Googlu.
Za druhé: o 2CD súhlasím s hejkalom. Stormbringer som ešte nekúpil 1CD, nie aby som kupoval 2CD. Machine Head 2CD mám, stačil by mi úplne pôvodný mix a remaster z neho. Made in Japan mám pôvodný originál 1CD aj remastrované 2CD len preto, že bolo za cenu jedného a iné nebolo v ponuke. Na druhom sú tuším 4 skladby, čo je zbytočnosť. Ak by som chcel viac než pôvodný tracklist, tak si kúpim 3CD s kompletnými koncertami v Japonsku (1972).
Tento konkrétny recenzovaný remaster ma stál 6,8 €.

Dnes sa idú vydavatelia posrať, ako eše x-tý raz vylákať prachy za to isté. Napr. minulý rok vyšiel komplet Hendrix digipacky 1CD a alternatíva CD+DVD, samozrejme oveľa drahšie. Podobne predtým Genesis - a aby to nebol len všedný remaster, tak pre istou originálny mix zrušili a namiešali nanovo. A podobne sú hrdí King Crimson na svoje dielo. Pre tých, čo ešte len začínajú budovať zbierku, to môže mať zmysel. Skôr si myslím, že je to pre fanatikov než pre bežných fanúšikov, prípadne zblbnutých reklamou.
Iná vec je, ked vyjde rozšírené vydanie niečoho, čo bolo pôvodne oklieštené (napr Who - Live at Leeds)

hejkal @ 10.01.2011 19:34:16
moonySK - to mám za to, že píšem skladby zásadne po pamäti a tá býva zradná.
PaloM - presne, my, čo kupujeme originál cédéčka nejaké to desaťročie, vieme o vydavateľskej politike svoje.

Ondra @ 11.01.2011 01:22:34
Nedá mě to nezareagovat. Překlepy nemá cenu komentovat, to vidí každý, a nakonec, na nich to ani nestojí :-)) Můj názor je také nesouhlas. Protože toto album konečně vyčuhuje z dosavadní řady víceméně stejných alb šitých "jednou jehlou". Démoničnost a agresivita projevu, která někdy vyhovuje, ale někdy i vadí, již mírně ustupuje do pozadí na úkor větší hudební rozmanitosti a pestrosti - od úvodního vypalováku Woman from Tokyo, potom hravé skladby jako Rat Bat Blue, Mary Long, přes Smooth Dancer až po těžkotonážní Place in Line. Potěší také bonusy.
Přirovnal bych to k vývoji Kong Crimson, kdy po úvodním poněkud rozvleklém albu (vyjma jedné skladby) se další alba stávají čím dál vycizelovanější a propracovanější, což třeba mě výborně vyhovuje.
Shrnul bych to asi takto: když přijdu po náročném dni domů z práce a jsem řádně unavený, pustím si třeba Fireball, nebo Machine Head, výborně se u toho odreaguji, ale pokud jsem v klidu a odpočatý, pustím si např. právě Who do we..., zde si přijdu na chuť lepšímu hudebnímu zážitku.
Celkově se jední o vynikající, dost nedoceněné album, což je pro osobně trochu záhadou. Stejně jako Stormbringer.

hejkal @ 11.01.2011 06:24:20
Myslím, že k Párplom a Zeppelínom budem odkazovať tých zastáncov hviezdičiek, ktorí sa dušujú, že päť hviezd je určených na zriedkavé používanie a dobrý album je za tri. :)
Who do we think we are je dobrý album, rád ho počúvam, ale od Deep Purple mám iných favoritov. Stormbringer mi veľmi pod uši nelezie, tam niet veľmi podarených skladieb a ani ich prezentácia ma moc neberie.

Filozof @ 11.01.2011 07:24:12
PaloM
Zrovna s Live at Leeds mne hodně nas..li. Už vyšlo ve 4 (!!) verzích, pokaždé o něco bohatší. S tím ať jdou do pr...e!

Filozof @ 11.01.2011 07:26:30
Hejkal
Pro mne je toto album zřetelně o kus slabší, než klasika 1970 - 72, ale když ho začnu poslouchat, zjistím, že 1., druhá i 3. skladba jsou vlastně výborné. Silně uvadá (a co je horšího - nudí) až s 4. skladbou a do konce už se moc nenapraví - dost rozpačité. Sice celkově stále ještě dobré, ale kampak na Machine Head...

The Paul @ 11.01.2011 11:18:44
Nedá mi to ale, musím zareagovať na tie bonusy. U mňa je to jednoduché - keď si chcem doplniť zbierku klasikou ako napr. Deep Purple, tak vždy je prvá voľba LP. Teraz analóg prežíva renesanciu a vychádza kopec starých vecí nanovo na LP, takže je z čoho vyberať. Problém sú trošku vyššie ceny (neplatí obecne). Na LP bonusy chvalabohu nie sú...
Samozrejme mám aj kopec CD s bonusmi, ale štatisticky mi to vychádza, že asi tak 1 skladba z 20 za niečo stojí... Napr. skladba America na špeciálnej edícii Fragile. Keď už sme pri Yes, tak mám 90125 s bonusmi, ktoré ma vlastne primäli len k tomu aby som toto CD ani nevkladal do prehrávača... Vychádza mi to tak, že ked mnohé z "bonusových" skladieb nestáli za to, aby vyšli na radových doskách, tak pre mňa nestoja za to aby kazili dojem z dobrých dosiek.
P.S. Who do we think we are pre mňa tiež za 3,5.

hejkal @ 11.01.2011 11:25:48
Súhlasím, v podstate uznávam iba prípad, kedy sa pridajú oficiálne single (a ich béčka), ak nevyšli na súbornej kompilácii singlov (čo má máloktorá skupina a žiadna jedného-dvoch albumov). Iste, raz za čas aj nejaká nevydaná vec dosahuje netušených kvalít, ale koncertné záznamy zo zhnitých pásov s každou druhou stopou fuč k životu obvykle nepotrebujem (a to som k živým nahrávkam tolerantný).

PaloM @ 11.01.2011 12:46:23
Zhodnem sa s vami na reči o bonusoch, ani ja ich nemusím mať. Ale až tak radikálny nie som, normálne mi nevadia. Napr. na Deep Purple In rock sa mi páčia. A Stop tlačítko vždy funguje.

Paul, chápem, čo si chcel zdôrazniť, ale v spojitosti s CD YES 90125 + bonusy si to trošku prehnal (alebo si chcel povedať iné ako si napísal).
Stačilo Ti pred kúpou CD prečítať si, čo na ňom je :-)

hejkal @ 11.01.2011 13:25:56
Mne sa zdá fér zozbierať tieto kopy bonusov u skupiny a vydať ich samostatne ako album/box rarít. Tak má poslucháč kontrolu nad tým, či chce alebo nechce zainvestovať a nie, že zremastrujú album (konečne) a zdvihnú cenu ďalším prilepencom.

The Paul @ 11.01.2011 14:21:10
PaloM: To CD mi chýbalo v diskografii YES a náhodou som naň natrafil za super cenu, snáď 7 Euro a to v centre Milána! Tak som moc nepozeral na bonusy... Predstav si ale skladbu Owner of the lonely heart prerobenú do nejakého blbého disko rytmu a so zvukom v kvalite kazetového prehrávača Unitra Wilga... Zaradiť toto na CD by bolo nedôstojné napr. aj pre total nedôstojných Desmod :-))).

Filozof @ 11.01.2011 14:59:45
Paul, The
Já jsem zase za bonusy vděčný.
Jednak občas jsou vynikající a někdy tvoří délkou regulérní další CD (třeba u Blind Faith doslova),
Druhak - v době digitální techniky není problém ty špatné (nebo všechny) přeskákat či "odprogramovat"
a třeťak - pro nás, kteří bereme hudbu vážně, tvoří skvělý studijní materiál
(+ čtvrťak - občas nám výborně dokompletovávají nahrávky skupiny).

The Paul @ 11.01.2011 15:39:15
Filozof,
"a třeťak - pro nás, kteří bereme hudbu vážně, tvoří skvělý studijní materiál" - ja beriem hudbu vážne! (hoci pre mňa nie je študijný materiál). Neberiem ti tvoj názor na tieto bonusy, ale podľa mňa filozofia bonusov nie je v tom "poskytnúť fanúšikovi niečo čo ostalo v archíve a stojí to za to, aby to mal" ale "poskytnúť nákupcovi o pár dôvodov viac zakúpiť si daný produkt". Menej je niekedy viac...

AlojZ @ 11.01.2011 16:45:09
Who do we think we are
hejkal: "je to dobrý album, rád ho počúvam"

hodnotenie: tri hviezdy
-------------------------------------

Stormbringer
hejkal: "Tento album mi znie strašne mdlo.
Problém Strombringeru vidím v tom, že je to dosť nijaká vec. Stormbringer mi veľmi pod uši nelezie...

hodnotenie: tri hviezdy
-------------------------------
-------------------------------

Pri diametrálne rozdielnom názore na dva albumy jednej skupiny je dosť podivuhodné dať obom albumom rovnaký počet bodov. Alebo je to akási obava z odsúdenia komunity, lebo sú to predsa len párpli?
Aj keď inak sú Deep Purple moji miláčkovia, mne znie strašne mdlo práve Who do we think we are. Bez váhania by som mu pridelil najviac 1 - 2 body. Zopár svetlejších miest, ale nič mimoriadne.
Moje hodnotenie Stormbringeru: 4 - 4.5
Pri počúvaní cca 1/2 skladieb z albumu Stormbringer mi nabehne husia koža, čo sa mi pri Who do we think we are nestalo ani raz.
Ospevovaná skladba Woman From Tokyo? To je asi také niečo, ako u Beatles Obladi-oblada.

hejkal @ 11.01.2011 16:57:34
AlojZ - hviezdičky sú posledná vec, ktorou sa zaoberám, občas dám tri niečomu, čo sa mi páči, občas niečomu, čo považujem za priemer a občas dokonca aj niečomu, čo sa mi veľmi nepáči. Podstatné je vždy to, aké dojmy to vo mne vyvoláva, to z hviezdičiek nikto nevyčíta. Dve hviezdy si u Deep Purple nechávam v zásobe na horšie veci ako Stormbringer. Odsúdenie miestnej komunity sa ma v žiadnom prípade nedotkne.

Filozof @ 12.01.2011 08:00:52
Paul ad bonusy
Z pozice vydavatele máš pravdu - jde mu často o peníze. Ale mnohé firmy (Repertoire Records např.) to dělají ze stejného zájmu o hudbu jako máme my - pečlivě zpracované a zdokumentované reedice i se singly, o které by člověk se starou LP byl ochuzen.

A především - pohnutky vydavatele nejsou pro kupujícího rozhodující. Jistě by bylo lepší, kdyby to vydali s bonusy hned poprvé na CD, ale aspoň, že někdy. Něco člověk ještě nemá vůbec - a pak to rád vezme s bonusy - obzvláště, pokud je cena nižší, než byla u starého vydání bez bonusů (což se stává docela často) a pokud už to má, má aspoň možnost volby, zda mu stojí za to to pořizovat znovu a vymýšlet, co se starým CD...

Filozof @ 12.01.2011 08:01:59
AlojZ
Na čem se zakládá Tvoje přirovnání Woman From Tokyo k Obladi-oblada?

AlojZ @ 14.01.2011 14:36:05
Filozof
Hlavne na základe donemoty opakujúceho sa refrénu (až kolotočárskeho), ku koncu až otravného. Ani v iných častiach skladby sa nedeje nič mimoriadne pôsobivé, alebo invenčné, čo by stálo za pozornosť.

Filozof @ 14.01.2011 15:12:32
Alojz
Já se domnívám, že daleko více je věcí, pro které se ty skladby liší, než podobají - jsou přeci jen z úplně jiného soudku.
Významně objevné nejsou - to máš pravdu, ale při tomto měřítku si přiznejme, že posloucháme originálních a objevných skladeb výraznou menšinu. Většina opakuje známé postupy - a přesto se může líbit.

AlojZ @ 14.01.2011 19:12:56
Filozof
Samozrejme, že sa líšia, nikde netvrdím, že sa podobajú. To prirovnanie je len akási paralela v zmysle kváziodrhovačiek u oboch skladieb. V tomto kontexte mi ako prvá napadla skupina Beatles, pretože aj oni majú veľa dobrých skladieb, ale aj kolotočársky úlet Obladi.
Ako porovnanie by som mohol použiť, okrem x iných skupín a skladieb, aj skladbu skupiny Yes - Owner of a Lonely Heart, čo je tak isto z úplne iného súdka, ale tiež je to istým spôsobom odrhovačka, aj keď tam z každého muzikanta jasne trčí visačka extratriedy.
Páčiť sa môžu, to je v poriadku, je to vec vkusu.

Tohle album (pro většíny starých harcovníku označována jako "devítka") mělo být úspěšným pokračováním předchozího kousku, ale vztahy Blackmore vs Gillan byli až tak vyhecovány, a Gillan byl beze sporu unaven věčným koncertováním, a blížílo se nahrávání nového alba, taky v Montreux. Jenže léto 73 bylo ovplivněno hodně (vysoké teploty počasí, vztahy členú kapely a nedostatek nápadú). Výsledkem je album, které by dnes mohlo připomínat minialbum, ale je zadostiučiněním, že vúbec vznikl. Nahrávání fungovalo jenom tak, že Gillan a Blackmore museli nahrávat každý zvlášť. Vztahy opravdu na bodě mrazu.
Nejlepšími songy dle mě jsou "Rat Bat Blue", "Place In Line", či "Smooth Dancer". V poslední zmiňované skladbě Gillan napsal obrazně text o Ritchiem. Ale toho v té době album nezajímal. Pro mě je to taky jeden z těch lepších albumu.
reagovat

palg @ 12.03.2009 20:34:35
jediné skladby, co skutečně nemusím jsou hned úvodní dvě. "Woman From Tokyo" a "Mary Long".

Borek @ 12.03.2009 20:54:15
Nevím, kterou z výhrad k tvým recenzím vybrat, tak snad jen poznámku, že my jsme tomu 'devítka' nikdy neříkali.

PaloM @ 12.03.2009 20:57:29
V podstate súhlasím, no mňa tento album v čase vydania veľmi sklamal. Okrem klasickej zostavy som vtedy nič pozitívne nenašiel - slabá tvorba.
Potom prišiel Burn, čo som mal zmiešané pocity zo zmeny soundy, ale invencia a energia "novej krvi" bola evidentná. Zvykol som si a teraz by som toto album hodnotil "dobré, nie však zásadné" čiže poctivé 3 hviezdy. Sám sa divím, no Burn si teraz cením na 4 hviezdy.

hejkal @ 13.03.2009 06:28:45
Podľa mňa je to lepší album, než sa všeobecne tvrdí. V čase vydania ma nesklamal. :)

PaloM @ 13.03.2009 06:38:33
hejkal: lebo si tu ešte nebol, že ?

hejkal @ 13.03.2009 06:42:09
Ani v pláne. :)

Zdeněk @ 13.03.2009 13:34:03
Tohle album jsem v době jeho vydání jaksi ignoroval,
časem jsem ho ale zařadil mezi mé nejoblíběnější.
K nejlepším songům tohoto alba bych ještě přidal Mary Long.

moonySK @ 22.12.2009 18:53:41
bŕŕŕŕŕ brŕŕŕŕ palg:
pozor na slová! neberiem ti názor ale Woman From Tokyo a Mary Long sú najlepšie skladby albumu...

palg @ 22.12.2009 21:01:30
to moonySK:
tyhle dvě skladby netvrdím, že jsou špatné, ale čím dále, tím více mi připadají velmi obehrané, nudné...a ta mezičást ve WOman from Tokyo jo hrozná.

Filozof @ 23.12.2009 07:57:33
Tady se musím přiznat, že meine persönliche Meinung se přiklání na stranu Moonyho. Album považuji za výborné první dvě skladby za nejlepší z něj.
(Aby tu v tom tak nebyl sám.)
A věk už mu prosím věřte, nebo se urazí a nevyroste. :-)

Přesto, že toto CD vyšlo po 3 nejskvělejších počinech DP vůbec a navíc po fantastickém a jednom z nejlepších live produktů rocku, je opět vynikající. Šlape jak má. Pokud jsem před chvílí hodnotil Come Taste the Band , tak jak jsem napsal, tak hned když jsem po něm dal placku Who Do We Think We Are,je jasné, co jsem tím myslel.Tady to prostě šlape. To je ledoborec, parní válec. WFT je klasika, s riffem jak z pohádky, Paiceho bicí lehtají Hi-hatky jak ve Foolsu ... a nářez. A jedeme. ML v synkopách začínající a tak trochu ležérně přednesený text, lehce tahaný do výšek. ST připomínající Into the Fire, SD je opět jednoznačně našlápnutá hitovka i když mě až tak nebere.
No a je tu 1., nejlepší skladba RBB, ten začátek je jedinečný, a vydrží ta skladba až do konce být rytmicky našlápnutá až po okraj.PIL mám moc rád pro její pomalou bluesovskou rytmiku a barový zpěv IG.Pak se nám to rozjede rychleji...skvost.
2.nej z CD.
Závěrečná OL podtrhuje celé dílo.
S ohledem na hodnocení 3 nej LP/CD Deep Purple mě stejně nezbývá než ****1/2*
ohodnotit
reagovat

Filozof @ 31.08.2007 16:46:37
prosba.
Úplnou shodou náhod jsem si odpoledne v práci pouštěl tuhle desku - asi zrovna, kdyžs psal recenzi... :-)
Shodou náhod si na desku znova tvořím názor, protože asi 14 desek DP mám - většinou ve skvělých reedicích s bonusy a tuhle jsem pošídil (tedy pochopitelně CD) teprve nedávno a na kazetě jsem ji neslyšel dobře 10 let. A skutečně je docela dobrá, na to, že nepatří mezi ty nej...
Ale mám prosbičku - nešlo by vypisovat skladby normálně? Abychom nemuseli přecvakávat na jinou stránku a hledat, která skladba je která? Dík.

zdenek3 @ 31.08.2007 16:50:13
Jo.