palg - @ 12.03.2009 | #

Tohle album (pro většíny starých harcovníku označována jako "devítka") mělo být úspěšným pokračováním předchozího kousku, ale vztahy Blackmore vs Gillan byli až tak vyhecovány, a Gillan byl beze sporu unaven věčným koncertováním, a blížílo se nahrávání nového alba, taky v Montreux. Jenže léto 73 bylo ovplivněno hodně (vysoké teploty počasí, vztahy členú kapely a nedostatek nápadú). Výsledkem je album, které by dnes mohlo připomínat minialbum, ale je zadostiučiněním, že vúbec vznikl. Nahrávání fungovalo jenom tak, že Gillan a Blackmore museli nahrávat každý zvlášť. Vztahy opravdu na bodě mrazu.
Nejlepšími songy dle mě jsou "Rat Bat Blue", "Place In Line", či "Smooth Dancer". V poslední zmiňované skladbě Gillan napsal obrazně text o Ritchiem. Ale toho v té době album nezajímal. Pro mě je to taky jeden z těch lepších albumu.

palg @ 22.12.2009 21:01:30 | #
to moonySK:
tyhle dvě skladby netvrdím, že jsou špatné, ale čím dále, tím více mi připadají velmi obehrané, nudné...a ta mezičást ve WOman from Tokyo jo hrozná.