Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 05.05.2011

Souhlasím s Hejkalem, že tohle album je umělecký vrchol skupiny. Dost jsem nad tím přemýšlel... Třetí album Fire And Water tlačí tomuhle albu na záda, ale přece si myslím, že svou vnitřní koncepcí posunulo kapelu dál. Bohužel se dál už nic nedělo a Free se stali minulostí....

Album Heartbreaker vyšlo na konci roku 1972 (někdy se uvádí leden 1973), a s odstupem času lze o něm hovořit jako o uměleckém vrcholu skupiny. Produkci alba se členové zmocnili sami za asistence Andyho Johnse. Hudební režii měl v rukou Richard Digby Smith. Skupina Free sice dosáhla svého vrcholu, slávy a uznání, ale nevyhnula se různým komplikacím, které různě poznamenávaly její kariéru. V červnu r. 1972 skupinu opustil baskytarista Andy Fraser. V červenci byla „za pět minut dvanáct“ nahrazen japonským baskytaristou Tetsu Yamauchim. Skvělý hudebník, ale jako cizinec zápasil s různými protivenstvími (britské publikum ho ze začátku neakceptovalo. Sám neuměl dobře anglicky, ale na hudební komunikaci to prý vliv nemělo). Objevil se ovšem větší problém. Výtečný kytarista Paul Kossoff zápasil se svou závislostí na omamných látkách a alkoholu, což ovlivňovalo nejen jeho soukromý, ale i umělecký život. Tato okolnost poznamenávala nejen koncertní vystupování, ale i nahrávací frekvence. Musel být hospitalizován na londýnské klinice, což utlumovalo činnost Free. Nakonec nebyl na desce uveden v sestavě skupiny, ale v podstatě jako doplňující hráč. Na albu ovšem hraje v pěti skladbách, takže sound jeho kytary byl pro album zachráněn…
Doplňujícím členem skupiny se stal klávesový hráč Peter Bundrick, který vystupoval pod lakonickou přezdívkou Rabbit. Jako hosté se objevili kytarista „Snuffy“ Walden a v Londýně žijící africký hráč na percussion s exoticky znějícím jménem Rebop Kwaku Baah.
Přes různé komplikace se album podařilo natočit s maximálním nasazením a muzikantské výkony a citlivý výraz jsou na něm dodnes nezpochybnitelné. Ne nadarmo získal Rodgers relativní nálepku „nejlepší rockový zpěvák v Anglii“. Těžko ho srovnávat s jinými jmény, nicméně jeho výkony na albu pochválili nejen příznivci syrového rocku, ale i odborní kritici.

WISHING WELL – nelze si představit lépe vybranou skladbu, která by lépe pronikla do vědomí posluchače. Úderný rockový riff s těžkým rytmickým základem a překvapivým zklidněním a následným přímým divokým nástupem. Ve skladbě cítíme bluesový feeling, ale sedíme už na hardrockové platformě. Kytarové party z důvodu Kossoffovy nepřítomnosti ve studiu nahrál Rodgers sám a vůbec ne špatně! Rebop Kwaku Baah ozvláštňuje píseň hrou na conga. Mistrovský kousek!

COME TOGETHER IN THE MORNING – pomalejší rocková skladba s ponurým baskytarovým základem klepavými tóny elektrického piana a v rozpoutané části s pevným soundem varhan a s Kossoffovým ohýbaným kvílivým tónem kytary a nad tím vším podmanivý Rodgersův pěvecký projev.

TRAVELLIN´IN STYLE – akustické kytary otvírají další volnější rockový příspěvek s bluesovým cítěním a s Rodgersovým projevem na pokraji soulu. Drásavé kytarové tóny Kossoffa podkreslují hammondky a dodatečně připojený klavír, svádějící k dalším improvizacím…

HEARTBREAKER – zatěžkaný bluesový kytarový riff s patřičným ostřím, hypnoticky opakovaná figura s mocnou podporou baskytary a rozostřeného soundu varhan. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu, která potvrzuje, že i základní hudební struktura s nijak rafinovanou harmonií může mít velmi sugestivní účinek. Kossoff se svými tóny vznáší nad hutným sevřeným projevem skupiny s perfektně frázujícím Rodgersem. Báječná atmosféra až do posledního tónu. Není co dodat…

MUDDY WATER – podmanivá rocková balada s přímočarými bicími a klavírním základem přivádí skladbu do amerického prostředí. (Klidně by ji mohl interpretovat Ir Van Morrison i americká skupina Band). Přesto se stala výrazným poznávacím znakem Rodgersova niterného projevu.

COMMON MORTAL MAN – v podobném duchu (ze stejného autorského pera), snad ještě úžeji propojená skladba soulového typu s akcentovanými dobami a téměř hymnickým vyzněním. Bicí nástroje zůstávají na základním jednoduchém rytmu, aby udělaly prostor klavírům a varhanním tónům. Kossoffa v pozadí spíše tušíme než slyšíme, ale přítomen je. Podmanivý příspěvek.

EASY ON MY SOUL – cíleně ukotvená skladba v niterném soulu, do kterého natočil Rodgers svoje klavírní party a skupina dodala prostorový sound, podkreslující celkovou atmosféru písně opřené o citlivý text za podpory varhan.

SEVEN ANGELS – vracíme se na rockovou platformu. Úderný základ, syrová zkreslená kytara s občasnými protahovanými tóny a zemitá baskytara s bublajícími hammondkami. Kirkeovy bicí zachovávají základní fundament, aniž by zde byl jakýkoliv záměr porušit celistvost. Zemitost a emocionální elektrický bluesový příspěvek, který zvolna graduje do své nejvypjatější podoby uzavírají tento hudební výlet…

Přes řadu přetrvávajících problémů nikdo netušil, že skupina zvolna spěje ke svému zániku, který nepřišel hned. Kossoffova závislost na omamných látkách a alkoholu byla příčinou mnoha rozporů. Poslední vystoupení Free se konalo 17. února 1973 v USA na Floridě, v Hollywood Sportatorium. Jejich rozchod byl zklamáním pro miliony příznivců v Evropě i USA, ale byl nezadržitelný. Zůstalo po nich několik alb a i nahrávek pořízených pro BBC, stejně jako emocionální vystoupení např. na Isle Of Wight (1970). Členové skupiny se pak rozešli různými směry…

Free to je pietní záležitost!
Velká škoda Paula Kossoffa.
Neprávem se na něho zapomnělo!
Plný počet hvězd!