Free - Heartbreaker (1973)

Free. Nespoutaný hardrockový živel z ostrovů. Hudební historii tu přepsaly dvě vůdčí persóny - kytarový hero Paul Kossoff a Největší z největších hlasů, Paul Rodgers. Tenhle památný zásek je žel i albovou derniérou...

Rázný a vzápětí světový hit Wishing Well je ukut z elitních ingrediencí - riffových paleb, protkaných střípky klavíru a typicky vypjatým, čarovným hlasem. Kdo prozkoumal síně Špatné společnosti, rád přijme i božsky exaltovanou Come Together In The Morning s Kossoffovými strunnými výšlehy. Po poctivě mašírující dvanáctce Travellin´ in Style nastupuje titulní flákota. Nezapomenutelných šest minut - Kossoff, jakoby tušil události příští, řádí jako posedlý démonem. Rodgers, druhý architekt servíruje klavírní pochutiny a hrdlem rašpluje ku hraně možného. Jemně vyšitá Muddy Water vpluje do Common Mortal Man. I tu se ještě chopil Kossoff kytary, dominují ale ataky piana a čarostřelba hrdla. Klavírní Easy On My Soul... Vkročte nesměle a jste v pasti - všechny východy Paul zapečetil na věky věků. Seven Angels po baladickém vstupu prchá funkrockově s větrem o závod . Hodně jsou cítit už Bad Company. To, co předvedl Paul Rodgers v tom finálovém triu, nebylo dle mého pohledu v rockové hudbě překonáno. Hendrix hlasu. Jeho spoj s Queen jsem nepobral, ale to už je jiný příběh...

Rozpad rozjeté čtyřky nezarazily ani personální šachy. Rodgers s Kirkem zformují skvělé Bad Company, zacíleni více na americký trh, klavírista Rabbit odchází na dlouho vypomáhat The Who. Nespoutaný životní styl si ale vybere své - Kossoff skoná na infarkt za tři roky a i ostatní mají namále. Ale tohle z historie nikdo nevymaže - 6/5.

reagovat

Martin H @ 08.02.2020 10:17:52
Skvělá deska si zaslouží skvělou recenzi. A aby recenze takovou byla, musí ji napsat skvělý recenzent. V tomto případě vše splněno beze zbytku.
Easy, jelikož je zde známa tvá fascinace hlasem Paula Rodgerse, tak jsem si již nějakou dobu říkal, kdy se pustíš do Free. Konečně jsem se dočkal. Jsem nadšený, jak každou recenzí rosteš. Jen tak dál.

EasyRocker @ 08.02.2020 10:28:22
Martin H: díky moc za poklonu!! Tam, kde zpívá Paul, jako by se to psalo samo... ano, jsem skutečně jeho skalní. Ty soul/funk/bluesoví velikáni mi vždycky seděli - Paul, Chris Farlowe, Glenn Hughes, David Coverdale jsou taky v mých nej, nej - i když nejen oni. Ve Free budu pokračovat, záměrně jsem nespěchal. To je třeba si vychutnat :-)

Martin H @ 08.02.2020 10:52:50
Taky nespěchám. Začal jsem Free recenzovat odzadu a teprve jsem v polovině. A při mém současném pisatelském útlumu nevím, nevím...

EasyRocker @ 08.02.2020 15:49:40
Tvoje recky na Free už jsem dlouho nečetl, ale večer se pro inspiraci kouknu :-)

horyna @ 10.02.2020 06:15:36
Tato deska je parádní, ale Bad Company mám prostě mnohem radši. Za a) jejich alb vlastním daleko víc než od Free
b) jejich muzika mi připadá živější a příjemnější, navíc desky z přelomu 80-tých let jsou daleko odlehčenější a vzdušnější, což mi plně vyhovuje.

EasyRocker @ 10.02.2020 06:30:27
Taky mám BC možná ještě o chloupek výše. Ty poslední dvě jejich desky budou u mě vždycky top.

Free a jejich Heartbreaker je klasika nejklasičtější, otevřená a absolutní hudba čistá jako horský potůček. Žádné machinace, ovlivňování zvenčí ať už gramofirmou, producentem, nebo snad nahánění trendů. S poslechem jaké koliv z osmi položek alba, je pěkně cítit jak zní hudba procházející srdcem. Že kapela odešla na svém vrcholu je všem jasný a nebýt závislosti Paula Kossoffa odvážím se tvrdit, že připravit 2,3 další takhle silný alba a dnes by stáli Free, když ne v jednom pruhu, tak těsně pod Led Zeppelin. Silná kolekce která ať míří na rockovou, bluesovou, nebo dojemně baladickou stranu, vždycky boduje totálně.


Wishing Well je dokonalej vál s výbornou melodickou stopou Rodgerse, kytarovým riffem (kterej hraje taky on)a moc pěkným klavírním motivem. Po ní následuje dramatická avšak citem naplněná Come Together In The Morning s mistrovským refrénem a Bundrickovým klavírem. Ještě zvláštní mix blues a country v Travellin In Style a je tu titulní zepelínovsky potemnělý težkotonážní kusanec Heartbreaker, který je důkazem nevysychající studnice nápadů, které kapelu ovlažovali po celou dobu její existence. Tradicionalistická jižanská vložka Muddy Water, vážná (slyšíte to efektní piano) Common Mortal Man, překrásná Easy On My Soul ve které klavírní melodika tvoří hlavní náplň songu, nebo fatalistická Seven Angels, prostě ať jdu od jedničky po osm, vždy vytáhnu žolík.

Když už srovnávám s obry Led Zeppelin. K jejich prvním 5 deskám se blíží na milimetry, ty další přepychově válcuje, věčná škoda téhle kapely.


reagovat

Martin H @ 21.12.2016 20:04:52
Steve, máš pravdu. Kdyby Paul Kossoff nepropadl závislosti na jiných podpûrných prostředcích než je hudba, určitě by skupina Free pokračovala údpěšně dál. Takto se vynikající album Heartbreaker stalo labutí písní skupiny. Ale zase vznikli Rodgersovi Bad Company.

O skupině Free jsem věděl, že měla hit All Right Now a že kytarista podlehl drogám. S výše jmenovanou písní jsem se setkával počátkem 90. let v rozhlase v různých oldies pořadech. Díky tomu jsem měl Free zafixovány jako skupinu jednoho hitu a po jejich další tvorbě jsem se nepídil.

Před pár lety jsem ovšem prozřel a pochopil, že banda kolem zpěváka Paula Rodgerse si určitě zaslouží z mé strany mnohem podrobnější průzkum a začal jsem se seznamovat s jejich nahrávkami. Dnes je mi jasné, že skupina Free má v historii rockové hudby své pevné a nezastupitelné místo a je jenom škoda, že kytarista Paul Kossoff opustil hudební svět tak předčasně. Jeho kytara na posledním albu Heartbreaker zní sice jenom v pěti skladbách z celkových osmi, ale především tvrdé titulní blues by bez něj asi znělo jinak.

Album začíná vynikající peckou Wishing Well, již jsem samozřejmě dlouho znal, jenom mi chyběla ta informace, že se jedná o Free. Skladba s mohutným úvodním riffem má potenciál posluchače okamžitě vystřelit do nejvyšších sfér posluchačského nebe. Asi bych se nebránil přirovnání k nejlepším skladbám Cream, tam je také mnohonásobně překračován původní bluesový rámec. Následuje píseň Come Together In The Morning, balada s posmutnělou atmosférou, vypjatým Rodgersovým vokálem a báječnou Kossoffovou hrou na kytaru. Skladba Travellin In Style postavená na akustické kytaře je posunutá díky zpěvu trošinku do soulu, což samozřejmě nevadí a vlastně dokazuje, jakýže je to pan zpěvák ten Paul Rodgers. Kytara zde příjemně kvílí a já pomalu propadám pocitu hodit všechny starosti za hlavu a jenom tak být. Z této nálady mě naštěstí vyruší následující píseň Heartbreaker postavená na parádním bluesovém riffu.

Na druhé straně alba nás čekají dvě skladby klávesisty Bundricka. Tou první je jemná balada Muddy Water. Tato velice křehká píseň ukazuje skupinu zase v jiné poloze. Už to nejsou ti bluesrockoví „srdcerváči“, tady se spíše jedná o niterné pocity, čemuž odpovídá i Rodgersův projev. Druhou písní je Common Mortal Man, která vlastně pokračuje ve stejném duchu. Rodgersův hlas zde sice v některých momentech dokáže silně zahřmít, ale většinou spíše jemně klouže po tónech klavíru. Nádherná záležitost. Předposlední skladbou z pera Paula Rodgerse je píseň Easy On My Soul. Ta jakoby říkala, abychom zapomněli na blues, to už je minulostí, nyní je tu soul, který zpěvákovi ohromně svědčí. Nebojím se tvrdit, že jeho hlas zase svědčí soulu. Ale ta bluesová zemitost nechce skupinu opustit, proto tu máme vynikající skladbu Seven Angels s výraznou Kossoffovou kytarou a zpěvem, který se nedá slovy popsat, ten se musí slyšet.

A to je všechno. Po albu Heartbreaker přišel skutečný konec téhle nezapomenutelné party. Kossoff se ještě pár let potácel mezi střízlivostí a stále více vítězícími narkotiky, aby nakonec odešel hrát tam nahoru. Rodgers dal dohromady skupinu Bad Company a dál si úspěšně budoval pověst jednoho z nejlepších rockových zpěváků. Po Free zůstalo několik desek a ty si sem tam najdou cestu k novým posluchačům. Sám jsem toho důkazem.

reagovat

EasyRocker @ 22.06.2016 17:03:27
I pro mě pětihvězdičková záležitost. Mám slabost pro Paula Rodgerse, spolu s Plantem a duem Coverdale/Hughes patří k mým nejoblíbenějším, takže mám slabost pro všechny projekty, kde byl - od Free přes Bad Company až po Firm a jeho sólovky. Zkrátka hlas jako zvon :-)

bullb @ 23.06.2016 13:39:09
Bohužiaľ práve sa hráva len ten hit. Kedysi strašne dávno ma na túto skupinu (a ešte na Grand Funk) upozornil gitarista z miestnej skupiny. Priznávam, že u mňa Free po rokoch "zapadli" prachom, za čo sa hanbím. Ale na druhej strane ma teší, že aj "omladina" počúva dobrú hudbu. Pekná recenzia.

Martin H @ 23.06.2016 17:07:47
Pánové, děkuji za reakce. A ve svých 44 letech se už necítím takovou omladinou jako kdysi.

POsibr @ 28.06.2016 09:11:11
tak som konečne zavŕšil svoj posluch skupiny, práve touto labuťou piesňou. každým ďalším albumom, počnúc platňou Highway cítiť v hudbe skupiny narastajúcu melanchóliu a depresívnosť. Kossoffovi, zdá sa, hral soundtrack života.

prvá trojica albumov + skvelý živák Live! sú optimistické, dravé blues, zvyšok je však už oveľa vážnejší posluch.

z tohto albumu mi najviac sadla titulná Heartbreaker, najmä skvelá stredná inštrumentálna časť - Kossoff akoby si nepriamo písal gitarové parte. smutný osud veľmi talentovaného hudobníka.

vďaka za fajn čítanie.

Martin H @ 28.06.2016 13:19:59
POsibr: Souhlasím s tebou. První tři studiovky jsou blues rock jako víno, pak přijdou problémy a deprese, které hudbu skupiny Free posunují někam jinam. Momentálně jsem se rozhodl, že alba zrecenzuji zpětně od nejmladšího k nejstaršímu, ale zasekl jsem se hned u desky Free at Last. Pořád si na ni nemůžu nějak udělat konečný názor, ale doufám, že krizi překonám a dílo dokončím. Snad si zase počteš.

S kapelou Free jsem se (nejspíš jako spousta jiných posluchačů) seznámil prostřednictvím skladby All Right Now. Tu jsem objevil na jednom napáleném výběru rockových hitů, který jsem měl zapůjčený od kamaráda. Později jsem se začal seznamovat i s albovou produkcí této formace - nejprve samozřejmě s deskou Fire and Water, na které se nacházel můj oblíbený hit. Postupem času mě ale nejvíce zaujalo poslední studiové album Heartbreaker, které jsem si pořídil i na originálním nosiči.

Heartbreaker je podle mě prvotřídní ukázkou toho, jak může vypadat "dospělý" hard rock s hitovým potenciálem, ale zároveň i s uměleckými ambicemi. Oproti předchozím deskám je tu více potlačená bluesová složka, ale skladby zase získaly na výpravnosti. Důležitým členem kapely se stal hráč na klávesové nástroje John "Rabbit" Bundrick, jehož piano a hammondky dodaly aranžím mohutnost a vyplnily prostor, který se otevíral při občasné neúčasti kytaristy Paula Kossoffa během nahrávání.

Skladby na albu nezní nijak vesele - ten tam je kamarádsky ležerní styl All Right Now, ale jsou hutné a tvoří kompaktní celek, z něhož náladou a aranžemi vykukuje snad jediná pozitivně laděná píseň desky, americkým country rockem ovanutá kytarovka Travellin' In Style. Kossoff dostal v Bundrickovi solidního partnera k sólovým eskapádám, které jsou tu ale podřízeny propracované kompozici a tvorbě atmosféry. Výrazná stopa, kterou zanechali ve skladbách Heartbreaker a Common Mortal Man, se nedá opomenout. Rodgers zpívá jako o život - tu je dylanovsky žalujícím kazatelem (Seven Angels), tu zase uvolněně vypráví příběh (Muddy Water), aby o chvíli později přihodil vypjatou deklamaci. Rytmika nikde nevyčnívá, což znamená, že Yamauchi s Kirkem splnili svůj úkol na jedničku a stali se organickou součástí nahrávaných skladeb. Ten "těžký zadek", který se Kirkeho bubnování někdy připisuje, tu má své náladotvorné opodstatnění. Tady opravdu hraje kapela - nikoli soubor individualit, z nichž by se každá snažila prosadit maximum svých nápadů a schopností.

Heartbreaker považuji za nejlepší desku Free a i v širším měřítku ostrovního rocku je to dle mého album výrazně nadprůměrné. Lepší epitaf si kapela snad sepsat ani nemohla.
reagovat

hejkal @ 12.09.2014 04:57:45
Aj ja zastávam názor, že Heartbreaker je super album. Vďaka za pripomenutie.

Jarda P @ 12.09.2014 05:48:07
Málokdy se stane, že se kapela rozloučí svým nejlepším albem. U Free to u mě platí, i když už na některých skladbách Kossoff nehraje. Po slabších albech Heartbreaker a At Last důstojný konec kariéry.

Souhlasím s Hejkalem, že tohle album je umělecký vrchol skupiny. Dost jsem nad tím přemýšlel... Třetí album Fire And Water tlačí tomuhle albu na záda, ale přece si myslím, že svou vnitřní koncepcí posunulo kapelu dál. Bohužel se dál už nic nedělo a Free se stali minulostí....

Album Heartbreaker vyšlo na konci roku 1972 (někdy se uvádí leden 1973), a s odstupem času lze o něm hovořit jako o uměleckém vrcholu skupiny. Produkci alba se členové zmocnili sami za asistence Andyho Johnse. Hudební režii měl v rukou Richard Digby Smith. Skupina Free sice dosáhla svého vrcholu, slávy a uznání, ale nevyhnula se různým komplikacím, které různě poznamenávaly její kariéru. V červnu r. 1972 skupinu opustil baskytarista Andy Fraser. V červenci byla „za pět minut dvanáct“ nahrazen japonským baskytaristou Tetsu Yamauchim. Skvělý hudebník, ale jako cizinec zápasil s různými protivenstvími (britské publikum ho ze začátku neakceptovalo. Sám neuměl dobře anglicky, ale na hudební komunikaci to prý vliv nemělo). Objevil se ovšem větší problém. Výtečný kytarista Paul Kossoff zápasil se svou závislostí na omamných látkách a alkoholu, což ovlivňovalo nejen jeho soukromý, ale i umělecký život. Tato okolnost poznamenávala nejen koncertní vystupování, ale i nahrávací frekvence. Musel být hospitalizován na londýnské klinice, což utlumovalo činnost Free. Nakonec nebyl na desce uveden v sestavě skupiny, ale v podstatě jako doplňující hráč. Na albu ovšem hraje v pěti skladbách, takže sound jeho kytary byl pro album zachráněn…
Doplňujícím členem skupiny se stal klávesový hráč Peter Bundrick, který vystupoval pod lakonickou přezdívkou Rabbit. Jako hosté se objevili kytarista „Snuffy“ Walden a v Londýně žijící africký hráč na percussion s exoticky znějícím jménem Rebop Kwaku Baah.
Přes různé komplikace se album podařilo natočit s maximálním nasazením a muzikantské výkony a citlivý výraz jsou na něm dodnes nezpochybnitelné. Ne nadarmo získal Rodgers relativní nálepku „nejlepší rockový zpěvák v Anglii“. Těžko ho srovnávat s jinými jmény, nicméně jeho výkony na albu pochválili nejen příznivci syrového rocku, ale i odborní kritici.

WISHING WELL – nelze si představit lépe vybranou skladbu, která by lépe pronikla do vědomí posluchače. Úderný rockový riff s těžkým rytmickým základem a překvapivým zklidněním a následným přímým divokým nástupem. Ve skladbě cítíme bluesový feeling, ale sedíme už na hardrockové platformě. Kytarové party z důvodu Kossoffovy nepřítomnosti ve studiu nahrál Rodgers sám a vůbec ne špatně! Rebop Kwaku Baah ozvláštňuje píseň hrou na conga. Mistrovský kousek!

COME TOGETHER IN THE MORNING – pomalejší rocková skladba s ponurým baskytarovým základem klepavými tóny elektrického piana a v rozpoutané části s pevným soundem varhan a s Kossoffovým ohýbaným kvílivým tónem kytary a nad tím vším podmanivý Rodgersův pěvecký projev.

TRAVELLIN´IN STYLE – akustické kytary otvírají další volnější rockový příspěvek s bluesovým cítěním a s Rodgersovým projevem na pokraji soulu. Drásavé kytarové tóny Kossoffa podkreslují hammondky a dodatečně připojený klavír, svádějící k dalším improvizacím…

HEARTBREAKER – zatěžkaný bluesový kytarový riff s patřičným ostřím, hypnoticky opakovaná figura s mocnou podporou baskytary a rozostřeného soundu varhan. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu, která potvrzuje, že i základní hudební struktura s nijak rafinovanou harmonií může mít velmi sugestivní účinek. Kossoff se svými tóny vznáší nad hutným sevřeným projevem skupiny s perfektně frázujícím Rodgersem. Báječná atmosféra až do posledního tónu. Není co dodat…

MUDDY WATER – podmanivá rocková balada s přímočarými bicími a klavírním základem přivádí skladbu do amerického prostředí. (Klidně by ji mohl interpretovat Ir Van Morrison i americká skupina Band). Přesto se stala výrazným poznávacím znakem Rodgersova niterného projevu.

COMMON MORTAL MAN – v podobném duchu (ze stejného autorského pera), snad ještě úžeji propojená skladba soulového typu s akcentovanými dobami a téměř hymnickým vyzněním. Bicí nástroje zůstávají na základním jednoduchém rytmu, aby udělaly prostor klavírům a varhanním tónům. Kossoffa v pozadí spíše tušíme než slyšíme, ale přítomen je. Podmanivý příspěvek.

EASY ON MY SOUL – cíleně ukotvená skladba v niterném soulu, do kterého natočil Rodgers svoje klavírní party a skupina dodala prostorový sound, podkreslující celkovou atmosféru písně opřené o citlivý text za podpory varhan.

SEVEN ANGELS – vracíme se na rockovou platformu. Úderný základ, syrová zkreslená kytara s občasnými protahovanými tóny a zemitá baskytara s bublajícími hammondkami. Kirkeovy bicí zachovávají základní fundament, aniž by zde byl jakýkoliv záměr porušit celistvost. Zemitost a emocionální elektrický bluesový příspěvek, který zvolna graduje do své nejvypjatější podoby uzavírají tento hudební výlet…

Přes řadu přetrvávajících problémů nikdo netušil, že skupina zvolna spěje ke svému zániku, který nepřišel hned. Kossoffova závislost na omamných látkách a alkoholu byla příčinou mnoha rozporů. Poslední vystoupení Free se konalo 17. února 1973 v USA na Floridě, v Hollywood Sportatorium. Jejich rozchod byl zklamáním pro miliony příznivců v Evropě i USA, ale byl nezadržitelný. Zůstalo po nich několik alb a i nahrávek pořízených pro BBC, stejně jako emocionální vystoupení např. na Isle Of Wight (1970). Členové skupiny se pak rozešli různými směry…

Free to je pietní záležitost!
Velká škoda Paula Kossoffa.
Neprávem se na něho zapomnělo!
Plný počet hvězd!


reagovat

hejkal @ 06.05.2011 05:33:40
Možno som neznalý, ale podľa mňa sa na Kossoffa nezabudlo a nezabudne! :)

Filozof @ 06.05.2011 08:48:58
Také si myslím, že Kossooff je mezi rockovými zpěváky brán za jednoho z největších a zapomněli na něj jen těžcí sklerotici.

Apache @ 06.05.2011 09:19:36
Tak to je nářez.

Petr Gratias @ 06.05.2011 12:48:59
Zdravím Filofofa,
dovolil bych si drobnou repliku, Paul Kossoff NEBYl zpěvák, ale kytarista! Ale Ty to samozřejmě víš, a jenom se přeřekl. To nemyslím jako nějakou "jedovatou" poznámku....
Jinak - děkuji Filozofe za Tvou připomínku stran Mayalla - datum vydání alba je opravdu nesprávné.
Pracoval jsem se zprostředovanou informací a uznávám, že máš pravdu. Díky za upozornění. Jsem rád, když má někdo Tvého formátu tak bystrou pozornost. Dokážu to ocenit. Zdravím!

Zdravím i Hejkala!
Ta moje poznámka "zapomnělo" se odvíjí od subjetivního pocitu, že některá jména se vracejí často v menších okruzích a jiná jména se vracejí s delším odstupem a Kossoff patří podle mého mínění do té druhé kategorie.

Filozof @ 06.05.2011 13:53:06
:-))
Omluva - Apache zase musí hlídat mne - to je tak, když někdo píše na net v pracovní době a dělá u toho 3 další věci.
Omlouvám se oběma, za blbost z nepozornosti, stane se.

Ale chtěl jsem se zeptat - znáte někdo desku/tvorbu "Kossoff, Kirke, Tetsu and Rabbit"? Něco málo od nich je v kompletu 5 CD Free, kde je jedno CD věnováno sólovým a PO-Free projektům a je to úplně úžasné. Je celá deska dobrá? V AllMusic dostala jen 2 hvězdy...

hejkal @ 06.05.2011 17:57:49
Filozof - znám, mám, je to dobrý album, ale moc často ho nepočúvam... Free aj Backstreet Crawler mi sadli viac.

hejkal @ 06.05.2011 18:00:39
Petr - Jasné, myslel som to odľahčene. Aj tak si však myslím, že "zabudnutosť" u nás stále ešte často posudzujeme podľa toho, že u nás nebola tá každodenná rocková evolúcia spoza železnej opony vidieť, a tak sa to posudzuje touto skreslenou optikou.

Je to asi divné, ale spolu s debutom považujem túto dosku za to najlepšie, čo Free stvorili. Viem, že v zostave to vrelo, Kossoff pracoval na svojom konci, ale aj tak...

Neverím, že je potrebné popisovať skladbu po skladbe alebo siahodlho rozoberať štýl priamej, ale silnej blues rockovej hudby skupiny. Hitová Wishing well je asi všeobecne známa každému, kto pozná slovo rock. Album je rovnomerne jemný a aj tvrdý, vyčnieva skladba Heartbreaker. Ak námatkovo vyberiem iné skladby s týmto menom (Led Zeppelin, Grand Funk Railroad...), môžem hádam konštatovať, že chcieť v tých dobách vytvoriť takto pomenovanú vec znamenalo evidentne stvoriť pecku.

Pre mňa je hudba Free božská.
reagovat

@ 15.01.2009 07:36:31
Víš co je ještě divné? Že já Heartbreaker společně s debutem považuju za dvě nejlepší desky Free. :-)

hejkal @ 15.01.2009 07:45:32
Vážne? Žiadna Fire and water? A to si hovoríš rádiový fanúšik? :)))

PaloM @ 15.01.2009 07:56:35
Od Free poznám celý album len prvý a ten sa mi veľmi páči. Vďaka za pripomienku a dobrý typ.

martin @ 23.04.2009 15:51:06
Výborná hudba .

Apache @ 23.04.2009 16:38:19
hejkal: No, zrovna skladba Fire And Water ze stejnojmenného alba je výborná skynyrdovka! :-) Ale jinak mám desku F & W až na třetím místě za Heartbreakerem a debutem.