Reakce na recenzi:

Petr Gerneš - @ 31.05.2013

Cream jsem poprvé zaslechl asi před třemi lety a již od té doby patří mezi mé nejoblíbenější bigbítové soubory. Na jejich hudbě je opravdu poznat, že se při její tvorbě sešly tři hráči, patřící mezi největší osobnosti tehdejší (ale i současné) populární hudby. Je to muzika přímo napěchovaná originálními nápady, naprosto skvěle rozvedenými, a obrovským množstvím pozitivní energie, která mne vždy ve vypjatých okamžicích perfektně nabudí. Toto dvojnásob platí o tomto albu, které jsem od těchhle geniálních Britů slyšel jako první :
Tuto desku otvírá STRANGE BREW. Tak tahle skladba, to je prostě krása! Tak jemná, a zároveň hýbe celým tělem! Nic v ní nepřebývá, všecko je dokonalé, naprosto perfektní příklad hráčské symbiózy a schopnosti z jednoduchého témátka stvořit nádheru, živoucí i 45 let po vzniku! Člověkovi je až smutno, když po dvou minutách a půl skončí. Ale ten smutek netrvá dlouho. Unisono Claptonovy kytary a Bruceovy baskytary nám napoví, že začíná další píseň, a to vskutku neobyčejná ( podle mne a jistě mnoha dalších se jedná o jednu z nejlepších rockových skladeb vůbec )! SUNSHINE OF YOUR LOVE, to je opravdu kosmický nářez v pravém slova smyslu! Supersilný riff, podpořený Bakerovými údernými bicími a procítěnými vokály jeho kolegů, na mne působí opravdu jako červí díra, která mne bez varování vcucne a přemístí do úplně jiného, barevného vesmíru, v němž všecko plyne jinak, a tak i těch pět minut uteče jak vteřina, ale člověk má pocit, že prožil tisíciletí. Ale tohle není vše, co pro nás tito tři géniové připravili! Následuje přenádherná, psychedelická skladba WORLD OF PAIN, při jejímž poslechu pochopíte, co označuje slovní spojení ,,hudební magie". DANCE THE NIGHT AWAY na předchozí věc svým způsobem navazuje, ale v rychlejším tempu, které jí však neubírá na něžnosti. Po této nádheře následuje pomalá, jakoby zasněná BLUE CONDITION, v níž se Ginger Baker ukazuje jako úžasný skladatel a za niž mu právem patří dík.
Ale konec snění! Přichází TALES OF BRAVE ULYSSES, klasický rockový flák, postavený na jednoduchém, ale působivém kytarovém riffu, při jehož poslechu má člověk opravdu pocit, že slyší zpěv sirén. Skvělé jsou zde samozřejmě i bicí a basa, skvěle toto téma rozpracovávající a vytvářející tím pro mne kultovní skladbu, jejíhož vlivu se asi nikdy nezbavím. O vypalovačce SWLABR se to dá říct taktéž. Je tak svižná, tak plná kladné energie, že mám skoro až pocit, že jeden z andělů sestoupil z nebe a dovolil mi se s ním proletět. Ale zas tolik nelituji, když ten let skončí. Následuje WE´RE GOING WRONG, zvláštní skladba, jakoby zahalená jakýmsi mystickým oparem, jemná jako dýka. Bruce zpívá trochu tlumeně, ale to nevadí, protože se to do té atmosféry výborně hodí. A pak zase změna, máme tu před sebou výtečnou elektrickou bluesovku, OUTSIDE WOMAN BLUES, v níž kapela dokazuje, že má tuhle muziku fakt v krvi. Tuto klasiku zvládá s grácií sobě podobnou, jež mě i přesto, že tenhle song znám nazpamět´, dokáže spolehlivě přimět se nekontrolovatelně odvázat. A TAKE IT BACK pokračuje ve stejné linii! Je v ní slyšet, že tihle lidé dostali od Boha velké požehnání v podobě gigantického hudebního talentu a skvělého bluesového feelingu, a že tyto dvě svoje schopnosti dokáží bez problémů spojit a stvořit opravdové umění. Závěrečná věc, vpodstatě původně srandička MOTHER´S LAMENT, dokazuje, že tvůrci tohoto alba jsou schopni i mimořádného nadhledu a že mají smysl pro nadsázku, proto se tato jejich legrácka rovná jejich vážným počinům.
No, abych to shrnul, jedním slovem : NÁDHERA !
Pět bodů bez diskuzí.