stanley - @ 19.11.2007 | #

nedávno jsem zalovil ve svém domácím archivu a oprášil tuhle starou záležitost.pak jsem náhodně nakoukl sem a zjistil jsem,že kupodivu nikdo ještě neudělal recenzi nebo neposlal názor na toto album.

cream jsem vždycky vnímal jako takové otce zakladatele pro další vývoj rockové hudby v létech následujích (mám na mysli léta 70.).vždycky jsem cítil jejich vliv na pozdější vrcholnou tvorbu led zeppelin,deep purple a to nemluvím o dalších a dalších.

pamatuji si,že pod vlivem pochvalných recenzí jsem si toto album pořídil.

bohužel z odstupem let musím říct,že revoluční počin ještě nemusí sám o sobě být pozitivní."velikost" resp.pozitivitu tohoto díla proto spatřuji v tom,že po něm přisli mnozí,kteří dokázali podstatně rozvinout motivy v něm obsažené.kdyby se to však nestalo,zůstalo by jen toto album a cream se svým těžkým zadkem,nudou a sploštělou virtuozitou.chápu toto album jako určitý most mezi starým dobrým blues a jeho africkými kořeny resp.spíše řečeno afroamerickými a pozdějším hard rockem ala led zeppelin.nejsem odborník přes škatulkování a zařazování hudby do žánrů,protože každá hudba má něco do sebe.

myslím,že možná budu sám v takto kritickém názoru.ale nechápu toto album jako hudbu progresivní,spíš jakési přemostění.a přiznávám se (a hluboce se za to omlouvám),ale u tohoto alba se mi podařilo i usnout.hudebních nápadů tam prostě pro sebe přiliš nenacházím.vzhledem k tomu,že v téže době stále ještě tvořili mírně rozhádaní beatles,nelze neporovnávat.u beatles co píseň,to nápad,posunutí hudby o mílové kroky dopředu.

u cream bohužel vidím zhlédnutí se v americkém blues zahraném rockověji.přesto dám tři hvězdy.

OHNOTHIMAGEN @ 19.11.2007 14:15:40 | #
"1.mc cartney dělal povýšeného téměř na všechny,ať už za doby beatles nebo za doby fungování wings"
- má na to nárok, dokáže spolehlivě obsloužit spoustu nástrojů (viz jeho alba a la "jednočlenná skupina")

"2.vím,že back in USSR bubnoval on,ale tahle píseň, pokud jde o rytmus ,není zrovna moc objevná.
na obranu ringa by se dalo vyjmenovat mnohé:ticket to ride,rain,taxman,tommorow never knows,a day in the life,..."
- docela by mě zajímalo, podle čeho se soudí objevnost rytmu nebo kvalita bubeníka. Podle rychlostní náročnosti? Pak je v tom případě na špici téměř každý jazzman (napadá mě třeba Gary Burghoff), grindcoreový bubeník a již zesnulý bicmen skupiny Vader, považovaný za jednoho z nejrychlejších bubeníků všech dob.

Ringův přínos byl nejdůležitější v jeho úspornosti, nikam se nikdy necpal, a v jeho bubnování šlo především o nalezení co nejpřirozenějšího doplňku k celkovému vyznění skladby. Což mně přijde rozhodně důležitější než ukázat, jak rychle zavirbluje.
Proto mi jsou extrovní exhibiční bubenická sóla úplně ukradená. Stejně jako kytarová a jakákoli jiná.

Paulovi na "Back in the USSR" vadil způsob, jakým Ringo prováděl brejky na tomtomy; proto nahrál bicí sám - a ze skladby energie přímo prýští. V "Dear Prudence" už je trochu prkennější.