nowhere_man - @ 18.11.2009 | #

Môj najobľúbenejší album tejto formácie. Štúdiová aj živá časť sú bez chyby. Na štúdiovej časti žeriem absolútne všetko. Krásnu White room s nádherným refrénom a sólom Erica Claptona. Hoci, ako som napísal, necítim moc blues, tak ale Sitting on top of the world je pre mňa jedna z bluesoviek, ktoré ma chytili. Passing time s krásnou melódiou, akustická As you sai, ktorá mi strašne pripomína neskorší album Led Zeppelin III. Milá Pressed rat and warthrog, šlapavá Politician, pohodové Those were the days a Born under a bad sign. Záverečná šlapavá Deserted cities of the heart. Opäť tu majú svoje miesto aj bonusy: popovejšia singlovka Annyone for tennis (na reedíciach sa dávala na Goodbye) a alternatívna verzia Passing the time.

Živú časť otvára jedna z najlepších skladieb v repertoári Cream - Crossroads plná šlapavých sól. Zaujímavá je aj Traintime, taká improvizačka. No a Spoonful a Toad majú väčší náboj ako v štúdiových verziách.

Pre mňa No.1 z albumov Cream.

A k polemike pri tomto albume: Ringo Starr možno nie je najlepší bubeník na svete, ale vo svojej dobe bol skvelý a rozhodne dal svetu hudby viac ako Nick Mason ( a to tvrdím ako zarytý fanúšik Pink Floyd). A k progresivite Beatles - hudbu delím na tú pred Beatles a tú po Beatles.

Petr Gratias @ 23.08.2011 14:30:19 | #
Jak typické, ta debata se od Cream přesunula na Beatles....
Zamyslel jsem se nade Filozofovými vývody.
Je na nich hodně pravdy z hlediska historického vývoje a není jim co vytknout - nicméně subjektivně se vymezím vůči těmto postojům následovně:
Beatles byli opravdu revolucí šedesátých let, ale i sociologickým fenoménem, to už jim nikdo nikdy nevezme. Samozřejmě že nebyli jediní, kdo zkoušel prorazit, ale právě jim se to podařilo!

EVERLY BROTHERS - to byli countryoví kovbojové z Appalačských hor, kteří Beatles inspirovali ve vedení vokálů - to bnyl důležitý podnět pro Paula a Johna jako zpěváky. Phil a Don Everlyovi ale nebyli žádní rockeři - inspirovali poze svými hlasy.

ELVIS PRESLEY - je to ikona a mýtus Ameriky. Já to tak ale bohužel necítím. Napsal toho jako autor velmi málo a přebíral skladby od jiných autorů až se hory zelenaly. Nebyl to také žádný hudebník. Parkrát udeřil do strun svého drahého Gibsona Superjumbo a to bylo všechno. Měl podmanivý, dobře frázující hlas, uměl se kroutit v bocích a pro ženy měl sexuální náboj, který zdařile vkládal dosvé interpretace nejen při zpěvu, ale i kopulačních pohybech..... Jinak to byl licoměrný gauner. Klidně přijal Beatles ve svém luxusním apartmá a tvářil se jako starší kolega a kamarád a předstíral odbourávání bariér, ale ve skutečnosti byl napojen na CIA jako Sinatra a Martin a tlačil na americký establishment, aby byli Beatles z Ameriky vytěsňováni, protože svými dlouhými vlasy mají na mládež neblahý vliv. Hlavně se tenhle samazvaný Král bál odlivu popularity u americké mládeže a proto se choval jako krysa a svou záludnost dobře maskoval. Kolem r. 1968 se Elvis objevil s dlouhými vlasy (!) a vůbec mu nebylo hloupé, co sám proklamoval. Velký narcis, mystifikátor a pozér, který přišel před Beatles a ovládl hudební scénu.
Pro mě je králem rock and rollu Chuck Berry.

BEACH BOYS - vynikající vokální skupina. Jejich vícehlasy neměly obdoby, ale po instrumentální stránce to byl malér a nemělo to žádný vývoj. Součástí kapely byli víceméně neviditelní hudebníci, kteří dodávali instrumentální zázemí, ale nebylo to zásluhou samotných Beach Boys. Potvrdili to i hudebníci, kteří měli možnost nakouknout do jejich hudební kuchyně, když v Praze, Bratislavě a Brně Beach Boys v r. 1969 vystupovali.
Jejich nejlepší album Pet Sounds je ovšem stejně přelomové jako beatlesovský Revolver a posloužil Paulovi i při některých postupech na albu Sgt. Pepper´s lonely Hearts Club Band......