Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 23.12.2009

Časy hojnosti u Rainbow jsou definitivně pryč. Doby, kdy každý člen kapely byl zároveň osobností, špičkou svého oboru, jsou v nenávratnu. Rainbow na mě už od Down To Earth působí trošku jako Ritchieho doprovodná kapela, ale na Difficult To Cure se tento handicap projevuje naplno. Rondinelli při vší úctě nedokáže hrát stejnou ligu jako Powell a Turner..škoda slov. Dio byl osobností, která se dokázala Blackmorovi přinejmenším vyrovnat, ne-li ho na pódiu dokonce zastínit, byl to frontman v pravém slova smyslu. Bonnet stál někde tak na půli cesty, ale jeho hlasový projev taky dokázal strhnout. Turner se ale podle mě se svými dvěma předchůdci hlasově ani charismatem absolutně nemohl srovnávat. Glover mi mnohem více sedí u Deep Purple a Airey je zde spíše do počtu. Takže zbývá Blackmore, jenže ani ten nedokáže udělat kvalitní desku úplně sám.

Z většiny písní na albu se absolutně vytratila dravost, je to spíš takový příliš oslazený skororockový pokus. Skladby samotné přitom nejsou zas tak špatné. I Surrender a Spotlight Kid jsou nápadité kousky (i když ta mezihra ve Spotlight Kid už tu minimálně jednou byla), které ale bohužel totálně ubíjí naprosto sterilní aranžmá. Přitvrdit, přitvrdit, přitvrdit - volume doprava a zkreslení na max...když si vzpomenu na In Rock nebo na Burn, chce se mi křičet, vynadat Blackmorovi a celé kapele za tuhle rockovou parodii. Já vím, tehdy tohle v rádiích frčelo, ale...

No Release, Magic a Maybe Next Time mi ani nestojí za hodnocení, jak se tohle ksakru na album vůbec mohlo dostat? Naopak Can´t Happen Here je asi jedinou skladbou na albu, která kapele opravdu sedne. Turnerův zpěv se sem naprosto hodí, všechno bezvadně šlape...ale proč to takhle nejde i na zbytku alba? Freedom Fighter sice taky není špatná, spolu s Can´t Happen Here asi to nejlepší z alba, ale na konci už jednoduše nudí. Na Midtown Tunnel Vision se Turner snaží znít trdě chlapácky, je to ale spíš k smíchu (nebo k pláči?)

No a synťáková verze ódy na radost? Tuhle nechutnost snad Blackmore ani nemohl myslet vážně. Ještě že existuje koncertní verze z DVD Hell Or High Water, tam Ritchie tuhle zhovadilost aspoň trošku rehabilituje.

Co říct na závěr? Rainbow tuhle desku prostě a jednoduše nezvládli. Materiál je z poloviny ok, z poloviny vata, ale Glover by za výsledný zvuk zasloužil pověsit za uši do průvanu. I rock pro dospělé se dá totiž udělat tvrdě a zároveň chytlavě, viz třeba Escape od Journey ze stejného roku. Na Difficult To Cure mě do té doby kvalitní Blackmore a spol. vyloženě zklamali. Pokud nepatříte mezi Turnerovy skalní příznivce, raději si s touhle deskou moc nezačínejte.