Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.02.2012

Album Abraxas podle mého názoru patří do zlatého fondu americké rockové hudby, ale čestné místo bude mít i v obecné historii vývoje rockové hudby. Po velmi nadějném debutu kalifornský kytarista mexického původu našel recept na úspěch a za doprovodu výtečně sehrané skupiny se jim podařilo natočit majstrštyk hudební kariéry skupiny Santana, který dodnes nezestárl a lze ho podle mého názoru vnímat jako stále podnětný příklad spojení klasického rocku s latinskoamerickými hudebními kreacemi….
Inspirace názvu alba pochází od románu Demian světoznámého spisovatele Hermanna Hesse a má v sobě jakési obřadné tajemno.
Album a já se známe už od počátku sedmdesátých let, třebaže jsem ho jako vinyl dlouho sháněl, měl jsem nejprve singl Black Magic Woman / Hope You´re Feeling Better, které úspěšně bodovaly řadu let na mých rockových diskotékách. O mých kontaktech se Santanou jsem psal ve spojení s prvním albem, a tak další popisnost vynechám. Když jsem pak získal vytoužený vinyl – byl to malý svátek. Fascinoval mě už samotný výtvarně velmi zajímavý obal, který ve mně vzbuzoval i erotické vášně, ale zároveň i duchovně-historické představy a inspirace, podobně jako na obalu legendárního alba Milese Davise – Bitchess Brew. Latinskoamerická atmosféra je zde výtvarně v zajímavých kolážích propojována, jako nějaký vzkaz či skrytý význam…..
Abraxax „musí“ znát každý milovník klasického rockového modelu a myslím, že je součástí mnoha sbírek vinylů i CD, podobně jako třeba Malá noční hudba od Mozarta, nebo Koncert b moll od Čajkovského…….

SINGING WINDS, CRYING BEASTS – úvodní zní tajemně, záhadně… šustění percussion, ozvěna činelů a gongu a razantní klavírní akordy, do kterých vstoupí naříkavý a kvílívý dlouhý tón elektrické kytary. Jako blesk z čistého nebe a pronikne do lidských útrob jako laserový paprsek. Práce se zvukem a experimentální zpožďování dozvuku tónů elektrického piana, baskytary a kytarových vibrací zní jako úvod z napínavého dobrodružného filmu. Název skrývá spoustu abstraktních dovozování významu, ale tak to má být. Cválající rytmika a naříkavé zvuky jsou podmanivé a nemohou nezasáhnout jen trochu vnímavého posluchače….

BLACK MAGIC WOMAN /GYPSY QUEEN – přichází úvodní varhanní motiv a pak už se rozbíhá snad nejslavnější skladba, kterou skupina nahrála a dodnes hraje….. Autorem je ovšem Peter Green a skladbu hrála skupina Fleetwood Mac. V jejich repertoáru ovšem byla jenom jednou z mnoha dalších písní, ale teprve Santana ji vtiskl novou tvář a význam. Kytarové téma zní konejšivě a mazlivě s krásnými přeznívajícími tóny, do kterého baskytarista Dave Brown sází jasné a přehledné basové tóny. Percussion podbarvují zvuk elektrického piana Fender-Rhodes a za mikrofonem sedí klávesový hráč Gregg Rolie. Jasná a přehlednáuý melodická linka a taneční struktura podmanivých percussion José Chepita Arease a Mike Carabella zde pracuje jedinečným způsobem, takže bubeník Michael Shrieve zde nemái moc práce a je součástí tohoto „třítaktního“ motoru. Doznívání skladby z úvodního tématu divoké perkusivní řádění a razantnější sound přivádějí do další fáze, kde se Santana v kytarových ornamentikách rozhodne pohrávat si s jemnými detaily, zatímco rytmika šlapae a šlape. Latinskoamerický model za chvíli převládne a jsme s protáhnutým zkresleným tónem u konce. Světoznámý „prosáklý“ hit. Dodnes ho ale miluji s vášnivostí Antonia Banderase….

OYE COMO VA – tady jsme na návštěvě v Latinské Americe se vším všudy. Svádí to k tanci vnadné ženy, ale i nás pány k tomu, abychom vzali do rukou jakékoliv předměty a zhačali s ni tlouci, ťukat, a sázet rytmy, polyrytmy a supermegarytmy. Skladba má ovšem svoje krásně vygradovaná místa a Gregg Rolie svými hammondkami si zjedná prostor a mocně se rozběhne svými varhanickými eskapádami do prostoru, zatímco Santana seká přesné akordické akcenty a sbory zpívají španělsky, což se krásně snoubí a Carlos nám vystřihne krásné melodicky rozezpívané sólo, jeho čistý vibrující nezkreslený tón má sílu slunečních paprsků. Jasné od začátku do konce…..

INCIDENT AT NESHABUR – rytmické proměny nám nabídnou další skladbu s razantní baskytarou a běsnícími percussion za doprovodu klavíru a hammondek a výrazný kytarový riff přináší rockovou dravost, stejně jako varovný chřestot žraločích zubů a pak přichází další proměna, do které vstupují i prvky rhythm and blues s se sambovými rytmy a klavírními schématy. Rolie má roli spojovacího melodického můstku a Santana si pohrává s motivy jako s pápěřím. Krásná vývojová linie, srovnáme-li hudební ambice na tomoto albu s předešlým albem. Velice kreativní a zvukově a harmonicky barevné. Podvečer v Tijuaně se vším co k tomu patří, pulque, tequila, enchiladas, bataty, tropické ovoce, poloobnažený ženy s vlasy jako smůla, špouchání mořské vody a lehký vánek horké noci… tak takové mám pocity při poslechu dodnes….

SE A CABO – Carabello na conga za asistence timbales Arease a bicích Shrieveho zde předvádějí další ze svých rytmických kreací, kterým kytara sekundují výměnou rychlých akordů a hammondky dlouhými tóny. Santana sem vloží dobře odpíchnuté kytarové sólo a hodně se na něm vyřádí, stejně jako perkusivní jednotka, která běhá zleva doprava a váš pokoj se promění v mexickou hudební arénu, kam vstoupí i elektrické piano a kytarové nástupy jsou razantní srozumitelně přehledné a úderné.

MOTHER´S DAUGHTER – vrčení hammondek a baskytarové vstupy za zaostřených tónů elektrické kytary rozbíhají další skladbu. Má v sobě ještě více energetického potenciálu, který je živen plameny pekelné kuchyně. Výrazná melodická linka chraplavého hlasu Rolieho a úderné akordy za rytmické podpory nám nabízejí další bytostné skloubení rocku s latinou a příležitostí pro tanec. Dramatické zesilování napětí a dynamicky velké rozdíly v pojetí mají magickou moc ovládnout naše smysly, vnímáme-li hudbu jako nespoutané emoce. Fascinuje mě ona barevnost tónů, zvuků, proměnlivost a živočišnost. Více jsem porozuměl, když jsem viděl Santanu naživo v Budapešti – stejní ve studiu a stejní na pódiu. Parádní kousek.

SAMBA PA TI – nádherná procítěná balada s tklivým kytarovým sólem, která má jedinečné kouzlo. Santana sílu téhle skladby pochopil už tenkrát a v podstatě skoro všude se snažil nabídnout na dalších albech další a další deriváty tohohle instrumentálního modelu a nutno říci, že většinou úspěšně….. Krásně propojení umírněných percussion, kvílející sólové kytary doplněné rozostřenými hammondkami a výraznými basy slaví úspěch a dodnes svádí řadu kytaristů, aby se naučili hrát jako Santana a dokázat, že se to dá zvládnout. Někomu se to podařilo lépe, někomu hůře a někomu vůbec….Zavřít oči a poslouchat jeho kytarové běhy znamená vstoupit doprostřed ohně a vnímat astrálním tělem práci plamenů…. Úplný závěr skladby stále ještě není oposlouchaný a cítíte tu barevnou živočišnost. Zhmotněná krása.

HOPE YOU´RE FEELING BETTER – pokud někdo skladbu nazvem hardrockem, nebudu protestovat. Drsný model rockové skladby klasického modelu s výrazným riffem kytary, baskytary a hammondek. Rolie zpívá s velkým nasazením (i když není velký zpěvák), ale odstínit skladbu od drsných partů a vložit sem více citu v akcentech ve zmírnění se zde děje s velkým úmyslem vytěžit z tématu maximum. Cítím zde mírný vliv Jimi Hendrixe, kterého ostatně Carlos Santana velmi respektoval, ale myslím, že i John McLaughlin objevil patrně už zde Santanovy kvality a o něco později se oba velcí hráči potkali na společných projektech. Hutná a dramatická skladba, která patří mezi další ozdoby na albu, kterou už asi nezapomenete…..

EL NICOYA – závěr má ryze latinskoamerický charakter v uvolněné emoční rovině s percussion, potlačenou akustickou kytarou a pouličními hlasy…. Taková nenápadná tečka za výletem, který je u konce a zanechal velmi silné zážitky.

Album Abraxas je ryzím příkladem toho, že se mínění odborných kritiků protkalo i s komerčním úspěchem a velkými prodeji a odezvou i milionů posluchačů na celém světě. Tohle je album, které Santanu pozvedlo do nesestřelitelné výšky, a i když si můžeme myslet o jeho albech z osmdesátých let cokoliv, album Abraxas (ale také i další nejmenovaná alba) ho dostatečně „rehabilitují“ u řady pochybovačů…..
Pět hvězdiček zcela zasloužených!
Jedinou výtkou je: krátká stopáž 38 minut. To je i na vinyl málo! Na rozdíl od alba Caravanserai (1972), kde hraje deska až do totálního vypnutí…
Prosím o opravu – na technických datech je uveden nesprávný údaj! Album vyšlo v říjnu 1970 a ne v lednu!