Reakce na recenzi:

Pegas - @ 29.10.2016

Recenze je z roku 2003.
----------
Páté studiové album Fanatic britského čtyřlístku Jadis pro mne bylo velmi příjemným překvapením. Ačkoliv kapela funguje už od osmdesátých let, dosud jsem neměl tu čest ji poznat a po poslechu jejich aktuální nahrávky mám pocit, že je co napravovat.
Také se vám někdy stává, že napoprvé nějaké CD zhodnotíte slovy „hmm, je to dobrý“, pak s narůstajícím počtem poslechů se váš názor změní na „jo, to je ono“ a jde to ještě dál až skončíte u „Ježíši, to je nádhera“? Tak právě tímto způsobem jsem vstřebával kolekci devíti (v limitované edici dostanete navíc ještě desátou The Flame Is Burning Out) z počátku nenápadných kompozic, z nichž se postupně začaly rýsovat opravdové hudební klenoty lahodící uším každého milovníka inteligentní muziky. Navíc jsou tak dobře napsané a zaranžované, že si na své přijdou jak fanoušci přímočařejšího rocku, tak i progresivisté, i když tentokrát to bude bez gigantických eposů s rozsáhlými instrumentálními plochami.
Velký prostor dostává kytarista a zpěvák Gary Chandler, který vytváří úžasné kytarové i vokální melodie, ale kde by byl bez všudypřítomných kouzelných kláves Martina Orforda a jeho podpůrného zpěvu, nemluvě o bezchybně šlapajícím a nepřeslechnutelném základu dvojice Steve Christey (bicí) a John Jowitt (baskytara)? Nemá cenu zde vyzdvihovat nějakou skladbu (musel bych vyjmenovat všechny), na Fanatic nenajdete žádnou vatu a každá skladba má sama o sobě dostatečnou sílu zaujmout, natož když je dostanete naservírované takhle pěkně pohromadě.
Jadis možná nemají ve světě takové jméno jako jejich slavnější kolegové a na svém kontě milióny prodaných desek, to však neznamená, že se s nimi nemohou rovnat po hudební stránce. Veřte mi, že s Fanatic chybu neuděláte.