Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 30.08.2011

Santanovské album Caravanserai je viditelnou změnou od živočišné rockové dravosti a ďábelských polyrytmů jiným směrem. Z ryze latinskoamerického prostředí se na něm přesuneme do oblasti pouštního orientu Arábie nebo saharské Afriky, ale zase se vracíme do latinskoamerického prostředí. Dýchne na nás občas jiná atmosféra a my se stáváme svědky nového hudebního dobrodružství, které nás oslní meditativnějšími hudebními obrazy a prokomponovanějšími a proaranžovanějšími kompozicemi. Ano, můžeme zde hovořit o příklonu k jazzu a k náročnějším hudebním strukturám, kterými se nechal výtečný kytarista za doprovodu částečně přestavěné skupiny ovlivnit.
Na novém albovém projektu ho doprovázel varhaník Gregg Rolie, bubeník Michael Shrieve a hráč na percussion José Chepito Areas. Byla zde ale nová jména, která měla cíleně hudbu přivést na jinou duchovnější platformu.
Santana objevil svět duchovních meditací a indického filozofa Paramahansu Yoganandu a začal se zajímat o astrální energii, která by pozitivně mohla ovlivňovat nejen jeho myšlení, ale i hudbu.

ETERNAL CARAVAN OF REINCARNATION – záhadné zvuky cikád navodí zcela zvláštní atmosféru. O hudební intro se postará hostující saxofonista Hadley Caliman… symbolizuje ráno a probouzející se velbloudí karavanu a hned nato přeznívající zvuky v téměř psychedelických ozvěnách a cinkání a ťukání percussion vytvářejí s rozlamovanými kytarovými akordy kontemplativní nálady, které nás posouvají do zvláštního jazzového derivátu… Na klavír se představí Wendy Haasová a na akustický kontrabas Tom Rutley. Velmi náladotvorné a rozjímavé….

WAVES WITHIN´ – percussion se začínají propojovat do konkrétnějších tvarů a už slyšíme svištěním hammondek a baskytarové modulace tónových obrazců a dlouhý tón elektrické kytary. Santana dovytváří impresionistické kytarové vize a hudební kompozice má těžko zařaditelnou atmosféru, v níž se muzikantský potenciál spojuje s vibračními energiemi, které se přelévají jako imaginární vlny. Do Santanovy hry se zde začínaní promítat některé aspirace Mahavishnu Orchestra a McLaughlinových kytarových postupů…

LOOK UP (TO SEE WHAT´S COMING DOWN) – hammondky svým tetelivým tónem otevírají téma další skladby. Ta už ovšem propojuje živelný funk s jazzrockovou fúzí a uvolňuje energii, která má díky baskytaře Douglase Raucha jiné principy, ale bubeník Michael Shrieve a hráči na percussion dokáží citlivě reagovat na odlišné myšlení, které Gregg Rolie svazuje dlouhými tóny hammondek se zvláštním tříštivým astrálním tónem….

JUST IN TIME TO SEE THE SUN – téměř nepozorovaně se skladba propojila s další kompozicí. Kytarové akcenty ji více posouvají k rocku. Poprvé se zde zpívá. Za mikrofonem je varhaník Gregg Rolie a návazně Santana přidá přiostřené kratší, ale emocionálně rozpoutané kytarové sóly se zásadními akcenty…

SONG OF THE WIND – astrální nekonečno symbolizují chvějivé tóny hammondek, šustění činelů a kytarové ornamenty, v nichž se spojují dvě sólové kytary Carlose Santany a Neala Schona a nového hráče na percussion Jamese Mingo Lewise. Elastické, odvázané a plnokrevně rozpoutané, poskytující prostor hudebním vášním v daných proporcích…

ALL THE LOVE OF THE UNIVERSE – mocný začátek s maximálním nasazením kytar Santany a Schona, baskytary Douga Raucha, ale i citlivých kontrabasových běhů Tom Rutleyho. Santana Lewis a Rico Reyes v triu před mikrofonem rozevírají svoje pozitivní hudební myšlení a cítění, přesto se skladba jakoby rozpadá do kratších melodických a rytmických proměn, než se jí zmocní varhany a elektrické piano Rolieho. Vnímáme náladové proměny, než nějaké klenuté melodické postupy, které drží rytmická složka v živelném tempu a kytarové nástupy s dlouhými tóny jako neviditelné závoje překývají hudební běsnění. Další velmi zásadní energetický nápor, který je ve skladbě prorostlý až k jejím kořenům bez jakýchkoliv kompromisu. Dravé a strhující jako vichřice….. Hudební odkazy k latinskoamerickému cítění, ale i ke španělské lidové hudbě v nepostižitelných variacích……

FUTURE PRIMITIVE – další skladba byla vytvořena jako experimentální pokus elektronických nekonkrétních zvuků, stahujících nás do světa záhad a tajů a tajemných vibrací, které natočil Michael Shrieve… a dále jedinečná příležitost pro conga José Chepita Arease a Jamese Mingo Lewise, kteří ještě navíc obsluhují bonga a timbales. Derivát world-music spojující afro-jihoamerické přírodní kultury…

STONE FLOWER – dunivý kontrabas a zemité percussion se navzájem překrývají, spojují a rozpojují s bicími nástroji, hammondkami a dvěma elektrickými kytarami. Tuhle skladbu napsal slavný brazilský skladatel Antonie Carlos Jobim a jeho polyrytmické postupy mají zajímavé rytmické metrum, ale vytvářejí i zvláštní variantu bossanovy. Zpívá santana a Rico Reyes a navodí jedinečnou latinizující atmosféru v době fiesty. Wendy Haasová vyťukává na elektrické piano jemné perlivé tóny a strhující rytmy vás podmanivě pohlcují do svého nitra…

LA FUENTE DEL RITMO – latinskoamerický jazz v živočišně neodddikutovatelné podobě. Areas, Peraza, Lewis a Shrieve mistrovským způsobem rozbíhají zběsilé polyrytmické divadlo, kytarová témata Santana a Schona se zvolna rozbíjíí do divokého tempa a jejich improvizace hřímají, ale také ustupují Tomu Costerovi na elektrické piano, který hraje v jazzovém pojetí Chicka Coreyi za asistence klavíru Lewise a kontrabasových nájezdů Rutleyho a Rolie peřeje hammondkám pár prudkých skluzů, než je skladba v závěru…. Velmi expresivně pojaté kompozice.

EVERY STEP OF THE WAY – závěrečná skladba je opět příležitostí pro experimentování s rytmikou percussion, šumění astrálních hammondek a ostrých kytarových attacků Santany a Schona. Posluchač zůstává fascinován, co lze vymyslet se znásobenou rytmickou sekcí, která udržuje napětí a neochvějný pulz. Hudební improvizování si zde podává ruce se stupňovanou harmonií, která v náhlem zlomu se rozbíhá do ještě divočejších běhů jako horský příval do kterého navíc zaranžoval orchestrální pasáže Tom Harrel. Divoké extatické výkřiky vkládají svištivé tóny flétny s kytarovou ornamentikou. Pokud jste na počátku alba měli pocit, že vás hudba na Caravanserai bude ukolébávat a až příliš zklidňovat, závěr vás vyvede z tohoto omylu. Dějí se zde opravdu jedinečné věci…

Album Caravanserai je pro mě výtečným experimentem, který jsem přijal bez výhrad a Santanovy zásnuby s jazzem ve mně vyvolaly velké vibrace. Je třeba přiznat, že syrové rockové ostří bylo částečně otupeno a také ubylo dravosti a živočišnosti. Nicméně přibylo nových kontemplativních nálad, meditací, impresivních obrazů a znamenalo další vývojový článek kapely, která nehodlala v tomto období přidržovat se osvědčených formulí, ale hledat nová hudební východiska.
Trochu se mi zdá, že zde postrádám nějakou zásadní skladbu typu Samba Pa Ti, nebo Black Magic Woman, ale tímto směrem Santana a jeho excelentní spoluhráči se na albu vydat nechtěli. Evidentní posun k experimentování a širším instrumentálním plochám potlačuje zpívané pasáže, které zde jsou v jednoznačné menšině….
Caravanserai (podobně jako alba Welcome nebo Illumination) poslouchám vždy sám a hledám chvíli, kdy budou moje smysly koncentrovány bez vlivu rušivých elementů. Tato doba sice moc nepřeje totální koncentraci, nicméně si ale myslím, že pro očistu sebe sama v tom duchovním slova smyslu má daná hudba svůj smysl.
Proto jí dávám plný počet hvězdiček.