Santana - Caravanserai (1972)

Caravanserai je pre mňa ťažký oriešok. Lúskam ho už pár dekád a furt nie som bližšie zázraku, ktorý sľubuje šarlatán bez atestácie liečiaci rakovinu. A tak o ňom čosi napíšem, možno prekonám blok.

Keď sa minútu nedeje nič, len čvirikajú vtáky a nejaký jazzový stonač občas čosi blízkovýchodne zakňučí, začínam sa mrviť. Eternal Caravan Of Reincarnation je rozhodne pokojná a nie príliš lákavá meditácia. S Wave Within je Santanov príklon k fusion dokonaný. Nie, že by to nebola remeselne kvalitne odvedená muzika, ale keď som ju počul prvýkrát, tak ma neoslovila. Zdala sa mi po prvých dravých albumoch akási mdlá. A celý život mám tento dojem vpísaný v podvedomí. Prvé vzrušenie sa dostaví až pri Look Up (To See What's Coming Down), len čo z toho, keď to má latinskoamerický rytmický spodok.

A tak ma úplne oslovuje až prvá spievaná skladba Just In Time To See The Sun. Nadväzujúca inštrumentálka Song Of The Wind je pre mňa vrcholom albumu. Zato spievaná otrava All The Love Of The Universe ide mimo mňa. Ešte, že je tam aspoň parádne gitarové sólo. Z nejakého dôvodu sa Santana vzhliadol v zbytočných šamanských vsuvkách, aj Future Primitive treba pretrpieť. Žiaľ, Stone Flower medituje ďalej. Latino fest nazvaný La Fuente Del Ritmo je aspoň svižný, no a na záver tu máme deväťminútovú extázu Every Step Of The Way, ktorá ma naozaj baví.

Caravanserai je hudobne zaujímavý album mixujúci latino prvky s fusion. Ak sú vám tieto vplyvy blízke, budete nadšení. Ja som rezervovaný poslucháč, ale je pravda, že z neskorších Santanových diel, ak nepočítam skvelé živáky, ide o najlepší album, aký nahral.

stargazer @ 07.08.2024 15:45:06
Caravanserai mě po estetické stránce odrazoval od poslechu. V době, kdy jsem Santanu kompletoval, a na řadu přišlo i tohle cd, poslech jsem pořád odkládal na neurčito. Ale cd jsem si vzal na dovolenou /chatičky u rožnovské Bečvy/ a jednoho večera jsem si to pustil do sluchátek. Od té chvíle na Caranserai už nedám dopustit. Kdybych se s ním seznamoval v pražském bytě nebo v pražské tramvaji, byl by to určitě daleko horší zážitek, který bych nedocenil, tak jako z Beskyd. 

hejkal @ 08.08.2024 07:30:30
Je fajn, že si si k albumu našiel cestu. Nie je zlý. Ja tú cestu stále... ani nie, že hľadám, ale sem-tam po nej kúsok kráčam a ktovie, možno raz dôjdem i do cieľa.

Antony @ 08.08.2024 08:52:12
Jak není SANTANA můj velký oblíbenec, tohle album řízením osudu vlastním na LP. Dokonce dvakrát, prostě se to tak sešlo.
Pronikal jsem do něj pomalu a zdlouhavě, dnes je však považuji za své velice oblíbené. Má neodolatelnou atmosféru, kterou těžko kde jinde najdu. Není to jen pro fusion, ale hlavně pro schopnost použít zvláštní tóny na správných místech, že člověka zcela obklopí a vykreslí exotické a přitom blízké a milé prostředí. To je výjimečná schopnost.

hejkal @ 08.08.2024 08:53:56
To si pekne vyjadril. Súhlasím,

Včera popršalo: Oddych - do záhrady sa neoplatilo ísť. Sviatok, a to je dôvod na dobrú hudbu. To po prvé. Po druhé: test novej zakúpenej prenosky na gramci. Ruka automaticky a neomylne vybrala Caravanserai od Santanu. Krásny obal, ktorý skrýva klenot. Je to štvrtý album po trojici „latino“, z ktorej sa mi najviac páči trojka, na rozdiel od chronicky známej dvojky Abraxas a slabšej jednotky.

Kdesi som čítal, že to, čo človeka ovplyvnilo v období dospievania je trvalé. Pre mňa to bola Caravanserai. Možno tajomným úvodom, ktorý plynule prechádza do Waves Within. Nie, nie, žiadne pravidelne tikajúce bubny, bongá a iné bicie nástroje. Výrazná basa s virtuóznou gitarou Carlosa pokračuje aj na ďalšej Look Up. Zvuky hammondovho organu (Gregg Rolie po tejto platni Santanu opustil a vytvoril Journey) otvárajú Just in Time to See the Sun. Carlos tu krásne spieva, bez afektu a civilne. A je tu Song of the Wind !!! Carlos hrá jedno z najkrajších gitarových sól na svete. Aj keby už nič ďalšie nenahral, toto ho vynieslo na trón gitarových bohov.
Druhá strana (tíško priznávam po vrchole Song of the Wind je o pár promile slabšia) začína skladbou The Love of the Universe platne a pokračuje v „non-latino“. Tajomná Future Primite opäť evokuje atmosféru úvodu a zobúdza démonov tajomného miesta oddychu karaván. Našťastie Stone Flower má v sebe optimizmus, ktorý musí vyústiť do „klasickej“ La FuenteDel Ritmo a záverečnej Every Step of the Way.

Carlos Santana má tu skvelých spoluhráčov. Dokonalá hra na nástrojoch je vyvážená tajomnou atmosférou. Preto patrí k špičkovým dielam nielen Santanu, ale celej rockovej (jazzovej, progrockovej, alebo akej chcete) histórie.
reagovat

stargazer @ 23.07.2020 18:11:53
Atmosfera, zachycená na tomto albu je jak píšeš opravdu tajemná a mystická. Tohle album a ještě Welcome a Borboletta, patří do zlatého trojůhelníku Santanovy fussion.
Nepočítám jeho spolupráce s B.Milesem, A. Coltrane a J.McLaughlinem. To jsou kapitoly samy o sobě.
Santana na těchto projektech dokazuje neuvěřitelnou flexibilitu a touhu objevovat nové obzory. Maximálně mu to vychází.
Caravanserai = SUPER ALBUM

bullb @ 24.07.2020 07:51:00
Som zo starej školy. Zapnúť hi-fi. Vybrať platňu z obalu. Obal by mal byť minimálne estetický ! Sadnúť do "vyváženého stredu", sústredene počúvať.
Preto Caravanserai spĺňa moje estetické kritériá na maximum. Vzhľadom na rodinu a veľa ďalších záujmov je to pre mňa SVIATOK.

Caravanserai patří mezi desky, které poslouchám ráda a často. Začala se mi líbit ještě dřív, než jsem si jméno jejího interpreta dokázala vůbec zapamatovat a správně vyslovit. Když dnes začne o Santanovi někdo mluvit, okamžitě si vybavím dvě nahrávky - Abraxas a právě Caravanserai. Dva natolik odlišné, ale zřejmě vrcholné prubířské kameny jeho uměleckého života.

První období, které Santana věnoval latinsko-americké muzice, začal na následujících nahrávkách pomalu opouštět. Deska Caravanserai zaznamenala v kariéře Carlose Santany zásadní obrat, neboť se jednalo o ostrý odklon od jeho prvních tří kritikou uznávaných alb. Zvukový kolorit se odvracel od toho rockově laděného a soustředil se na splynutí s jazzovými postupy. Kromě tří skladeb je zbytek desky instrumentální a nejspíš i proto z něj nevzešel žádný komerční hit. Je to první album ze série, které vešlo ve známost svou vzrůstající hudební složitostí, což znamenalo odklon od populárního rockového formátu raných alb Santany směrem k experimentálnějšímu jazzovému zvuku. Caravanserai je dodnes považováno za jakýsi umělecký vrchol tohoto kytaristy.

V roce 1972 se Santana nalézal na samé špici vlastní popularity. K tomuto stavu přispěla i famózní práce pojmenovaná Caravanserai, dodnes patřící k jeho nejoblíbenějším položkám. Určitě právem. Souhlasíte?
reagovat

PaloM @ 01.08.2018 06:59:08
Samozrejme :-) Súhlasím, k stavu vecí niet čo dodať.
Nie je to výčitka, ale len pripomienka, že mi tu trošku chýba priblíženie tvojich osobných pocitov, ako si strávila pri prvých počutiach tento album, atď.

Ja som sa navnadil na posluch Santanovho "fúziového" obdobia po prečítaní vynikajúcich článkov a recenzií na dnes už neexistujúcom (slovenskom, asi aj českom) portáli inZzine. Vtedy tam často písali Feror Frešo, Marián Jaslovský, Peter Píšťanek >> odkaz
Pretože som už mal napočúvané najslávnejšie jazzrockové skupiny, tak ma Caravanserai hneď chytil. Je to perla, výnimočné dielo.

northman @ 01.08.2018 07:59:20
Mezi deskami Carlose Santany do alba Festival včetně kolaborací s Alice Coltrane, Johnem McLauglinem i Buddy Milesem neslyším veký rozdíl v kvalitě. Caravanserai je i pro mě jeho nejoblíbenější album, takže s dotazem souhlasím. Santanu poslouchám průběžně podle toho jak vydával desky od roku 1970.

Petr_70 @ 01.08.2018 08:05:05
Caravanserai je bez nadsázky Santanovo opus magnum. Myslím, že k tomu není moc co dodat...

EasyRocker @ 01.08.2018 10:35:06
Jedno z nejlepších alb celé sféry hudební, pro mě naprosto ohromující poklad, který stále vydává své bohatství.

terka @ 01.08.2018 12:14:59
Mé pocity? Dlouho jsem ty skladby vnímala podprahově, jako kulisu při nějaké činnosti. Když jsem si vzala desku do rukou poprvé a pustila ji soustředěně, cítila jsem spokojenost. Materiál jsem z větší části znala a tak nebylo potřeba se do něčeho nutit. Spoustu úryvků mám moc ráda, třeba úvodní krátké skladby a hlavně části Song of the Wind, All the Love of the Universe a Every Step of the Way. Tam jsou krásná místa.

horyna @ 04.08.2018 07:09:35
Zdá se, že máš Santanu v malíku. Caravanserai je uklidňující a velice osobité dílo. Neodvážil bych se tvrdit, že je jeho vrcholem, protože i další (tři) desky jsou podobně skvostné.

bullb @ 07.08.2018 07:24:56
Pekné čítanie. Ešte krajšia hudba. Santana - génius, populárny a uznávaný otočil kormidlom.
Vot zdes nachoditsa: Caravanserai !
Absolútna hudba.
Neviem, či mu Welcome nešliape na päty. Práve ho analyzujem...
Terka, skús aj Welcome.

Na prvních třech albech jsem některé skladby přeskakoval. Album Caravanserai si vždy rád přehraji celé, ačkoliv se odklonilo od rockového stylu k jazzrocku. První poslech mě nijak zvlášť neoslovil, ale po druhém hlubším poslechu mě album plně vtáhlo a rád se k němu vracím, proto všem doporučuji si toto album pořídit.
reagovat

Mohyla @ 07.01.2018 13:49:53
Takéto príspevky by sa mali dávať ako reakcie, nie ako recenzie!

EasyRocker @ 07.01.2018 16:22:17
I tak se dají sbírat recenzní čárky :-)

bullb @ 08.01.2018 07:56:56
Kedysi, som tu tiež (inde) niečo podobné vyprodukoval. Daň začiatočníka ... :-)

Rudé slunce vychází nad zatím chladnou pouští. Oáza, jediné stinné místo v budoucí výhni, se zvolna probouzí. Ještě je potřeba překontrolovat, zda je cenný náklad dostatečně zabezpečen, a karavana může opět vyrazit na svou pouť. Majestátně, jednotlivě v řadě za sebou postupují koráby pouště vpřed. Není kam spěchat. Cíl je stále v nedohlednu a cesta bude dlouhá a náročná. Hlavně nezapomenout na životně důležité zásoby vody. Mezitím slunce vystoupalo výš nad obzor, vzduch se začíná horkem tetelit. Karavanu čeká další náročný den.

Ne, nelekej se, milý čtenáři, to není začátek příběhu z Blízkého východu, pouze jsem popustil uzdu své fantazii, k čemuž mi pomohl poslech čtvrtého alba skupiny Santana s názvem Caravanserai. Stačí si poslechnout úvodní kousek Eternal Caravan of Reincarnation, ten tuto atmosféru vytváří naprosto dokonale. Zároveň posluchače připravuje na více jazzových pasáží na celém albu, což není na škodu. Pro ty, kdo očekávali opakování hudebního modelu, jakéhosi latino blues rocku z prvních tří alb, možná zklamání, avšak pro ty, kdož mají uši otevřené, se zde otvírá nové fascinující hudební dobrodružství.

Hudba obsažená na Caravanserai samozřejmě vyrůstá z dřívějších Santanových hudebních zdrojů, ale je vidět, vlastně slyšet, že inspirační kanály se rozšiřují a principál Carlos je dobře obeznámen s moderními jazzovými výboji Milese Davise a také začíná být ovlivňován jedním z tvůrců jazz rockové fúze Johnem Mc Lauglinem, s nímž nakonec také spojí síly v následujícím roce. Jinak těžko z té desítky zde předložených kompozic vybrat nějakou nejvýraznější, ona ta hudba tak nějak plyne a přelévá se z jedné skladby do druhé naprosto přirozeně a posluchač mnohdy ani nezaznamená, že už je oblažován jinou písní. I když s pojmem píseň bych zde operoval velice opatrně, těch zpívaných skladeb je tu minimum. Avšak třeba taková All the Love of the Universe s trojící Carlos Santana, James Mingo Lewis a Rico Reyes za mikrofonem se stává tím možným bonbónkem na celém albu. Nebo je jí skladba Just In Time To See The Sun s erupcí sólujících kytar? Těžko vybírat. Mým možným favoritem je instrumentálka Song of the Wind, v níž mě atmosféra a kytarové kouzlení zlehka připomíná famózní Sambu Pa Ti z alba Abraxas. A co teprve závěrečné šílenství Every Step of the Way? Zde se toho na krátké ploše odehraje tolik, že by to jiným možná vydalo na dvě celá alba a ještě by jim nějaké nápady zbyly.

Mám rád toto album. Ukazuje Santanu v trochu jiné poloze a koketujícího s různými meditativními duchovními proudy, v nichž se později jeho tvorba příliš utápí. Ale zde je zatím všechno v naprostém pořádku, hudba přirozeně plyne a stejně jako karavana ze začátku recenze hledá svou cestu, tak i ona se vydává novou, neprošlapanou stezkou. Cíl je zatím v nedohlednu.


reagovat

jiří schwarz @ 08.01.2018 03:11:50
Krásně napsané. Z první pětky základních alb jsem dosud nehodnotil tohle (ostatní dostala unisono 5*), vždy v hlavě bych váhal mezi 5 a 4 - ta hvězda mínus za vokální projev. Ten byl pro mě vždy nejslabším článkem z jinak geniální muziky na většině alb, které znám, a bůhví proč na Caravanserai mně to vadilo vždycky nejvíc. Ale dnes jsem poslouchal jen 2 alba, recenzovaná na Progboardu, a po AC/DC je to fakt oáza.

EasyRocker @ 08.01.2018 05:53:11
Díky Martinovi za připomenutí této neuvěřitelně dotažené desky po všech stránkách - pocitové, rytmické, se zřetelným duchovním poselstvím. Nádhera.

horyna @ 08.01.2018 06:53:40
Dvě hluboké poklony. Jedna Carlosovi za Caravanserai, druhá ještě větší Martinovi....však on už ví za co:-) Je to jedna z vůbec nejlepších, co jsem kdy četl. Velké DÍKY

bullb @ 08.01.2018 07:54:06
Caravanserai dokazuje genielitu Carlosa Santanu. Tak, ako bolo v recenzii spomenuté, nepokračoval v štýle latino. Doniesol nádhernú a nadčasovú Caravanserai.
Len info: ide o miesto pre oddych karaván, čo nakoniec bolo v začiatku aj spomenuté. Nedávno išiel o tom aj dokument: kadidlová cesta produkoval sám Martin Kratochvíl.
Pre mňa je sólo v Song Of The Wind jedno z najkrajších v hudbe vôbec.
Je to absolútna hudba.

Martin H @ 08.01.2018 07:58:42
Chlapi, děkuji za vaše ohlasy a horynovi velký dík za onu poklonu. Doufám, že nezpychnu.

EasyRocker @ 08.01.2018 08:17:09
Ano, krásné vystižení nejhlubších pocitů z tohoto díla, které mám stále od Carlose nejvíce v oblibě. Je to pro mě zcela mimořádná hudební persóna. Je dobře, že i další veteráni PB objevují kouzelná zákoutí jeho hudby... :-)

Teprve v loňském roce jsem zakoupil dvojici Abraxas + III od této legendy světového rocku a zcela nedávno rozšířil sbírku i o čtvrtou řadovku Caravanserai. Musím především naprosto souhlasit s příspěvkem v diskusi o stavu transu, protože přesně obdobné asociace ve mě tento skvost vyvolává. Naprosto unikátní, pozitivní energií nabitý monolit, kde se Santana a spol. setkali pod vlivem Coltranea, Davise, Weather Report a dalších s jazzrockem a obohatili jeho náladou svou už tak značně originální hudbu...

Dokonalou úlohu introdukce do tohoto zcela odlišného světa imaginace obstará Eternal Caravan of Reincarnation, rytmicky založená záležitost, přecházející plynule do famózní Wawes Within. První moment, kde si uvědomím mohutný jazzrockový vliv na dosavadní tvorbu kapely. Každý tón se mnohokrát zachvívá, košaté bicí a mnohovrstevnaté perkuse vytvářejí nepřekonatelnou atmosféru, kterou je tato formace zcela unikátní, alespoň jsem nikdy neslyšel nic, co by na mě působilo podobně. Look Up (To See What´s Coming Down) navazuje naprosto nenuceně, do perkusívních tanců zde vstupují i hammondky a výrazná melodická linka, která nejde z hlavy. Další z logické řady deseti skvostů, které toto album obsahuje... Just in Time to See the Sun - opět vyrůstá z důrazné polyrytmiky, zapojují se i výrazné kytarové riffy a konečně, poprvé na albu také zpívané party, které skladbu patřičně odpichují. Kytarová sóla jsou zcela neuvěřitelná... Nálada se opět lehce láme a dospívá k jednomu z vrcholů - Song of the Wind. Ačkoli se rytmicky a stavbou v podstatě šest minut drží stejného schématu, jeho nálada, určovaná kytarovými sóly, je neuvěřitelná. Doslova exploze očisty a pozitivní nálady... Při poslechu mě napadá, zda vůbec tohle nahrála jen pouhá supina lidí ve studiu... All the Love of the Universe - název hovoří úplně za vše. Strukturou i náladou přece jen o mnoho klidnější kompozice, opět i se zpěvem, pak nabývá přece jen klasicky rockovější podoby s výrazným kytarovým sólem i běhy baskytary. Future Primitive je cestou rozpálenou savanou či pouští za doprovodu divokých perkusí a latinskoamerických vokálních vstupů... Stone Flower - další z vrcholů alba, zpívaná ryticky nesmírně bohatý přelom mezi latinským rockem a jazzrockem. Pochmurná stěna hammondek přechází jakoby mávnutím kouzelného proutku do éterických kytarových motivů a takhle se nálady stále prostřídávají... fantazie! La Fuente del Ritmo je také věrná názvu - latinský tanec se vším všudy... dokonalé, žhavé ztělesnění etna. Jen nastoupit a kroutit sebou...zdrcující. Every Step of the Way je devítiminutovou tečkou za tímto výletem mimo veškeré dimenze času a prostoru, který jakoby podvědomě shrnoval přednosti všech předchozích kapitol alba do jednoho vynikajícího očistce, rytmická sekaná struktura s propletenými kytarami roste, vytváří až pochmurnou, strašidelnou náladu (snad v jediném případě na albu) a posléze se tlumí a odeznívá...

Po doznění tohoto veledíla nejen 70. let jsem úplně vyždímaný emocemi a vrhám nechápavé pohledy, jak je tohle vůbec možné nahrát tak, aby to vyznělo přesně takto. Nová inspirace sedla Santanovi dokonale. I přesto, že je úroveň jeho alb z této doby vzácně vyrovnaná, je tohle pro mě možná nejlepší jeho albový počin. Za deset, kdyby to šlo...
reagovat

zdenek2512 @ 27.03.2014 14:01:50
Dokonalé, Santanovo dílo do alba Festival je naprosto mimo všechna měřítka na populární hudbu. Všechny desky z počátečního období jsou neoposlouchatelné brilianty a Caravanserai je Koh-i-noor mezi nimi. Díky za připomenutí. :)

EasyRocker @ 27.03.2014 14:35:11
Aha, o tom transu jsi dokonce psal ty... :-) Poté, co jsem si důkladně naposlouchal Abraxas i trojku, jsem čekal i případné zklamání, ale takovouhle v pozitivním smyslu slova ránu do vazu nikoli :-)

zdenek2512 @ 27.03.2014 14:40:50
Zdravím, skvělá je i debutová deska a já mám dost rád Welcome i Borbolettu. Každá deska je svým způsobem jiná a první čtyři to je jak píše Milda řacha. :)

Petr_70 @ 27.03.2014 19:58:50
Parádní album, nejlepší ze Santanových, které jsem dosud slyšel. Shodou okolností jej toho času hodně poslouchám a neustále objevuji nové a nové křehké krásy, které z nosiče vyvěrají jako z neutuchajícího čistého podzemního pramene... :)

Mimochodem... moc hezky napsaná recenze! Jedna z nejlepších, kterou jsem tady četl.

EasyRocker @ 28.03.2014 05:57:01
Petr: díky, byla samozřejmě psána při poslechu a projevilo se to :-)

Zdeněk: ano, k té debutové desce se konečně musím dostat taky, i když jsem ji před lety slyšel...

Jarda P @ 28.03.2014 06:51:44
Po Abraxasu a trojce mi nějakou dobu trvalo, než jsem čtyřce přišel na chuť. Přece jen v sedmnácti se můj vkus tevrve formoval. Málokdy se mi stává, že u desky, kterou poslouchám 40 let, najdu pokaždé něco nového. U této desky to platí. První čtyři Santanovy desky jsou absolutní klasika, další do Festivalu dobré, naopak mě neoslovilo experimentální období.

zdenek2512 @ 28.03.2014 10:06:50
Ahoj Jardo, experimentálním obdobím myslíš ty desky s McLaughlinem a Alicí Coltrane? Tak tohle se mi taky až tak nelíbí. Přesně jak píšeš do Festivalu je to špička, která se neoposlouchá a potom jak co. Docela se mi líbí ta deska co věnoval synovi Blues For Salvador. On je naprosto unikátní kytarista, tak jak hraje on nikdo nehraje, ani se ho nesnaží napodobit, protože to snad ani nejde, ty dlouhé tóny a atmosféra, nemá to chybu. I na těch deskách co se mi až tak nelíbí je jeho kytarová hra excelentní :)

Jarda P @ 28.03.2014 11:46:38
Ahoj Zdeňku, ano myslím, Coltrane a McLaughlin. Z pozdějších se mi ještě líbí Spirits Dancing In The Flesh a Milagro, naopak Supernatural mě neoslovil.

bullb @ 15.06.2016 08:04:20
Jeden z vrcholov hudby. Bez slov, len obdiv a pokora.

Santanovské album Caravanserai je viditelnou změnou od živočišné rockové dravosti a ďábelských polyrytmů jiným směrem. Z ryze latinskoamerického prostředí se na něm přesuneme do oblasti pouštního orientu Arábie nebo saharské Afriky, ale zase se vracíme do latinskoamerického prostředí. Dýchne na nás občas jiná atmosféra a my se stáváme svědky nového hudebního dobrodružství, které nás oslní meditativnějšími hudebními obrazy a prokomponovanějšími a proaranžovanějšími kompozicemi. Ano, můžeme zde hovořit o příklonu k jazzu a k náročnějším hudebním strukturám, kterými se nechal výtečný kytarista za doprovodu částečně přestavěné skupiny ovlivnit.
Na novém albovém projektu ho doprovázel varhaník Gregg Rolie, bubeník Michael Shrieve a hráč na percussion José Chepito Areas. Byla zde ale nová jména, která měla cíleně hudbu přivést na jinou duchovnější platformu.
Santana objevil svět duchovních meditací a indického filozofa Paramahansu Yoganandu a začal se zajímat o astrální energii, která by pozitivně mohla ovlivňovat nejen jeho myšlení, ale i hudbu.

ETERNAL CARAVAN OF REINCARNATION – záhadné zvuky cikád navodí zcela zvláštní atmosféru. O hudební intro se postará hostující saxofonista Hadley Caliman… symbolizuje ráno a probouzející se velbloudí karavanu a hned nato přeznívající zvuky v téměř psychedelických ozvěnách a cinkání a ťukání percussion vytvářejí s rozlamovanými kytarovými akordy kontemplativní nálady, které nás posouvají do zvláštního jazzového derivátu… Na klavír se představí Wendy Haasová a na akustický kontrabas Tom Rutley. Velmi náladotvorné a rozjímavé….

WAVES WITHIN´ – percussion se začínají propojovat do konkrétnějších tvarů a už slyšíme svištěním hammondek a baskytarové modulace tónových obrazců a dlouhý tón elektrické kytary. Santana dovytváří impresionistické kytarové vize a hudební kompozice má těžko zařaditelnou atmosféru, v níž se muzikantský potenciál spojuje s vibračními energiemi, které se přelévají jako imaginární vlny. Do Santanovy hry se zde začínaní promítat některé aspirace Mahavishnu Orchestra a McLaughlinových kytarových postupů…

LOOK UP (TO SEE WHAT´S COMING DOWN) – hammondky svým tetelivým tónem otevírají téma další skladby. Ta už ovšem propojuje živelný funk s jazzrockovou fúzí a uvolňuje energii, která má díky baskytaře Douglase Raucha jiné principy, ale bubeník Michael Shrieve a hráči na percussion dokáží citlivě reagovat na odlišné myšlení, které Gregg Rolie svazuje dlouhými tóny hammondek se zvláštním tříštivým astrálním tónem….

JUST IN TIME TO SEE THE SUN – téměř nepozorovaně se skladba propojila s další kompozicí. Kytarové akcenty ji více posouvají k rocku. Poprvé se zde zpívá. Za mikrofonem je varhaník Gregg Rolie a návazně Santana přidá přiostřené kratší, ale emocionálně rozpoutané kytarové sóly se zásadními akcenty…

SONG OF THE WIND – astrální nekonečno symbolizují chvějivé tóny hammondek, šustění činelů a kytarové ornamenty, v nichž se spojují dvě sólové kytary Carlose Santany a Neala Schona a nového hráče na percussion Jamese Mingo Lewise. Elastické, odvázané a plnokrevně rozpoutané, poskytující prostor hudebním vášním v daných proporcích…

ALL THE LOVE OF THE UNIVERSE – mocný začátek s maximálním nasazením kytar Santany a Schona, baskytary Douga Raucha, ale i citlivých kontrabasových běhů Tom Rutleyho. Santana Lewis a Rico Reyes v triu před mikrofonem rozevírají svoje pozitivní hudební myšlení a cítění, přesto se skladba jakoby rozpadá do kratších melodických a rytmických proměn, než se jí zmocní varhany a elektrické piano Rolieho. Vnímáme náladové proměny, než nějaké klenuté melodické postupy, které drží rytmická složka v živelném tempu a kytarové nástupy s dlouhými tóny jako neviditelné závoje překývají hudební běsnění. Další velmi zásadní energetický nápor, který je ve skladbě prorostlý až k jejím kořenům bez jakýchkoliv kompromisu. Dravé a strhující jako vichřice….. Hudební odkazy k latinskoamerickému cítění, ale i ke španělské lidové hudbě v nepostižitelných variacích……

FUTURE PRIMITIVE – další skladba byla vytvořena jako experimentální pokus elektronických nekonkrétních zvuků, stahujících nás do světa záhad a tajů a tajemných vibrací, které natočil Michael Shrieve… a dále jedinečná příležitost pro conga José Chepita Arease a Jamese Mingo Lewise, kteří ještě navíc obsluhují bonga a timbales. Derivát world-music spojující afro-jihoamerické přírodní kultury…

STONE FLOWER – dunivý kontrabas a zemité percussion se navzájem překrývají, spojují a rozpojují s bicími nástroji, hammondkami a dvěma elektrickými kytarami. Tuhle skladbu napsal slavný brazilský skladatel Antonie Carlos Jobim a jeho polyrytmické postupy mají zajímavé rytmické metrum, ale vytvářejí i zvláštní variantu bossanovy. Zpívá santana a Rico Reyes a navodí jedinečnou latinizující atmosféru v době fiesty. Wendy Haasová vyťukává na elektrické piano jemné perlivé tóny a strhující rytmy vás podmanivě pohlcují do svého nitra…

LA FUENTE DEL RITMO – latinskoamerický jazz v živočišně neodddikutovatelné podobě. Areas, Peraza, Lewis a Shrieve mistrovským způsobem rozbíhají zběsilé polyrytmické divadlo, kytarová témata Santana a Schona se zvolna rozbíjíí do divokého tempa a jejich improvizace hřímají, ale také ustupují Tomu Costerovi na elektrické piano, který hraje v jazzovém pojetí Chicka Coreyi za asistence klavíru Lewise a kontrabasových nájezdů Rutleyho a Rolie peřeje hammondkám pár prudkých skluzů, než je skladba v závěru…. Velmi expresivně pojaté kompozice.

EVERY STEP OF THE WAY – závěrečná skladba je opět příležitostí pro experimentování s rytmikou percussion, šumění astrálních hammondek a ostrých kytarových attacků Santany a Schona. Posluchač zůstává fascinován, co lze vymyslet se znásobenou rytmickou sekcí, která udržuje napětí a neochvějný pulz. Hudební improvizování si zde podává ruce se stupňovanou harmonií, která v náhlem zlomu se rozbíhá do ještě divočejších běhů jako horský příval do kterého navíc zaranžoval orchestrální pasáže Tom Harrel. Divoké extatické výkřiky vkládají svištivé tóny flétny s kytarovou ornamentikou. Pokud jste na počátku alba měli pocit, že vás hudba na Caravanserai bude ukolébávat a až příliš zklidňovat, závěr vás vyvede z tohoto omylu. Dějí se zde opravdu jedinečné věci…

Album Caravanserai je pro mě výtečným experimentem, který jsem přijal bez výhrad a Santanovy zásnuby s jazzem ve mně vyvolaly velké vibrace. Je třeba přiznat, že syrové rockové ostří bylo částečně otupeno a také ubylo dravosti a živočišnosti. Nicméně přibylo nových kontemplativních nálad, meditací, impresivních obrazů a znamenalo další vývojový článek kapely, která nehodlala v tomto období přidržovat se osvědčených formulí, ale hledat nová hudební východiska.
Trochu se mi zdá, že zde postrádám nějakou zásadní skladbu typu Samba Pa Ti, nebo Black Magic Woman, ale tímto směrem Santana a jeho excelentní spoluhráči se na albu vydat nechtěli. Evidentní posun k experimentování a širším instrumentálním plochám potlačuje zpívané pasáže, které zde jsou v jednoznačné menšině….
Caravanserai (podobně jako alba Welcome nebo Illumination) poslouchám vždy sám a hledám chvíli, kdy budou moje smysly koncentrovány bez vlivu rušivých elementů. Tato doba sice moc nepřeje totální koncentraci, nicméně si ale myslím, že pro očistu sebe sama v tom duchovním slova smyslu má daná hudba svůj smysl.
Proto jí dávám plný počet hvězdiček.
reagovat

Jestliže první tři alba Santany jsou absolutní rock s latinoamerickými prvky, potom Caravenserai naznačuje odklon velkého kytaristy k jazzovějšímu pojetí jeho hudby. Caravenserai to je jakési zklidnění po hudebním výbuchu v tom nejlepším slova smyslu, které jsme slyšeli na předchozích skvělých deskách. Pro tuhle hudbu je třeba klid a soustředění a pak se přenesete třeba i do pouštního motelu pro velbloudí karavany - caravenseraie. A to vše díky kytaře Carlose Santany a všem těm percussions, timbales, congas atd. atd. Nevím, zda v Santanově diskografii po jeho následujích fusion záletech s Johnem Mc Lauglinem existuje deska, která by mohla konkurovat téhle silné čtverce.
reagovat