Santana / Caravanserai (1972)

Rudé slunce vychází nad zatím chladnou pouští. Oáza, jediné stinné místo v budoucí výhni, se zvolna probouzí. Ještě je potřeba překontrolovat, zda je cenný náklad dostatečně zabezpečen, a karavana může opět vyrazit na svou pouť. Majestátně, jednotlivě v řadě za sebou postupují koráby pouště vpřed. Není kam spěchat. Cíl je stále v nedohlednu a cesta bude dlouhá a náročná. Hlavně nezapomenout na životně důležité zásoby vody. Mezitím slunce vystoupalo výš nad obzor, vzduch se začíná horkem tetelit. Karavanu čeká další náročný den.

Ne, nelekej se, milý čtenáři, to není začátek příběhu z Blízkého východu, pouze jsem popustil uzdu své fantazii, k čemuž mi pomohl poslech čtvrtého alba skupiny Santana s názvem Caravanserai. Stačí si poslechnout úvodní kousek Eternal Caravan of Reincarnation, ten tuto atmosféru vytváří naprosto dokonale. Zároveň posluchače připravuje na více jazzových pasáží na celém albu, což není na škodu. Pro ty, kdo očekávali opakování hudebního modelu, jakéhosi latino blues rocku z prvních tří alb, možná zklamání, avšak pro ty, kdož mají uši otevřené, se zde otvírá nové fascinující hudební dobrodružství.

Hudba obsažená na Caravanserai samozřejmě vyrůstá z dřívějších Santanových hudebních zdrojů, ale je vidět, vlastně slyšet, že inspirační kanály se rozšiřují a principál Carlos je dobře obeznámen s moderními jazzovými výboji Milese Davise a také začíná být ovlivňován jedním z tvůrců jazz rockové fúze Johnem Mc Lauglinem, s nímž nakonec také spojí síly v následujícím roce. Jinak těžko z té desítky zde předložených kompozic vybrat nějakou nejvýraznější, ona ta hudba tak nějak plyne a přelévá se z jedné skladby do druhé naprosto přirozeně a posluchač mnohdy ani nezaznamená, že už je oblažován jinou písní. I když s pojmem píseň bych zde operoval velice opatrně, těch zpívaných skladeb je tu minimum. Avšak třeba taková All the Love of the Universe s trojící Carlos Santana, James Mingo Lewis a Rico Reyes za mikrofonem se stává tím možným bonbónkem na celém albu. Nebo je jí skladba Just In Time To See The Sun s erupcí sólujících kytar? Těžko vybírat. Mým možným favoritem je instrumentálka Song of the Wind, v níž mě atmosféra a kytarové kouzlení zlehka připomíná famózní Sambu Pa Ti z alba Abraxas. A co teprve závěrečné šílenství Every Step of the Way? Zde se toho na krátké ploše odehraje tolik, že by to jiným možná vydalo na dvě celá alba a ještě by jim nějaké nápady zbyly.

Mám rád toto album. Ukazuje Santanu v trochu jiné poloze a koketujícího s různými meditativními duchovními proudy, v nichž se později jeho tvorba příliš utápí. Ale zde je zatím všechno v naprostém pořádku, hudba přirozeně plyne a stejně jako karavana ze začátku recenze hledá svou cestu, tak i ona se vydává novou, neprošlapanou stezkou. Cíl je zatím v nedohlednu.

» ostatní recenze alba Santana - Caravanserai
» popis a diskografie skupiny Santana