Reakce na recenzi:

Voytus - @ 21.01.2008

'We are all one with the sun'

Jakkoli mám rád Santanovu ranou tvorbu, na toto album jsem narazil jako na první (snad v patnácti) a patří pro mě mezi ta nejlepší. Spojení jazzu, rocku, latiny a lehce i etnických prvků se kapele povedlo, navíc tu má výbornou sestavu.

V úvodu nás přivítá zvuková koláž, navozující dojem pralesa. Druhá věc je instrumentálka Canto de los flores, ve které mají hlavní slovo klávesy. Samozřejmě všudypřítomné perkuse připomínají s kým máme tu čest, přestože mistrova kytara zatím mlčí.
Vynoří se až v radostné Life is Anew, v typicky santanovsky živelném sóle. Tady už je i zpěvák. Projev Leona Patilla mi vyloženě sedí, spíše výš posazený, ale rozhodně žádný ječák.

Nevím přesně, na které východní filozofii si Santana ujížděl, ale z textů je jasné, že guru Sri Chinmoy na něj měl velký vliv. Možná právě to kladně ovlivnilo atmosféru alba.

V tvrdší Give and take se sekanými riffy zazní i saxofonové sólo, mám pocit, že jednu sloku tady zpívá Carlos, je tam totiž úplně jiný hlas.
Nejradši mám následující One with the sun. Jazzrocková harmonie, Carlosovy vyhrávky v pozadí, fender piano a hammondky, perkuse, které ji ženou dopředu a celkově optimistická nálada. A pěkná, střídmá basovka.
Aspirations je opět instrumentální číslo, připomínající starší tvorbu, tentokrát má hlavní slovo saxofon.
V úvodu Practice what you preach uslyšíme další vypjaté Carlosovo sólo, pěkně od srdce. V pozadí jen doprovod hammondek, harmonie zní trochu jako gospel, pak se ale přidá kapela a máme tu další povznášející zpívaný jazzrockový kousek.
Mirage je v podobném duchu a poté následuje trojice propojených instrumentálních lahůdek.
První Here and now je předehrou s neurčitým tempem, rytmika a klávesy udržují napětí. První dvě minuty se jen 'překřikuje' kytara a ságo, aby se na poslední minutu zvolna rozjela jedním z mála tvrdších a naefektovaných riffů.
Ve Flor de canela dominuje Carlos, podporován fender pianem a svižným rytmem perkusí.
Promise of a fisherman je vrcholem této spirituální desky, tempo i rytmus navazují na předchozí věc. Skladba vás vyloženě strhne, žene se neustále kupředu, zdánlivě jednotvárný rytmus umožní všem zúčastněným, aby na osmiminutové ploše předvedli své umění. Carlos je zde opravdu neuvěřitelně energický a zběsilý. Jako indiánský šaman.
Závěr obstará opět prales.

Co dodat? Optimistická, živelná, spirituální a především hudební fůze. A neznám lepší zpívané album v podobném stylu.
Pro mě zásadní, protože bylo první. Ale dávám čtyři hvězdy, v porovnání se starší tvorbou Santany.