Santana - Borboletta (1974)

Další parádní zářez z Carlosovy vrcholné jazzrockové éry. Jeho band si ponechal většinu týmu, ale pochopitelně výjimečnou sestavu, která propátrávala pro ně netušená fúzová zákoutí už na předchozích dvou albech. A byla to událost podobná až královské hostině, že ono duo dosud od Santana-bandu stále je v Jiřího osobním topu. Nemilosrdně smeten už emočním vírem Welcome jsem napjatě, leč i v klidu čekal na rozjezd ´drážek´. Mistr přece nezklame.

Spring Manifestations je povinnou introdukcí, Airto Moreira tu perkusivní sérií drobných bubínků s triangly tvoří fantaskní, pro band klasické zákoutí world-music a ihned se noříme do exotična, Flora takřka neslyšně jen deklamuje, šeptá. Už dokonalou ukázkou fúze je slavným jazzovým pianistou a členem bandu Tomem Costerem napsaná Canto de los Flores (Píseň květin). Skvostné přirovnání, vládne barevné piáno dua Coster-Patillo i elektrické i nepatrné varhanní doteky. Střední až pomalé tempo za tymbály a congy jistí úsporný Michael Shrieve. On a hlavní principál připravili elitní jazzrockovou jízdu Life Is Anew, bujný rytmický-klávesovo-klavírní podklad s otiskem synťáku, nad nímž roste vokální i nástrojová bitva, jak jsme u Bandu zvyklí. Žádný div, že ´otcové´ boří ve finále vše, co jim přijde do cesty. Give and Take je další památná hitovka; řeku piána, synťáků, varhan a Carlosovy typické dvojhlasy se spoluhráči. Geniální a mocným tokem se stane až Areasovým atakem na timbales, a celý tým Santanův to valí neskutečně jak rozjetý tank, doplněn i tenor- i sopránosaxíky Julese Broussarda. A skvěle si poradili s Martiniho standardem One with the Sun, jemný tok kláves, obou druhů pian, syntezátorů a decentní etno rytmiku absolutizuje vokální profesura principála s Leonem Patillem. Pětiminutová ambientní Aspirations je snad nejvyšší možnou formou fúze. Broussardovy dechy, famózní basová sóla Stanleyho Clarka (RTF) absence zpěvu, ano duchovní aspirace, už letité Carlosovo masívní ovlivnění Indií, Johnem McLaughlinem. Practice What You Preach stojí na klávesách a bohaté hře varhan, nástrojovou jízdu ve finále ovládá mistrova kytara a conga, Shrieveho hromobití a zase 2zpěvy Santana-Patillo, syrová a nejrockovější jízda z této kolekce. Mirage - hádám že nebude žádný zarytý Santanofil, jako má maličkost, kterého by výjimečný nápěv obou hlasů, a kytarově-keyboardovou melodickou extázi neznal a nedonutila ihned k bujarému tanci. Ano, zázrak nesoucí do jiných sfér. Vše na milisekundu spočítáno a Carlos řádí se svou kytarou a gongem nad rytmicko sekcí Shrieve-Clarke. Here and Now je pak jakýmsi vyklidněným, relaxačním dovětkem, který každý Div přirozeně potřebuje. Tříminutový krása z mistrových perkusí, timbales, jemných basových a dechových doteků. Úplné zklidnění všeho a všech. Flor de Canela, opět dvouminutové srovnání s krásou květin, řídí typicky klávesy, varhany, Moreirovy bicí a jemné malby sopránsaxofonu Armanda Perazy. a ztišené basové vyšívání Clarka. Promise of a Fisherman je devítinutovou pilotní skladbou, a jak v jeho fúzové éře platilo, symbolickým i faktickým vyvrcholením. Na startu kolosu vládne spíš Carlos s klávesami a Michaelem Shrievem, uprostřed vás zahltí prázdnota, jako byste se ocitli v tehdy drsné produkci tehdejšího Karmínového krále, též mocně hltajícího fůzi. Finále ovládají perkuse, a ničivé nájezdy kytary a málem nekonečné památné sólo mistra a Shrieveho až zem orající dělostřelby. Jak jsme začali, též končíme, jen Moreirovy perkuse a vyšinutá vokální hostina; vše už relaxační závěrečná titulka, zcela bez rytmiky, až zmizí do prázdna...

Skvostný, opět málem hodinový příděl hudby pro skutečně pokročilé od mistrovsky nadřené sestavy, která nedlouho předtím dosáhla po mistrově boku hudebního zenitu. I když je Borbolettta vynikající práce zkušeně, sehraného bandu, přece mě nebere tolik, jako dvě předchozí, kde jsem pravidelně v extázi, stejně jako v prapůvodní latino-rockové etapě. Ale přesto nesmírně silné 4, na to má ještě mnoho výjimečných momentů.
reagovat

zdenek2512 @ 15.09.2022 19:26:43
Tuhle desku mám rád už od vydání. V posledních letech jsem si poslechl desky od Carlose Santany o kterých jsem si myslel, že už nestojí za poslech, abych zjistil, že za poslech stojí. Borboleta patří ke klasice, která nestárne. Napsal si to hezky od srdce.

stargazer @ 15.09.2022 19:37:50
Borboletta spolu alby Caravanserai, Welcome, Love Devotion Surrendeder a With Buddy Miles Live,
patří mezi moje nej od C.S. Ne že by se mi nelíbily ostatní tituly, ale tohle je top. Poslední, co jsem z jeho bohaté diskografie přijal, byl titul Supernatural.
Na tomto albu jsem nepochopil jednu věc a to přítomnost Stanleyho Clarka na postu bass kytary. Hraje na čtyřech tracích pouze doprovod. V roce vydání Borboletty už Clarke dokázal povýšit basu na solový nástroj, ale tady prostor nedostal. Možná záměr produkce. Kdybych si nepřečetl sestavu hudebníků na desce, vůbec bych nepoznal, že tady hraje.
Santana hostování Clarkemu oplatil v roce 1982 na albu Let Me Know You. Díky za připomenutí. Borbolettu jsem hned prohnal ušima.

EasyRocker @ 15.09.2022 20:38:48
Ale pánové, rád vás na novém fóru vidím, však je to má první recka poté, co fórum zase žije, a jsem rád, že jsem se k němu dokopal, měl jsem asi 10 rozepsaných a tahle byla nejkompletnější? I když jusem unaven, hlavně jsem překvapen ze Zdeňka, vítej, ztracený synu. Nemá smysl se zabývat prastarými spory a snad nás HUDBA sjednotí. Ani já nemám rád škatulky a Jimi přece kdysi pravil, zapomeňte na škatule, hudba je pro mě dobrá - nebo špatná.

zdenek2512 @ 15.09.2022 22:12:49
I já tě zdravím Jiří, tvoje recenze se mi vždy líbily. Byl jsem tehdy přehnaně aktivní, a to se nevyplácí, někteří to tehdy jaksi nepochopili. Současná podoba fora neumožňuje napadání někoho s odlišným názorem.

Když si můžu vybrat, po které nahrávce mého oblíbence Santany sáhnout, ruka se většinou stočí k albům ze sedmdesátých let. A ještě častěji, než na "klasické" latino první albové trojce, dostávám chuť na některou z následujícícho čtyřlístku jeho desek.

Stručně řečeno, prvních sedm kytaristových ran je základ, pevný a tvrdý jak skála a tohleto tvrzení mi už nikdo nevymluví. Borbolettu jsem si vybral dnes a myslím, že jsem udělal moc dobře. Mám ji hodně rád, možná že i nejraděj, ona je prostě jiná, hebká a hladká jako pružné tělo dorostenky, vlídná jako samice v říji a vzletná jako zralá žena v rozpuku.

Prvotřídně poskládaná sbírka žhnoucích, kvalitně dominantních písní, které ale spojuje cosi těžko popsatelného a jedna bez druhé by prostě smutněla. Atmosféra je chvíli latino, chvíli jazz, mihne se funky a možná i pop. Úplně nejraděj mám Life is Anew, Give and Take, One With the Sun, Practice What You Preach, vrcholnou Mirage (to je snad ženský vokál, nebo se Leon dokáže tak převtělovat), vlastně všechny vokální věci, ale podle informací na Wikipedii pěje naprostou většinu Leon Pattilo, což mi nějak neštymuje, třeba v zmíněné Give and Take jde podle mě o duet s ???. Nějaká zásadní informace tu musela uniknout. Z instrumentálních parádiček jsou pak naprosto skvostné saxíkovka Aspirations a tajemná dvojka Canto De Los Flores s využitím zvláštního nástroje, zvaného echoplex.

Album s motýlem na obale a podivným názvem (že by druh tohoto živočicha?) mi dnes, stejně jako mnohdy v minulosti, udělalo neskutečnou radost. Jste na tom s "bárbí" podobně?
reagovat

john l @ 09.03.2017 15:16:03
Barbína zní na Santanovi poměry až neobvykle vznešeně a ctnostně. Muzika je to ovšem překrásná, stejně dokonalá jako na svých předchůdkyních. V těch letech se Carlos dovedl pěkně vycajchnovat. Ano, jako jediný zpěvák je sice psán Pattilo, ale těch duet je tu víc, takže error.

EasyRocker @ 09.03.2017 15:53:35
Nádherné, jímavé Santanovo fusion. Nestojí u mě tak vysoko jako předchozí hvězdy, ale stále mezi 4 a 5...

Voytus @ 09.03.2017 16:08:32
Celé album zpívá Leon Pattilo, ale v Give and Take si zazpívá i samotný Santana (což je u něj dost nezvyklé, nevšiml jsem si, že by na jiném albu zpíval, možná vokály). Borbolettu mám také hodně v oblibě, navíc jsem přesvědčen, že hudba, na tomto albu obsažená, dokáže léčit.

Jarda P @ 10.03.2017 06:41:26
Výborná deska, u které mi vadí jedině booklet, na kterém není kromě názvů skladeb vůbec nic.

steve @ 10.03.2017 07:13:15
Vyřešil jsem to výtiskem z wiki vloženým do bookletu.
Voytus díky za vokální informaci, jestli je to Carlosův hlas, zní výborně.Měl jsem za to, že zpívává na svých deskách častěj.

bullb @ 10.03.2017 07:24:51
Jedna z najlepších vecí, tým nemyslím len Santanu. Nádherne vyzrel po "surovom" začiatku do kvality, ktorú reprezentuje Caravanserai a Borboletta. Pre mňa je to absolútna hudba.

Santanovské album Borboletta ke mně dorazilo hned po návratu z vojny (1976), kdy jsem si začal systematicky pořizovat produkci této kapely od prvního alba. Pochopitelně v nepravidelném pořadí…. Borboletta byla novým projektem, který jsem nasál s náruživostí milovníka různých zvukových a náladotvorných esencí a na téhle imaginární vlně jsem se vezl od začátku do konce. Protože se cítím být navnazen Zdeňkovými comebacky albových Santanů, nemohu jednoduše nereagovat a tohle album nabízím k ochutnání těm, co ho neznají, ale i těm, kteří ho sice kdysi slyšeli, ale pod záplavou jiné hudby na něj pozapomněli…
SPRING MANIFESTATIONS (Sound Effects) – úvod působí jako šamanský rituál, anebo obřad nějakého pralesního kmene domorodců z Amazonie…. Šustění, cinkání a tajemné mumlání…. tuším za tím především mistra latin american percussion – Airta Moreiru a Floru Purim….
CANTO DE LOS FLORES – plynule přecházíme do další skladby, kde už se spojuje latinskoamerická atmosféra pulsujících percussion, baskytary s perlivými tóny elektrického piana Fender-Rhodes. Uvolněné, lehce taneční (v nikoliv pejorativním slova smyslu). Sférické tóny bloudivé flétny a podvečerní atmosféra horké letní noci s planoucími loučemi, kdy člověk sedí na zídce a zadumaně hledí směrem do tmy, odkud zaznívá šumění moře…
LIFE IS ANEW – úvod má v sobě procítěnost podání zpěvu Leona Patilla a pak už jsme konfrontování s polyrytmickými obrazci bicích, percussion a elektrického piana. Patillo zpívá s fantastickou lehkostí a pohrává si s melodií jako vítr s rozcuchanými vlasy. Pumpující rytmus a harmonické proměny spojují latinu s nádechem soulu. Více dravosti přinášejí hammondky s dobře vypreparovaným sólem a už je tu onen dlouhý fantastický tón Santanaovy kytary. Je rozpoznatelný na délku i nablízku hned od prvního doteku. Rozehrává svou kytarovou partii v procítěném feelingu (třebaže šetří tóny na rozdíl od předešlých projektů)…
GIVE AND TAKE – první dravější skladba. Tady už pulsuje funk s jazzem a rockem jako jeden muž. Bicí správně kreativně proměnlivé, percussion jako spojující můstky, baskytara s neuvěřitelnou sdělností a lehkostí, hammondky držící harmonii. A dva střídající se hlasy mužských zpěváků. Velmi dobře koordinováno rozdílností obou jejich barev a emocionality podání. Tohle je ta správná woodstockovská atmosféra pět let od Woodstocku. Kapela se pouští do odvážnějších struktur. Michael Shrieve, Airto Moreira a Armanado Peraza zde ovládají terén a Santana neváhá občas sešlápnout wah wah, čímž podmiňuje jednotlivé akcentace. Je tady také saxofon Julese Broussarda. Řekl bych, že sem vstupuje vedle latinskoamerického rockového santanovského modelu i vliv geniálního Milese Davise. Člověka to nutí vyskočit a tančit, anebo vzít do rukou cokoliv, na co se dá vyluzovat rytmus a „pomáhat“ hudebníkům v jejich práci….
ONE WITH THE SUN – další skladba je uvolněnější a umírněnější. Pulsace zůstává v prvním plánu, ale nedominuje, Santana sem vkládá kytarové spojovníky ve svém stylu, ale ani on nepřebíjí atmosféru a všichni se elegantně doplňují a prolínají. Kolektivní práce má velkou sílu a lidskou vzájemnost. Žádný akademismus, ale prostě uvolnění emocí, hravost a radost. Hammondky Toma Costera jsou výtečně vypreparované. Zatímco Gregg Rolie na prvních albech byl více „rockový“ varhaník, Tom Coster je podle mého názoru více „jazzový“ varhaník. Santana se ovšem emocionálně odváže a jako erupce sopky vybuchne a tlačí svoje tóny do výše s nezměrnou energií…. závěr je ale opět umírněný a zavádí skladbu do klidnějších vod…
ASPIRATIONS – dlouhé tóny hammondek se rozestírají nad nekonečnou plání a jsou těsně doháněny zběsilými percussion a bicími (ovšem rytmus nijak nepotlačuje onu velebnou harmonii, jenom ji podtrhuje a zvýrazňuje) a tón melancholického saxofonu pluje na obloze jako dravý pták vstříc slunci a jeho spalujícímu nekonečnu, Broussard má zajímavý feeling – je tady cítit ten davisovský elektrický jazz, ale i inspirace arabskou hudbou. Ano, je to on, kdo přebírá iniciativu a v jistém slova smyslu, zde „nahrazuje“ Santanovu kytaru. Doba prostě přála hledání a uvolňování energie takřka bez hranic…
PRACTICE WHAT YOU PREACH – Santana je opět zpátky a jeho kvílivá kytara kreslí zadumané imprese ve stratosférických výškách a tremolo hammondek v sobě skrývá blues, soul a jazz. Ano, tohle je prostor pro elektrickou kytaru a varhany. Po této působivé introdukci jsou ve hře opět bicí nástroje, percussion a elastické basy a také je zpět Leon Patillo. Výtečně frázuje a zpívá ve střední poloze a až nyní se vnáší se svým hlasem nad ten hudební prostor, aby se vrátil do vypravěčské sdělnosti svého podání. Výtečně namazaný stroj a s ním neodmyslitelně spojené kytarové emocionality.
MIRAGE – synthesizer vrní a bzučí a je doprovázen perlivými tóny Fender-Rhodes. Funkový rytmus a čitelná melodie si posluchače získá od prvního okamžiku. Ano, tohle je „písnička“, ale ve výtečném aranžmá, feelingu a komplexnosti pojetí. Je tady ústřední motiv, který je schopen ze skladby udělat hit, ale nedovedu si skladbu představit nasazenou v roce vydání alba (1974) na stanici Hvězda. Písnička tady nemá onen pejorativní přídech (jak by se snad někomu mohlo zdát), ale Santana a jeho soukmenovci jdou ve svých hudebních vizích dál v širších souvislostech. Patillo se pustí i do jazzového scatu a obecná hravost zde vítězí nad nějakými progresivními výboji. Simplicity Of Expression….
HERE AND NOW – podíl percussion Airta Moreiry s těmi neidentifikovatelnými zvuky dotváří výraz absolutní svobody a odevzdání, stejně jako Broussardův saxofon ve svých sférických výškách. Tohle je ovšem změna! Varhany, kytara a baskytara jsou cloněny Leslie effectem a mám pocit jakoby mě něco vtahovalo do virtuálního soukolí a pak, jako kdyby mě to vrátilo zase zpátky…. Zajímavá proměna!
FLOR DE CANELA – tady jsme už zase na „klasické“ santanovské půdě. Percussion běží jako o závod a bicí s nimi famózně soupeří…. Hammondky, Fender-Rhodes a úsporné kytarové variace dokreslují tu emocionální atmosféru. Tady se snoubí atmosféra Caravanserai a Welcome s Abraxasem…. Ale nutno podotknout, že v úspornějších rovinách. Spíš v náladách. Rázné stop-timové akcentace přeruší tento běh a pak se všechno zase rozběhne vpřed. Latinskoamerické eskapády v tom nejlepším slova smyslu. Melodie zde není podstatná, spíš nálady a harmonické výstřiky. Santana zvolna přebírá iniciativu a více se vkliňuje do zdánlivě nepřehledného tématu. V dálce slyším Floru Purim, trochu nepochopitelně zasunutou za tím instrumentálním řáděním. Tohle je fusion music velkého kalibru.
PROMISE OF A FISHERMAN – plynule se přechází do další skladby, v níž se instrumentalisté střídají jako na běžícím pásu. Tom Coster nám předvede svoje umění hry na varhany. Percussion se řítí neustále vpřed nezastavitelnou energií a Santana mrštnými tónovými výměnami a rozehráváním svých natahovaných tónů i rychlých mlýnků zurčí, bublá a vybuchuje s perfektní tříštivým soundem echoplexu, který hojně využívá. Jestliže na většině alba takřka „pauzíroval“, tak tady je opět v obraze a v záplavě světel pár kroků před cílem. Na rozdíl od jeho soubojů s McLaughlinem na Welcome se vrací k větší zpěvnosti a sdělnosti. Cítím velkou porci pozitivistického cítění a vlivu na posluchače s zachováním vysoké laťky, bez sebemenšího nátisku podbízivosti…. paráda…. Zvěr je opět v duchu Moreiry a Perazy.
BORBOLETTA – podobně jako v introdukci i v „outrodukci“ přebírá prostor Airto Moreira a jeho american latin percussion zde pracují ve famózní world music (i když tento termín se v dané době ještě nepoužíval). Hraje a pracuje se svými percussion jinak než Armando Peraza, Raúl Rekow nebo Jose Chepito Areas…. možná je to tím brazilským původem. Jeho „příbuzným“ byla Nana Vasconcelos… škoda, že se na tomto albu nemohli potkat.
Myslím, že jsme absolvovali zajímavý výlet do částečně probádaných a částečně nepobádaných krajin. Přesto si ale myslím, že i přes nespornou řadu předností nijak implicitně musel Santana tento směr začít opouštět, což ostatně potvrdila další alba, vydávaná v řetězovitém pásu pod názvem Santana. Ano, je třeba rozdíl hledat v tom, co vzniklo pod značkou Santana a Carlos Santana. Domnívám se, že tady se ocitl kytarový mistr na virtuáolní křižovatce…. Ve srovnání s alby Caravanserai, Welcome album obstojí, ale přece jenom bych ten rozdíl zvýraznil tím, že bych dal 4 a půl hvězdičky (což nemohu) a tak v rámci objektivity a pojetí, trochu nerad, ale dávám čtyři.
Kdo má rád výlety za hranice fantazie kreativity a má smysl pro fusion music, je pro něho Borboletta dobrým tipem k poslechu, který mohu vřele doporučit.




reagovat

zdenek2512 @ 31.10.2013 12:55:51
Petře zdravím díky za pěknou recenzi na desku, která patří k mému mládí. Mám ji radši než Welcome, možná proto, že je rockovější. S hodnocením souhlasím třeba první čtyři desky jsou rozhodně lepší. :-)

PaloM @ 02.11.2013 07:59:13
Pripájam sa k poďakovaniu za peknú recenziu. Keď som chcel počuť Borbolettu, musel som si ju najskôr na CD kúpiť, lebo nikto zo známych nemal ani poňatie, o čo ide. A vtedy sa to nedalo ešte nikde stiahnúť (internet som už mal).
Tak či tak som album chcel mať, keď ma na staré kolená začal baviť americký jazzrock alebo fusion 70. rokov.
Tieto vaše recenzie ma nabudili, aby so vytiahol cédéčka Santanu z police.
Som zvedavý, či budeš (budete mať niekto) chuť zrecenzovať aj live album Lotus, ktoré je dôstojným zavŕšením jednej žánrovej etapy Santanu.

zdenek2512 @ 02.11.2013 08:11:53
PaloM: zdravim, Lotus nemam a koncerty az na vyjimky nekupuji. Chtel bych do budoucnq napsat nrco Festivalu, to byla deska se kterou jsem v 77 se Santaniu skoncil ta uvodni dechovka Carnival me uplne od Santany odradila. Pred par lety jsem si ji koupil a zjistil jse, ze ty ostatni skladby nejsou zas tak spatne. Revelation sice pripomina Sambu Pa Ti, ale ta Santanova kytara je i tady skvela :-).

PaloM @ 02.11.2013 08:40:03
Zdenek som na tom podobne - pri Amigos a Festival som rezignoval a iba pred pár rokmi som si ešte dokúpil Moonflower.

zdenek2512 @ 02.11.2013 08:59:21
Palo ja mam jeste Supernatural, Shaman a Guitar Heaven. Z tech ostatnich mam jeste Blues For Salvador to se da poslouchat, Moonflower neznam. Kamarad mi slibil Shango a Zebob. Carlos Santana je excelentni kytarista a taky moje srdecni zalezitost jiz ze sedmdesatych let.

'We are all one with the sun'

Jakkoli mám rád Santanovu ranou tvorbu, na toto album jsem narazil jako na první (snad v patnácti) a patří pro mě mezi ta nejlepší. Spojení jazzu, rocku, latiny a lehce i etnických prvků se kapele povedlo, navíc tu má výbornou sestavu.

V úvodu nás přivítá zvuková koláž, navozující dojem pralesa. Druhá věc je instrumentálka Canto de los flores, ve které mají hlavní slovo klávesy. Samozřejmě všudypřítomné perkuse připomínají s kým máme tu čest, přestože mistrova kytara zatím mlčí.
Vynoří se až v radostné Life is Anew, v typicky santanovsky živelném sóle. Tady už je i zpěvák. Projev Leona Patilla mi vyloženě sedí, spíše výš posazený, ale rozhodně žádný ječák.

Nevím přesně, na které východní filozofii si Santana ujížděl, ale z textů je jasné, že guru Sri Chinmoy na něj měl velký vliv. Možná právě to kladně ovlivnilo atmosféru alba.

V tvrdší Give and take se sekanými riffy zazní i saxofonové sólo, mám pocit, že jednu sloku tady zpívá Carlos, je tam totiž úplně jiný hlas.
Nejradši mám následující One with the sun. Jazzrocková harmonie, Carlosovy vyhrávky v pozadí, fender piano a hammondky, perkuse, které ji ženou dopředu a celkově optimistická nálada. A pěkná, střídmá basovka.
Aspirations je opět instrumentální číslo, připomínající starší tvorbu, tentokrát má hlavní slovo saxofon.
V úvodu Practice what you preach uslyšíme další vypjaté Carlosovo sólo, pěkně od srdce. V pozadí jen doprovod hammondek, harmonie zní trochu jako gospel, pak se ale přidá kapela a máme tu další povznášející zpívaný jazzrockový kousek.
Mirage je v podobném duchu a poté následuje trojice propojených instrumentálních lahůdek.
První Here and now je předehrou s neurčitým tempem, rytmika a klávesy udržují napětí. První dvě minuty se jen 'překřikuje' kytara a ságo, aby se na poslední minutu zvolna rozjela jedním z mála tvrdších a naefektovaných riffů.
Ve Flor de canela dominuje Carlos, podporován fender pianem a svižným rytmem perkusí.
Promise of a fisherman je vrcholem této spirituální desky, tempo i rytmus navazují na předchozí věc. Skladba vás vyloženě strhne, žene se neustále kupředu, zdánlivě jednotvárný rytmus umožní všem zúčastněným, aby na osmiminutové ploše předvedli své umění. Carlos je zde opravdu neuvěřitelně energický a zběsilý. Jako indiánský šaman.
Závěr obstará opět prales.

Co dodat? Optimistická, živelná, spirituální a především hudební fůze. A neznám lepší zpívané album v podobném stylu.
Pro mě zásadní, protože bylo první. Ale dávám čtyři hvězdy, v porovnání se starší tvorbou Santany.
reagovat

Petr Gratias @ 29.10.2013 21:16:01
Zdravím, Voytusi....
moc pěkná recenze. Zajímavě jsi se do toho tématu ponořil.
Jenom mi v něm chybí zmínka, že zde účinkují dva výteční brazilští manželé naturalizovaní v USA - zpěvačka Flora Purim a hráč na percussion Airto Moreira (!)
Sestava je zde ale také jaksi "úsporná".
Dodávám tedy komplexní seznam hráčů:

Carlos Santana - guitar, percussion
Tom Coster - piano, keyboards
Michael Shrieve - drums
Leon Patillo - vocals, piano
Flora Purim - vocals
Jules Broussard - soprano and tenor saxophones
Doug Rauch - bass guitar
Armando Peraza - percussion, congas
Stanley Clarke - bass guitar
David Brown - bass guitar
Leon "Ndugu" Chancler - drums
José Areas - timbales, congas
Airto Moreira - percussion
Zdravím!

Voytus @ 02.11.2013 13:08:41
Petře, díky! Já tam vlastně nezmíníl vůbec nikoho z té sestavy, až na zpěváka, který zpívá úplně jinak, než zpěváci před ním ( i po něm) a přiznám se, že už jsem jej ani jinde nezaznamenal, byť jak zjišťuji, tak je stále aktivní >> odkaz A kromě Airta Moreiry a Flory Purim je to poslední album, na kterém bubnuje famózní Mike Shrive. Počínaje sólem na Woodstocku, na které dodnes čumím, jak na zjevení, a konče bicími party na tomto albu, odvedl pro Santanu skvělou práci.