Reakce na recenzi:

luk63 - @ 25.07.2010

Několik let po rozpadu prvního Colossea sestavil bubeník Jon Hiseman Colosseum druhé, do něhož přizval především rockery.

Hned úvodní vtipně pojmenovaná instrumentálka Dark Side Of The Moog, která je oslavou tohoto klávesového nástroje, ukazuje, že měl při výběru spoluhráčů šťastnou ruku, protože pozadu nezůstávají ani ostatní instrumenty. Výsledkem je opravdu nápaditá a svěží skladba, nejtvrdší na albu.

V pomalejší a klidnější poloze se nese dlouhá předělávka Down To You od Joni Mitchel, ve které se ukáže, že i zpěvák Mike Starrs drží v pohodě krok se zbytkem kapely (který zase vyniká v instrumentálních částech).

Gemini And Leo bezchybně funkuje a připomíná mi skladbičku Člověk kybernet z jedničky Mahagon (ta však byla natočena později). Parádní Moorova kytara.

Nejkratší věc Secret Places je možná trošičku bombastičtěší, ale odsejpá a znovu ukazuje celou kapelu ve výborném světle.

Pomalá a vypjatá On Second Thoughts nás nechá nadechnout před finále, kterým je závěrečná Winds. Ta začíná Hisemanovým sólem na bicí a je z rodu rockovějších a kompozičně propracovanějších na této desce. Opět má všechno, co pořádný jazz prog rock má mít včetně vymakaných a nápaditých instrumentálních pasáží.

Dvojcédé, které vlastním, obsahuje celou řadu zvukově i instrumentálně velice kvalitních bonusů, které rozhodně nezůstavájí pozadu za původním LP. Jde o dosud nevydané demosnímky z let 1975 a 1976 (10 skladeb) a o záznam z BBC session "In Concert" - také z r. 1976 (3 skladby). Castle Music za toto vydání zaslouží pochvalu.