Snake - @ 13.03.2017 | #

CD Musea - FGBG 4323.AR /2000/

Lépe pozdě, nežli později. S americkými art rockery Happy The Man jsem se seznámil sotva před pár týdny, ale vznikla z toho náklonnost na "první dobrou" následovaná nezbytným doplněním sbírky.

Historie vzniku kapely sahá někam do roku 1972, ovšem první nahrávky se dočkala až o pět let později. Bezejmenný debut vyšel - na značce Arista - v roce 1977 a na ploše necelých padesáti minut nabízí devět skladeb. Hudba je to velmi propracovaná a vypiplaná do nejmenšího detailu, vždyť hned sedm z devíti skladeb je zcela instrumentálních. Cítím z nich lehkost, vzdušnost, ale i nezbytnou komplikovanost Yes, kombinovanou s rytmickými zvraty typickými pro Gentle Giant, nebo King Crimson a kořeněnou prvky fusion.

Zkrátka - byť tomu první skladba, vyklidněná a space rockově zasněná Starborne vůbec nenasvědčuje - jsou to hudební orgie, což mi dosvědčí hned následující pecka Stumpy Meets The Firecracker In Stencil Forest. Po vzletném úvodu zvrtne se v rytmické hrátky ála Gentle Giant, do kterých vpadne intenzivní fusion s divoce sólujícím ságem...

První ze dvou zpívaných věcí je "trojka" Upon the Rainbow (Befrost). Trochu jako Camel na deskách "Raindances" a "Breathless". Saxofon, klávesová sóla a celkem "tuctovej" zpěv, který neruší. Skladba jako taková je sice krapet pomalejší, ovšem i rafinovaně komplikovaná a k nějakým milostným dobrodružstvím, či ploužení po tanečním parketě naprosto nevhodná.

Vrcholem alba je pro mě členitá instrumentální lahůdka Mr.Mirror´s Reflection on Dreams. Je opravdu pěkná a střídá se v ní celá plejáda nálad a chytlavých melodií. Její poslech je pro mne vítaným osvěžením a v jednu chvíli (zhruba v polovině čtvrté minuty), jako kdybych slyšel i kytarového vizionáře Mr.Vaie. Podivuhodná shoda.

Pátá Carousel už začíná (především ve své druhé polovině) znovu utahovat šrouby a připravovat půdu pro nástup intenzivní a gejzíry klávesových sól bičované prog/fusion nakládačky Knee Bitten Nymphs in Limbo. To je palba, připomínající řádění Mahavishnu Orchestra a tak jsem opravdu vděčný za následující píseň On Time as a Helix of Precious Laughs. Rytmika šlape a tiká, jak švýcarské hodinky a je to první skladba, ze které cítím - byť velmi prchavou - vůni Genesis.

Album nezadržitelně spěje ke svému konci a po kouzelné, jen necelé čtyři minuty dlouhá skladbičce Hidden Moods je tu finish v podobě rozmáchlé New York Dream's Suite. Po symphonic rockovém úvodu a nabušené fusion vsuvce v prostřední části skladby přichází zklidnění a album končí úplně stejně, jako začíná - tedy zasněnou space music....

Je to výborná deska, ale musím přiznat, že v těch techničtějších pasážích je toho na mě trochu priveľa. Kdyby kapela o něco slevila z předvádění dokonale zmáknuté hudební násobilky a místo toho přihodila ještě hrst melodií, byl bych určitě spokojenější. Za čtyři.

Mayak @ 13.03.2017 11:51:26 | #
Pomerne dlho som čakal, kto napíše recenzie na prvé dva albumy HTM, úmyselne som ich sám nepísal, práve preto, že sú považované za najväčšie perly tejto ZÁSADNEJ kapely histórie svetového prog rocku, a sofistikovaného rocku vôbec.
... dočkal som sa ...
Snake, skvelé zhodnotenie albumu a úprimná vďaka za Tvoj text. A keďže akceptujem aj Tvoj posledný odstavec, tak v tomto prípade rešpektujem aj hodnotenie - pri skutkovom stave, ako sa na tomto fóre bežne a docela kontroverzne plytvá "pätorkami" ...