Happy The Man - Happy the Man (1977)

Říká se, že dobrá muzika se dokáže zviditelnit sama. Že nemá zapotřebí, aby na ni někdo upozorňoval a postrkoval kupředu. Pokud by taková pravidla platila, hudební trh by musel vypadat zcela jinak. Komerční sra... by neokupovaly přední místa hitparád a éterem by se nenesla prvoplánově jednoduchá slátanina takového typu. A jelikož je tomu už hezkých pár let právě tak, jak jsem nastínil větou předešlou, na kvalitu zapadanou tisíciletým prachem je dobré alespoň občas upozornit.

A kapela Happy the Man kvalitní je. Dokonce obrovsky kvalitní a hlavně vysoce originální. Její mix rocku, artu, fusion, technicky maximálně vypiplaných pasáží alá Gentle Giant, s jemným dotekem historie dle modelu Gryphon, v sobě absorbuje naprosto jedinečné substance těchto prvků geniálně pospojovaných do jednoho celku, v pestrosti a nápaditosti takřka nevídané.

Mě osobně trvalo přesně rok a určitě celkem dost poslechů, než jsem doplna přišel na chuť následující fošně Crafty Hands. Tehdejší čtyři hvězdy jsou dnes jasně zářícím pěti-hvězdím, a její obsah se pro mne stal dokonale návykovým. Vcelku neomylně jsem zhruba před měsícem šel i do materiálu debutního. Očekávání byla už naprosto jasná a čaro obsahu umístěného v drážkách cd účinkovalo daleko rychleji. Domnívám se, že jednička je jejich nejlepší nahrávkou, protože její sofistikované pojetí ještě o chloupek překračuje už tolik nabušenou mladší sestřičku, a spousta segmentů z celé plejády skladeb, se posluchači lačnícímu po podobně strukturovaně provázané hudbě napevno zavrtá do hlavy.

Nebudu se tu už pachtit s rozborem jednotlivých skladeb, jelikož v tomto oboru odvedl výbornou práci kolega Snejk. Stačí když řeknu, že tak nekonečně rozlehlé bohatství motivů, které je tu divákovi neustále servírováno, dokáže svou vynalézavostí naprosto s klidem konkurovat i podobně orientovaným Hackettovým Genesis, nebo Howeho Yes.
Vedle těchto obrů jsou Happy the Man pro většinu posluchačů jen jednou velkou neznámou, avšak v celosvětovém významu je svým pojetím dokáží dokonce možná i zastínit.
reagovat

Mayak @ 10.09.2020 08:30:20
... pekné vyznanie, Marku, teší ma, že si aj vo vzťahu ku Happy The Man prešiel postupne pozitívnym smerom. Každá recenzia na túto kapelu je tu prínosom. V skutočnosti z historického aspektu globálneho vývoja rockovej muziky je toto VEĽKÁ kapela.
... a veta: "Najviac európsky znejúca US progresívna skupina všetkých čias" ... platí stále a už je v podstate navždy nemenná ...

Brano @ 10.09.2020 11:20:39
Tento album patrí medzi veľmi dôležité a zásadné diela v histórii art/prog rocku.Skupina Happy The Man je málo známa a ich kvalitná hudba je nedocenená,čo je obrovská škoda.Ako napísal Horyna,dnešné rádiá sa nedajú počúvať,tá "hudba" ktorú vysielajú je nekonečne plytká a primitívna a o hitparádach ani nehovoriac.Boduje ten,kto viac šokuje svojím imidžom,tetovaním a celkovým výzorom...kvalita hudby je až na poslednom mieste.

Marek,vďaka za pripomenutie tohto klenotu!

PaloM @ 10.09.2020 12:13:26
Marek, výborná recenzia. Menej slov vždy znamená viac a to sa Ti podarilo. Ďakujem.
Záľubu v tejto skupine som vyjadril už dávnejšie. Vrelo odporúčam hľadačom, ktorí ešte neobjavili Ameriku 👍

EasyRocker @ 11.09.2020 09:11:01
Zdravím mistra horynu a díky za propagaci HTM. Tak to je samo artová klasika, i když se tam těch žánrů prolíná víc. Nikdy mě nechytili jako Genesis, Focus, Yes, Gryphon nebo Renaissance, ale klasa to je. U mě pěkných 4/5.

horyna @ 11.09.2020 17:45:16
Kluci děkuji za reakce, potěšili :-)

CD Musea - FGBG 4323.AR /2000/

Lépe pozdě, nežli později. S americkými art rockery Happy The Man jsem se seznámil sotva před pár týdny, ale vznikla z toho náklonnost na "první dobrou" následovaná nezbytným doplněním sbírky.

Historie vzniku kapely sahá někam do roku 1972, ovšem první nahrávky se dočkala až o pět let později. Bezejmenný debut vyšel - na značce Arista - v roce 1977 a na ploše necelých padesáti minut nabízí devět skladeb. Hudba je to velmi propracovaná a vypiplaná do nejmenšího detailu, vždyť hned sedm z devíti skladeb je zcela instrumentálních. Cítím z nich lehkost, vzdušnost, ale i nezbytnou komplikovanost Yes, kombinovanou s rytmickými zvraty typickými pro Gentle Giant, nebo King Crimson a kořeněnou prvky fusion.

Zkrátka - byť tomu první skladba, vyklidněná a space rockově zasněná Starborne vůbec nenasvědčuje - jsou to hudební orgie, což mi dosvědčí hned následující pecka Stumpy Meets The Firecracker In Stencil Forest. Po vzletném úvodu zvrtne se v rytmické hrátky ála Gentle Giant, do kterých vpadne intenzivní fusion s divoce sólujícím ságem...

První ze dvou zpívaných věcí je "trojka" Upon the Rainbow (Befrost). Trochu jako Camel na deskách "Raindances" a "Breathless". Saxofon, klávesová sóla a celkem "tuctovej" zpěv, který neruší. Skladba jako taková je sice krapet pomalejší, ovšem i rafinovaně komplikovaná a k nějakým milostným dobrodružstvím, či ploužení po tanečním parketě naprosto nevhodná.

Vrcholem alba je pro mě členitá instrumentální lahůdka Mr.Mirror´s Reflection on Dreams. Je opravdu pěkná a střídá se v ní celá plejáda nálad a chytlavých melodií. Její poslech je pro mne vítaným osvěžením a v jednu chvíli (zhruba v polovině čtvrté minuty), jako kdybych slyšel i kytarového vizionáře Mr.Vaie. Podivuhodná shoda.

Pátá Carousel už začíná (především ve své druhé polovině) znovu utahovat šrouby a připravovat půdu pro nástup intenzivní a gejzíry klávesových sól bičované prog/fusion nakládačky Knee Bitten Nymphs in Limbo. To je palba, připomínající řádění Mahavishnu Orchestra a tak jsem opravdu vděčný za následující píseň On Time as a Helix of Precious Laughs. Rytmika šlape a tiká, jak švýcarské hodinky a je to první skladba, ze které cítím - byť velmi prchavou - vůni Genesis.

Album nezadržitelně spěje ke svému konci a po kouzelné, jen necelé čtyři minuty dlouhá skladbičce Hidden Moods je tu finish v podobě rozmáchlé New York Dream's Suite. Po symphonic rockovém úvodu a nabušené fusion vsuvce v prostřední části skladby přichází zklidnění a album končí úplně stejně, jako začíná - tedy zasněnou space music....

Je to výborná deska, ale musím přiznat, že v těch techničtějších pasážích je toho na mě trochu priveľa. Kdyby kapela o něco slevila z předvádění dokonale zmáknuté hudební násobilky a místo toho přihodila ještě hrst melodií, byl bych určitě spokojenější. Za čtyři.

reagovat

Mayak @ 13.03.2017 11:51:26
Pomerne dlho som čakal, kto napíše recenzie na prvé dva albumy HTM, úmyselne som ich sám nepísal, práve preto, že sú považované za najväčšie perly tejto ZÁSADNEJ kapely histórie svetového prog rocku, a sofistikovaného rocku vôbec.
... dočkal som sa ...
Snake, skvelé zhodnotenie albumu a úprimná vďaka za Tvoj text. A keďže akceptujem aj Tvoj posledný odstavec, tak v tomto prípade rešpektujem aj hodnotenie - pri skutkovom stave, ako sa na tomto fóre bežne a docela kontroverzne plytvá "pätorkami" ...

Brano @ 13.03.2017 13:33:05
Výborná recenzia na výbornú dosku.Čo viac k tomu dodať?Snake,vďaka za recenziu.

Snake @ 14.03.2017 08:25:59
Rádo se stalo. Myslím, že zrovna vy dva jste se tady Happy The Man něco napropagovali :)

PaloM @ 14.03.2017 15:11:21
Mám už prvé tri CD v zbierke a tiež obidve CD Oblivion Sun. Tým som vyjadril môj vzťah k ich hudbe. Vďaka za recenziu.