Reakce na recenzi:

Peterth - @ 15.06.2011

Sice jsem se v recenzi na "Master" vyjádřil v smyslu, že "Paranoid" hodnotím níže, ale dá se říci, že jest to značně relativní :D "Paranoid" má bezesporu komplexnejší zvuk a v podstatě, co skladba to jeden ze základních kamenů tvrdé hudby. Hudba je i tak zde značně zemitá a ohlodaná až na samou kost. Návaznost na prvé album je jasná, kapela se také však jasně přiklonila k sevřenějším tvarůn (od např. Warning), vše je ostřejší a vybroušenější, bez hříček typu "Evil woman". Přímočaré, přímo rána na komoru (proto možná někým možno označit za "primitivní")...
Úvodní "War pigs" s intrem protkaným protileteckou sirénou z které jde mráz po zádech, je textově aktuální i dnes. Počáteční Iommiho kytary opravdu připomínají zvuk leteckých motorů... Výrazně protiválečný text ("...Politicians hide themselves away they only started the war..."). Následuje uhelný kámen v podobě "Paranoid", neboli vida, co lze stvořit ve studiu během pár minut. Z údajné vycpávky alba byl najednou hit jako prase. Kosmicky odlehčená "Planet Caravan" kypří půdu pro smršť v podobě "Železného muže". Skladba začíná odlidštěným partem dupáku, přerušeným mrtvolně znějícími riffy (srv. např. provedení na Live in Paris tuším, je tak ???), které následuje jeden z nejklasičtějších kytarových motivů všech dob (vedle Smoke on the water a Whole lotta love např.). Jakási těkavost téhle skladby je úžasná, za zmínku stojí i v podstatě basové solo v závěrečné části skladby, podporované mohutnými bicími přechody. Následuje takový, řekl bych dle mého upozaděný klenot, v podobě "Electric funeral" s opravdu mrtvolným riffem, který skutečně jakoby zapáchal nějakou starou zatuchlou hrobkou. Zajímavé jsou zde opět narážky na nukleární nebezpečí a zajímavá slovní spojení ("plastic flowers" apod.). Basovým intrem ale dále začíná další skladba, náladovka "Hand of Doom", která se přelévá z klidnějších do ostřejších poloh. Mj. ji předělali i slovutní mistři temného thrash metalu SLAYER. Jakési intermezzo tvoří "Krysí salát". Pro mě je to z dnešního pohledu jakési spojení s zepellinovským Mobym Dickem (je jasné že tato byla nahrána později) - do jisté míry se dá říci, že "Rat Salad" je možná i komplexnejší dílo - Wardovo bicí solo má hlavu a patu. Závěr alba obstarávají "víli nosící holínky". Tahle značně halucinnogenní píseň je sice zpočátku zdánlivě křehká, ale po úvodní pasáži se vše zlomí při tvrdém riffu s mezerami vyplněnými bicími přechody. Celá píseň je pak o mnoho živelnější, závěrečné kytarové trylkování vyznívá až do ztracena...
Na závěr se zastavím u jedné myšlenky. Tenkrát se opravdu dělala alba jako celek, nahrávka správně vyzněla jako celek jen při poslechu kompletu. Ne jako dnes, kdy je na labu mnohdy jedna skladba hitová a zbytek jsou jen vycpávky vatovaného charakteru...