Black Sabbath - Paranoid (1970)
01. War Pigs (7:55)
02. Paranoid (2:47)
03. Planet Caravan (4:24)
04. Iron Man (5:53)
05. Electric Funeral (4:47)
06. Hand of Doom (7:07)
07. Rat Salad (2:29)
08. Fairies Wear Boots (6:13)
All songs written by Black Sabbath.
Obsazení:
Ozzy Osbourne - lead vocals
Tony Iommi - guitar, flute (3)
Geezer Butler - bass
Bill Ward - drums, congas (3)
Tom Allom - piano (3)
Ještě neuplynul ani půlrok od vydání debutové desky a Black Sabbath už zase ve studiu kutili něco, z čeho se po týdnu práce vyklubala její následovnice. Rok 1970 samozřejmě nedostatkem stylotvorných nahrávek nestrádal - ale v devátém měsíci, kdy Paranoid vyšel, se (vedle muzikálu Jesus Christ Superstar a dvojky Atomic Rooster) na ostrovní hard rockové scéně podle mého nic našlápnutějšího neobjevilo.
Kde debut skončil, Paranoid plynule navazuje. Úvodní skladba War Pigs by se se svými hromově údernými riffy a Ozzyho zpěvem, který si co do varovné pochmurnosti nijak nezadá s poplachovou sirénou, mohla klidně objevit už na debutu. Opět v ní cítím náznaky jazzových postupů a samozřejmě také tuny kovového (ne, opravdu bez jakýchkoli narážek na NWOBHM) kytarového zvuku, který přelom šesté a sedmé dekády doslova definoval. To Paranoid je úplně jiná (a Black Sabbath zatím ne tak úplně vlastní) káva. Na tehdejší sabbathovské poměry docela subtilní riff na šlapavém podkladu totiž Ozzy svým zpěvem sleduje poměrně volně. V Iron Manovi už zase vokální linka a Iommiho kytarový um velmi často téměř jedno jsou, pokud místní riffmajstr spolu s basákem Butlerem nevětrají struny v divokých instrumentálních dostizích. Kvákadlová tryzna Electric Funeral si také bere to nejlepší z předcházejícího alba - když v její půli dojde na tepající instrumentální předěl, zní to, jako by Pink Floyd spustili Astronomy Domine.
Že Black Sabbath dokážou vystavět působivou atmosféru i bez gradace k ohlušujícímu rachotu, poodhalili už ve "spící vesnici" na debutu, až Planet Caravan nás ale vezme na potemnělý spacerockový výlet za zlověstným akustičnem. Na ni by v klidu mohla navazovat (skoro)instrumentálka Fairies Wear Boots, u které se ovšem poletující myšlenky musí co chvíli ohlížet přes rameno, aby je nerozmašírovalo Iommiho tvrdé riffové obutí. Má nejoblíbenější a nejméně oblíbená skladba desky spolu tentokrát přímo sousedí. Kontrastně vystavěná sedmiminutová hororovka Hand of Doom je nejsilnější ve chvílích, kdy Ozzyho doprovází pouze rytmika, instrumentálka (zahrnující i dobově "povinné" sólo na bicí) Red Salad se mi zase zdá sice poslouchatelným, ale vcelku zbytným kouskem.
Textově se Black Sabbath na Paranoidu posunuli o pořádný kus vpřed. Už žádný lyrický satanáš vemlouvající se do přízně nebohým dušičkám - tady se pranýřuje peklo, které si dělají na zemi lidé sami. Vedle protiválečné tematiky (War Pigs, Electric Funeral) tu máme drogový exodus (Hand of Doom) a pomstu xenofobnímu omezenectví (Iron Man), které navíc ještě doplňuje sugestivní popis depresivních stavů (Paranoid). Opilecká deklamovánka o jednom neuvěřitelném výhledu z okna (Fairies Wear Boots) na mě pak jako více než cokoli jiného působí spíše jako odlehčení a kontrast ke všem těm rozhořčeným filipikám ve zbytku skladeb.
Paranoid je po čertech dobré album a fakt, že ani jemu plný počet hvězdiček neudělím, jen svědčí o neuvěřitelné kvalitativní našlapanosti na prvních šesti sabbathovských deskách. Oproti následující Master of Reality a pozdější Sabotage tu rozdíl v mé osobní oblíbenosti není velký, silné čtyři a půl zaokrouhlené směrem dolů myslím dostatečně vypovídají o mých preferencích. Touhle stanicí se na výletě po rockových majstrštycích bez zastavení obvykle neprojíždí.
reagovat
Martin H @ 21.03.2020 18:29:12
Opět vynikající recenze na skvělé, stylotvorné album. Mými osobními koníky jsou Planet Caravan a Hand of Doom.
Dlouho jsem přemýšlel, které z prvních dvou desek B. S. s Ozzy Osbournem dát svou recenzí přednost. Prvotně musím kvitovat svůj posluchačský posun zpět:-), díky kterému jsem nakonec a po dlouhých letech i já řekněme mírně propadl tomuto nejstaršímu období, v němž Birminghamští začali kalit tvrdou ocel. Nedávno to byli Sabbath s Diem a dnes se odvážuji až do hlouby let sedmdesátých, na začátek toho všeho.
Několikrát jsem jejich první albovou osmičku naposlouchával abych se ujistil, že dělám skutečně správně, a že když už se do toho červavého jablka mám zakousnout, ať to alespoň stojí za to. Poslední dvojice mě prozatím neoslovila vůbec a vlastně jsem s tím ani nepočítal. Z prvních šesti tolik adorovaných alb to napoprvé a dost jednoznačně vyhrála alba č.1. a č.2.
Ty zvítězili na celé čáře a o slušnou koňskou délku před ostatními. Osobně vůbec nechápu tolika uznání na trojku Master of Reality, která mne spolu se čtyřkou neoslovila takřka vůbec. To takové Sabbath B. S. a Sabotage vyzněli k kontextu o hodně přesvědčivěji. To jen tak mimochodem, zpět ale na začátek.
Debut vnímám jako dokonalé atmosférické dílo, základní stavební kámen zemitého hard rocku a slabikář pro příští heavy kapely i celého hnutí grunge. Oproti tomu mi Paranoid zní jako daleko vyšlechtěnější a vybrouštěnější diamant hotového lesku, s mnoha legendárními a veskrze hitovými položkami, s téměř totožně hmatatelnou atmosférou jakou má debut (na ostatních deskách se toto pomalu vytrácí).
Play list čítá osm legendárních kusů a ať sáhnete po kterémkoli z nich, dostanete parádní pumelici rovnou mezi oči. Opisovat o co se v nich jedná nemá smysl, to už tu bylo několikrát. Snad tedy ukázat na ten nejoblíbenější. A tady vítězí hitovka Paranoid, atmosférický klenot Planet Caravan a démonická Electric Funeral. V mých uších zní dobře i na tu dobu vcelku inovativní houpavice Fairies Wear Boots.
Výborná deska i když ten Ozzyho "paviánovitý" zpěv stále moc nemusím. Martin i Dio jsou pro mne úplně jiná liga.
reagovat
POsibr @ 27.06.2019 08:28:46
Ono ten spev pre posluchaca bude aj tak vzdy v prvom rade o osobnych preferenciach, az potom o vyskach a rozsahu a neviem o com. Pre mna je Ozzy jednoznacnou volbou pre BS, nehovoriac o tom, ze na zaciatku aj tak vydali najlepsie albumy zo skladatelskeho a hudobneho hladiska.
Kolega, dik za pripomenutie tejto temnej metelice, paradne schladi v tomto vedre.
pinkman @ 27.06.2019 10:51:42
Ozzy nikdy žádný slavík nebyl a nebude. To je nutno si připustit. K hudbě Black Sabbath však pasoval, jeho hlas dokázal rozhrnout opunu temtoty a svým schizoidním ječením leckdy náhaněl pořádný strach.
bullb @ 27.06.2019 12:03:26
horyna: máš mäkké srdce, keď nemusíš spev, napriek tomu hodnotíš full. Ale samozrejme, proti gustu žiaden dišputát.
U mňa je to veľmi smutné a jednoznačné. Úplne šťastne a slobodne žijem bez Black Sabbath. (aj keď teoreticky by som mal).
Jednoducho, nemôžem za to. Neviem, ale asi som urazil veľkú množinu uší. Moje však túto hudbu neznášajú.
POsibr @ 27.06.2019 12:45:05
Preco by to malo niekoho urazit? Urazat sa kvôli tomu, ze niekto nema rad to, co ja, je nezmysel.
Niekto nema rad Sabbatov, niekto Genesis, iny Vondrackovu, kremzsku horcicu, kruhove objazdy ci telocvik. Osobna volba.
Preco to ludia beru ako suboj vkusu, ja vs. ostatni, tomu snad nikdy neporozumiem. Najlepsi su taki, co silou mocou potrebuju vykricat, ze nieco nemaju radi a aj ti, co nekriticky onanuju nad svojimi favoritmi a kamenuju kazdeho, kto nesuhlasi.
Clovek, clovek, ty si zvlastny ..
oř @ 27.06.2019 13:10:59
Znám hodně odpůrců Sabbatů a Ozzyho taky. Kvůli image. Přitom dnešní satanistická póza je daleko hrůzostrašnější. A nejhorší jsou ti, kteří v to věří. Vedle toho jsou Sabbath přeluhovaná čajda. Když člověk opustí předsudky a vnímá jen muziku, je to daleko snadnější.
PaloM @ 06.01.2020 09:52:57
No neviem, čo by sa dalo ešte dodať k tomuto veldielu rockovej hudby. Každý chalan v mojom okolí, kto aspoň trochu vedel chytiť gitaru do rúk, skúšal riff Iron Man. Samozrejme, myslím na gitaru španielku a na bratovej som sa to aj ja naučil. To bol môj životný výkon :-) Dávno som zabudol hrať.
Ak máte záujem, tutaj proše pana
>> odkaz
>> odkaz
>> odkaz
PaloM @ 27.06.2019 18:18:19
Marek: na Paranoide sa zhodneme a zrejme s prevažnou väčšinou fanúšikov. Master of reality som si kúpil ako prvé CD od BS, lebo som si tento najkratší ich album najviac cenil. Na debut som musel dorásť, ten ma dlho nebavil. Ale raz to prišlo - to som mal tesne okolo 50 rokov!!! :-)) Dáž, búrka, prvé gitarové riffy, Ozzyho pomalá artikulácia. A zosík na max hladitosť, čo zniesli bubienky. Dokonalá úvodná skladba. Dráma, dynamika skladby, frázovanie spevu. Na úrovni najlepších diel klasickej hudby.
john l @ 28.06.2019 11:25:08
BS nikdy nebyli kdoví jak kreativní kapelou. Že si z nich udělali metloši modlu a granžeři pořád žvanili jaký na ně měli vliv, je postupně posunulo mezi smetánku. Ale jejich pozice v sedmdesátých letech nebyla lehká, zůstávali ve stínu klasického hard rocku. Rokeři je nechtěli akceptovat protože poslouchalu LZ,DPaUH. Což je slyšitelně vyšší level.
VaclavV @ 28.06.2019 16:45:27
Stylotvorná kapela nebyla kreativní. To jsou věci :-)
Jardo @ 29.06.2019 13:40:32
Áno, "paviánovitý" (to je trefné označenie) Ozzyho spev nie každému sadne. Aj pre mňa boli Gillan, Plant, Byron ale aj Dio a Martin niekde úplne inde než Ozzy, no jeho hlas sa do tejto muziky jednoducho hodí. Navyše mal šťastie, že bol práve pri začiatkoch, kedy vznikali tie najdôležitejšie albumy. Preto ho nemožno opomínať.
A azda všetci začínajúci (rockoví) gitaristi skúšali hrať riffy Iron man alebo Paranoid (ja som ich svojho času "rezal" na otcovej španielke - chúďatka tie struny, nevydržali to). Čiže vďaka Palovi za názorné ukážky, kto by mal záujem. No keď je reč o učení riffu Iron man, vždy mi príde na um ikonická scéna z veľmi podareného filmu School of rock... aj po rokoch je to paráda... nostalgia "jak sviňa"... prikladám link >> odkaz (odporúčam scénu pozrieť celú - nemá chybu!). Poznámka: radšej si "kliknite" na "Paranoid" album a tam pod recenziou v poznámkach vám spustí link na jediné kliknutie...
chimp.charlie @ 30.06.2019 07:50:28
VaclavVe, obávám se, že stylotvornost nemusí mít s kreativitou vůbec nic společného - stačí jen, aby do sebe pár věci ve správnou chvíli - víceméně náhodně - zapadlo. Samozřejmě nic proti Sabbathům, do mého mládí taky patří :-)
Recenzií na album tu už je dosť, takže vo svojom príspevku sa skôr posnažím opísať dojmy a neponúknem komplexný, hudobno-teoretický rozbor (na ktorý nie som a ani nechcem byť kompetentný). Vlna 5* hodnotení hovorí sama za seba a ja sa k nej bez najmenšieho zaváhania pripájam.
Žiadne bezstarostné vylihovanie v tráve, už od úvodných tónov platne čelíme hrôze a temnote, nad hlavou sa mihajú bombardéry a zvuk pretína siréna. Gitarové výpady podkresľujú napätú atmosféru, človek je v strehu. Vydýchnyť si nie je kedy, adrenalín lomcuje telom až do posledných sekúnd. Pokoj neprinesie ani titulná skladba, zaobalená do jedného z najznámejších riffov vôbec. A sólo tiež neprospieva paranoidným jedincom, ukazuje, čo to je byť v stave ohrozenia s neustálym obzeraním sa. Mrazivá a pomalá melanchólia v PLANET CARAVAN ponúka mierne spomalenie, avšak nie veselú úľavu. Kozmická beznádej a láska, odovzdanie sa osudu. Ťažkotonážny riff v IRON MAN je rukopisom železného netvora, ktorý ľudstvu nastavuje nemilosrdné zrkadlo. Utekaj a zachráň sa kto môžeš!
Apokalyptické vízie sprostredkované birminghamskou štvoricou prorokov, to je ELECTRIC FUNERAL. Toto je asi jediná depresia, ktorú by človek chcel mať - hudobne servírovaná, mraziaca a nebezpečne nádherná. HAND OF DOOM je katarzia , kde sa pomalšie pasáže, symbolizujúce momenty pred posledným zúčtovaním, striedajú s údernými výpadmi plnými výčitiek. Toto je život ľudí, ktorí si ulietajú na čarovnej ihle. Krátka, ale za to zlovestná, je inštrumentálka RAT SALAD. Žiadna plnka, do čierneho a beznádejného koloritu albumu to skrátka pasuje. Kto čaká happyend, nedočká sa. Delírium a napätie vo FAIRIES WEAR BOOTS je dôstojnou rozlúčkou s albumom. Hudba ako stvorená na nočné počuvanie pri ceste domov tmavými uličkami. Ale kto sa tmy bojí, nech nikam nechodí!
Čo ešte dodať. Moj najobľúbenejší album od jednej z mojich najobľúbenejších kapiel. Je to temné, ale je to výborné. Štýlotvorné, tvrdé, skrátka koktejl strachu, ťažkotonážnych riffov, virtuozity, beznádeje, hnevu a zároveň umeleckej integrity s dôraznou výpovednou hodnotou.
reagovat
vmagistr @ 16.09.2017 18:25:50
Ode mě by debut ani Paranoid ještě plný počet nedostaly. Na můj vkus je tam ještě příliš mnoho "rozevlátosti" a instrumentálního hledání, které ty silné okamžiky rozmělňuje. Sevřenější aranže následujících čtyř desek vnímám jako průraznější a dotažené do tvaru, který mi vyhovuje více.
Martin H @ 16.09.2017 19:31:52
Paranoid je skvělá deska a bez ní by temná tvář rockové hudby vypadala jinak. POsibr, dík za pěkné čtení.
POsibr @ 19.09.2017 07:43:55
Vďaka, páni, za reakcie.
Osobne Paranoid vnímam ako kvalitatívny aj kvantitatívny (z čisto plochého hľadiska, koľko skladieb sa mi páči) top u Black Sabbath. Všetky albumy s Ozzym sa mi páčia, vrátane Technical Ecstasy a Never Say Die!
PaloM @ 19.09.2017 08:00:57
POsibr súhlasím s tvojou poznámkou. Mám rád všetky ich albumy s Ozzym.
Fanúšikovia, nezabudnite, že 28.9. je v mnohých kinách toto >> odkaz
POsibr @ 19.09.2017 08:11:49
PaloM, vďaka za odporúčanie, o tomto som nevedel! Sypem si popol na hlavu. Škoda už len tej absencie Billa Warda, malo by to naozaj silný nostalgický náboj.
Tommy Clufetos je pre mňa neznáma značka, som zvedavý ako si poradí s klasikami.
Balů @ 19.09.2017 11:29:05
Ano, alba s Ozzym obdivuji, stejně jako alba s Byronem !!!
vmagistr @ 19.09.2017 12:39:39
Balů: S Georgem Gordonem Byronem? :)
Balů @ 19.09.2017 13:01:10
To bude on a převtělil se do Davida Byrona, zpěváka UH.
Snake @ 19.09.2017 16:45:00
Já už jsem to sem dřív psal, ale proč to nezopakovat. Však je to ta matka moudrosti. I já mám "Paranoid" velmi rád, je to parádní muzika s fantastickým zvukem. Moje sbírka Black Sabbath končí rokem 1973, další alba - aspoň zatím - neplánuji.
Je zajímavé, kolik začínajících kapel na přelomu 60. a 70. let naplňovalo základní hudební vzorec, totiž pokud má být skupina úspěšná, musí být druhá deska stejně dobrá, ba dokonce lepší než ta první. Povedlo se to například Led Zeppelin, Jethro Tull a také Black Sabbath. Jejich druhé album Paranoid sice bylo vydáno ve stejném roce jako eponymní debut, to však neznamená, že by se jednalo o slabší materiál. To ani náhodou. Spíš to svědčí o tvůrčím přetlaku, který se projevil novými kvalitními skladbami.
Jaké tedy je druhé album strašáků z Birminghamu? Především se jedná o desku, která obsahuje ty nejzásadnější skladby z celé sabbathovské tvorby a mnohými je považováno za jejich nejlepší výtvor. Skupina posluchače opět vtáhne do svého světa hrůzy, zmaru a zániku, jenž představuje prostřednictvím ostrých kytarových riffů Tonyho iommiho, doprovázených Osbournovým „mečením“, Butlerovou výraznou basou a velice pestrou, ale zároveň důraznou Wardovou hrou na bicí. Písně jako Iron Man, Paranoid, War Pigs, Planet Caravan nebo Electric Funeral vstoupily do historie rockové hudby a myslím si, že bez nich by se tvrdá hudba vyvíjela ve své temné odnoži jiným směrem.
Album začíná skladbou War Pigs. Tento osmiminutový klenot má vše, co je pro Black Sabbath charakteristické. Pomalé zadumané intro s výrazným riffem, změny tempa, při kterých vynikne Wardovo precizní bubnování a Ozzyho prostý, ale pro celkový zvuk skupiny důležitý hlasový projev. Následuje titulní Paranoid, což je oproti zbytku alba svižnější kousek s typickým sabbathovským „hoblíkem“. Přichází zvolnění s Planet Caravan, příjemnou skladbou zahalenou tajemnou atmosférou a ozdobenou nádherným Iommiho sólem. Toho zvolnění bylo opravdu třeba, protože následuje sabbathovský opus magnum – Iron Man. Iommiho notoricky známý kytarový riff se zařezává jako žiletka posluchači do mozku, Butlerova basa je tak výrazná, že mám pocit, jakoby struny musely každým okamžikem prasknout, Wardovy bicí připomínají zatloukání klínů, v tomto případě bohužel do hlavy. Ozzy mečí jako o život a já se začínám bát, že odněkud se skutečně vynoří železný muž. A čtveřice nepolevuje a servíruje další hrůzostrašné, ale zároveň nádherné písně – Electric Funeral a Hands of Doom. U druhé jmenované mě vždy fascinují ty změny tempa v prostřední části. V instrumentálce Rat Salad má možnost se vyřádit bubeník Bill Ward. No a na závěr zazní Fairies Wear Boots, další typický kousek, pro který platí, že to nejlepší skutečně patří na konec.
Album Paranoid se stalo pro skupinu Black Sabbath velice důležitým. Jednak dokázalo, že silný materiál obsažený na prvním albu nevznikl náhodou, jednak se stalo vstupenkou do nejvyšších pater hardrockové společnosti.
reagovat
Jardo @ 22.06.2015 08:17:50
Viem, že sú ľudia, ktorým "sabbati" proste nevoňajú. Jedno sa však musí uznať: tak zásadný album pre ďalší hudobný vývoj, by chcela stvoriť asi každá kapela (či už má tých komerčných ambícií viac alebo menej).
Ne, že by Black Sabbath na svém bezejmnenném debutu neměli jasno v tom, co a jak chtějí hrát, ale na Paranoid přeci jen svou vizi ještě doladili, vyškrtali přebytečné, zdůraznili zásadní, a navrch vysázeli jeden hit vedle druhého. Pozůstatky bluesového jamování zmizely, kompozice jsou jasně dané, důmyslné i prosté zároveň. Zvuk zůstal hrubý a dunivý, produkce kašle na výzdobu a soustředí se na temnou stranu síly.
Kapela ráda pracuje s rytmickými zlomy a kontrasty. Písně Electric Funeral (předobraz sludge metalu nebo třeba Alice in Chains) a Hand of Doom efektně pracují s modelem základního těžkého riffu přeťatého ve střední části rychlejší pasáží. U Hand of Doom má i ten stěžejní riff dvě tváře – tišší přípravnou a vypjatou eruptivní. Vývojem procházejí i Iron Man, Fairies Wear Boots nebo monumentální úvodní War Pigs s nezapomenutelnou hi-hatkou a perfektně zasekávajícím Ozzyho frázováním. Naproti tomu píseň, která dala albu jméno, svojí sevřeností a sprinterským tempem potvrzuje, že šlo z hlediska vzniku o „rychlovku“ a vlastně nezamýšlený hit.
Funkční jsou i dva retardéry: Nečekaně atmosférickou Planet Caravan charakterizují převalující se basa, konga a zkreslený zpěv, instrumentální Rat Salad je postradatelnější, ale Wardovo bubenické sólo je naštěstí docela krátké a nahrávka tak před závěrečnou perlou Fairies Wear Boots neztrácí tah. Pro každého správného metloše by tahle kolekce přetékající výstavními riffy a melodiemi měla být Mekkou i Santiagem de Compostella (existuje takové poutní místo i pro satanisty?) dohromady, čepem, kolem něhož se jeho svět otáčí. Neslyším na ní jediné zaváhání, snad jen ten obal je podstatně horší než u jedničky.
Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat
Jardo @ 24.02.2015 08:50:18
Tá hi-hatka fakt nemá chybu, rovnako aj Iommiho vyhrávky medzi Ozzyho frázovaním. A tá časť sa mi na War pigs aj najviac páči. Super je tu aj gitarové sólo. Iron man má najsilnejší Iommiho riff a jeden z absolútne top riffy vôbec, čo som počul. No, aj sólo je tu výborné. Paranoid je inšpiratívny a nadčasový. Poslednú pieseň som si obľúbil až neskôr.má svojskú atmosféru a len máloktorá od BS ma tak oslovuje.
Akana: vďaka za tvoj pohľad na Paranoid.
Jardo @ 24.02.2015 09:24:10
Hudobný teoretik zo mňa nikdy nebude, ale hi-hatku ešte (bez použitia googlu) zvládam. Pamätám, ako ma do týchto vecí zasväcoval kamarát zo strednej - bubeník. Potom presedlal na basu a za bicie si sadol jeho brat. To boli časy, keď som, riffujúc Paranoid, trhal struny na otcovej starej španielke.
Voytus @ 24.02.2015 16:09:57
Ale jak to ten Ward trestá, co? >> odkaz
Snake @ 24.02.2015 16:50:32
Jeho styl je velmi rozmáchlý. Rána, jako když kopne kůň ;)
Snake @ 25.02.2015 15:46:31
Od Black Sabbath jsem si do sbírky koupil prvních pět alb a Paranoid je jediným, které jsem ještě nehodnotil. Tak především, miluju ten dunivej zvuk, s krásně sejmutými bubny a čitelnou baskytarou.
Iron Man a Paranoid byly jedny z prvních tvrdě rockových skladeb, které jsem ve svém životě slyšel, naopak War Pigs jsem nejdřív poznal jako cover v podáni Faith No More a nijak zvlášť mi k srdci nikdy nepřirostla. Vcelku neutrální vztah mám i k Planet Caravan, dál už je to ovšem parádní jízda, která vrcholí nářezem Fairies Wear Boots. Nu, tři a půl dát nemohu, zarovnám to tedy na čtyři. ( ale ten obal je skutečně škaredej )
Nuže, tohle album sice nepatří mezi ty desky, které bych poslouchal dnem i nocí a vkleče se každou hodinu klaněl před jejich obalem, ale myslím si, že se jedná o solidní počin solidní hard-rockové kapely, plný velice zajímavých a osobitých skladeb, které ani po 43 letech od vydání nevyčichly, ale naopak stále voní ryzím muzikanstvím a elánem.
Tato má slova dokazuje hned otvírák, WAR PIGS, monumentální tvrdá skladba, jíž dominuje Ozzyho ostrý vokál, bez něhož si tuto skladbu ani neumím představit. Text není sice žádná velká poezie, ale má to v sobě jakous takous sílu, a hudební doprovod je fakt slušný, vyzdvihuji především Iommiho práci s kytarou (pravda, nepatří mezi nejlepší světové hráče, ale jeho styl je nejen díky jeho typickému ladění velmi originální a člověka vždycky potěší). Následuje titulní píseň PARANOID, velice dobrá věc, sice po hudební stránce vlastně hrozně jednoduchá, ale tím vlastně velice krásná (doporučuji si ji poslechnout ráno, když nejste ještě dokonale probuzeni, tohle vám v tomto nesnadném úkolu určitě pomůže). Po této dvouminutové smršti nastává až překvapivé zklidnění, PLANET CARAVAN, moje asi nejoblíbenější sabbathovka. Je důkazem toho, že kapela umí hrát i jinak, než jak se zapsala, že dokáže stvořit jemnou, tklivou píseň se snovou, až psychedelickou atmosférou, jež nepůsobí ani vlezle, ani kýčovitě, naopak se člověk rád vnoří a nechá se jí ukolébat. Jaký je o to větší šok, když poté vplujeme do starých vod se skladbou IRON MAN, dokazující, že i o postavičce od Marvela se dá napsat naprosto skvělá vodvazovka, jejíž kvalita je dodnes nezpochybnitelná (jó, Jethro Tull se nejsou, ale má to suprové grády)
Druhá deska potlačuje ve stejné úrovni. Nářez ELECTRIC FUNERAL a výtečně vypointovaná HAND OF DOOM, kterou zdobí podle mne asi ze všech fláků od tohohle britského souboru nejlepší text, vždy pohladí na duši a osladí smutný den prog-rockera. Totéž se dá říci o instrumentálce na úrovni RAT SALAD a taktéž o FAIRIES WEARS BOOTS, vynikající písní, která ukončí tuhle velice dobrou desku, která sice nepatří mezi mé srdcovky, ale dát jí méně než pět bodů by bylo velice nespravedlivé, nebot´ se jedná o jedno z nejdůležitějších alb ve vývoji rockové hudby, jejíž význačné postavení by se mělo respektovat. Black Sabbath jsou prostě součást bigbítové šlechty!
reagovat
Cossack @ 01.06.2013 15:09:44
Až na několik poznámek (např. o nejlepším textu ze všech od „Sabbatů”, o tom, že Tony naopak nepatří mezi nejlepší, srovnávání s Jethro Tull atd.) bych s recenzí souhlasil; minimálně se závěrem předposlední věty a celou větou poslední na 100 %!
;-)
Petr Gerneš @ 01.06.2013 18:27:47
Tímto se omlouvám všem fanouškům tohoto kvartetu, jestli jsem je nějak podráždil tvrzením o Iommiho hráčské úrovni, jsem totiž zmlsanej kapelama typu ELP, Tulli etc.
tykeww @ 01.06.2013 19:03:57
Paranoid je vskutku úžasná deska obsahující skvělé skladby jako např. Electric Funeral nebo Fairies Wear Boots. Nicméně já mám ještě o něco raději následující Master of Reality.
Jardo @ 01.06.2013 19:27:27
(určite nielen) Pre mňa Tony je jeden z najlepších gitaristov (ak nie do top 20, tak do top 30 by som ho určite umiestnil), nehovoriac o jeho výraznom vplyve na hudobné dejiny - to je samostatná kapitola - v tomto by bol určite ešte vyššie. Svätá pravda, že toto kvarteto patrí medzi bigbítovú šľachtu - absolútny súhlas.
gunslinger @ 01.06.2013 19:48:25
Ono s odseknutými prstami aj keď iba končeky nie je sranda hrať. Ja som si na smolu odsekol prst celí palec na pravej ruke na šťastie mi ho prišili a funguje ako má (inak neviem ako by som dneska hral na gitare). Také kultové riffy a on si ich hrá zo štupľami na prstoch.
zdenek2512 @ 01.06.2013 20:16:54
Petre opet skvele souhlasim. Kazdy musi uznat, ze muzika, kterou Black Sabbath hrali byla jednodussi nez Tebou jmenovanych kapel. Na druhou stranu styl, ktery hrali byl originalni a vychazi z nej cela metalova i grungeova scena. Moje nejoblibenejsi album je stejne jako Michalovo.
Cossack @ 01.06.2013 20:32:28
Gunslingere, hraješ taky „na leváka”, jako Tony?
On to prý po nehodě, kdy přišel o poslední článek na prsteníčku a na prostředníčku pravé ruky, zkoušel „pravoručně”, ale vrátil se k původnímu způsobu „na leváka”.
Mimochodem, Tony se umístil na 25. místě mezi 100 nejskvělejšími kytaristy všech dob (tuším to bylo v Rolling Stonu – v mém žebříčku je úplně první).
;-)
Cossack @ 01.06.2013 20:35:56
Zdeňku, může, ale nemusí… :-)
merhaut @ 01.06.2013 21:05:08
Iommi patří mezi stylotvorné kytaristy, což je nejvyšší dosažitelná hráčská meta, na kterou nedosáhne žádný sebesnaživější cirkusák:-)
Cossack @ 01.06.2013 21:17:36
Přesně tak!
gunslinger @ 01.06.2013 21:25:32
Cossack nie.... som pravák... Prst som si odsekol pred tým než som začal hrať na gitare takže toto IOMI dilema som našťastie nemal. Neviem si ani predstaviť že by som si otočil gitaru naopak to by som sa musel učiť všetko od úplných základov a aj taky by to nikdy nebolo ono. Muselo to byť preňho frustrujúce.
zdenek2512 @ 02.06.2013 02:51:03
Cossack: samo na to ma plne pravo. Slovy filmoveho klasika "to zalezi od kazdeho soudruha".
merhaut: tim cirkusakem myslis Barreho, Abrahamse, Andersona nebo Lakea?
Black Sabbath potazmo Iommi ovlivnili vsechny temne odnoze metalu a vetsinu grunge.
gunslinger @ 02.06.2013 05:33:11
zdenek2512 Grunge ? To máš odkiaľ.. To je podľa mňa blbosť. Iommi ovplyvnil Doom metal, stoner (rock)metal, sludge metal, heavy metal a mnoho iných pomalých či okultných odnoží metalu ale grunge ? to asi nie.
zdenek2512 @ 02.06.2013 05:41:00
Cossack: jeste taka pikoska Tony Iommi jeste nez zacal hrat s Black Sabbath hral chvili s Jethro Tull. Muzes ho videt na DVD Rock' n' roll circus vydany pod hlavickou Rolling Stones. Mozna znas. To jak na jinem miste pises tak s Tebou plne souhlasim pro me tvrdy rock zustava tvrdym rockem at se mu rika hard, heavy, thrash, punk, death.......... Je to proste tvrdy rock . :-)
zdenek2512 @ 02.06.2013 05:45:31
Poslechni si Badmotorfinger od Soundgarden, nebo cokoliv od Alice in Chains.
Petr Gerneš @ 02.06.2013 08:11:10
Nuže, o skupině Black Sabbath si myslím, že jejich vliv na hard-rockovou hudbu je celoplošný, od doom-metalu přes grunge až po metalcore (i když s kritickým odstupem je třeba uznat, že rozdíly mezi jednotlivými subžánry tohoto stylu jsou velmi, velmi malé, jde prakticky jenom o formalitky). Řadím je mezi čtyři nejvlivnější soubory, věnující se tvrdé odnoži bigbítu, vůbec (vedle nich to jsou Uriah Heep, Deep Purple a samozřejmě LED ZEPPELIN!), velice je respektuji, ale není to prostě moje srdcovka.
Petr Gerneš @ 02.06.2013 08:16:48
Možná, že když se podíváte na můj profil, budete jiného názoru. Do oblíbených kapel dávám ty kapely, které považuji za nejdůležitější pro můj hudební vývoj. To ještě ovšem nezaručuje, že se jedná o moje srdcovky :-)
Petr Gerneš @ 02.06.2013 08:18:14
A naštvanost je podle mě spíše známka punku.
U metalu je asi největší inspirací fascinace temnotou, ale to všechno záleží NA ÚHLU POHLEDU.
Petr Gratias @ 02.06.2013 08:49:44
Petře Gerneši,
jsem rád, že patříš mezi tu odrůdu progboardistů, která vnímá přinejmenším sedmdesátá léta Black Sabbath jako HARD ROCK.
Nechápu, jak někdo může dělar z klasických hardrockových kapel - heavymetalové kapely a tvrdošíjně na tom trvat.
Jenom kvůli tomu, že Keith Moon použil ve spojení s Led Zeppelin termín "heavy metal" je velmi slabý argument, aby se s Keithovy emocionální (předpokládejme že i s alkoholické euforie) zrodila taková mystifikace.
Byl bych rád, kdyby to i mladší rockeři, kteří poslouchají klasiku vnímali také jako HARD ROCK.
Tohle není moje osobní umanutost nebo urputnost, ale jednoduše pravda.
Nedokážu si vůbec představit, že by například v první polovině někdo použil ve spojení s Black Sabbath termín heavy metal....
V osmdesátých letech se jejich hudba různě posouval a měnila, ale tady ta klasická léta.... myslím, že je to jasné a mystifikace by měly jít stranou.
Myslím, že to uzná i Cossack, metalový specialista a odborník na všechny možné odrůdy tohoto žánru......
Drž se, Petře Gerneši a nenechej se zviklat nějakými mystifikacemi. Bohužel i na Rádiu Beat se objevují takové tendence dělat z klasických hardrockových kapel heavymetalové kapely.
Nevím přesně, ale myslím, že prvními heavymetalovými kapelami byli IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SAXON....takže "heavy metal první generace"
a osmdesátá léta to už pořádně rozvětvila,
ale LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, URIAH HEEP, BLACK SABBATH, ATOMIC ROOSTER, BUDGIE, TRAPEZE, THIN LIZZY, SKID ROW, ARMAGEDDON, ANDROMEDA, HARD STUFF, QUATERMASS... po odklonu od blues a psychedelie GROUNDHOGS, CHICKEN SHACK, WISHBONE ASH, U.F.O....tady jsme snad doma (bez ohledu na to, že tyhle kapely občas odbočily a natočily něco jiného, ale potoim se k hard rocku zase přímo nebo nepřímo vracely
Historie nám říká něco jiného a neměli bychom v ní tápat....
Už se to tady asi probíralo víckrát, ale prostě mě to nedá, abych se k tomu zase nějak vymezil....
Díky!
Cossack @ 02.06.2013 08:54:21
Gunslingere, však Tony se na to „přeučování” hrát proti své přirozenosti taky vykašlal.
Jinak, s tím grungem má Zdeněk pravdu, ten vliv byl patrný i tam (Cobain dokonce Sabbaty uváděl v jednom rozhovoru jako svou velkou inspiraci – spolu s se skupinou ABBA!).
Zdeňku, dočasné působení Iommiho v Jethro Tull je mi známo; vím, že to bylo „na skok” v roce 1968, po dočasném odejití Tonyho od zbylých tří kumpánů v EARTH, aby se k nim záhy zase vrátil. Po čase se jen z EARTH stali BLACK SABBATH (protože v šestadevadesátém zjistili, že jedna „ZEMĚ” už v Anglii působí).
Petře, tak moje srdcovka zase Sabbati jsou (jak je myslím zřejmé)…
:-D
Cossack @ 02.06.2013 08:56:35
Petře Gratiasi, zase s tím začínáš…?! :-D
(Už se smiř s tím, že metal tu byl, i když se mu tak ještě neříkalo.)
zdenek2512 @ 02.06.2013 09:10:34
Cossack: na tom cirkuse to vypada kouzelne Iommi vedle Andersona:-).
hejkal @ 02.06.2013 09:14:39
Len škoda, že zvuková stopa nie je "live" a teda Iommiho nepočujeme.
merhaut @ 02.06.2013 09:26:36
Prvními "doomery" beztak byli Vanilla Fudge:-) Právě od těchto stylotvorných (celá slavná britská hardrocková čtyřka tak či onak těžila z debutu VF) amerických teenagerů Black Sabbath odkoukali účinnost ztemnělé (zpomalené) rytmiky.
zdenek2512 @ 02.06.2013 09:50:43
Kdo od Vanilla Fudge opisoval tak to jsou Urih Heep, Led Zeppelin jsou logicke pokracovani Yardbirds. U Deep Purple to taky necitim ty vychazi z Beatles a Lord do toho vlozil prvky vazne hudby. Vanilla Fudge se proslavili coververzema druha deska hruza Renaissance je jejich puvodni dilo. Libi se mi,.
Cossack @ 02.06.2013 09:59:52
Opět souhlasím s Jaromírem… :-)
A přidal bych debut od BLUEE CHEER (68) a taky od SIR LORD BALTIMORE (70), kde je zkrátka metal k slyšení, ať ho nazýváme, jak chceme. A těch spolků z té doby je víc.
Netvrdím, že to tak musí být v každé skladbě, ale v mnoha písních u nich platí ono zmiňované větší potlačení blues a třeba u BLACK SABBATH (abych se vrátil „k tématu”) je vliv blues nejpatrnější na prvotině, pak už se začíná dost vytrácet a na "Master Of Reality" ze 71. je téměř nulový.
A pro mě existence něčeho není vázána na to, je-li či není to pojmenováno (dinosauři měli také kosti dřív, než jim tak lidé začali říkat)… ;-)
Gerry @ 02.06.2013 10:10:07
Nedá mi to, a musím souhlasit s názorem Petra Gratiase. Podle mne je rozdíl mezi hard rockem a heavy metalem dost velký na to, abychom tyto styly odlišovali. Je to jako rozdíl mezií... třeba Elvisem a Beatles. Ano, Beatles částečně z Elvise vycházeli, ale jeden a týž styl to prostě nebyl.
Těch rozdílů mezi HR a HM bychom našli dost. Vliv blues, nástrojové obsazení (klávesy? druhá kytara? ...) atd...
Cossack @ 02.06.2013 10:13:03
To, že „dinosauři měli také kosti dřív, než jim tak lidé začali říkat”, nebylo myšleno „než pojmenovali dinosaury dinosaury”, ale „než začali kosti nazývat kostmi”… (Abych nebyl špatně pochopen.)
zdenek2512 @ 02.06.2013 10:35:23
Heavy metal a hard rock jsou pouze dve oznaceni tehoz a to tvrdeho rocku. Je to presne jak napsal Cossack rozdil je v podilu blues. Vse ostatni zalezi na posluchaci bud se mi to libi nebo ne. Rozdil bych v tom nedelal. Mne osobne se libi oboje, ale pouze urcite kapely.
Cossack @ 02.06.2013 10:38:45
To Jarda Merhaut (já jen opakuji)…
merhaut @ 02.06.2013 10:54:12
Debut Vanilla Fudge ovlivnil Led Zeppelin (Bonham kopíroval Appiceho), Deep Purple (Blackmore i Lord byli jejich velkými obdivovateli), Gods, potažmo UH – převzali od VF vokály (jak mi osobně potvrdil Ken Hensley), Black Sabbath jsme už probírali. Všechno se dá dnes dohledat na netu (vzpomínky, citace). Ten vliv debutu Vanilla Fudge na akceleraci tvrdé odnože rocku byl zcela zásadní, jakkoliv je to pro spoustu rockerů bezmála "utajená" informace.
Metal je v podstatě derivátem hardrocku, má menší – a u subžánrů ještě menší až nulový – podíl bluesové složky.
zdenek2512 @ 02.06.2013 11:12:44
To Bonhamovo kopirovani nejsem muzikant , abych to posoudil. Obdiv neznamena kopirovani. Ty UH prevzali od VF nejen vokaly. Podle me je to oboji tvrda rockova hudba to skatulkovani je na nic posloucham muziku a ta se mi bud libi nebo ne. Renaissance bylo jedno z prvnich alb co jsem si v roce 71 kdyz jsem si koupil magnetak nahral. V te dobe jsem je az nekriticky obdivoval.
Cossack @ 02.06.2013 11:34:35
Tak, tak, metal je větev na stromu hard rocku… (Takže by ten název vlastně ani nemusel existovat, stejně je to hard rock).
Pokud jde o tu bluesovou složku, naprosto souhlasím (jak je vidět výše), jen myslím, že absolutní nula tam není nikdy (byť se jí to někdy blíží sebevíc); ale to už je jen takový detail… ;-)
A z mé strany by to stačilo, neboť vše podstatné již zaznělo. Škatulky pomáhají trochu utřídit to obrovské kvantum muziky a orientovat se v něm, ale je jasné, že nejsou stoprocentní (už jen kvůli překrývání se), proto bych z toho určitě „nešílel”.
Dělení hudby na líbí/nelíbí je pro mě podstatnější.
Petr Gerneš @ 02.06.2013 17:41:37
Děkuji vám přátelé, za četné reakce! Skoro jsem nedoufal, že si téhle nijak výjimečné recenze všimne!
Petr Gerneš @ 02.06.2013 17:43:30
že si téhle recenze NĚKDO všimne!
Petr Gerneš @ 02.06.2013 17:44:49
A plně se ztotožňuji s posledním Cossackovým komentářem.
merhaut @ 02.06.2013 18:05:08
Ještě k těm bicím. Led Zeppelin hráli od prosince 1968 do jara 1969 v USA. Párkrát se potkali s Vanilla Fudge. A tehdy John Bonham POPRVÉ viděl v akci dva 26 palcové kotle Ludwig Carmina Appiceho. Hned po návratu si pořídil tytéž. Postupně zkopíroval (převzal) Appiceho styl, sound, a nakonec i sestavu.
hejkal @ 02.06.2013 18:25:11
A Carmine si na to nezabudol sem-tam posťažovať, ako ho Bonham obral o slávu. :) Debut Vanilla Fudge je z pohľadu počiatkov hard rocku nespochybniteľný základný kameň. Na margo Deep Purple, prvé tri albumy sú priam nevydanými nahrávkami Vanilla Fudge.
Je zbytečné psát o albu, které každý zná a je všeobecně velmi kladně přijímáno? Myslím že ne.
Hned v první řadě, před poslechem: obálka. Co to má znamenat? Mongolský válečník v obleku z béčkového sci-fi filmu se světelnou šavlí? Jak psychedelické. Ale k hudbě naprosto se nehodící.
Toť asi konec kritiky.
Jestli má Paranoid něčím bavit, tak hudbou. War Pigs a Paranoid, nadčasová klasika. A Planet Caravan. Hodně opomíjený a moc krásný kousek, magické tóny. A pak Iron Man. Iron Man prostě nezestárne. Iron Man bude pořád klasický metalový song s riffem, co se každý kytarista bude učit. Žádná nota nechybí a žádná nepřebývá. Zbytek desky - co říct, je to METAL. Je to originální a nové a dobře se to poslouchá, no není to skvělé?
Všechny skladby jsou nadprůměrné, až na Rat Salad. To je vycpávka.
Atmosféra není tak temná jako u debutu, ale rozhodně se nedá mluvit o měknutí. Spíš vytříbení. Kytara září, basa hraje dobře, Ozzy zpívá mnohem jistěji, skladby nejsou vůbec nudné, takhle má vypadat klasické album.
reagovat
PaloM @ 19.08.2012 16:50:55
Dobré je osviežiť pamäť, čo bolo a je Paranoid. Za to vďaka.
Mám však neodbytný pocit, že si chcel povedať jediné: Black Sabbath UŽ VTEDY hrali METAL. To samozrejme nie je pravda. Nuž, tak "Pros bohy, ať zemřeš mladý", aby ti ten metal vydržal :-) (parafráza motta z profilu mladého...)
Corsica @ 19.08.2012 17:04:11
Samozřejmě že už tehdy hráli metal.
martin69 @ 19.08.2012 17:05:17
Corsica : dej už pokoj s těma škatulkama.
FáňaSixx @ 19.08.2012 18:38:44
jen k tomu obalu, ono totiž se toto album mělo původně jmenovat "War Pigs" ale kvůli cenzuře (díky špatné pověsti o válce ve Vietnamu), museli album přejmenovat na Paranoid a to už byl obal desky vyhotoven. Představuje totiž " růžová válečná prasata". Bill po přejmenování řekl doslova: "jsou to paranoidní růžová válečná prasata" :)))
Voytus @ 20.08.2012 10:20:17
Ani nevím, jestli to má cenu, ale přeci jen: Tohle není metal, nikdy nebyl a nebude. Coby kytarista si dost často zahraji nějaké věci z prvních alb Black Sabbath a nacházím tam bluesové a jazzové postupy, ale ani trochu metalu. To, že měli vliv na celou temně metalovou odnož pozdějších let je úplně jiná věc. Hudebně Black Sabbath nejsou metal. Setkával jsem se s tím už před lety,n když jsem kupoval Spark. Zrovna tamní redaktoři měli tendenci si všechno takhle přivlastňovat, bez ohledu na souvislosti, například si pamatuji názor jednoho takového, že první metalovou baladou je While my guitar gently weeps. Nikde jinde, než u metalistů jsem se nesetkal s takovou potřebou dělat z kdejaké trochu tvrdší, temnější a kdovíjakéještě hudby metal. Fakt, svět je pestřejší :-).
Cossack @ 20.08.2012 11:15:09
Metal taky (je pestřejší)… :-D
martin69 @ 20.08.2012 11:17:32
Já nevěděl,že si tyhle škatulky vymysleli muzikanti.Myslel jsem si vždy,že to byli novináři,recenzenti....
PaloM @ 20.08.2012 11:35:27
Martin, zrejme to vymysleli novinári, aby mali o čom písať, keď muzike nerozumejú :-)
Matouš @ 20.08.2012 13:33:06
Tak a teď slovo do pranice: Existuje snad specifická metalová hra na kytaru? Blues zahraješ nějak a jinak zahraješ jazz a existují fúze, atd. Ale existuje nějaká metalová kytarová hra? Metal, to je cross-over vybraných stylů, které mu předcházely. Žádná konkrétní specifická metalová hra na kytaru neexistuje!! :-) Ha ha! A co teď, dokáže mi někdo něco jinýho? :-)
FáňaSixx @ 20.08.2012 13:46:22
Tak já myslím, že specifická metalová hra existuje. Snadno rozpoznatelná je hlavně s kytarových sólech. Příkladem budiž hra K.K. Downinga a Glenna Timptona.
Matouš @ 21.08.2012 13:06:14
FáňaSixx: Dejme tomu, ale mě zajímá jestli se dá nějak klasifikovat, popsat. Protože například blues se popsat dá. Ale jak bys vymezil metalovou hru na kytaru? Co jsou bratři Van Halenové, například...? Jsou vůbec Black Sabbath metal? Já myslím, že ne. :-)
Myslím, že žádná specifická metalová hra na kytaru, jakožto styl se specifickými a popsatelnými pravidly, neexistuje.
vmagistr @ 21.08.2012 15:30:51
Matouš: a co kytarové techniky jako right-hand tapping, sweep picking, pinch harmonic nebo třeba využití dvojzvratného tremola? Ty jsou podle mě charakteristické právě pro metal a jeho různé odnože.
Petr Gratias @ 21.08.2012 17:36:05
Lehce se vmísím do Vaší debaty, pánové na téma těch kytarových technik.
Miloš Makovský, vynalézavý kytarový vizionář z Vysočiny tyhle kytarové techniky vstřebal a ovládal, aniž by věděl něco o Van Halenovi a u nás je absolutním unikátem vedle kytaristky Dagmar Voňkové-Andrtové. A znovu podotýkám, že nikdy metal nehrál a nehraje....
Pro neinformované: Miloš Makovský je rovněž na Progboardu. Nahrál album Neopak se skupinou NAOPAK...
Svou hudbu uvádí jako fusion a prog rock.
Cossack @ 21.08.2012 18:20:25
Tím ovšem, Petře, podporuješ teorii, že žádná specifická „metalová hra na kytaru” neexistuje (s čímž já souhlasím); a z toho celkem jasně plyne, že „znít metalově”, potažmo „hrát metal”, mohli i hardrockoví kytaristé… :-D
Ale vzal to ďas, tohle nikam nevede a důležitá zůstává muzika!
P. S.
Tak co si o ní pokecat u toho pivka (jak jsi navrhoval)? Třeba některý večer tento týden?
Navrhuji Rubín, nemáš-li to do Žabin moc daleko…
vmagistr @ 21.08.2012 19:09:15
Vida, opět mám námět ke studiu a poslouchání - o Miloši Makovském jsem z různých zdrojů slyšel (či četl) už několikrát, ale nikdy jsem v pátrání po jeho hudbě nešel do hloubky.
PS: Přibrali byste na případný pokec o muzice u pivka třetího do party? Hrozně rád bych se s lidmi odsud z Progboardu poznal i osobně, a pokud je nás tu (jak teď čtu) víc Brňáků, byla by škoda toho nevyužít.
Cossack @ 21.08.2012 19:11:28
Pokud jde o mě, není problém; stačí jen „sladit časy”…
Matouš @ 22.08.2012 10:00:55
Koukám, že debata je zdárně a smírně ukončena, nemá cenu se vracet a proto jen mimochodem: např. to dvojzvratné tremolo lze zaslechnout a identifikovat i u chicagských bluesmanů už ve dvacátých! letech...
A jinak: No to je pěkný - a pražáky do party berete?
Voytus @ 22.08.2012 10:14:39
Dvojzvratné tremolo je obecně vžité označení pro kobylku, která se dá za pomoci páky naklánět na dvě strany. Správně se toto zařízení označuje slovem vibrato (mění výšku tónu). To co používali i ti staří bluesmani sice je tremolo, ale jistě ne dvojzvratné (rychlá hra trsátkem). Pokud jde o kytarové techniky, tak už jinde jsme řešili tapping a jeho původ (Paganini, Hackett atd), hammering, vibrato, pitch harmonics a celou řadu věcí. Ty techniky jsou vpodstatě všude stejné, jen už pak jde o to, jaký si k tomu vyberete zvuk. A pokud jde o metal, tak vyžaduje také jistou dávku nasranosti :-). Často u tohoto žánru vnímám až určitou ideologii, což u Black Sabbath právě není. Je to asi jen jiný pohled na věc.
Cossack @ 22.08.2012 11:03:35
Zvláštní názor, s tou „ideologií”, Voytusi…
Mně třeba takoví Iron Maiden, Judas Priest či Accept nikdy „nasraní” nepřipadali (to už raní Black Sabbath mnohem víc). Ale dál se do toho zatahovat nenechám… Končím. ;-)
Voytus @ 22.08.2012 11:38:53
Cossack: Asi jsem měl na mysli spíše thrash metalisty (s tou nasraností) a nebo všechny ty Manowary a podobné. Vždycky jsem to tak vnímal u těch ortodoxních, power nebo 'true' metalistů. U těch, kteří své kožené oblečení nesundavají snad ani ve sprše. A tehdy už to zavání až trapností. Black Sabbath mi totiž nikdy nepřipadali nasraní nebo agresivní. Tvrdí, to ano. Nebo temní, hutní, tajemní... Nasraní maximálně na pány tohoto světa, kteří nás ženou do prázdnoty, nasraní na paranoidní válečná prasata. Na druhou stranu jsou to pořád mírumiloví hipíci, kteří radši odpálí onen 'sladký list' :-). Neřekl bych, že je nasranost hlavním motivem jejich hudby.
Cossack @ 22.08.2012 11:44:21
Tak jsi mě donutil nedodržet slovo…
Na Tvé:
„Neřekl bych, že je nasranost hlavním motivem jejich hudby.”
odpovídám:
Nepsal jsem, že je nasranost hlavním motivem jejich hudby. ;-)
Howgh!
Voytus @ 22.08.2012 11:50:17
Cossack: Jasně, zase jsem to poněkud rozvíjel :-). Bylo by dobré, kdyby při reagování na konkrétní reakce byly ty reakce vidět, takhle člověk vidí jen tu recenzi a jak píše, tak se může upsat (třeba ďáblu ve vší své nasranosti :-)).
Petr Gerneš @ 02.06.2013 08:13:22
Hudba je bez hranic.
Od debutu zlepšení na všech frontách a doslova základní stavební kámen všech tvrděmetalových odnoží v následujících desítkách let. Už úvodní War Pigs překvapí délkou, ale i neobvykle komplexní strukturou, v závěru klasicky vystavěné Iommiho kytarové sólo. Titulka je jakýmsi praotcem punku a na tuhle desku i přes svůj jasně hitový charakter jednoznačně patří. Planet Caraven je psychedelickou genialitou, příkladem experimentu, které na debutu zůstaly nedotaženy, ale který má svůj stoprocentní smysl. Na následujících albech jsem si podobně laděné skladby Solitude či Laguna Sunrise velmi oblíbil. K Iron Man snad není třeba nic dodávat - riff, který psal rockovou historii. Electric Funeral a Hand of Doom jsou vrcholem těžkotonážní temnoty a pro doommetalovou odnož nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Instrumentální exhibice Rat Salad uvozuje poslední klasiku Fairies Wear Boots, která rovněž patří svou stavou mezi zásadní kusy kapely. Nemá smysl tu vyjmenovávat ty desítky a stovky kapel nejrůznějších žánrů, které skladby z tohoto alba předělaly ať už lépe či hůře, ale to zcela mimořádný význam desky jen potvrzuje. Společně s Master of Reality a Sabbath Bloody Sabbath ode mě to nejlepší od BS v éře s Ozzym. Minimálně na stejnou úroveň, ne-li výše, pak stavím desky s Diem a album Headless Cross s Tonym Martinem za mikrofonem.
reagovat
Jarda P @ 08.06.2012 05:29:15
I když mám Master Of Reality ve své sbírce, vždycky jsem ji bral spíše do počtu. Jako první jsem získal Paranoid a je to pro mě jejich suverénně nejlepší deska. Spolu s debutem a Sabbath Bloody Sabbath je to pro mě to nejlepší, co vytvořili. Master Of Reality se mi vždy zdála více primitivní a to už trvá téměř 40 let.
PaloM @ 08.06.2012 05:40:43
Jarda, v hudbe aj primitivizmus môže mať svoje čaro. Master of reality je perfektný primitív :-) A tak je to normálne, že každému sa páči niečo iné.
Planet Caravan-Skladba nad skladby a já ani nevím proč,snad ta ponurá melodie mě dostává někam o čem sám nevím co je a jak to pojmenovat.Album samotné je bomba nad bomby,jeden lepší nápad střídá daší jmenovat skladby je snad zbytečný.Rebelové z Birminghamu po svém úspěšném debutu ukázali kterým směrem teď půjde hudební svět,a tak tomu doopravdy bylo...Tony,Ozzy,Bill a Geezer otiskli malou stopu pro člověka ale obrovskou šlápotu pro budoucí rockové a metalové generace...
reagovat
Sice jsem se v recenzi na "Master" vyjádřil v smyslu, že "Paranoid" hodnotím níže, ale dá se říci, že jest to značně relativní :D "Paranoid" má bezesporu komplexnejší zvuk a v podstatě, co skladba to jeden ze základních kamenů tvrdé hudby. Hudba je i tak zde značně zemitá a ohlodaná až na samou kost. Návaznost na prvé album je jasná, kapela se také však jasně přiklonila k sevřenějším tvarůn (od např. Warning), vše je ostřejší a vybroušenější, bez hříček typu "Evil woman". Přímočaré, přímo rána na komoru (proto možná někým možno označit za "primitivní")...
Úvodní "War pigs" s intrem protkaným protileteckou sirénou z které jde mráz po zádech, je textově aktuální i dnes. Počáteční Iommiho kytary opravdu připomínají zvuk leteckých motorů... Výrazně protiválečný text ("...Politicians hide themselves away they only started the war..."). Následuje uhelný kámen v podobě "Paranoid", neboli vida, co lze stvořit ve studiu během pár minut. Z údajné vycpávky alba byl najednou hit jako prase. Kosmicky odlehčená "Planet Caravan" kypří půdu pro smršť v podobě "Železného muže". Skladba začíná odlidštěným partem dupáku, přerušeným mrtvolně znějícími riffy (srv. např. provedení na Live in Paris tuším, je tak ???), které následuje jeden z nejklasičtějších kytarových motivů všech dob (vedle Smoke on the water a Whole lotta love např.). Jakási těkavost téhle skladby je úžasná, za zmínku stojí i v podstatě basové solo v závěrečné části skladby, podporované mohutnými bicími přechody. Následuje takový, řekl bych dle mého upozaděný klenot, v podobě "Electric funeral" s opravdu mrtvolným riffem, který skutečně jakoby zapáchal nějakou starou zatuchlou hrobkou. Zajímavé jsou zde opět narážky na nukleární nebezpečí a zajímavá slovní spojení ("plastic flowers" apod.). Basovým intrem ale dále začíná další skladba, náladovka "Hand of Doom", která se přelévá z klidnějších do ostřejších poloh. Mj. ji předělali i slovutní mistři temného thrash metalu SLAYER. Jakési intermezzo tvoří "Krysí salát". Pro mě je to z dnešního pohledu jakési spojení s zepellinovským Mobym Dickem (je jasné že tato byla nahrána později) - do jisté míry se dá říci, že "Rat Salad" je možná i komplexnejší dílo - Wardovo bicí solo má hlavu a patu. Závěr alba obstarávají "víli nosící holínky". Tahle značně halucinnogenní píseň je sice zpočátku zdánlivě křehká, ale po úvodní pasáži se vše zlomí při tvrdém riffu s mezerami vyplněnými bicími přechody. Celá píseň je pak o mnoho živelnější, závěrečné kytarové trylkování vyznívá až do ztracena...
Na závěr se zastavím u jedné myšlenky. Tenkrát se opravdu dělala alba jako celek, nahrávka správně vyzněla jako celek jen při poslechu kompletu. Ne jako dnes, kdy je na labu mnohdy jedna skladba hitová a zbytek jsou jen vycpávky vatovaného charakteru...
reagovat
Zdeněk @ 08.08.2011 15:33:50
Bylo pošmourné červencové ráno roku 2007,zrovna jsem
zastavil auto na úzké asfaltce uprostřed lávového pole kdesi na západě Islandu. Rozhlížel jsem se po krajině jakoby z jiné planety, když se z autorádia ozvala sabbathovská Planet Caravan. Stál jsem a rozhlížel se kolem až do konce skladby.Dodnes vzpomínám na ten nevšední zážitek.
gunslinger @ 08.08.2011 15:40:04
to musel byť zážitok. >> odkaz
Paranoid.
To slovo vystihuje všetko. Na tejto planéte hádam neexistuje človek, ktorý by žil na západ od Ruska a nevedel, o čo ide. A určite je aj pár ľudí v iných svetových smeroch, ktorí by sa chytili.
Občas sa zadarí a skupina, ktorá má na to, aby sa stala svetoznámou, záhadnými cestami osudu stvorí album, ktorý nemá slabinu a k tomu má všetko nielen špičkové, ale aj dokonalé. Osem skladieb na tomto médiu (platni, disku, kazete, čo len chcete) tvorí povinnú jazdu a nedeliteľnú súčasť histórie hard rockovej hudby. Zvuk je typicky Sabbatovský, skladby majú nápad, ťah, striedajú polohy, že by im aj Kámasútra závidela a minimálne tri skladby neminú žiadneho začínajúceho muzikanta s ambíciou byť rocker (War pigs, Paranoid, Iron man). Ja som v garážach v puberte hrával ešte aj Hand of doom, čo je vynikajúca vec na precvičenie si dynamiky.
Všetci protagonisti si zaslúžia pochvalu, Ozzy a jeho prejav, Tommy a jeho rify, sóla, sprievody atď., Bill a jeho celosadové bubnovanie (aj so sólom v Rad salad), ktorým dokázal, že má na to, byť považovaný za výborného hráča (čo sa mu na iných doskách už až tak nepodarilo – pozn. kritického posudzovateľa hejkala) a v neposlednom rade Terry, ktorého basové prejavy sú mi veľmi blízke. Ozaj, keď už som načal basákov, nedá mi, na prelome dekád sa vtedy vyrojila sorta hráčov, ktorí hrali plavne, prstami, freneticky, dunivo a dnes už takých hráčov veľmi nepočuť. Mám z tej doby tri mená, ktoré slúžia ako etalón toho, čo od basáka čakám, okrem Terryho (napr. N.I.B.) je to ešte Leo Lyons (napr. sólová pasáž v Good morning little schoolgirl) a John Paul Jones (napr. rýchla pasáž v Dazed and confused). To boli doby.
Keď už bezbreho chválim, tak v tom budem ešte chvíľu pokračovať, temnota nikdy neznela podmanivejšie ako v Electric funeral, krehká a tajomná vesmírna atmosféra, ktorá sa dotýka nebies a duchovna, ktoré nejeden rocker nemá, v Planet caravan chytí za srdce aj jednobunkové organizmy a napokon je tu pocit absolútnej schízy vo Fairies wear boots.
Keby bolo vo Vesmíre iba päť hviezd, je jasné, že všetky by boli prisúdené tomuto dielu a ostatné diela by vyšli skrátka. :)
reagovat
Filozof @ 29.12.2009 08:36:22
Neberu Ti pochopitelně, že miluješ právě Black Sabbath, ale o této doslova oslavné recenzi mi to nedá se zeptat, jestli ty známější, slavnější a progresivnější hardrockové spolky (LZ, DP,...) řadíš ještě výše a píšeš na ně ještě oslavnější recenze, nebo znějakého důvodu Ti Black Sabbath přijdou lepší než oni. V případě, že ano, potom čím?
hejkal @ 29.12.2009 08:41:58
Aká to záludná otázka. :) Práve mám takú náladu, že som sa rozhodol písať oslavne a týka sa to len a práve Black Sabbath, ktorí mi hrajú do uška. Možno budem nabudúce počúvať napríklad Led Zeppelin a budem nekritický pri nich, to netuším. Rozhodne to však netreba brať ako nejaké porovnávanie, osobne mám najradšej asi Deep Purple, ale to neznamená, že Uriah Heep alebo Led Zeppelin si cením menej.
Budem rád, ak tieto moje oslavné ódy vezmeš ako fandovskú záležitosť okamihu. :)
Apache @ 29.12.2009 09:55:07
Přiznám se, že mnohem víc než toto album mě vždycky bavil jejich debut...
K Filozofově poznámce: Celkem ses tím trefil do toho, co zrovna čtu, tedy Rat Salad od Paula Wilkinsona. Ve své knize se (narozdíl od mnoha jiných) věnuje ze všeho nejvíc právě jejich muzice. Tento autor evidentně hudbě hodně rozumí, není to jen pouhý teoretik, dokáže odborně rozebrat každý detail muziky BS. A právě on by Filozofovi bez váhání odvětil, že muzika BS je mnohem lepší než hudba LZ, DP a UH. :-) V knize nejednou počiny těchto kapel srovnává s BS a vysvětluje, proč jsou BS lepší.
Proto bych Filozofovi tuto knihu doporučil.
Osobně hudebně nenadřazuju žádnou z těchto kapel "velké britské hard rockové čtyřky" nad ostatní. Občas na mě přijde chuť si pustit jedny, jindy zase druhé, ale popravdě asi největší mé sympatie měli vždycky Black Sabbath. Od nich bych si do sbírky pár desek určitě pořídil. (Nejvíce mě dodnes oslovuje jejich debut a věci s Diem, kdysi jsem pak hodně obdivoval Sabotage. Ale mám dobrý vztah i k desce Headless Cross a skladby Paranoid nebo Sabbath Bloody Sabbath jsou ohromující klasiky.)
Ale jinak mnohem víc než celá velká britská čtyřka mě oslovujou američtí velikáni jako Alice Cooper, Blue Oyster Cult, Aerosmith, Ted Nugent, Heart, Cheap Trick atd. Ti mě baví 100x víc a mé srdce patří jednoznačně právě jim. Ale to už asi všichni víte. :-)
PaloM @ 29.12.2009 10:18:50
Áno Apache, vieme, že máš radšej Američanov. Rat Salad podľa vás viacerých bude tá správna kniha o B.Sabbath aj pre mňa.
Čo povedať na hejkalovský pohľad na "sabbatov" ?
Len toľko, že ma inšpiroval prehrať si postupne po dlho čase ich CD.
Apache @ 29.12.2009 11:24:17
Škoda, že nás není víc. Ten párplovsko-zepelín-uriáš-sabatovský diktát bude v těchto končinách vládnout už asi navěky.
martin69 @ 29.12.2009 11:38:12
FOREVER ENGLAND !
Apache @ 29.12.2009 11:47:02
No prosím. :-)
Filozof @ 29.12.2009 11:55:53
Apache
Přesně nerozumím Tvému vtipu. Včera si podruhé v krátké době přečteš, jak zde někomu doporučuji knihu o Black Sabbath od Wilkinsona a dnes mi napíšeš, že bys mi ji doporučil?
Nějak k Tvému humoru nemám návod...
A k věci - podle Tebe jsou tedy hudebně BS lepší než LZ či DP?
Apache @ 29.12.2009 12:32:49
Filozof: Žádný vtip. Tvé doporučování Rat Sallad jsem asi přehlédl, takže jsem doteď ani nevěděl, že jsi to už četl. Moje chyba, nejspíš.
A abych odpověděl na tvou otázku, jako celek mě BS oslovují víc než LZ, DP a UH, takže pro mě osobně jsou hudebně lepší. Ale netvrdím, že tomu tak skutečně musí být. Každá z těch kapel nabízí spoustu materiálu, který mi hudebně sedí, takže bych za každou cenu netvrdil, že některá z nich je lepší než ty ostatní. Jen BS mají z té čtyřky k mému srdci nejblíž.
A Rat Sallad jsem ti doporučoval hlavně z toho důvodu, že mě velmi zaujal fakt, že i pro hudebního znalce můžou mít Black Sabbath lepší hudbu než ostatní slavné britské hard rockové skupiny.
merhaut @ 29.12.2009 12:48:40
Hoši, kdybyste se mi raději ozvali mailem co a jak :-)
Apache @ 29.12.2009 12:53:21
merhaut: Hm, poslední mail, který jsem zatím obdržel, je datován 16.12.2009 - 8:43 a nebyl od tebe, takže teď nevím, na co přesně se mám ozvat. :-)
Apache @ 29.12.2009 13:00:24
Aha, tak až teď jsem se podíval do vlákna Rock+ @hudební magazín, a už chápu. Hoši, já opravdu nemůžu být všude a číst hned úplně všechno, co kdo kde na Progboard napíše, se mnou musíte mít trochu trpělivost. :-)
merhaut @ 29.12.2009 13:32:36
OT. Apache, máš přeplněnou schránku, maily mi chodí zpět jako nedoručitelné...
Apache @ 29.12.2009 13:35:17
Aha, to jsem vůbec nevěděl, dík. Hned jdu vyklízet schránku přeplněnou nevyžádanou poštou od Martina Michala a jemu podobných vykuků.
Je to album, o kterém se nedá diskutovat. To je jako se bavit o Velkém třesku. Nikdo tomu nerozumí a nedokáže si představit, co bylo mimo realitu a kde se vzaly ty atomy, čas, dějovost, prostor....
Tohle album by mělo být stimulem pro otevření nějaké nové fakulty na matfyz....snad by nám to pak objasnili, co to je vlastně za hudbu.
Jedno z mála alb (možná tak pět), kde je geniální každá pasáž. Pamatuju si jak jsem málem zašílel..hahaha. Navíc má album tendenci gradovat. Už jsem si říkal, že po těch šílených hitech musí přijít konečně nějaká normální hudba...a dup!!!! Přišlo Hand od doom a Fairy wear Boots....ten song šel doma asi třicetkrát za sebou a málem jsem skončil na psychiatrii. Klaním se a přísáhám, že bych Iommimu a spol vylízal i...ano, kdyby neměli papír. Za tohle geniální dílo by si to zasloužili. Moje mládí a můj vývoj nejen v hudbě.
reagovat
Kunze @ 21.11.2009 20:50:43
A malý typ...
Jedna pozapomenutá power metalová skupina REVEREND (zpěvák z MEtal Chuch) udělala naprosto gigantickou cover verzi Hand of doom. Lepší než originál!!!
Ten reverend je maximálně našlapaný ultraostrý natreshovaný power zázrak. Vydali album World wont miss you v roce 1990. A pak ještě jedno. Ale to první je šílené! Zpěv jak skoro z ACDC a ultraútočný mega power-trash až lítají popelnice. Můj tip.
První album spolu s druhým a částečně třetím jsou tím umělecky nejhodnotnějším co Black Sabbath vytvořily.
Bohužel následující alba již těchto kvalit nedosahují.
Opět syrovost a stylová nevyhraněnost těchto alb je tím co je odlišilo od následné produkce skupiny.
reagovat
merhaut @ 11.01.2009 12:32:24
Romik Komik
PaloM @ 11.01.2009 18:12:10
Ako sa podarilo sem túto "recenziu" dostať, keď nám to už dlhšie nefunguje? Inak, obsahovo je to veľmi hodnotné... :-((
Olaf @ 17.10.2009 14:23:23
BS a už jen několik dalších (LZ, JT, Colosseum,Cream,DP,KC,Hendrix ....)patří do 1.ligy
nevím jak vy ale ozzy bez sabbathu
---to neni sabbath!!!! Dio- je to můj názor ale ozzyho nenahradí a pokud někdo četl
- Obyčejní lidé ozzy a sharon osbourne tak to pochopí jak to vlastně bylo!!!!!!!!!! A ještě se museli přejmenovat!!! Heaven and Hell!!! Děs!!! Aspoň Black Sabbath mohli nechat!!!Vždyť oni jsou hrdinové!!oni a Ozzy!!!!!!!!!!! a ceý základní black sabbath!!!!!!!!!!!!
Prosím snažte se mě pochopit
pokud mi bude chtít někdo poslat názor
zdenka.stojdlova@seznam.cz
stčí jen že posloucháte sabbath nebo ozzyho-budu ráda když se s někým seznámím
reagovat
Ludekk @ 22.01.2008 01:13:07
Chvilku jsem pochyboval, jestli na to mám reagovat, ale když někdo hází bobky na RJD, tak prostě musím. Tu knížku jsem četl a nic ohledně RJD tam vysvětleno nebylo. Spíš mám pocit, že se tomu snažili vyhnout, aby se neztrapnili. Já jsem to pochopil tak, že Ozzy byl ožralec a feťák, a zatímco se zbytek kapely snažil, on se někde sjížděl v hotelu. A když už nebyl schopen nějak rozumně komunikovat a nechodil na zkoušky, tak si prostě našli někoho jiného. Respektuju názory ostatní lidí, ale podle toho příspěvku bych spíš řekl, že ty ani nevíš, co píšeš. Kdo ví, jestli jsi nějaké album s Diem nebo Martinem vůbec slyšela. A mimochodem, tohle je diskuze k Paranoidu, který s tím nemá nic společného :-)
martin.b @ 22.01.2008 09:39:27
Ludekk: reagovat na "povídání" Tedys je opravdu zbytečné. Taky jsem o tom přemýšlel a docela by mě zajímala její osobnost, přestože nejsem školený psycholog. Protože napsat na sotva devítiřádkovém příspěvku zhruba 45 vykřičníků, to je to nejzajímavější z celého uvedeného "elaborátu". Nicméně otevřené je to tady pro každého...tak jakýpak pohoršování...
merhaut @ 22.01.2008 10:31:32
Hoši neblbněte s analýzama, vždyť je to třináctiletá holka :-)
Sused @ 22.11.2009 11:16:32
Předem se omlouvám,ale Dio je můj oblíbenec,což u Tedys asi není,takže... :-)
Co se týká jeho hlasu,tak si ho zkus srovnat s se svým oblíbencem Ozzym (o kterém radši psát nebudu) a zamysli se jaký má např. rozsah...
Před cca rokem sem byl v Praze na jejich koncertě.Tak to nemělo chybu - nechápal sem co dokáže v takovém věku,čekal sem už nějakého "důchoce" chtěl sem na něj jen podívat,ale jeho hlas asi nestárne. Alby jako jsou např. Heaven Hell, Mob rules..atd ,že jsou myslím nej - je myslím zbytečné psát,stejně jako to,aby sis poslechla jeho bývalé kapely : Elf , Rainbow .
Mějte se.
Host @ 09.04.2010 23:39:38
Rainbow nebyla Diova kapela, nýbrž Blackmoreova...
Neuběhlo ani půl roku a po neuvěřitelném debutu vychází LP Paranoid. Desce předcházelo vydání singlu Paranoid/The Wizard, proto se po jeho fenomenálním úspěchu firma rozhodla změnit původně plánovaný název alba War Pigs.
Dvojka úspěšně navazuje na jedničku a přináší dodnes nesmrtelné hity, ale i další cvičení pro metallisty (Hand Of Doom). Kritici nadále kapelu ignorují, naproti tomu fans se začínají řadit do čtyřstupů ...
reagovat
Tak tohle byla moje úplně první LP deska, kterou jsem dostal od kamaráda. Byla z Jugoslávie, trošku ohraná a úplně nejvíc ohraná byla skladba Paranoid. Až možná časem jsem pochopil, proč zrovna tato a ne nějaká jiná. Deska našlapaná nápady a skvělými skladbami až po strop. War Pigs, Paranoid a Iron Man nechybí na koncertech Black Sabbath dodnes. Podle mě jejich nejkompaktnější deska. Vše do sebe zapadá a má logiku. Po doposlouchání celé desky jsem vždy měl pocit komplexního a uceleného díla.
reagovat
merhaut @ 18.07.2007 09:49:36
Takže vítám dalšího elpíčkáře, požitkáře, mám taky ještě doma hromadu asfaltu, ale bohužel při nástupu CD jsem se spousty svých vinylových skvostů - já vůl - zbavil za babku, dneska bych si za to nafackoval ...
Rituály spojené s hraním elpé dokáží hudebně naladit mysl jako nic jiného a pohled na zvolna se otáčející talíř a pohupující raménko dělá z poslechu staré sixties seventies muziky přímo mystický zážitek ...
martin.b @ 18.07.2007 10:00:37
Nejsem nějakej velkej sběratel LP, spíš si vyzobávám lahůdky. Poslední přírůstek do sbírky bylo právě všech osm LP Black Sabbath s Ozzym + Heaven and Hell. Náhodný a krásný úlovek za velmi solidní cenu. Právě proto jsem se taky s chutí pustil do napsání mých názorů na všechna tyto alba.
merhaut @ 18.07.2007 10:11:13
Tak to věřím, že u LP jde psaní samo ...
martin.b @ 18.07.2007 10:43:23
No, nejsem žádnej slohař, kdyby šlo opravovat překlepy které přehlídnu, tak bych byl rád. Např. hned tady jsem přejmenoval Jugoslávii na Jugosalávii...
Host @ 09.04.2010 23:44:30
I z poslechu eighties muziky to dělá požitek, mistře Merhaute. A nakonec z jakékoliv - i z nineties! Back to Black!
- hodnoceno 24x
- hodnoceno 5x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x