Black Sabbath - Paranoid (1970)
Reakce na recenzi:

Je zbytečné psát o albu, které každý zná a je všeobecně velmi kladně přijímáno? Myslím že ne.
Hned v první řadě, před poslechem: obálka. Co to má znamenat? Mongolský válečník v obleku z béčkového sci-fi filmu se světelnou šavlí? Jak psychedelické. Ale k hudbě naprosto se nehodící.
Toť asi konec kritiky.
Jestli má Paranoid něčím bavit, tak hudbou. War Pigs a Paranoid, nadčasová klasika. A Planet Caravan. Hodně opomíjený a moc krásný kousek, magické tóny. A pak Iron Man. Iron Man prostě nezestárne. Iron Man bude pořád klasický metalový song s riffem, co se každý kytarista bude učit. Žádná nota nechybí a žádná nepřebývá. Zbytek desky - co říct, je to METAL. Je to originální a nové a dobře se to poslouchá, no není to skvělé?
Všechny skladby jsou nadprůměrné, až na Rat Salad. To je vycpávka.
Atmosféra není tak temná jako u debutu, ale rozhodně se nedá mluvit o měknutí. Spíš vytříbení. Kytara září, basa hraje dobře, Ozzy zpívá mnohem jistěji, skladby nejsou vůbec nudné, takhle má vypadat klasické album.
Voytus @ 22.08.2012 11:38:53 | #
Cossack: Asi jsem měl na mysli spíše thrash metalisty (s tou nasraností) a nebo všechny ty Manowary a podobné. Vždycky jsem to tak vnímal u těch ortodoxních, power nebo 'true' metalistů. U těch, kteří své kožené oblečení nesundavají snad ani ve sprše. A tehdy už to zavání až trapností. Black Sabbath mi totiž nikdy nepřipadali nasraní nebo agresivní. Tvrdí, to ano. Nebo temní, hutní, tajemní... Nasraní maximálně na pány tohoto světa, kteří nás ženou do prázdnoty, nasraní na paranoidní válečná prasata. Na druhou stranu jsou to pořád mírumiloví hipíci, kteří radši odpálí onen 'sladký list' :-). Neřekl bych, že je nasranost hlavním motivem jejich hudby.