Reakce na recenzi:

Akana - @ 23.02.2015

Ne, že by Black Sabbath na svém bezejmnenném debutu neměli jasno v tom, co a jak chtějí hrát, ale na Paranoid přeci jen svou vizi ještě doladili, vyškrtali přebytečné, zdůraznili zásadní, a navrch vysázeli jeden hit vedle druhého. Pozůstatky bluesového jamování zmizely, kompozice jsou jasně dané, důmyslné i prosté zároveň. Zvuk zůstal hrubý a dunivý, produkce kašle na výzdobu a soustředí se na temnou stranu síly.

Kapela ráda pracuje s rytmickými zlomy a kontrasty. Písně Electric Funeral (předobraz sludge metalu nebo třeba Alice in Chains) a Hand of Doom efektně pracují s modelem základního těžkého riffu přeťatého ve střední části rychlejší pasáží. U Hand of Doom má i ten stěžejní riff dvě tváře – tišší přípravnou a vypjatou eruptivní. Vývojem procházejí i Iron Man, Fairies Wear Boots nebo monumentální úvodní War Pigs s nezapomenutelnou hi-hatkou a perfektně zasekávajícím Ozzyho frázováním. Naproti tomu píseň, která dala albu jméno, svojí sevřeností a sprinterským tempem potvrzuje, že šlo z hlediska vzniku o „rychlovku“ a vlastně nezamýšlený hit.

Funkční jsou i dva retardéry: Nečekaně atmosférickou Planet Caravan charakterizují převalující se basa, konga a zkreslený zpěv, instrumentální Rat Salad je postradatelnější, ale Wardovo bubenické sólo je naštěstí docela krátké a nahrávka tak před závěrečnou perlou Fairies Wear Boots neztrácí tah. Pro každého správného metloše by tahle kolekce přetékající výstavními riffy a melodiemi měla být Mekkou i Santiagem de Compostella (existuje takové poutní místo i pro satanisty?) dohromady, čepem, kolem něhož se jeho svět otáčí. Neslyším na ní jediné zaváhání, snad jen ten obal je podstatně horší než u jedničky.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz