horyna - @ 27.06.2019 | #

Dlouho jsem přemýšlel, které z prvních dvou desek B. S. s Ozzy Osbournem dát svou recenzí přednost. Prvotně musím kvitovat svůj posluchačský posun zpět:-), díky kterému jsem nakonec a po dlouhých letech i já řekněme mírně propadl tomuto nejstaršímu období, v němž Birminghamští začali kalit tvrdou ocel. Nedávno to byli Sabbath s Diem a dnes se odvážuji až do hlouby let sedmdesátých, na začátek toho všeho.

Několikrát jsem jejich první albovou osmičku naposlouchával abych se ujistil, že dělám skutečně správně, a že když už se do toho červavého jablka mám zakousnout, ať to alespoň stojí za to. Poslední dvojice mě prozatím neoslovila vůbec a vlastně jsem s tím ani nepočítal. Z prvních šesti tolik adorovaných alb to napoprvé a dost jednoznačně vyhrála alba č.1. a č.2.

Ty zvítězili na celé čáře a o slušnou koňskou délku před ostatními. Osobně vůbec nechápu tolika uznání na trojku Master of Reality, která mne spolu se čtyřkou neoslovila takřka vůbec. To takové Sabbath B. S. a Sabotage vyzněli k kontextu o hodně přesvědčivěji. To jen tak mimochodem, zpět ale na začátek.

Debut vnímám jako dokonalé atmosférické dílo, základní stavební kámen zemitého hard rocku a slabikář pro příští heavy kapely i celého hnutí grunge. Oproti tomu mi Paranoid zní jako daleko vyšlechtěnější a vybrouštěnější diamant hotového lesku, s mnoha legendárními a veskrze hitovými položkami, s téměř totožně hmatatelnou atmosférou jakou má debut (na ostatních deskách se toto pomalu vytrácí).

Play list čítá osm legendárních kusů a ať sáhnete po kterémkoli z nich, dostanete parádní pumelici rovnou mezi oči. Opisovat o co se v nich jedná nemá smysl, to už tu bylo několikrát. Snad tedy ukázat na ten nejoblíbenější. A tady vítězí hitovka Paranoid, atmosférický klenot Planet Caravan a démonická Electric Funeral. V mých uších zní dobře i na tu dobu vcelku inovativní houpavice Fairies Wear Boots.

Výborná deska i když ten Ozzyho "paviánovitý" zpěv stále moc nemusím. Martin i Dio jsou pro mne úplně jiná liga.

Jardo @ 29.06.2019 13:40:32 | #
Áno, "paviánovitý" (to je trefné označenie) Ozzyho spev nie každému sadne. Aj pre mňa boli Gillan, Plant, Byron ale aj Dio a Martin niekde úplne inde než Ozzy, no jeho hlas sa do tejto muziky jednoducho hodí. Navyše mal šťastie, že bol práve pri začiatkoch, kedy vznikali tie najdôležitejšie albumy. Preto ho nemožno opomínať.

A azda všetci začínajúci (rockoví) gitaristi skúšali hrať riffy Iron man alebo Paranoid (ja som ich svojho času "rezal" na otcovej španielke - chúďatka tie struny, nevydržali to). Čiže vďaka Palovi za názorné ukážky, kto by mal záujem. No keď je reč o učení riffu Iron man, vždy mi príde na um ikonická scéna z veľmi podareného filmu School of rock... aj po rokoch je to paráda... nostalgia "jak sviňa"... prikladám link >> odkaz (odporúčam scénu pozrieť celú - nemá chybu!). Poznámka: radšej si "kliknite" na "Paranoid" album a tam pod recenziou v poznámkach vám spustí link na jediné kliknutie...