hejkal - @ 29.12.2009 | #

Paranoid.

To slovo vystihuje všetko. Na tejto planéte hádam neexistuje človek, ktorý by žil na západ od Ruska a nevedel, o čo ide. A určite je aj pár ľudí v iných svetových smeroch, ktorí by sa chytili.

Občas sa zadarí a skupina, ktorá má na to, aby sa stala svetoznámou, záhadnými cestami osudu stvorí album, ktorý nemá slabinu a k tomu má všetko nielen špičkové, ale aj dokonalé. Osem skladieb na tomto médiu (platni, disku, kazete, čo len chcete) tvorí povinnú jazdu a nedeliteľnú súčasť histórie hard rockovej hudby. Zvuk je typicky Sabbatovský, skladby majú nápad, ťah, striedajú polohy, že by im aj Kámasútra závidela a minimálne tri skladby neminú žiadneho začínajúceho muzikanta s ambíciou byť rocker (War pigs, Paranoid, Iron man). Ja som v garážach v puberte hrával ešte aj Hand of doom, čo je vynikajúca vec na precvičenie si dynamiky.

Všetci protagonisti si zaslúžia pochvalu, Ozzy a jeho prejav, Tommy a jeho rify, sóla, sprievody atď., Bill a jeho celosadové bubnovanie (aj so sólom v Rad salad), ktorým dokázal, že má na to, byť považovaný za výborného hráča (čo sa mu na iných doskách už až tak nepodarilo – pozn. kritického posudzovateľa hejkala) a v neposlednom rade Terry, ktorého basové prejavy sú mi veľmi blízke. Ozaj, keď už som načal basákov, nedá mi, na prelome dekád sa vtedy vyrojila sorta hráčov, ktorí hrali plavne, prstami, freneticky, dunivo a dnes už takých hráčov veľmi nepočuť. Mám z tej doby tri mená, ktoré slúžia ako etalón toho, čo od basáka čakám, okrem Terryho (napr. N.I.B.) je to ešte Leo Lyons (napr. sólová pasáž v Good morning little schoolgirl) a John Paul Jones (napr. rýchla pasáž v Dazed and confused). To boli doby.

Keď už bezbreho chválim, tak v tom budem ešte chvíľu pokračovať, temnota nikdy neznela podmanivejšie ako v Electric funeral, krehká a tajomná vesmírna atmosféra, ktorá sa dotýka nebies a duchovna, ktoré nejeden rocker nemá, v Planet caravan chytí za srdce aj jednobunkové organizmy a napokon je tu pocit absolútnej schízy vo Fairies wear boots.

Keby bolo vo Vesmíre iba päť hviezd, je jasné, že všetky by boli prisúdené tomuto dielu a ostatné diela by vyšli skrátka. :)

Apache @ 29.12.2009 09:55:07 | #
Přiznám se, že mnohem víc než toto album mě vždycky bavil jejich debut...

K Filozofově poznámce: Celkem ses tím trefil do toho, co zrovna čtu, tedy Rat Salad od Paula Wilkinsona. Ve své knize se (narozdíl od mnoha jiných) věnuje ze všeho nejvíc právě jejich muzice. Tento autor evidentně hudbě hodně rozumí, není to jen pouhý teoretik, dokáže odborně rozebrat každý detail muziky BS. A právě on by Filozofovi bez váhání odvětil, že muzika BS je mnohem lepší než hudba LZ, DP a UH. :-) V knize nejednou počiny těchto kapel srovnává s BS a vysvětluje, proč jsou BS lepší.
Proto bych Filozofovi tuto knihu doporučil.

Osobně hudebně nenadřazuju žádnou z těchto kapel "velké britské hard rockové čtyřky" nad ostatní. Občas na mě přijde chuť si pustit jedny, jindy zase druhé, ale popravdě asi největší mé sympatie měli vždycky Black Sabbath. Od nich bych si do sbírky pár desek určitě pořídil. (Nejvíce mě dodnes oslovuje jejich debut a věci s Diem, kdysi jsem pak hodně obdivoval Sabotage. Ale mám dobrý vztah i k desce Headless Cross a skladby Paranoid nebo Sabbath Bloody Sabbath jsou ohromující klasiky.)
Ale jinak mnohem víc než celá velká britská čtyřka mě oslovujou američtí velikáni jako Alice Cooper, Blue Oyster Cult, Aerosmith, Ted Nugent, Heart, Cheap Trick atd. Ti mě baví 100x víc a mé srdce patří jednoznačně právě jim. Ale to už asi všichni víte. :-)