Black Sabbath - Vol.4 (1972)
Reakce na recenzi:
horyna -
Sabbaťácká čtyřka vyvolává dodnes mezi stoupenci souboru hodně protichůdných reakcí. I tady na Progboardu je její hodnocení značně širokospektrální. Od plného počtu po to téměř nejnižší. Jelikož sám patřím mezi malinkatou skupinku těch, které předešlý výtvor Master of Reality nepotěšil/naprosto zklamal, do čtvrtého alba jsem proto vkládal nemalá očekávání.
První test dopadl podobně jako v případě trojky, ale čím častěji jsem desku provětrával věřil jsem, že tohle prach obyčejný nosič nebude. Skutečný zážitek je ukrytý někde hluboko uvnitř toho maglajzu všemožných stylů, nápadů, ingrediencí a haluzoidností, které v té době pochodovali Iommimu v hlavě.
Dle mého jde o velmi ambiciózní projekt, který ještě nebyl na rozdíl od jeho následovníků dotažen do úplného konce. Ale jistá progrese a hlad po objevování nového je tady zatraceně cítit. Kapela si jistě uvědomila, že nemá cenu donekonečna přehrávat tytéž postupy, kterými doslova zahltila předchůdce Master, a vydala se cestou o dost klikatější. Už zvuk nahrávky je postavený na úplně jiný level. Tu těžký a valivý, jinde hravý, vzdušný, na některým místech zakalený a zastřený.... o překvapení zkrátka není nouze.
Hned první skladba Wheels of Confusion je takovým kočkopsem starého s novým. Druhá Tomorrow's Dream se vymyká úplně, je.... je nová, je jiná... je..., podobně jako skvost Changes-prozkoumává pro B. S. další teritoria. Ale to bych mohl napsat snad o každé skladbě. Ale třeba slyšte prvních pár taktů skladby Cornucopia a zdá se, jako by se kapela vrátila do období před Vol. 4, jenže stačí chvíli posečkat a píseň je rázem nasměřována do úplně jiné dimenze. Mezi největší pecky tohoto alba bych označil závěrečnou trojici skladeb. Romantikou dálav vonící perlu Laguna Sunrise, nebezpečně taneční, na Iommiho točité melodice postavenou ne-Sabbaťárnu St. Vitus' Dance, a interesantní heavy záležitost Under the Sun.
Tato deska rozhodně není dokonalá. Ale já osobně mám velmi rád alba, která se nějakým způsobem klasické diskografii kapely vymykají. Je divné a značně experimentální? Pro někoho asi ano. Mě šmakuje pro tu svou divnost a neuchopitelnost. Jako jedno z mála sabbatích alba má dvě strany. Divnou a divnější.