Black Sabbath - Vol.4 (1972)

22.03.2020 vmagistr | #

Počátek roku 1972 zastihl kapelu v dezolátním stavu. Tři roky na cestách, tři vydané desky a nespočet koncertů by vyčerpaly i soubor s daleko lepší pracovní morálkou, než měli Black Sabbath - není tedy divu, že si Ozzy a spol. dopřáli po skončení turné k albu Master of Reality počátkem dubna několikaměsíční pauzu. Až během června se v Los Angeles kapela pustila do nahrávání své čtvrté studiovky, exotická destinace jim ale rozhodně práci neulehčila. Mraky kokainu, které členové Black Sabbath během nahrávání spotřebovali, přiváděly hlavně bubeníka Billa Warda do stavů blízkých naprosté nepoužitelnosti.

Black Sabbath se na albu Vol. 4, které vyšlo v září roku 1972, pustili do hledání nové cesty. Chuť zkusit někam posunout výsledný zvuk a odlišné pracovní prostředí však ani náhodou nezpůsobily, že by hudba kapely nějakým způsobem vyměkla, naopak - třeba hned úvodní osmiminutová "kláda" Wheels of Confusion by nabroušeným zvukem Iommiho kytary a valivým tlakem Wardovy baterie mohla dřevo na třísečky štípat. Vůbec nejvíc si ze skladby vychutnávám její "outro" (pokud se takto vůbec dá ta plnokrevná akordová řezničina s hypnotizujícími sólovými linkami vůbec nazvat) The Straightener. Někde se zvuk skladby válí těsně nad zemí jako nějaký hustý mlhový kouř (Cornucopia, Under the Sun), jindy jde o pořádně šťavnatý riffový steak (St. Vitus Dance, Supernaut).

Dojde i na nějaká ta vyklidněná intermezza - akustická Laguna Sunrise se smyčci v pozadí zní na Black Sabbath až netypicky pozitivně, klavírem a mellotronem barvená Changes už v sobě ale ten potemnělý klid, který mě dosti interesuje, zase má. Ze slabších kousků musím zmínit nezáživný experiment FX (ťukat vším, co najdete po ruce, do strun kytary, mohla být zábava ve studiu, ale od takové hlukové pasáže bych alespoň čekal nějakou - třeba tísnivou - atmosféru, která nepřišla) a táhnoucí se skladbu Snowblind. V jejím ústředním riffu mě Iommiho kytara tahá za uši a zlepšení přijde až v rychlejší pasáži před koncem.

Hlavním tématem Butlerových textů na Vol. 4 se stala deziluze v mnoha rozličných podobách - například z převládajícího konzumního stylu života (Cornucopia), mizejícího dětského světa (Wheels of Confusion) nebo z náboženství plného přetvářky (Under the Sun). Blízko k ní mají i motivy rozpadnuvšího se vztahu v Tomorrow's Dream a Changes, naopak v St. Vitus Dance ještě partnerství jistou šanci na záchranu má. Ambivalentní pocity pak zažívá kokainem "sešrotovaný" hrdina písně Snowblind, kterého onen bílý prášek hrozí zmrazit na kost až do hloubi duše.

Kolem a dokola mi vlastně není jasné, jak vůbec drogami a alkoholem rozežíraná kapela dokázala napsat a natočit něco tak silného. Druhý mistrovský kus Master of Reality se sice nekoná, s Vol. 4 si ale i tak rozumím velmi dobře. Jeden nepovedený experiment a jedna pro mě hůř stravitelná skladba mě v hodnocení pustí na obstojné čtyři hvězdičky.
reagovat

23.12.2019 horyna | #

Sabbaťácká čtyřka vyvolává dodnes mezi stoupenci souboru hodně protichůdných reakcí. I tady na Progboardu je její hodnocení značně širokospektrální. Od plného počtu po to téměř nejnižší. Jelikož sám patřím mezi malinkatou skupinku těch, které předešlý výtvor Master of Reality nepotěšil/naprosto zklamal, do čtvrtého alba jsem proto vkládal nemalá očekávání.

První test dopadl podobně jako v případě trojky, ale čím častěji jsem desku provětrával věřil jsem, že tohle prach obyčejný nosič nebude. Skutečný zážitek je ukrytý někde hluboko uvnitř toho maglajzu všemožných stylů, nápadů, ingrediencí a haluzoidností, které v té době pochodovali Iommimu v hlavě.

Dle mého jde o velmi ambiciózní projekt, který ještě nebyl na rozdíl od jeho následovníků dotažen do úplného konce. Ale jistá progrese a hlad po objevování nového je tady zatraceně cítit. Kapela si jistě uvědomila, že nemá cenu donekonečna přehrávat tytéž postupy, kterými doslova zahltila předchůdce Master, a vydala se cestou o dost klikatější. Už zvuk nahrávky je postavený na úplně jiný level. Tu těžký a valivý, jinde hravý, vzdušný, na některým místech zakalený a zastřený.... o překvapení zkrátka není nouze.

Hned první skladba Wheels of Confusion je takovým kočkopsem starého s novým. Druhá Tomorrow's Dream se vymyká úplně, je.... je nová, je jiná... je..., podobně jako skvost Changes-prozkoumává pro B. S. další teritoria. Ale to bych mohl napsat snad o každé skladbě. Ale třeba slyšte prvních pár taktů skladby Cornucopia a zdá se, jako by se kapela vrátila do období před Vol. 4, jenže stačí chvíli posečkat a píseň je rázem nasměřována do úplně jiné dimenze. Mezi největší pecky tohoto alba bych označil závěrečnou trojici skladeb. Romantikou dálav vonící perlu Laguna Sunrise, nebezpečně taneční, na Iommiho točité melodice postavenou ne-Sabbaťárnu St. Vitus' Dance, a interesantní heavy záležitost Under the Sun.

Tato deska rozhodně není dokonalá. Ale já osobně mám velmi rád alba, která se nějakým způsobem klasické diskografii kapely vymykají. Je divné a značně experimentální? Pro někoho asi ano. Mě šmakuje pro tu svou divnost a neuchopitelnost. Jako jedno z mála sabbatích alba má dvě strany. Divnou a divnější.

reagovat

steve @ 23.12.2019 12:45:54
Mě to spíš připadá, že Black Sabbath nevěděli kudy dál. Jestli mají začít experimentovat podobně jako většina hudebních těles v té době, nebo zůstat přikovaní v tom svém temném pokoji. Až další deska naplno odhalila kudy se vydali, ale z Vol4 to ještě nepoznáme.

EasyRocker @ 23.12.2019 13:40:19
Nejsem už takový BS fanatik jako před léty, ale hodně odvážná deska, taková ochutnávka následujícího opusu magnum.

Martin H @ 24.12.2019 13:52:56
Poměrně nedávno jsem tohle album zařadil do sbírky. Dlouho jsem se mu bránil, především kvůli Changes, kteroužto jsem si zprotivil díky verzi tatínka Ozzyho s dcerkou Kelly. Svého času zněla snad všude. Nyní už vím, že jsem byl bláhovec plný předsudků. A máš, horyno, pravdu. Poslední tři skladby jsou nejlepší.

northman @ 26.12.2019 15:12:16
Tahle deska byla v době vydání pro mě celkem zklamání a to takové, že jsem se po dalšáích deskách nepídil. Na desce se mi líbí tebou jmenované poslední tři skladby. Jako zpestření chápu citaci Petra Iljiče Čajkovského ve skladbě Under The Sun. Jinak si myslím, že Black Sabbath vše řekli na prvních třech deskách. Pěkná recenze, kterou jsem si rád přečetl.

horyna @ 26.12.2019 15:56:31
Northmanovi i ostatním díky za komentáře a toho Čajkovského si ještě pohledám. Škoda, že tak striktně odmítáš jejich další nahrávky, co člověk to názor, respektuji, ale že s tebou ani Sabbath B. S. (taková extratřída:-) nepohne?

27.10.2018 Egon Dust | #

Prvé Albumy black Sabbath. Slabé miesto je veru veľmi náročné nájsť. Dokonca aj experimenty ako FX sú v istom momente zaujímavé z pohľadu na rok vzniku. Pohrebný smútok evokujúci úvod ma dostal v sekunde do kolien, až mi bolo ľúto, že trval len dve otočky. Možno je "Wheels of confusion" experiment v ohľade ranej tvorby sabbathovcov, u mňa to nie je žiadny strašný experiment, stále je to plnokrvná hard rocková vec. Sabbath prišli so super temným štýlom, kde si sami nadhadzujú latku. Album po albume sa museli prekonávať aby neklesli pod status najtvrdšej rockovej bandy na svete. Milujem ich ďaleko viac ako Purple, dokonca aj Led Zeppelin s božským Plantom ma občas pekne znudili, i keď Led Zeppelin prinášajú aj trochu viac slnka ako Sabbath, tam je na 80% poriadne mračno.

Album obsahuje už klasické čísla ako "Tomorrow´s dream" či "St.Vitus Dance", ako bolo spomenuté jeden z najlepších riffov v skladbe "Supernaut", silný "Snowblind" (kde si okrem Ozzyho neviem a ani nikdy nechcem predstaviť iný hlas!) a Iommiho sólo to isté. Prvá klavírovka la Sabbatha "Changes" super, dokonca aj v Ozzyho duete s čím ďalej lepšie vyzerajúcou dcérou Kelly, ktorá v čase vzniku nebola ešte na svete. Keďže počúvanie albumov sa snažím striedať, tak nejako mi nehrozilo opočúvanie. Síce poriadne neviem, čo to je tá "Cornocupia", ale opäť dôkaz o know how Mr. Iommiho and band na temnotu.

Čo riff, to je jak sprievod do pekla. Sabbath je "Prvá Rocková Firma" na strach či temnotu. Nedá sa im odoprieť ani silná melodika, naprieklad atmosférickej nádhere "Laguna sunrise", to je jedno slniečko počas búrok. Nie je vec, čo by som im aj z toho kvázi slabšieho diela uprel. Mne sa ako celok Vol.4 páči a som rád, že ju mám na LP. Prvých pať albumov Sabbathu sa hrubo zapísalo do dejín rock'n' rollu. Pre mňa žiaľ bol len Sabbath s Ozzym, tým najlepšiem sabbathom. Po roku 1978 albumy s excelentným Diom akosi mojej síce zvedavej, ale asi aj náročnej duši nič nedali. Motorový zvuk prvej polovice sedemdesátých je to, čo má vzrušivý efekt. Vol.4 nemôže lepšie končiť ako hustým "Under the sun". Ako to tuším Watters povedal, že by si želal byť človekom, čo prvýkrát počuje "Dark side of the moon" ja by som chcel byť ten, čo v roku 1970 počul prvý Sabbath, či White Heat White Light od Velvet Underground a jednotku Stooges.
reagovat

16.07.2014 EasyRocker | #

Po trojici prvních alb, která ze stylotvorného hlediska položila základy vlastně všem dnešním metalovým odnožím a přísahá na ně nespočet fanoušků i interpretů, byla v roce 1972 při avizovaném čtvrtém albu Black Sabbath zvědavost i napětí na místě. Status BS v podstatě dosud drželi jen oddaní fanoušci, kritika nešetřila pohrdáním ani ostrými výrazy...


Úvodní skladba Wheels of Confusion musela ve své době hned v úvodu spoustu skalních zaskočit nejen svou délkou, ale i vyzněním. Už od počátku jsou BS neobvykle melodičtí, vkrádá se možná lehce bluesová nálada, skladba pozvolna graduje kytarovými sólovými běhy přes lehce psychedelickou náladu... dá se říci, že na dosavadní poměry kapely skladba dost experimentální a odvážná. Je to unikátní kus, občas mám ale přece jen pochybnosti, zda těch více než osm minut ustál, hlavně v závěru s nekonečným kytarovým sólem. Tomorrows Dream je naproti tomu zcela jednoznačná sabatovská úderka, která by se vyjímala bez ostychu i na desce předchozí. Nekompromisní mašinu vyvažuje melodičtější refrén, přecházející do lehce psychedelického Iommiho sóla... Changes - balada, kterou snad zná úplně každý. Po těch nevím kolika posleších, které jsem absolvoval, musím přiznat jistý stav oposlouchání - zpočátku jsem to žral i s navijákem, dnes na to zkrátka musím už mít náladu. Prostě ten typ skladby, který se nebezpečně rychle opotřebovává, pokud se vám stále tlačí do uší, takže to s jejím poslechem už nepřeháním. Objektivně jednoduchý, nosný klavírní motiv, symfonické aranžmá... Jako odlehčující mezihra působí psychedelická FX, jaksi syntezátorové vyjádření rytmické zvukové bouře... ve své době běžné, dnes už si to nedovedu na albu představit (ani jako výplň). Veškeré pochybnosti rozčesává Supernaut a pokud se v bookletu remasteru dočítáme, že jde o jeden z nejlepších Iommiho riffů, naprosto souhlasím. Dynamika, tempo a gradace šlapou nekompromisně od první vteřiny až do konce. Naprostá riffová učebnice a mazec! Snowblind - úvodní riffový motiv asi zná taky úplně každý, poklidnější, v podstatě polobaladická poloha, kde Ozzy v textu sugestivně líčí účinky užívání bílého prášku... Jednoznačně jedna z nejznámějších skladeb kapely, kterou v závěru táhne klasické a výstavní Iommiho sólo. Cornucopia je těžký, temný, políček mezi oči, znovu vysoká škola riffu. Hned úvodní motiv je nedostižnou studnicí pro kytaristy nepřehledného stáda různých metalových směrů. V mezihře se zrychluje, ale pocit bezútěšnosti nemizí. Mimořádnou kapitolkou je ovšem instrumentálka Laguna Sunrise, kus, který křehkým budováním atmosféry jako zcela z opačného náladového pólu navazovala na Solitude, Planet Caravan či Fluff. A podobně jako jmenované záležitosti jde o výjimečnou - skutečně vás přenese někam do tropické laguny za východu Slunce. Jako by chtěla kapela rozdat aspoň trochu přívětivosti před závěrečným náporem - St. Vitus Dance je totiž dalším typickým těžkým kusem BS, kde se tentokrát pořádně rozehřeje i rytmika, a tak i zde název skladby odpovídá - svůj taneček sv. Víta si každý může střihnout po svém... Under the Sun je více než důstojným závěrem - pomalejší temný úvod, pak zrychlení a klasický riffový model s výrazným melodickým refrénem a pak závěrečné dramatické vzepětí se stále "rostoucím" Iommiho sólem. Dá se říci, že závěr alba vás vůbec pořádně probere a na koncertech to musel být neskutečný nářez...

Dnes jsem už za léta poslechu vstřebal dosti nesrovnalostí a detailů, které mi na albu kdysi vyčnívaly a snad i překážely. Je to výborné dílo, ale přece jen musím o jednu hvězdu ubrat, a to nejen ve srovnání s Paranoid a Master of Reality, ale i s následující Sabbath Bloody Sabbath, Heaven and Hell s Diem a Headless Cross s Martinem, tedy všemi deskami, které by ode mě dostaly plný počet. Jak je vidět i ze zdejší diskuse, reakce fanoušků na album nebyly jednoznačné ani tehdy, ani dnes. Kritika kapelu strhala znovu, ocenění se BS dostalo až na desce následující...
reagovat

zdenek2512 @ 16.07.2014 19:52:19
Napsal jsi to presne tak jak to citim i ja. Kdyz jsem na pocatku sedmdesatyxh let objevoval kouzla bigbitu, tak tahle deska byla pro me albem,na kterem se zacali opakovat a ja jsem ztratil o jejich dalsi desky zajem. Po revoluci jsem si je sice koupil vsechny, ale stejne posloucham jen prvni tri. Diky za peknou a ctivou recenzi. :)

b.wolf @ 17.07.2014 05:17:29
2zdenek: Posloucháš jen první tři?!?! Jsou sice famózní, ovšem co Bloody Sabbath, fošny s Diem nebo Martinem-taková Headless Cross je skvělá...

zdenek2512 @ 17.07.2014 05:43:22
b.wolf: ahoj, mam ve sbirce vsechny studiovky mimo 13 a Never Say Die, ale kdyz uz si chci pustit neco od nich tak to vyhraji ty prvni tri vyjimecne si pustim ctyrku, kterou mam i na vinylu. Mne se nelibi zpev Dia ani Martina, i kdyz treba Heaven & Hell je vyborne album. Taky me napadlo,ze bych si nechal jen ty desky s Ozzym a zbytek prodal, jenze kolik bych za to dostal. :).

martin69 @ 17.07.2014 05:56:30
zdenek 2512: to jsi za čtyři měsíce, hodně změnil názor :-))). Vyz. >> odkaz .

zdenek2512 @ 17.07.2014 06:13:04
Nikdy jsem nepopiral, ze treba Heaven & Hell nebo Mob Rules by se mi nelibily, ale neposloucham je, Forbidden jsem si pred temi ctyrmi mesici pustil, nic vic nic min. Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, Alice Cooper, UFO , Nazareth atd jsou kapely, jejichz tvorba je mimo okruh meho zajmu.

martin69 @ 17.07.2014 06:28:34
V pohodě!!! Hlavně, že si Uriah Heep, kupuješ na vinylech :-)))))).
Neodepisuj, nemailuj, prosím. Nevlezu jsem, myslím zase hodně dlouho.

Filozof @ 17.07.2014 06:43:17
Zdenek2512
Taky jsem si nahrál jen první 4 alba a zbytek mne míjí, ale na rozdíl od Tebe Deep Purple, Urian Heep, Nazareth a UFO zčásti (většinou začátek kariéry) můžu.
A Jethro Tull, Led Zeppelin, Grand Funk Railroad, Steppenwolf, Queen, Atomic Rooster a Birth Control Tě taky míjí?

EasyRocker @ 17.07.2014 06:46:25
Díky za reakce, pánové. Snad se to tady zase nezvrhne v přestřelku :-)

zdenek2512 @ 17.07.2014 07:58:39
to Filosof: ahoj, já z těhle kapel mám ve sbírce Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Atomic Rooster, Grand Funk Railroad a dvě CD Uriah Heep. Nemám žádné UFO, Nazareth a další hard rocky. Mě z tohoto stylu, protože jsem měl možnost sledovat tyhle kapely dá se říct od vzniku, zajímají pouze Led Zeppelin a Atomic Rooster, ten zbytek si občas poslechnu, ale jenom desky co mám ve sbírce.
Co se týká toho ostatního tak mám rád ty kapely, které hrály v šedesátých letech Beatles počínaje a potom mám hodně rád veškeré pro mě zajímavé věci jako Franka Zappu, Captain Beefhearta, Gong, Velvet Underground a z našich Mišíka a Plastic People Of The Universe.

PaloM @ 17.07.2014 08:04:08
Black Sabbath mám v obľube a minulý rok ma milo prekvapil koncert na DVD "Live... Gathered in Their Masses". Mám asi 3 originály a zvyšok napálené - všetky albumy s Ozzym (edícia remastrov z 90. rokov, asi Castle), páčia sa mi aj s Diom, s Gillanom tiež ten jeden. Ostatnú diskografiu nemám do hĺbky napočúvanú, no nespomínam si, že pri testovaní z mp3 pred viacerými rokmi by som našiel prepadák.
Už dlhšie mám v úmysle kúpiť komplet Sabbatov s Ozzym a prvý album s Diom, remastre Sanctuary cca r. 2010.
No stále je niečo prednejšie :-)
Toto je proste klasická hard rocková skupina (alebo heavy, kto si ako nazve), štvorka je pre mňa klasika ako aj ostatné s Ozzym je mi úplne jedno, kto a čo o tom napíše v recenzii alebo v reakcii.
Poznáme sa tu niekoľko rokov a viem, zhruba, čo komu sedí a mám dávno za sebou nejaké vášnivé diskusie, či výhrady k názorom na hudbu.
Bolo by moc divné, keby sa Black Sabbath páčil všetkým. Napr. moje deti ich určito nepočúvajú. Nepindajú, keď to hučí v obývačke, lebo sa naučili tolerovať a ja samozrejme tolerujem ich muziku.
Ale ja to mám oveľa ľahšie, lebo som deti majú vkus a výber, ktorý aj ja počúvam.
Takže, obdivujem výdrž chorého Iommiho, obdivuje, Ozzíka ako sa pozviechal z trosky a ubral na váhje desiatky kíl a obdivujem ich nasadenie a energiu.
Kiež by som v ich rokoch mal aspoň z časti ako oni.

EasyRocker, ďakujem za recenziu, aj za ostatné. Sledujem tvoje písmo, je to veľmi fajn a nech ti guráž vydrží.

EasyRocker @ 17.07.2014 08:16:42
Palo, díky za poklonu:) Copak kuráž, horší je to s časem... :)

martin69 @ 17.07.2014 09:31:04
zdenek2512: s těmi Uriah Heep, trochu kecáš, ne? Ty nemáš žádné na vinylu?

yngwie3 @ 17.07.2014 10:50:13
to zdenek2512: "Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, Alice Cooper, UFO , Nazareth atd jsou kapely, jejichz tvorba je mimo okruh meho zajmu."

>> odkaz

yngwie3 @ 17.07.2014 10:52:28
To je príčina, prečo Ti neverím ani slovo Zdenku ... a túto pozíciu si si vypracoval sám a dobrovoľne ...

zdenek2512 @ 17.07.2014 13:03:01
Abych pravdu řekl, že mi nevěříš je mi srdečně jedno, máš na to právo stejně jako já na to, že sice desky Deep Purple a Black Sabbath mám, ale líbí se mi jen některé je jen a jen moje věc. Akorát nevím co ti na tom vadí, kdyby se všem líbilo to samé tak by to byla docela nuda ne. Kdysi napsal Jaromír Tůma v článku o Sweet "hard rock pro kojence" a vysvětlil to, že hudebním kojencem není ten kdo poslouchá Sweet, ale ten, kdo poslouchá jenom Sweet. Tohle se dá použít na kteroukoliv jinou kapelu, i na Deep Purple, Black Sabbath atd. Chce to toleranci nadhled a trochu taky přehled.

vdeck @ 17.07.2014 13:42:54
jj... Vol.4, to bylo album, které udrželo pozornost a zájem čs. Sabbatiho děcek v činskejch keckách, vytahanejch černejch svetrech a s taškou od plynový masky přes rameno o tuhle kapelu. Kapela tu šílenou "sněhovou" jízdu vydržela skoro další cca dva roky. Potom, myšleno od Technical Ecstasy, to šlo do věčnejch lovišť... s občasným vzepětím.

Tehdy jsem Sabbaty vnímal jako jednu část (hard)rockového světa a trochu jsem je podceňoval. Po letech je nutné téhle kapele, tedy spíše samotnému Iommimu, přiznat zásluhy za vytrvalost a zařadit ho mezi klasiky žánru.

vdeck škála 65/100 (kvalita prvních tří alb se rozpouští ve sněhových závějích v LA...)

yngwie3 @ 17.07.2014 13:43:12
Viem, že moja nedôvera v Tvoje slová a výroky je Ti ukradnutá, ale Ty už neveríš ani svojim vlastným názorom a neguješ samého seba ...
Možno nie som vždy tolerantný, nikto nie je dokonalý, ale nadhľad a prehľad, si dokážem bez problémov udržať, lebo mám svoje zásady ... to vieš, ja som PURE HARD ROCK a tí sú verní svojim farbám ...

Snake @ 17.07.2014 16:55:09
Názory a hodnocení alba Vol.4 se opravdu různí a tak jsem k němu přistupoval s jistou nedůvěrou. Ovšem obavy nebyly namístě, z té dnes už klasické první pětky nijak nevybočuje a mám ho i o chloupek raději, než následující fošnu Sabbath Bloody Sabbath. Neprotiví se mi ani Changes, ač se o to Ozzy s Kelly v době ne tak dávno minulé snažili o 106 :) Mellotron mi vždycky připomene fenomenální hymnu The Court Of The Crimson King... Ale největší peckou je tady pro mě jednoznačně závěrečný majstrštyk Under The Sun a věřte, nebo ne, jako první slyšel jsem ho od švédské death metalové úderky Entombed. To je prostě masomlejnek a volume tady pokaždé otočím pořádně doprava...

EasyRockere, dík za pěknou recku a na hromádku přihazuji rovněž čtyři.

EasyRocker @ 17.07.2014 17:22:25
Snake: díky za nostalgickou vzpomínku s Under the Sun, mám to stejně. I já to slyšel od Entombed na sampleru Sparku z roku 1997, který jako relikvii syslím ještě doma :-)

zdenek2512 @ 17.07.2014 18:06:51
to yngwie3: ahoj Vlado pises ja jsem aktivni muzikant a kytarista, znas Jacka Whitea tak to je pan kytarista. Cokoliv od The White Stripes po jeho solovky. Jest mqs rad dobrou hudbu nebudes litovat :)

Snake @ 17.07.2014 19:47:25
EasyRockere, v případě Under The Sun jsme na jedné lodi, cover od Entombed známe ze stejného sampleru :) Odkaz nahodím do příslušného vlákna.

Filozof @ 18.07.2014 11:42:56
Zdenek2521
Na mne je většina Zappa, Beefheart, VU a Plastici už moc "úchylné" a nemelodické - takže se mi to nelíbí. Vkus se nám teda docela liší.
A pokud jde o komentáře k Tvým rozporům - oni nepsali, že se jim to nelíbí - jen psali, že Ti nevěří, což je něco zcela jiného. Ale upřímně - pokud napíšeš v prosinci v recenzi, jak se Ti DP líbí a vychválíš je do nebes a o 7 měsíců později napíšeš, že Tě DP míjí, nelze se jim moc divit. :-)

zdenek2512 @ 18.07.2014 12:34:14
to Filosof: ja jsem tam napsal, ze to neposloucham, ne ze se mi ty dve desky co jsem recenzoval nelibi. Jinak zdravim a treba se potkame na Colosseu v Praze.

Filozof @ 18.07.2014 13:28:55
Zdenek2521
No - napsals, že "Black Sabbath, Deep Purple, ... jsou kapely, jejichz tvorba je mimo okruh meho zajmu."
Zároveň jsi album DP vychválil a dal mu 5 hvězd. Nic proti tomu, já osobně to co mi přijde špičkové nějak neumím mít "mimo okruh svého zájmu", ale respektuji Tvoje specifikum. :-))
Na Colosseu se těžko uvidíme - je to pro mne poněkud daleko. Jen nafta by mne stála ca 5000,- a na to teď nemám. :-(

24.03.2014 makrelaman | #

Tak toto je jeden z klenotov prvej šestky albumov Black Sabbath, kde sa slabiny len veľmi ťažko hľadajú. Absolútna klasika a kto má rád Black Sabbath nemôže dať menej hviezd ako päť. V mojom rebríčku spolu s Sabbath Bloody Sabbath Absolútna špica. Bez debaty!
reagovat

PaloM @ 24.03.2014 17:57:57
Ty si podarený :-))
A bude aj recenzia? Inak samozrejme s prvými dvomi vetami zo štyroch súhlasím.

Publius Enigma @ 24.03.2014 18:09:07
makrelaman je očividne inšpirovaný progboardistami, ktorí tú písali presne desať rokov dozadu - oslavné minimalistické recenzie :)

Mohyla @ 24.03.2014 18:27:53
Makrelaman, nechceš dať príspevok radšej ako reakciu na niektorú z recenzií? Toto by som potom zmazal!

PaloM @ 24.03.2014 18:35:48
Ešte ho nechaj, on tú rozvinutú vetu hádam ešte rozvinie :-)

b.wolf @ 25.03.2014 11:53:44
Pořídil jsem si tohle CD v imitaci LP desky, abych měl první alba kompletní, ale moc často jej neposlouchám. Zvuk je takový divný, připadá mně trochu zastřený a kromě Changes nic extra. Následující deska jej dokonale zastínila. 3/5

tykeww @ 25.03.2014 18:34:21
Album je trochu jiné, rozdílné, ale mám ho docela rád, zvlášť Wheels Of Confusion, naopak Changes mi připadají příliš sladké :). Rozhodně bych ho ale nechválil tolik jako ty ve své vyčerpávající recenzi :)

30.08.2012 Corsica | #

Další na řadě je čtvrtá studiová deska pojmenovaná... Vol.4. Neoriginální. A proč je na obálce Ozzy? U kapely, kde není jednoznačná vůdčí osobnost dát na obálku jen jednoho z členů? To je jako dát na album In Rock jen Gillanovu nebo Lordovu hlavu. A pochybnosti nekončí obalem.

Tak třeba hned začátek - Wheels Of Confusion, oproti otvírákům předchozích alb jednoznačně zaostává. Přesto se skupině podařilo nahrát něco, co zní jako zhudebnění zoufalosti. Podařené, to ano. Ale 8 minut je moc. A zkrátit by se nemělo tříminutové sólo na konci. Stále se opakující motivy u slok a refrénů se mi u téhle skladby opravdu nelíbí. A co teprve slyšet živý záznam z letošního reunionu Black Sabbath - Ozzy zní nejsenilněji a nejhůř, v žádné jiné skladbě to nevynikne víc.
Pak přichází trochu rychlejší tempo s Tomorrow's Dream, která částečně napravuje náladu po úvodním songu. Následuje krásná lehká balada Changes, jen Ozzy, klavír a smyčce.
F.X., efects, na tom nezáleží. Bohové. Každý kytarista si rád hraje a dělá se svým nástrojem pazvuky, ale proč něco tak neuvěřitelně nehudebního a hlavně nudného dávat na album? K většině experimentům Black Sabbath jsem byl nakloněný, tohle je vyjímka. Nudná vyjímka.
Supernaut už je lepší, pár chytlavých riffů stačí. Následuje jednoznačně nejklasičtější hit Volume 4, Snowblind. Opravdu vydařená, není co dodat. Cornucopia, těžká a valivá, dobře načasovaná. Ať někdo zkusí tvrdit, že tahle skladba není heavy metal.
Přesným opakem je Laguna Sunrise. Nádherná akustická věc, radost poslouchat. St. Vitus Dance, průměr. A na konec Under The Sun. Je dobrá, těžká a Sabbathovská. Důstojné zakončení za rozporuplným albem.

Pro mě osobně pokles oproti předchozí trojici, který neobstojí ani proti Sabbath Bloody Sabbath. A progboard souhlasí, nejsem sám. Volume 4 je dobré album, ale slabé oproti ostatním počinům kapely té doby. Zatímco Black Sabbath, Paranoid i Master Of Reality měly ucelenou atmosféru, i čtvrtého alba jí nenacházím. A nejspíš to bude proto, že víc než kdykoliv jindy hrály první housle drogy, a nejde jen o Snowblind. Jak vzpomíná Ozzy:
"Dealeři koksu k nám chodili každej den. Všude se válelo tolik matroše, že by se to dalo přehazovat lopatou, bylo tam všechno: koks, tráva, morfin, LSD..."

Může se zdát, že album strhávám, to bych ale nechtěl. Poslouchám ho rád a jako celek ho beru kladně. Ale není pro mě tak vyjímečné, abych mu dal plné hodnocení.
reagovat

Petr Gratias @ 31.08.2012 11:09:30
Už delší dobu jsem tohle album neslyšel.
Pamatuji se, že se mi ale hodně líbila skladba
LAGUNA SUNRISE. Svým pojetím, atmosférou a inspirativním tématem.
Při dávném poslechu mi nápadně vyčnívala nad ostatní
materiál na tomhle albu...

Corsica @ 31.08.2012 20:01:26
A co třeba Changes?

06.12.2011 moonySK | #

VOLUME 4. /po druhý krát/

Tak ako sa mení deň s nocou, Slnko a Mesiac, svetlo a tma, zmenil som aj ja svoj pohlad na Black Sabbath. Možno si niektorí teraz pomyslíte, čo takýto človek robí na progboarde, predsa za svojim názorom si budem stáť, nie? Človek robí chyby. Ja som takú urobil pri mojom prvom názore na tento album. Naozaj, všetko má svoj čas. Teraz nastal pravý čas aby som napísal môj finálny názor.

Black Sabbath je veľmi zvláštna kapela. Na prvé počutie vás chytí, pohladí na duši, druhý raz si vás obmotá okolo prsta a vašu dušu obalí svojou podstatou. Od drtivého nástupu Wheels of Confusion až po posledné tóny neskutočnej Under the Sun som cítil veľkú neistotu. Každý tón som prežíval, snažil som sa čo najväčšmi dostať do atmosféry, a hľa - PODARILO SA.

Takisto som tento album počúval veľmi veľa krát. Je veľmi zaujímavé, ako sa môj chladný odstup a pohľad na tento album premieňa na slzy pri nádhernej Laguna Sunrise. Myslím že to hovorí za všetko. Ďalšie slová sú myslím zbytočné.


∞
reagovat

pito63 @ 08.12.2011 15:12:22
MoonySK
Som veľmi rád, že na Progboard chodí mladá krv, ale jedna po dupe by Ti neuškodila.:-) Presne tak, všetci robíme chyby. Aby som sa vyhol podobným omylom, snažím sa dvakrát "merať", až potom "rezať"...
Pozerám na tie moje sabbathovské nosiče, ktoré kolovali snáď polovicou Prešova. V najhoršom stave je "štvorka". Žeby za to mohla "cukrovinka" Changes?
Moony, vďaka!

18.06.2011 Elvis | #

Pro mě vždycky bude tahle deska v tvorbě sabatů na prvním místě.Ne pro její dokonalost, kapela má mnoho výraznějších klenotů než zrovna Vol.4, ale protože sem ji slyšel ve svých 11 letech jako úplně první hard rockový album a dá se říct že od prvního poslechu ho znám celý nazpaměť.Úvod Wheels of confusion mě dodnes spolehlivě posadí na prdel,Tomorrow's dream a Butlerova basa to stejný.Changes-nádherná balada.
FX sem nikdy nepochopil ale když ji protnu s následnou řežbou Supernaut tak ji dokážu akceptovat.Snowblind,Cornucopia,Laguna Sunrise,St'Vitus Dance a závěrečná v podstatě heavy metalová Under The Sun jsou skvostné vrcholy tohoto výlisku pro jehož hodnocení dávám 5 hvězdiček.
reagovat

29.06.2010 moonySK | #

Čo to? Toto nie je možné.

Čudesný album, pri ktorom by ma ani nenapadlo, že je pokračovaním "holy tria". Zvláštne bluesový album, ktorý si myslím, vôbec nezapadol do štylistiky a diskografie Black Sabbath.

Možno že je to môj názor, ale ku každej piesni sa nebudem vyjadrovať, lebo sú rovnaké, unavené, a nezaujímavé. Možno mi za zmienku stojí "Supernaut" a asi "Snowblind". Bohužiaľ, to je tak všetko.

Pre mňa je tento album veľmi čudesný a slabý. Black Sabbath však boli už pokrk v alkohole a drogách, a tento album je premenou "heavy-metalového a geniálneho" Black Sabbath do "hard-rockového až rockového, unaveného" Black Sabbath.

Nemôžem si pomôcť. Slabý album a sklamanie.
reagovat

merhaut @ 29.06.2010 14:36:58
kuš

Voytus @ 29.06.2010 14:53:43
Bluesový?! No, proč ne. Mě ale u BS, přes jejich kořeny v tomto stylu, potažmo jazzu, nikdy nepřišlo, že by k němu měli na svých deskách až tak blízko, spíš naopak. A fakt je čtyřka až tak hrozná? Co úvodní Wheels of Confusion? Tu řadím k tomu nejlepšímu, co kdy složili. Supernaut to 'schytal' od Zappy, beru spíš jako srandu (je znát, že maestro produkční byl vždy ujetý na perkuse :-)). A BS a heavy metal? Na jeho vývoj měli jistě vliv, ale vždy spíš souviseli spíš s doomovou vlnou. To jsem zvědav, jak moc se Ti budou líbit Sabbath Bloody Sabbath a Sabotage.

Cossack @ 29.06.2010 16:25:38
Jak už jsem se zmínil v reakci u „trojky”, každá z nahrávek kapely v „prvním období” má punc jedinečnosti, kterým se odlišuje od těch druhých (přitom ale i jasně rozpoznatelné prvky BS)... Ani toto album není žádný propadák; je jiné, než předchůdce, ale výrazně horší určitě ne...
Souhlasím s Voytusem, že „blues ani jazz” tady slyšet není (rozhodně ne moc - to snad ještě na „jedničce”)... Proti "Master..." bych dal půl hvězdy dolů, takže minimálně 4 „zelené” by ode mne v hodnocení svítily...

moonySK @ 29.06.2010 18:38:09
Prepáčte, ja to beriem. Ale každý má svoj názor, nie? Mne osobne sa táto LP páči v porovnaní s Master Of Reality oveľa menej. Ale zato ma nemusíte kritizovať.

A Cossack: Vieš, mne sa osobne Sabbath páči iba do Sabotage. Potom (nebi ma) je to zase nemastné, neslané.

P.S.: Ale ako sa hovorí, koľko ľudí, toľko chutí.
Možno že tento album sa mi tak nepáči. Môj názor mi nezoberiete :D.

Voytus @ 29.06.2010 18:55:08
MoonySK: To přijde časem. Mě Black Sabbath nejprve nebavili vůbec, přišli mi primitivní, nemuzikální, bez melodií, jednotvární, s divným zvukem, divným zpěvem...prostě všechno špatně. A pak jsem jim tak nějak propadl. A můžu je až do alba Born Again (1983), pak už si jen vybírám.
A také nechali silný otisk v repertoáru tohoto projektu >> odkaz

PaloM @ 29.06.2010 19:00:13
Voytus, sorry, mám ťa celkom rád, ale ten odkaz... začiatok je v rytme tanga :-)) Inak súhlasím s tvojim názorom.

Voytus @ 29.06.2010 19:11:32
PaloM: Já věděl, že to okomentuješ první :-).

Cossack @ 29.06.2010 19:26:25
moonySK: No, né, že bys jednu nezasloužil... ;-)
A teď vážně... Nemyslím, že bych se do Tebe svou reakcí nějak „obul” nebo něco podobného... Názor Ti neberu a můj nevnucuji.
Pokud jde o „nemastné, neslané” Black Sabbath po "Sabotage" (myslels to včetně?), zase se s Tebou neztotožním... Když vezmu třeba "Technical Ecstasy", pár výborných songů tu taky najdeš ("Dirty Women", "You Won’t Change Me", "She’s Gone" i "Back Street Kids"). No a o „Diovském” "Heaven And Hell" či "Born Again" s Gillanem se ani nezmiňuji... (Zvlášť první jmenované patří k nejzásadnějším albům, nejen v diskografii Black Sabbath.) Kdybych šel ještě dál, "Headles Cross" s Tony Martinem je zase pecka... :-D

moonySK @ 29.06.2010 19:37:16
Voytus: War Pigs? My s kapelou hrávame od BS iba tak Paranoid a Sweet Leaf, nič viac :D.

Cossack: Ak by som ti mal povedať, albumy BS beriem od roku 1970-1971 a 1980-1981 ako výborné, 1972-1978 ako dobré, 1983-1995 ako nepodstatné. Je to môj názor, až taký zástanca BS nie som, a možno sú práve preto moje názory také. A keď si vypočuješ koncert Reunion, pochopíš, prečo som to napísal. Ecce Homo.

Voytus @ 29.06.2010 19:49:13
MoonySK: War Pigs, přesně tak. Akorát jí na tomhle záznamu dost ženeme. Škoda, že z posledních tří koncertů není žádný záznam. No, polepšíme se. Sám toho od nich hraju víc, je to pro kytaristu povinnost, ty riffy jsou prostě učebnice - stejně tak jako Blackmore nebo Page je Iommi riffmistr, a to z nich tří nejvýraznější.
Reunion jsem slyšel právě jako první už v době vydání. No, Iommi a Butler paráda, ale zpěv a bicí vyžadují tolerantní ucho.

Cossack @ 29.06.2010 20:07:28
moonySK: To já se za „zastánce” BS považovat můžu (do 83. roku včetně, pak už míň), ale v pohodě. Znám lidi, co je nemusí vůbec (a neznamená to žádnou vadu jejich lidskosti)... ;-)
Pokud jde o neslavně slavný "Reunion", spousta očekávání, které zůstalo nenaplněno... Ale - ono to v 50 letech někdy už nemusí hrát a zpívat, jako zamlada... A jinak, v Praze jsem je v roce 2005 (tj. 7 let po Reunionu) viděl naživo a rozhodně jsem nebyl zklamaný... Naopak mě mile překvapilo, jak výborně koncert zvládli - zahráno bezchybně (včetně Billa Warda za bicími), odezpíváno obstojně - Ozzymu to sem tam skříplo, ale když vidíte, co on „dokáže s davem”, nějaký ten falešný tón mu rádi odpustíte - je to šoumen... (Viděl jsem „kotel” i pódium z boční tribuny a ta „madmanova magie” přímo hmatatelně čišela od Ozzyho do publika před ním...)
No, hráli tehdy věci z prvních 8 alb (jak jinak) a stálo to za to; a i když mám "Heaven And Hell" moc rád, klasičtí Black Sabbath, to je právě těch prvních 6 (až 8) desek - bez rozdílu (skoro)... ;-)

Cossack @ 29.06.2010 20:11:47
Teď jsem si uvědomil, že je to dnes na den přesně 5 let, kdy jsem klasickou sestavu Black Sabbath v Praze viděl a slyšel! :-)
Poprvé (a už asi i naposled)...

merhaut @ 29.06.2010 23:56:18
"tento album je premenou "heavy-metalového a geniálneho" Black Sabbath do "hard-rockového až rockového, unaveného" Black Sabbath." - to jste si pánové nikdo nevšiml, co to je za blábol?

PaloM @ 30.06.2010 03:48:54
Voytus prepáč, všeobecne mám veľmi rád amatérske kapely. Obdivujem každého, kto dokáže vylúdiť z nástrojov zmysluplné tóny. Moje chabé pokusy som dávno vzdal - pre moje dobro a pre dobro okolia.
Pokojne si hrajte, už nebudem do toho kecať :-))

K recenzii sa mi nechce vôbec vyjadrovať. Kapela je dnes už rocková klasika, prvých 6 albumov je nedotknuteľných, tu nie je čo riešiť. Keď tu mladík počuje muziku len za 2 hviezdy, ja mu to neberiem - je to jeho problém :-))

hejkal @ 30.06.2010 05:35:27
Keď sa nad tým zamyslím, hrať veci od Black Sabbath je pre muzikanta zážitok. Kedysi som hrával, okrem notoriek typu Paranoid, Iron man, War pigs napríklad Hand of doom alebo Children of the grave a ide z toho neskutočne silný pocit niečoho živelného, životabudičského, jednoducho, vždy, keď som hral Sabbathov, bol som šťastný ako blcha. Aj v amatérskom prevedení je to extáza (uznávam, že pre poslucháčov možno nie).

Voytus @ 30.06.2010 10:05:43
Merhaut: Všimli, no...Ale má to cenu komentovat? Obecně používám škatulky jako pomůcku, když se někomu nějkou hudbu snažím přiblížit. Ale moc na ně nedám. Pusťte někomu naprosto neznalému třeba takovou Laguna Sunrise, Fluff, Planet Caravan, Solitude (dosaďte si libovolnou další, převážně akustickou věc od Black Sabbath). A pak mu řekněte, že tahle kapela má na svědomí heavy metal, doom metal a já nevím, jaký vlastně ještě metal. Schválně, jak to dopadne.

Hejkal: Jo, Black Sabbath, to je rituál :-). Za ten skvělý pocit (sám jsem vždy jakoby v transu) může pravděpodobně 'pátý' člen BS, o němž někteří z členů mluví :-)

moonySK @ 30.06.2010 12:29:31
Pán "Merhaut", prosím, priznajme si to. Žiadna ďalšia LP nebola tak nabitá energiou a neznela tak hutne metalovo. Tak sa prosím Vás, nevyjadrujte, že je to "blábol". Trošku sa započúvajte do "Never Say Die", "Technical Ecstasy" alebo "Forbidden. Už to chápete???

Voytus @ 30.06.2010 12:44:41
MoonySK: Prostě zjistili, že by také bylo zajímavé zkusit něco odlišného, než jen syrový projev - za tu hutnost může i to, že Iommi podladil až na cis. Také Ti jistě neušlo, že na Master of Reality se už začínají opakovat. Ale také je fakt, že první album je natolik stylotvorné, že je těžké jej překonat. Já mám nejradši Sabbath Bloody Sabbath, což je deska plná energie a zároveň mnoha nových prvků - ať už akustické kytary, smyčce či klávesy. A Ozzy tu podává skvělé výkony. Forbidden je jiná kapitola, tu radši nerozebírat.

martin69 @ 30.06.2010 15:54:37
Já myslel že Black Sabbath byli hard rockový . Metalový ? Trochu blábol ne ?

Ufolog @ 30.06.2010 17:36:00
Vol.4 asi je trochu slabsi nez jejich ostatni klasika. Kazdopadne obsahuje par pecek jako Supernaut, Snowblind nebo pomalou Changes. Z kazdy jejich desky bych osobne vybral par rozinek.
Ty uplne prvni klasicky alba BS sou na me asi nejak moc "pomaly" (drevitej pravekej metal je pro ne to spravny oznaceni).. i kdyz je jako naprostou klasiku zanru uznavam, sam sem je nikdy moc neposlouchal a skoro vubec si je nepoustim.. a to je znam nazpamet.
Osobne mam nejradsi Sabotage - ta mi sedi diky svy prudkosti, nekomercnosti a notne zabahnenymu soundu (oproti treba S.Bloody S.) uplne cela. Plouzaky nejsou treba! Perla za perlou! Libi se mi od zacatku do konce - naprosta riff klasika vsech dob navic v hruzostrasnym podani.. narodil se metal.. nema slaby misto!! Opravdovej svatek carodejnic! Jestli existuje peklo a budou mi tam varit v kotli a pritom poustet Symptom of the Universe, tak tam chci hned TED! Yeah!

miguel7 @ 30.06.2010 17:55:07
škatulky, škatulky, škatulky:)))

merhaut @ 30.06.2010 18:10:37
Koukám, že v těch rockovejch žánrech tu má dost lidí docela chaos...

Hardrock byl odjakživa především vytvrzené blues. Metal je následným derivátem s oslabenou bluesovou složkou, ale dalšími přísadami.

miguel7 @ 30.06.2010 18:22:27
já beru jako jedno úplně z prvních čistě metalových alb "british steel" od judas priest... Jak říká Merhaut, metal byl pro mě vždy to, kde jsem nepocítil ani za mák blues...možná se pletu, někdo by jistě našel i dřívější tzv. metalové album, ale klasický heavy metal pro mne začíná rokama 79-80(judas priest, iron maiden...). To že měli sabbati tvrdou kytaru neznamená přeci že je to hned metal že?:) "heavymetaloví sabbati" jsou pro mne třeba heaven and hell (neon knihts, die young), ale pořád to je víc hardrock... nebýt škatulek, nebyla by zábava:)

miguel7 @ 30.06.2010 18:51:00
Byl jsem teď ve vaně a pořád jsem přemýšlel nad tim co se tu píše... Já jako úplný lajk, nenovinář, nic, jen milovnik poslechu dobré hudby, to vidim takto...jako kdybych to měl vysvětlit jinýmu lajkovi: Hele, byli tu lidi co hráli blues, ale pak přišli jiní, kteří si řekli, chtělo by to něco jinýho...tak to zpomalíme nebo zrychlíme a přitvrdíme...no a po pár letech přišli další mladí hejskové, kteří řekli "hele je to dobrý, ale chtěli bychom ještě u toho víc řádit" no tak to zrychlíme, to blues tam úplně vynecháme a zjednodušíme to celé, stačí nám 2 akordy (nic proti punku:)...no a pak přišli po chvíli další mladí....hele dobře se u toho bavíme, ale je to pořád stejný a jednoduchý moc...co tam nechat něco z toho staršího hardrocku a něco z tohohle? No a tak vidím historii tvrdé muziky já:)

Caine @ 30.06.2010 21:04:50
miguel7: to je ale naprostá pravda:-), plně souhlasím, akorát těch směrů v době punku bylo víc, kdo v tom chtěl i hardrockové prvky a složitější kompozice, lepší práci kytar apod., nastoupil na vlak Nové vlny britského Heavy Metalu....

PaloM @ 01.07.2010 05:08:55
miguel7, najlepšie si to vystihol. Black Sabbath neboli nikdy metalová kapela. Z toho mála, čo poznám, aj mne sa javí album "British Steel" ako prvé vzorové metalové.

Cossack @ 01.07.2010 06:27:21
PaloM: Ačkoliv je to hodně rozšířený názor, já se s ním neztotožňuji... Na "British Steel" je pár „metaových” věcí, ale taky vyložené „rockárny”; a hlavně mi připadá mnohem „metalovější” (i lepší) album "Killing Machine", které je o dva roky starší.
To sem ale nepatří, tak zpět k Black Sabbath...
Obecně jsou považováni za „praotce metalu”, především Tony Iommi se svými riffy, jinak samozřejmě patří mezi hardrockové kapely... To, že z hard rocku metal čerpá je jasné, on z něj vlastně „vyrostl” (patrné jsou i vlivy a postupy Deep Purple, Led Zeppelin, taky Atomic Rooster a mnoha dalších, nejen BS). Ale i punk metal ovlivnil (zejména thrash)...
(Osobně ale taky škatulky moc nemusím, ani neřeším, buď se mi muzika líbí, nebo ne - to se shodnu např. s Voytusem.)
Vol 4 je míň hutná a „prametalová”, než jiné nahrávky Sabatů, špatná ale není...

Filozof @ 01.07.2010 10:16:40
První album, o kterém vím, že bylo (britskými novináři) označeno jako heavy metal, je debut Kinks z roku 1964.
Včecko tvrdší (kromě mého orgánu) teda musí bejt metal - to je logický, ne? :-)

Cossack @ 01.07.2010 12:06:53
Filozof: Jak už jsem psal, je to hodně sporné a hlavně zbytečné téma... :-)
Co jsem já kdysi slyšel, termín "heavy metal" se začal používat (přesněji - britští „pisálkové” ho začali používat) pro označení kapel, které na koncertech používali hodně „silnou” a taky „početnou” aparaturu, především pokud jde o reproduktory (případně zesilovače)... Takže ta hudební specifikace se začala „rodit” až později...
A mezi první skupiny, které termín "heavy metal" použili v souvislosti s označením své hudby, patří veteráni SAXON a jejich "Heavy Metal Thunder" z 80. roku...
O Tvém orgánu nemám tuchy, posoudit, zda je či není „těžkej a kovovej” tudíž nedokážu... ;-)

miguel7 @ 01.07.2010 12:14:47
To je jako se bavit o tom, jestli bylo dříve vejce nebo slepice:)

Cossack @ 02.07.2010 07:37:40
miguel7: To tedy není... Je bez debat, že styl, co je označován za "hard rock", vznikl a byl tu dřív, než žánr nazývaný "heavy metal" (ten druhý z prvního „vyrostl”).
Jinak, jak už jsem několikrát psal, souhlasím, že tato debata je naprosto nevýznamná (pro oba styly i hudbu samotnou)... :-)

miguel7 @ 02.07.2010 09:24:18
samozřejmě že vím co bylo dřív, ale je to pořád dokola tak to bylo jen takové popíchnutí:)

Kuboslav @ 14.08.2010 18:23:28
Jen tak zlehýnka na krajíček. Teď sem si pustil snad prvně sám od sebe Changes a mám z toho pocit přeslazenosti ,že by to mohl zpívat i Lionel Ritchie. Pak ještě navrh dát duet s dcerou a je mi jak po kilu karamelu.

29.12.2009 hejkal | #

K Vol.4 mám asi najmenej vrelý vzťah.

To asi nestačí, aby sa to zobrazilo ako recenzia, takže pridám ešte zopár znakov:

Keby to nebolo rúhanie, tak by som povedal, že tu Black Sabbath znie trošku unavene. Z desiatky skladieb sa podľa mňa podarili hlavne Wheels of confusion, ktorá má snáď najbližšie k blues (ehm...) zo všetkých skladieb na prvých albumoch. Obzvlášť podarená je záverečná gitarová pasáž, tú melódiu milujem. A vždy vo mne vyvoláva trošku clivú náladu. Klavírna balada Changes ma nikdy veľmi nebrala, ale uznávam, že patrí k najzaujímavejším okamihom albumu. Dve skladby začínajúce na S (Supernaut a Snowblind) tiež stoja za to, zvyšok je pomerne rozháraný, ale je to Black Sabbath. A to je dobré. A je tu Wheels of confusion.

reagovat

Apache @ 29.12.2009 10:00:02
Když už padla zmínka o blues, tak jako "nejbluesovější" deska BS mi vždycky připadala ta první...

harun @ 29.12.2009 14:17:01
Po vynikajucich prvych troch albumoch sa dostavilo
urcite vycerpanie. Ale je to vycerpanie vcelku po
sobive a ma svoju atmosferu. Skupina uz bola poriad
ne namocena v tvrdych drogach a zila dost dekadentne.
To sa odrazilo aj na hudbe albumu (velavravny text
skladby Snowblind) a jeho celkovom obsahu. Zaroven
je album vyjadrenim istej prechodovej fazy, ktora
vyustila do umenia typu Sabbath Bloody Sabbath. To
uz bol iny level tvorby tejto vynikajucej kapely.
Stvrty album od Black Sabbath je dost dobrym doku
mentom premeny klasickej formacie Black Sabbath z
jednej fazy do druhej.

martin69 @ 29.12.2009 19:38:29
Pro mne je prvních šest alb Black Sabbath jednoznačně pěti hvězdičkových . Ale každý má právo na svůj názor ,který respektuji .

24.10.2007 Tedys | #

Víte Vol4 pro mě znamené vše. Jse zastánkyně tady Ozzyho-black sabbath v nové sestavě nemusím , ale vzpomínám když jsem pomalu vsunula tu desku do gramofonu.... úžasné!!Changes!!úžasné!!!Vše úžásné!Na každé písničce kterou zazpívá ozzy je něco úžasného něco co se mi zalíbí....Klaním se mu!!
Znamená pro mě víc než můj vlastní život
reagovat

@ 26.12.2009 17:49:18
"...ale vzpomínám když jsem pomalu vsunula tu desku do gramofonu.... úžasné!!"

Až doteď jsem netušil, že desky se do gramofonu vsouvají. :-)
Jestli ono to nakonec nebylo všechno trochu jinak...

13.09.2007 miguel7 | #

Tak trochu slátané album. Jsou tu vydařené kousky, moje oblíbené také, ale jsou tu slabší chvilky. Písně které jedou odněkud nikam a ani rify nejsou chytlavé.

První je pecka a má nejsilnější momenty alba, hlavně závěr je grandiózní. Changes je už dosti ohraná a Supernaut, Snowblind a Cornucopia patří k těm lepším na tomto albu. Zbytkem nějak proplouvám bez povšimnutí. Je to prostě takový mišmaš.

V encyklopediích se píše většinou že prvních šest alb jsou zásadní a vyrovnaná. Tohle pro mne znamená propastný rozdíl srovnatelný s úpadkovými alby po albu Sabotage. Nic co by mne zvedalo ( až na první)ze židle, a průměr Sabatů po třech předchozích sotva udrží. Jelikož předchozímu albu a následujícímu bych dal pět, musím dát tomuhle co musím, protože propast je to veliká.
reagovat

13.09.2007 zdenek3 | #

Přečetl jsem si hodnocení přede mnou,a tedy tady musím velmi nesouhlasit.Vzhledem k tomu,že pro mne jsou Black Sabbath nejen jednou z "kojících" kapel mého jinošství,ale famózní intuitivní hlas Ozzyho mě doprovází dodnes a Black Sabbath s ním pro mne stojí a padá.Bez něj je to "jen" jiná dobrá kapela.Po Master Of Reality dle mého IV navazuje zcela logicky.Navíc se mi líbí hodně i ty pomalejší a melodičtější kusy.

Pro mne za ****
reagovat

miguel7 @ 14.09.2007 07:39:56
Já si nemůžu pomoct, mě prostě z tý první šestice alb přjde toto nejslabší. Jinak souhlasím, že po Ozym to už byla o něco jiná kapela, bližší heavymetalu 80. let, ale pořád v ní něco zůstalo z těch starých dob (Dehumanizer, Heaven and Hell)

zdenek3 @ 14.09.2007 15:44:40
No pro mne Ozzyovští Black Sabbath mají hodnotu v každém v jejich albu,i když pravda 7. a hlavně 8. jsou slabší.
Ale v těch 6 prvních hodnotím pro sebe všechny velmi vysoko a nastejno.4x****(+1/2).Kromě jednoho,které je za plný počet a to je Master of Reality.

zdenek3 @ 14.09.2007 15:46:09
Sorry za nepřihlášení

zdenka @ 24.10.2007 17:43:37
Ozzy- nejlepší zpěvák!!! Dio ho nedokáže nahradit. přečtěte si ozzyho knihu!!! Lásku k sabbathům mám po otci. A desko V4 je pro mě něco jako bůh-protože ji máme doma eště na gramofonové desce!!!!!§!!!!!!!
A hlavně Dio nedokáže rozproudit publikum
Ozzy-přirozený klaun : )
zdenka.stojdlova@seznam.cz

23.08.2007 kahvas | #

Na úvod malá vsuvka - vzpomínka, když jsem kdysi toto album vložil obřadně na gramofonový talíř a přeopatrně posunul přenosku na kraj desky, usadil se do otcova fotelu, po pár minutách jsem měnil elektronky na tehdy skvělém stereo rádiu Capriola (Made In DDR).
Téměř každá skladba hrála jinak hlasitě a měla vůbec "divný" zvuk. Další neděli jsem album bez lítosti prodal a koupil novou kopii (samozřejmě jsem prodělal), ale lepšího zvuku jsem se nedočkal. Nebyl jsem v té době žádný "hifista", ale to se nedalo přeslechnout. (Podobný "zážitek" mi později přinesl Wonderworld od Uriah Heep).
Později jsem se dočetl cosi o jisté chaotičnosti během natáčení, ale vše bylo zapomenuto a odpuštěno, a přes pár skvostů (Snowblind, Changes) tohoto alba i opuštěno příchodem a neustálým poslechem následující desky.

Ve stále ranném období kapely - poctivé tři hvězdy. (Vztaženo - zdůrazňuji! - pouze k tvorbě Black Sabbath).
reagovat

18.07.2007 martin.b | #

U této desky je třeba si uvědomit, v jaké době a atmosféře vznikla. Kapela dosáhla celosvětového úspěchu a její členové si užívali slávy plnými doušky. Na jednu stranu vzdušné rockové songy a na druhou zatěžkané heavy kompozice jako od jiné kapely. Poprvé se nahrávalo v USA a to, že někteří členové v současných rozhovorech ani neví, jak vůbec tato nahrávka vznikla hovoří za vše. Celá nahrávka zní tak trošku jako v "rauši". Nechci tím ale vůbec říct že je špatná. To ani náhodou. Titulní Wheels Of Confusion je nádherná těžkotonážní palba, naopak Changes na tehdejší Black Sabbath zase balada jako řemen. Těch nálad je na Vol.4 neuvěřitelné množství. Fandové museli být naprosto spokojeni a odpůrci naopak utvrzeni ve svých názorech.
reagovat