vmagistr - @ 15.04.2015 | #

"Black Sabbath podruhé na vrcholu." Takovýto titulek by teoreticky mohl uvozovat recenzi kteréhokoli studiového alba této kapely z let 1971-1975, neboť desky vydávané pod sabbatovskou hlavičkou tehdy sluly vzácnou vyrovnaností a výběr té nejlepší z nich by asi u fanoušků byl dosti různorodý. Pro mě je číslem dvě v diskografii Black Sabbath deska Sabotage právě z roku 1975, která tuto vyrovnanou řadu uzavírá - tvorba z druhé poloviny 70. let se mi už pak zdá o několik tříd slabší.

Na této a předchozí desce kapela hudebně vyzrála do formy, ve které dokázala svůj, na excelentních riffech postavený hard rock pustit do světa v podobě delších a propracovanějších skladeb. Ale pokud se na Sabbath Bloody Sabbath vyskytovaly i nějaké slabší momenty, zde se naopak vše povedlo na jedničku. Hudební podklad má v kteroukoli chvíli sílu, nevnímám tu žádnou "vatu", a Ozzy se s pěveckými party popasoval také velmi dobře.

Už úvodní Hole in the Sky je slušná vypalovačka s několika Iommiho pečlivě vypilovanými riffy a zdublovaným kytarovým sólem. Standardně povedená sabbatovka, tady je ale jen úvodem k něčemu mnohem mocnějšímu. Druhou část úvodní sekvence tvoří Iommiho akustická mezihra Don´t Start (Too Late) s vrstvenými kytarovými party a zajímavou melodikou. Pak už ale přichází to hlavní - neskutečně silné trio tvrdých rockových pumelic. Symptom of the Universe s kousavým podkladovým riffem a k tomu kontrastním akustickým outrem, nejprve ponurá a potom dalším excelentním riffem nakopnutá Megalomania, a nakonec ještě po sabbatovsku "rozjásaná" The Thrill Of It All. V posledních dvou jmenovaných skladbách hrají důležitou roli také klávesové nástroje, díky nimž je zvuk desky zase o něco šťavnatější. Supertzar je takový experiment s rockově podbarveným chorálem, který místy balancuje na hraně kýče, ale poslouchat se to pořád dá. Vlaštovkou, uvozující komerčnější směřování kapely v následujících letech, je skladba s hitovými ambicemi Am I Going Insane (Radio) - i když, být třeba celé Technical Ecstasy složené z takto kvalitních skladeb, bylo by hej. No a na závěr přichází psychárna The Writ s hypnotickým baskytarovým intrem a daší várkou Tommyho životních riffů.

Sabotage představuje poslední mocné vzepětí originální sestavy Black Sabbath, což nemůžu ocenit jinak než plným počtem hvězdiček. Podle mě jde o jednu z posledních zásadních hard rockových desek 70. let a pro kohokoli, kdo by se s hudbou Black Sabbath chtěl teprve seznámit, ideální startovní čáru.

Jardo @ 16.04.2015 08:17:03 | #
Mayak: zapôsobil na teba podobne ešte nejaký hardrockový album, ktorý by si hodnotil na "maximum"? Tvoje tvrdenie ma prekvapilo, hoci viem, že si vyrastal aj na hardrocku, predsa len ťa vnímam, predovšetkým ako, fanúšika/propagátora rôznych foriem progu/jazzrocku.