Black Sabbath - Sabotage (1975)

Poslouchám Sabotage a křičím JÓÓÓÓÓÓÓ, odškrtávajíc si další progresivní dílko od Black Sabbath s Ozzy Osbournem. Stále mi připadá neuvěřitelné, kam se tahle kapela dokázala na dvojici nahrávek z let 73 a 75 pohnout. Jejich první dvě desky jsou nesmrtelné, debut díky záhrobní atmosféře a temné náladě, dvojka skrze nadpozemské hity. Ale ty nejlepší Sabbath s "ukvílencem" Ozzym jsou Sabbath Bloody Sabbath a právě Sabotage. To mi nikdo nevymluví, páč jedině hluchý by tohle nepoznal.

Hřmotný Zeppelinovský riff otevírá úvodní štych Hole in the Sky. Ozzy zpívá, tak nějak.. prostě zpívá, nekvílí, nepiští, ale velice pečlivě a harmonicky artikuluje. Doslova záhrobní atmosféru navozuje zvuk kytary alá míchačka v Symptom of the Universe. Často coverovaná skladba v sobě spojuje starší dobu temného debutu s pokrokovými myšlenkami tehdejší doby. Ward do škopků buší jako smyslu zbavený a Iommiho riffy a vyhrávky jsou tady legendární. Přechod do akustické polohy je pastvou pro uši. Tou je i další schizoidní záležitost Megalomania. Podobný náladotvorný klenot dosud B. S. nesložili, tohle se musí slyšet a prožít. Na desku minulou jsem si rozpomenul při melodiích v The Thrill of it All. A znovu k okultismu, tím je navoněna momentka Supertzar. Je to tu jako na houpačce. Am I Going Insane (Radio) obrací kormidlo nazpět do prog-rockových vod, přístupnost a legrácky neměli dosud v tvorbě sabbath tak výraznou odezvu. Desku uzatvárá děsivá monster záležitost The Writ, tady máme celý svět sabo jak na dlani.

Škoda je, že deskou Sabotage tahle pekelně kvalitní progresivní jízda končí. Slovy klasika-stejně nic nemůže trvat věčně. Tohle se ale klukům moc a moc povedlo. Bodování? No nenechte se vysmát.
reagovat

oř @ 02.09.2019 08:41:29
Příkladný přístup! Sabotage je mladší sestra Sabbath Bloody Sabath. Stejně vyzrálá, stejně kvalitní, ale odlišná. Obě desky patří k hybatelům nových směrů v hudbě sedmdesátých let. A co trojka a čtyřka, pořád je tak nenávidíš?

Martin H @ 02.09.2019 13:26:48
Horyno, vidím, že ses do těch Black Sabbath obul s neuvěřirelnou vervou. Jsem rád, že jsi vzal Ozzyho éru na milost. Jen tak dál.

steve @ 02.09.2019 13:56:33
Sabotage patřilo mezi první desky které jsem od nich slyšel. Kamarád byl touto érou posedlej a pořád mě to nutil. Nahranou kazetu jsem našel ve schránce se vzkazem, ukaž se až si to pořádně poslechneš.

PaloM @ 24.09.2019 07:34:51
No, ja nekričím, ale poviem iba néé :-)
Včera som sa v maili kamarátovi vyjadril takto: "S Black Sabbath a Ozzy Osbourne som asi skončil. V porovnaní s množstvom klasiky a melodického neo progu, čo už dlhšie počúvam, ma hudba Black Sabbath a hlavne sólo Ozzyho takmer vôbec neláka. Mám digipack remastre Black Sabbath s Ozzy, aj originál jeho sólovky okrem posledných. Asi to ponúknem cez Bazoš, spolu s metalom."
Proste mám pocit, že ako som Black Sabbath postupne objavoval spolu s metalovými klasikmi a nadchli ma (tiež Iron Maiden, Judas Priest, Saxon), tak ma to opäť postupne opúšťa.
Dosť to súvisí s tým, že oveľa viac počúvam organovú hudbu a modernistov ako Penderecki, Gorecky, Marcel Dupré, Edward Elgar.
To nemení nič na veci, že menované skupiny objektívne vytvorili kvalitné nahrávky v daných žánroch.

horyna @ 24.09.2019 07:58:34
Čau Pali
máš recht, užívej hudbu co tě baví a to ostatní pošli do propadliště dějin. Sbírku je občas dobré pročistit stylem oddělení plev od zrna. Také jsem něco podobného před pár dny uskutečnil. Desítka šla z domu:-)

á propos - Edvarda Elgara bych k modernistům nepočítal. Pro mne spíš eklektik. Nenápadný, krapet zapomenutý, ale výživný melodik...

jirka 7200 @ 24.09.2019 08:01:43
Palo, cítím to podobné,jako ty. Převážnou většinu metalu také dnes neposlouchám, ale nebrání mi to v napsání recenze na přelomové a zásadní metalové alba klidně i ostřejšího ražení.

PaloM @ 24.09.2019 09:16:58
Marek horyna: zase tak radikálne to necítim. Do prepadlišťa dejín nepatria a tiež to neberiem ako oddelenie pliev od zrna. Proste plevy to neboli a nie sú :-)
No rozumiem Ti, chcel si ten proces zvýrazniť.

Jirka: nemám problém to pochopiť, ďakujem.

"Black Sabbath podruhé na vrcholu." Takovýto titulek by teoreticky mohl uvozovat recenzi kteréhokoli studiového alba této kapely z let 1971-1975, neboť desky vydávané pod sabbatovskou hlavičkou tehdy sluly vzácnou vyrovnaností a výběr té nejlepší z nich by asi u fanoušků byl dosti různorodý. Pro mě je číslem dvě v diskografii Black Sabbath deska Sabotage právě z roku 1975, která tuto vyrovnanou řadu uzavírá - tvorba z druhé poloviny 70. let se mi už pak zdá o několik tříd slabší.

Na této a předchozí desce kapela hudebně vyzrála do formy, ve které dokázala svůj, na excelentních riffech postavený hard rock pustit do světa v podobě delších a propracovanějších skladeb. Ale pokud se na Sabbath Bloody Sabbath vyskytovaly i nějaké slabší momenty, zde se naopak vše povedlo na jedničku. Hudební podklad má v kteroukoli chvíli sílu, nevnímám tu žádnou "vatu", a Ozzy se s pěveckými party popasoval také velmi dobře.

Už úvodní Hole in the Sky je slušná vypalovačka s několika Iommiho pečlivě vypilovanými riffy a zdublovaným kytarovým sólem. Standardně povedená sabbatovka, tady je ale jen úvodem k něčemu mnohem mocnějšímu. Druhou část úvodní sekvence tvoří Iommiho akustická mezihra Don´t Start (Too Late) s vrstvenými kytarovými party a zajímavou melodikou. Pak už ale přichází to hlavní - neskutečně silné trio tvrdých rockových pumelic. Symptom of the Universe s kousavým podkladovým riffem a k tomu kontrastním akustickým outrem, nejprve ponurá a potom dalším excelentním riffem nakopnutá Megalomania, a nakonec ještě po sabbatovsku "rozjásaná" The Thrill Of It All. V posledních dvou jmenovaných skladbách hrají důležitou roli také klávesové nástroje, díky nimž je zvuk desky zase o něco šťavnatější. Supertzar je takový experiment s rockově podbarveným chorálem, který místy balancuje na hraně kýče, ale poslouchat se to pořád dá. Vlaštovkou, uvozující komerčnější směřování kapely v následujících letech, je skladba s hitovými ambicemi Am I Going Insane (Radio) - i když, být třeba celé Technical Ecstasy složené z takto kvalitních skladeb, bylo by hej. No a na závěr přichází psychárna The Writ s hypnotickým baskytarovým intrem a daší várkou Tommyho životních riffů.

Sabotage představuje poslední mocné vzepětí originální sestavy Black Sabbath, což nemůžu ocenit jinak než plným počtem hvězdiček. Podle mě jde o jednu z posledních zásadních hard rockových desek 70. let a pro kohokoli, kdo by se s hudbou Black Sabbath chtěl teprve seznámit, ideální startovní čáru.
reagovat

PaloM @ 15.04.2015 18:07:53
Pekné vyznanie, vmagistr. Mám rád všetky albumy Black Sabbath 1970 - 1980. Najradšej však prvé tri.

Jardo @ 15.04.2015 18:15:15
Ozzy si tu na speve dal fakt záležať (na jeho pomery, samozrejme). Najradšej mám Symptom..., kde si dovolím napísať, že (budúci) thrasheri ho museli poriadne počúvať a inšpirovať sa. Ten riff je špičkový.

Mayak @ 15.04.2015 18:27:43
"Sabbath Bloody Sabbath" a "Sabotage", dva albumy B.S., ktoré sú evidentne "prog-related" a milujem ich najviac - dodnes na ne nedám dopustiť, nesmierne ma ovplyvnili a sú u mňa navždy 5-hviezdičkové. Aj za mňa díky...

Psychedelic Rider @ 15.04.2015 19:06:03
Vynikající album. Pořád mě fascinují ty Wardovi červené punčocháče, kde mu na zadní straně prosvítají žluté kostkované slipy a Geezerův outfit a la francouszká riviéra. A propos, jak hodnotíte remástry z roku 96, konkrétně třeba Sabotage ESM CD 306 ? Díky.

Petr87 @ 15.04.2015 20:44:07
Špičková deska... moje asi nejoblíbenější od "Blekáčů".
Díky za recku. :)

Jardo @ 16.04.2015 08:17:03
Mayak: zapôsobil na teba podobne ešte nejaký hardrockový album, ktorý by si hodnotil na "maximum"? Tvoje tvrdenie ma prekvapilo, hoci viem, že si vyrastal aj na hardrocku, predsa len ťa vnímam, predovšetkým ako, fanúšika/propagátora rôznych foriem progu/jazzrocku.

Mayak @ 16.04.2015 15:44:35
Vo veku 15 až 17 rokov, ako mladší gymnazista som počúval predovšetkým hard rock a glam rock, teda najmä "Big Four" (L.Z., B.S., D.P., U.H.)a samozrejme kapely, ako Sweet, Geordie, (Slade ani nie), ale aj trebárs Roxy Music. Isteže nedám dopustiť na trio "In Rock", "Fireball" "Machine Head", ale ani na "Burn" a "Stormbringer" od D.P., a od L.Z. vysoko rešpektujem všetko - rádové/štúdiové (čo "Coda" už nie je), ale predovšetkým L.Z. "4" (Four Symbols) a "Houses Of The Holy". Nedám dopustiť ani na "Desolation Boulevard" a "Fanny Adams" od Sweet, lebo boli proste vývojovými piliermi v mojom hudobnom živote :-)
Potom som začal postupne s Genesis a Jethro Tull a začal som vnímať širší rozmer art rockovej hudby.

... a potom som tesne pred 18. narodeninami behom týždňa počul v rýchlom slede "Close To The Edge" a "Relayer" (najzásadnejší zlom) ... art rock v esenciálnej podobe sa stal definitívne neodmysliteľnou súčasťou môjho života ... a stále viac aj istou životnou filozofiou ...

Jardo @ 16.04.2015 19:28:04
Vďaka za (pomerne obšírnu) odpoveď.

Sabotage je posledným album od Black Sabbath, ktorý od pôvodnej zostavy mám v zbierke. Prečo?

Lebo je na ňom 8 skladieb, ktoré uvádza klasická hard rocková „vyrezávačka“ Hole in the sky. A po nej ide (ak nerátam intro Don’t start (too late)) špičková pecka metalovej produkcie vôbec, a síce Symptom of the Universe. Z toho mrazí! A na konci je zo skladby normálne selanka s akustickou gitarou... Pomalá a temná skladba Megalomania je tak úžasná, že mlčky čučím s otvorenou pusou, aspoň do chvíle, kedy sa zrýchli a je z nej vypaľovačka o sile letných požiarov. A už je tu Thrill of it all, náladovo zapadá do doterajšieho súboru skladieb, je to mäso, žrádlo, obžerstvo, jednoducho žiadna diétna, či dokonca vegetariánska žbrnda! Záverečná veselica s „ou jé“ v čele je prekvapivá, ale celkom milá. Nasleduje najpodivnejšia skladba albumu, Supertzar, čo je, neviem presne čo. Gitara to tvrdí, atmosféra je ponurá, ale do toho ide niečo ako ERA-operný kvázispev, je to haluz a nebudem predstierať, že mi vždy sadne. Hitovková Am I going insane (radio) ma baví, nakoniec je tu správne posadená záležitosť s názvom The writ. Lepší záver si ťažko predstaviť.

Do šestice všetko dobré! Škoda, že všetko dobré raz musí skončiť. Štyri a pol hviezdy zaokrúhlim nadol, pre fakt príšerný obal a niekoľko momentov, o ktorých neviem, čo si mám myslieť.
reagovat

No lepší album od Sabbath bych nenašel. Za ním hned mé oblíbené Heaven and Hell. Jsou tu fakt tvrdé pecky a ve své době to byl opravdu nářez. Rok 1975 byl silný na pořádná, peckojidní alba (LedZep, Queen, Rush, Rainbow...)

Oproti předchozímu je zvuk syrovější a hutnější a i metalovější. Toho je důkazem hned Symptom of the Universe-tu tu tu tu tu tu tu tyyyyy-supr rif! I přes mé miláčky J. Peage, R. Blackmoera si myslím že Tony je opravdovým mistrem rifů! A to bez prdele! Tohle album je jimi narvané a jeden je lepší než druhý.
Megalomania byla svého času mou nej. Byla fakt brutální, a žral sem ty neustálé rifové nájezdy, co se rozjíždějí asi tak po třech min.
Ani The Thrill of it All nezůstává pozadu, ale už to nejsou tak temné melodie, jako v předešlých dvou peckách, ale fakt super (Bohouš Josef ji dal taky docela dobře).
Supertzar jsou mataloví Gregorian:)
Am I Going Insane nemusím a přijde mi tak trochu vlezlá. Podle mne se sem moc nehodí, ale to je asi jediná věc, co bych vytkl tomuto albu
Závěr je opět nářez. Perfekt dupavka, valivka a geniální vsuvky ke konci-skoro jak ukolébavka pro děti. Nevím proč, ale přijde mi to dost temné ty přechody mezi sladkým cinkrdláním a tvrdými riffy. Šílené ale super!
Jo a ještě úvodní-dobrý start k nejlepším písním Sabatů.
Verdikt-čtyři super nadčasové, metalové skladby, dvě držící krok a jedno šlápnutí vedle(se promíjí)+ pazvuky ze studia a chechtání
Nemohu než plný počet. Když už nějaké sabaty s ozzym, tak jedině tyhle!
reagovat

V necelých čtyřech letech trvání kapely vydali Sabbath 5 LP. Šestá Sabotage vyšla po roce a půl v červnu '75. A zatímco jejich souputníci na scéně tehdejší rockové hudby poněkud "měkli" pod vlivem nastupující "horečky sobotních nocí", sabati vydali své a odvažuji si tvrdit, že toho roku vůbec nejtvrdší album vůbec. Nemohu si pomoci, i když Ozzy zpíval ještě na dvou následujících albech, tímto se uzavřela zlatá éra Black Sabbath.


reagovat

"Řekněte mi lidé, stávám se šíleným?". Tak tato část textu ze skladby Am I Going Insane(Radio), je pro mě jakýmsi mottem celé desky. Tato nahrávka je učebnicí pro mnohé rockové kytaristy, kteří se snažili napodobit neuvěřitelnou hru Tony Iommiho. To co předvádí na SABOTAGE není nic jiného, než učebnice kytarové hry. O něco tvrdší zvuk než na předchozí desce je kapele jen ku prospěchu a když jsem slyšel poprvé Symptom Of The Universe, tak jsem běhal po stropě a kvílel nadšením. Pro mě tato deska představuje to nejlepší z Ozzyho éry u Black Sabbath. Nedokážu přesně říct proč, ale když bych měl použít jeden výraz pro moje pocity ze SABOTAGE, tak je to EXTÁZE. I po těch letech. Neuvěřitelné!
reagovat