Black Sabbath / Sabotage (1975)

No lepší album od Sabbath bych nenašel. Za ním hned mé oblíbené Heaven and Hell. Jsou tu fakt tvrdé pecky a ve své době to byl opravdu nářez. Rok 1975 byl silný na pořádná, peckojidní alba (LedZep, Queen, Rush, Rainbow...)

Oproti předchozímu je zvuk syrovější a hutnější a i metalovější. Toho je důkazem hned Symptom of the Universe-tu tu tu tu tu tu tu tyyyyy-supr rif! I přes mé miláčky J. Peage, R. Blackmoera si myslím že Tony je opravdovým mistrem rifů! A to bez prdele! Tohle album je jimi narvané a jeden je lepší než druhý.
Megalomania byla svého času mou nej. Byla fakt brutální, a žral sem ty neustálé rifové nájezdy, co se rozjíždějí asi tak po třech min.
Ani The Thrill of it All nezůstává pozadu, ale už to nejsou tak temné melodie, jako v předešlých dvou peckách, ale fakt super (Bohouš Josef ji dal taky docela dobře).
Supertzar jsou mataloví Gregorian:)
Am I Going Insane nemusím a přijde mi tak trochu vlezlá. Podle mne se sem moc nehodí, ale to je asi jediná věc, co bych vytkl tomuto albu
Závěr je opět nářez. Perfekt dupavka, valivka a geniální vsuvky ke konci-skoro jak ukolébavka pro děti. Nevím proč, ale přijde mi to dost temné ty přechody mezi sladkým cinkrdláním a tvrdými riffy. Šílené ale super!
Jo a ještě úvodní-dobrý start k nejlepším písním Sabatů.
Verdikt-čtyři super nadčasové, metalové skladby, dvě držící krok a jedno šlápnutí vedle(se promíjí)+ pazvuky ze studia a chechtání
Nemohu než plný počet. Když už nějaké sabaty s ozzym, tak jedině tyhle!

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Sabotage
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath