Reakce na recenzi:

horyna - @ 02.03.2020

No teda..., třináct let tu po desce Seventh Star recenzentsky nikdo ani neštěkl, styďte se:-)
A to se tu přitom Sabbati pravidelně točí. Jenže jak tam nezpívá Ozzy, nestojí to za nic, že? Deska automaticky cestuje o patra dolů a přitom stačí tak málo. Trocha toho nadhledu a možnost připustit, že i bez Osbourna to šlapalo.

Seventh Star měla být první Iommiho sólovkou, ale firma nakonec přitlačila a deska nesla znovu logo B. S. Tony se tu poprvné, a ne naposledy spojil s pěveckou hvězdou první velikosti Glenem Hughesem, který se tou dobou-v letech osmdesátých-neustále potácel mezi alkoholovou a drogovou závislostí. V tomto pro něj tak nechvalně známém desetiletí vydal jen hrstku alb, ale jeho výkon ve studiu byl vždy prvotřídní.

V osmdesátém šestém se vyloženě vytáhnul a řadu "obyčejných" písní znovu pasoval mezi Iommiho elitu. Narávka dostala klimaticky příjemný pružný zábal a slušný heavy odér. Z doprovodné sestavy se tu vyloženě blýskne Kissák Eric Singer na bicí, jehož nezdolný apetit kolikrát žene desku do pořádných obrátek a několika libozvučnými polohami i klávesák Geoff Nicholls.

Intenzivní rozjezd pomocí energicky spanilé jízdy In for the Kill nemohl dopadnout lépe. Skladba prostě jede, má výborný riff a Hughesův vokální vklad ji pasuje na nejlepší skladbu desky. No Stranger to Love zahajují spanile znějící hradby kláves, které Iommi protne exkluzivním krátkým sólem. Hraje se na atmosféru a emoce. Turn to Stone znovu nasadí do tempa podobně jako úvodní šlupka. Člověk si řekne normální hard, jenže když Glen otevře ústa, okamžitě se vám na tváři vyloudí úsměv. Sphinx (The Guardian) je intrem jež předchází epochálně mysteriózní těžké váze songu titulního. To jsou staří Sabbath Diovského střihu. Danger Zone i Heart Like a Wheel jsou takové nemastné neslané záležitosti, které vám z mysli za chvíli vypadnou, nebo je vytlaší song následující Angry Heart, s moc pěknou frázovací technikou a povedenými vyhrávkami i harmoniemi. Na závěr je tu balada In Memory. Mimochodem moc pěkná a naléhavá věc. Ta se dvojici Iommi / Hughes náramně povedla.

Co tedy říci závěrem? Utajený klenot B. S.? To určitě ne, utajený možná, ale ke klenotu mu přec něco chybí, v mém případě nějaká ta hvězda a půl. Za Hughese zaokrouhluji na čtyři