diesbies - @ 18.01.2012 | #

Čtvrtá Katčina řadovka se nese v duchu „experimentování“- nu, proč ne? Ale jak to tak v případě pokusů bývá- něco se povede více, něco méně, něco třeba vůbec. Trvalo mi déle, než jsem toto album rozchodil a zjistil, že je celkem fajn (až na pár výjimek, které prostě asi nerozchodím nikdy).
Jednou z nich je hned úvodní Sat In Your Lap- takový jakýsi podivný, nesympatícký a monotónní rytmický základ, do toho hysterický, teatrální vokál a žesťové šlehy, nakonec ještě sbory- je tam toho prostě zbytečně moc a chybí mi tam něco, čeho by se dalo zachytit.
There Goes A Tender je proti tomu nádherné pohlazení po duši- jedna z mých nejoblíbenějších. Půvabně rozverná písnička o Kate na dráze zločinu :).
Pull Out The Pin- zase takové zbytečně moc překomplikované. Některé motivky pěkně naznačené, ale jaksi nedotažené do konce. A zas taková ta zbytečná agresivita ve zpěvu a bezdůvodně dlouhá stopáž.
Suspended In Gaffa- to je ovšem lahůdka. Jedna z mých Katčiných vůbec nejoblíbenějších. Jednoduchý hudební podklad, strhující hlasový výraz, nádherná gradace při nástupu skvostně šlapavého refrénu.
Bohužel- Leave It Open mi zase připadá tak nějak o ničem- na konci druhé minuty sice nastoupí pěkně hutné bicí a v závěru se objevují skutečně hodně „záhrobně“ znějící, pozpátku pouštěné vokální smyčky., ale celkový dojem to u mě nezachrání- a hodně mi tam vadí ty mužské vokály.
Titulní The Dreaming bych možná byl ochoten akceptovat, kdyby místo téměř pěti minut trvalo tak 20 vteřin. Nuda. Experiment. Pokus o avatgardu. Nezvládám to poslouchat- jen s obrovským přemáháním- až ke konci to naštěstí přechází do jakési irské odrhovačky a plynule na ně navazuje Night Of The Swallow, což je vcelku příjemná písnička.
All The Love- začíná to pěkně, lehce – hezká je zklidněná pasáž s vokály v pozadí- a refrén velice vkusně vyklenutý. Téměř jazzová mezihra s pěknou bezpražcovkou. Povedené.
Houdini je úchvatná písnička s přenádherným refrénem „With the kiss I´d pass the key…“ (text naráží na podstatu triku proslulého iluzionisty Houdiniho, kdy své asistence, uzamčené v okovech, podstrčí klíč z úst do úst v rámci polibku), který překrásně nastoupí jakoby s cinkáním zvonečků – bohužel je dost brutálně utnut agresivním křikem- a poté nastoupí sladce melancholická smyčcová mezihra. Škoda, obrovská škoda- citlivější, komornější aranžmá a možná méně snahy o progresivitu by z téhle věci učinily další lahůdku- takhle je to jaksi napůl cesty.
Závěrečnou Get Out Of My House už prostě nezvládám vůbec- v podstatě pro ni u mě platí to, co jsem napsal o „Sat In Your Lap“ a „The Dreaming“.

Jak jsem už zmínil, album se mi zdá takové jakési nesourodé a roztříštěné- jedna třetina super, druhá třetina kvalitní, sofistikovaný pop, zbytek zbytečně překomplikovaný. Ale mám je docela rád a myslím si, že v kontextu vývoje „nesnadno zaškatulkovatelné“ hudby má své místo.

northman @ 28.08.2020 03:15:51 | #
Doporučoval bych podobný postup jako PaloM, Never For Ever (moje nejoblíbenější), The Kick Inside, Lionheart (není to úplně ono), Dreaming (se mi na rozdíl od tebe líbí), The Hounds Of Love (devátá vlna je asi to nejlepší co udělala)na závěr Aerial.