Bush, Kate / The Dreaming (1982)

Čtvrtá Katčina řadovka se nese v duchu „experimentování“- nu, proč ne? Ale jak to tak v případě pokusů bývá- něco se povede více, něco méně, něco třeba vůbec. Trvalo mi déle, než jsem toto album rozchodil a zjistil, že je celkem fajn (až na pár výjimek, které prostě asi nerozchodím nikdy).
Jednou z nich je hned úvodní Sat In Your Lap- takový jakýsi podivný, nesympatícký a monotónní rytmický základ, do toho hysterický, teatrální vokál a žesťové šlehy, nakonec ještě sbory- je tam toho prostě zbytečně moc a chybí mi tam něco, čeho by se dalo zachytit.
There Goes A Tender je proti tomu nádherné pohlazení po duši- jedna z mých nejoblíbenějších. Půvabně rozverná písnička o Kate na dráze zločinu :).
Pull Out The Pin- zase takové zbytečně moc překomplikované. Některé motivky pěkně naznačené, ale jaksi nedotažené do konce. A zas taková ta zbytečná agresivita ve zpěvu a bezdůvodně dlouhá stopáž.
Suspended In Gaffa- to je ovšem lahůdka. Jedna z mých Katčiných vůbec nejoblíbenějších. Jednoduchý hudební podklad, strhující hlasový výraz, nádherná gradace při nástupu skvostně šlapavého refrénu.
Bohužel- Leave It Open mi zase připadá tak nějak o ničem- na konci druhé minuty sice nastoupí pěkně hutné bicí a v závěru se objevují skutečně hodně „záhrobně“ znějící, pozpátku pouštěné vokální smyčky., ale celkový dojem to u mě nezachrání- a hodně mi tam vadí ty mužské vokály.
Titulní The Dreaming bych možná byl ochoten akceptovat, kdyby místo téměř pěti minut trvalo tak 20 vteřin. Nuda. Experiment. Pokus o avatgardu. Nezvládám to poslouchat- jen s obrovským přemáháním- až ke konci to naštěstí přechází do jakési irské odrhovačky a plynule na ně navazuje Night Of The Swallow, což je vcelku příjemná písnička.
All The Love- začíná to pěkně, lehce – hezká je zklidněná pasáž s vokály v pozadí- a refrén velice vkusně vyklenutý. Téměř jazzová mezihra s pěknou bezpražcovkou. Povedené.
Houdini je úchvatná písnička s přenádherným refrénem „With the kiss I´d pass the key…“ (text naráží na podstatu triku proslulého iluzionisty Houdiniho, kdy své asistence, uzamčené v okovech, podstrčí klíč z úst do úst v rámci polibku), který překrásně nastoupí jakoby s cinkáním zvonečků – bohužel je dost brutálně utnut agresivním křikem- a poté nastoupí sladce melancholická smyčcová mezihra. Škoda, obrovská škoda- citlivější, komornější aranžmá a možná méně snahy o progresivitu by z téhle věci učinily další lahůdku- takhle je to jaksi napůl cesty.
Závěrečnou Get Out Of My House už prostě nezvládám vůbec- v podstatě pro ni u mě platí to, co jsem napsal o „Sat In Your Lap“ a „The Dreaming“.

Jak jsem už zmínil, album se mi zdá takové jakési nesourodé a roztříštěné- jedna třetina super, druhá třetina kvalitní, sofistikovaný pop, zbytek zbytečně překomplikovaný. Ale mám je docela rád a myslím si, že v kontextu vývoje „nesnadno zaškatulkovatelné“ hudby má své místo.

» ostatní recenze alba Bush, Kate - The Dreaming
» popis a diskografie skupiny Bush, Kate