Reakce na recenzi:

Michálek - @ 02.03.2013

Jako ortodoxní rocker jsem v polovině osmdesátých let hledal jakousi alternativu i z opačného pólu hudebního světa. Skončil jsem u Barclay James Harvest, kteří mně provázeli až do vojny a vždy mne zajistili klid v duši v době, kdy jsem to nejvíc potřeboval. Protože se o BJH psalo jako o "jemnějších Moody blues", logicky jsem neodmítl, kamarádovu nabídku a tuto desku jsem otestoval. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mám tu čest s krásnou a kvalitní muzikou, velice konzistentním albem, které si na nic nehraje a dává tak posluchači, kteří o tento typ hudby stojí, čistou radost od začátku až do konce. Je to jedna z mála desek, kterou si mohu pustit dnes, tak jako před 25 lety a má na mne stále stejný účinek - radost z krásné hudby. Ponechám na znalcích kapely Yes, aby posoudili, jakým přínosem byl klávesista Moraz pro tuto desku, já si myslím, že určitě kladný!
Long distance Voyager - Justin Hayward svým typickým hlasem rozjíždí album ve svižném tempu se zajímavou melodickou linkou, pěkná, chytlavá věc.
Talking out of Turn - krásná píseň o něčem, co jste řekli někomu, koho máte rádi, a co již nemůžete vzít zpět.
Gemini Dream - tahle píseň trochu jakoby vybočuje z koncepce alba. Slyšíme tady ELO v době, kdy válcovali diskotéky, přesto je to OK.
In My World - nádherný ploužák, Justin Howard je prostě borec a potvrzuje, že k prezentaci krásné písničky stačí vlastně jenom kytara. Jeden z vrcholů alba.
Meanwhile - opět skladba, které není muzikantsky co vytknout, zapadá do koncepce alba, i když si ji samostatně asi nepustíte.
22,000 Days - Greame Edge přispívá opět do tohoto alba svojí troškou do mlýna. Docela zajímavá věc, která albu sluší.
Nervous - krásný akustický začátek, připomene vám to jistě Rodgera Waterse (abyste nemuseli dlouho špekulovat), ale v kontextu alba je to prostě krásná věc, která může jemom potěšit a závěr písně už je v režii Justina Haywarda.
Painted smile - takovýto typ písně mi připomíná muzikál, ale zde ho beru jako důkaz, že se muzikanti dokáží vyrovnat i s jiným žánrem a to tak hezky, že píseň nepřeskočíte a pokorně a s radostí vyslechnete až do konce.
Reflective smile - pouze doplňuje Painted smile
Veteran Cosmic Rocker - nejtvrdší skladba na albu, ale v pouze v kontextu této desky. Jinak je to celkem krotká variace na předchozí písně, závěr by mohl být lepší, ale i tak mi to dojem z Voyagera nezkazí.
Album dosáhlo (snad) prvního místa na žebříčku a je dodnes pozapomenutým klenotem hudební scény. Já dávám 5* a doporučuji. Pokud se vám bude líbit, běžte pak rovnou k The Present, které má podobnou atmosféru.