Jethro Tull - Aqualung (1971)
Reakce na recenzi:

Podnět k poslechu alba Aqualung, vzešel z pocitů vzniklých při sobotním koncertu této legendy v areálu zámeckého parku ve Slavkově u Brna.
Především u skladby titulní, jsem si uvědomil sílu a nespornou kvalitu tohoto skvostného kusu, u něhož jsem až s koncertní prezentací vyhodnotil ústřední riff, jako naprosto nadčasový. Správné načasování jejího očekávaného příchodu a nesmrtelný úvodní motiv, nemůže nevyvolat vlnu nadšení, ať je vám dvacet, nebo šedesát, ať se píše letopočet 1975, nebo 2015. Ano, dnešní Andersonova prezentace, je té originální z kraje sedmdesátých let na hony vzdálená a pěvecká mistrova nedostatečnost těžko někoho okouzlí. Přesto v Ianovi zůstává stále to vnitřní oslnivé kouzlo z dřívějška, kterým si podmaňoval davy před padesáti lety.
Na albu Aqualung je ale písní jedenáct a přinejmenším dvě třetiny z nich lze ocejchovat známkou geniality. Při každém vložení CD do mechaniky, se už předem těším na věci Cross Eyed Mary, Mother Goose a vlastně s vyjímkou zatěžkané My God a nemelodické Hymn 43, mám rád kotouč celý.
Když před nějakým rockovým neznabohem vyslovíte jméno Jethro Tull, obvykle dosadí za b - Aqualung. A to je vlastně symbolika "těch velkých", alespoň jednu jejich nahrávku zná celý svět.
Antony @ 28.07.2017 08:36:16 | #
Respektuji a zasazuji se za autentický originál, který je nejvěrnější dobovému (byť z dnešního hlediska kompromisnímu) zvuku. Ta vylepšení vnímám jako rušivá. Současná tendence upravovat zvuk starých nahrávek se nezastaví s každou další reedicí před ničím a tak se postupně dostáváme k hodně deformovaným nahrávkám, které mají hrát "dobře" i z mobilu a mají se zalíbit i tuc-tuc bum cink fandům. Kdybych to stokrát neslyšel, nepsal bych o tom tolik.
Wilsonův remix je provedený vcelku citlivě, dynamiku zkomprimoval jen mírně (i to ale přineslo podprahový účinek efektního zvuku), ale je prostě jiný. Kdo nahrávku dobře zná, měl by se zarazit nad tím, proč je v jedné pasáži hi-hat uprostřed, když vždycky zněl zprava, a v jiné zase je kytara hlasitější a ostřejší, když vždy zněla z pozadí, atd. Přínos těchto úprav vskutku nevnímám.