horyna - @ 25.07.2017 | #

Podnět k poslechu alba Aqualung, vzešel z pocitů vzniklých při sobotním koncertu této legendy v areálu zámeckého parku ve Slavkově u Brna.

Především u skladby titulní, jsem si uvědomil sílu a nespornou kvalitu tohoto skvostného kusu, u něhož jsem až s koncertní prezentací vyhodnotil ústřední riff, jako naprosto nadčasový. Správné načasování jejího očekávaného příchodu a nesmrtelný úvodní motiv, nemůže nevyvolat vlnu nadšení, ať je vám dvacet, nebo šedesát, ať se píše letopočet 1975, nebo 2015. Ano, dnešní Andersonova prezentace, je té originální z kraje sedmdesátých let na hony vzdálená a pěvecká mistrova nedostatečnost těžko někoho okouzlí. Přesto v Ianovi zůstává stále to vnitřní oslnivé kouzlo z dřívějška, kterým si podmaňoval davy před padesáti lety.

Na albu Aqualung je ale písní jedenáct a přinejmenším dvě třetiny z nich lze ocejchovat známkou geniality. Při každém vložení CD do mechaniky, se už předem těším na věci Cross Eyed Mary, Mother Goose a vlastně s vyjímkou zatěžkané My God a nemelodické Hymn 43, mám rád kotouč celý.

Když před nějakým rockovým neznabohem vyslovíte jméno Jethro Tull, obvykle dosadí za b - Aqualung. A to je vlastně symbolika "těch velkých", alespoň jednu jejich nahrávku zná celý svět.

Brano @ 28.07.2017 13:26:16 | #
..ono na to treba samozrejme mať aj aparatúru.Moje trojpásmové bedne Chario hrajú síce muzikálne,ale zvuk dosť prifarbujú,takže výsledok je taký sladký-medový.Uškám sa to samozrejme páči :-).A Tannoy Mercury F2,ktoré mám na jazzovú(jazz-rockovú),inštrumentálnu a klasickú hudbu sú viac neutrálne,takže človek počuje reálne to,čo na tej nahrávke je.Zvuk je trochu "suchý" ale bohatý na detaily.Ale na taký rozbor,aký tu previedol Antony treba mať fakt kvalitnú miliónovú aparatúru.