horyna - @ 25.07.2017 | #

Podnět k poslechu alba Aqualung, vzešel z pocitů vzniklých při sobotním koncertu této legendy v areálu zámeckého parku ve Slavkově u Brna.

Především u skladby titulní, jsem si uvědomil sílu a nespornou kvalitu tohoto skvostného kusu, u něhož jsem až s koncertní prezentací vyhodnotil ústřední riff, jako naprosto nadčasový. Správné načasování jejího očekávaného příchodu a nesmrtelný úvodní motiv, nemůže nevyvolat vlnu nadšení, ať je vám dvacet, nebo šedesát, ať se píše letopočet 1975, nebo 2015. Ano, dnešní Andersonova prezentace, je té originální z kraje sedmdesátých let na hony vzdálená a pěvecká mistrova nedostatečnost těžko někoho okouzlí. Přesto v Ianovi zůstává stále to vnitřní oslnivé kouzlo z dřívějška, kterým si podmaňoval davy před padesáti lety.

Na albu Aqualung je ale písní jedenáct a přinejmenším dvě třetiny z nich lze ocejchovat známkou geniality. Při každém vložení CD do mechaniky, se už předem těším na věci Cross Eyed Mary, Mother Goose a vlastně s vyjímkou zatěžkané My God a nemelodické Hymn 43, mám rád kotouč celý.

Když před nějakým rockovým neznabohem vyslovíte jméno Jethro Tull, obvykle dosadí za b - Aqualung. A to je vlastně symbolika "těch velkých", alespoň jednu jejich nahrávku zná celý svět.

Brano @ 28.07.2017 19:41:36 | #
Áno,hudba je o pocitoch,ale ten pocit si lepšie vychutnáš keď je aj dobrý zvuk.Je predsa rozdiel počúvať napr. Bohemian Rhapsody z malého vreckového rádia za 5 eur,alebo zo stereo zostavy zloženej aspoň zo základných komponentov od firiem napr.Yamaha,Denon,Onkyo alebo Marantz...,ktoré sú cenovo prístupné a ktoré si môže dovoliť aj sedliak ako ja.Takže keď mám k hudbe aspoň trošku seriózny vzťah,tak ju nebudem počúvať na nejakom chrchlátku ,čím jej hodnotu vlastne degradujem.Takže si myslím,že milovník hudby by mal byť tak trochu aj hifista a zaujímať sa o akustiku a podobné veci.Ale to je iba môj názor,nebite ma zaň.