Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 01.09.2011

Vedle Johna Lennona jsem měl nejužší vztah k George Harrisonovi a sledoval jsem poměrně pečlivě jeho hudební vývoj po rozpadu Beatles v sedmdesátých letech. Držel jsem mu palce i na albech, které se hudebními kritikům moc nelíbily a které ani příliš nezasahovaly ortodoxní rockery. V dobách Led Zeppelin, Deep Purple, Atomic Rooster, Uriah Heep, Yes, Genesis… bylo velmi těžké obhajovat Georgeův umělecký profil a tak se hodně lidem zdálo, že bude žít jenom z legendy Beatles a že už od něho nebude možné očekávat nic nového a podnětného…
V polovině sedmdesátých let se George Harrison nacházel v osobní krizi. Rozpadlo se mu manželství s jeho krásnou ženou Patti a citlivý kumštýř měl navíc problémy na alba dostat natolik přesvědčivý hudební materiál, který by ho odrazil ode dna…
Album Dark Horse mělo některá silná místa, ale obecně to byl propad do přízemí. Také album Extra Texture – Read All About It se mě jevilo jako hodně rozplizlé, matné a nevýrazné a tak jsem netrpělivě očekával další projekt, kde se do třetice všeho dobrého mělo zase všechno vrátit na úroveň All Things Must Pass nebo Living In The Material World.
Když se na podzim 1976 objevilo album Thirty Three And 1/3, dost úporně jsem se k němu probojovával. Přivezl mi ho v zimě jeden známý z tehdejšího NSR a já jsem dostal hezký vánoční hudební dárek…

WOMAN DON´T YOU CRY FOR ME – první skladba začíná poměrně energicky z výraznou rytmikou. Willie Weeks servíruje pořádně odpíchnutou funkovou baskytaru a rovněž Alvin Taylor na bicí nástroje potvrzuje jedinečné rytmické principy. Tom Scott kouzlí na saxofon, ale svůj podíl má na clavinet i David Foster. George v mezihře vystaví výtečné slide-kytarové party, ve kterých byl v dané době nepřekonatelný. Melodika má v sobě principy blues, ale rytmicky je to dobře vypreparovaný funk. Velmi nadějný začátek.

DEAR ONE – druhá skladba má krásnou otevřenou harmonii. Ano, tohle je z mého pohledu ten pravý „harrisong“. Zvonivá dvanáctistrunná akustická kytara a Billy Preston na hammondky. Do toho klenutá melodická linka, přivolávající meditační nálady orientu… V refrénu se ovšem melodická linka mění a basový attack ji více prokresluje za bzučení synthesizeru, kového zvuku clavinetu a temných hammondek. George skladbu napsal na dovolené na Virgin Islands, ale inspirace přišla od indického filozofa Paramahansy Yoganandy. Skladba má v sobě spirituální náboj a přesto zvonivou melodii, bez snahy bořit hitparády…. Skvělé!

BEAUTIFUL GIRL – Georgeovu elektrickou kytaru a její podmanivá přediva poznáte hned po vstupním rozlamování akordů. Klouzavé kytarové sólo se prolíná se dvěma tématy. Neboří žádné hranice, nešokuje, ale je otevřené nejen melodickými postupy, ale i obsahem textu. Píseň věnoval mexické přítelkyni, sekretářce ve firmě A&M Olivii Trinidad Ariasové, budoucí manželce, jako výraz okouzlenosti a zamilovanosti…

THIS SONG – údernost další skladby je strhující. Od prvního okamžiku je jasné, že se jedná o skladbu s hitovou ambicí. Skladba se stala nejhranějším songem z alba a dostala se na předním pozice v USA. Kapela se zde výtečně propojuje, ať už v podobě saxofonu Toma Scotta, Weeksovy baskytary a Taylorovým bicím nástrojům, nebo klavíru Richarda Tee, hammondkám Billyho Prestona, elektrickému pianu Gary Wrighta. George výtečně ohýbá tóny slide-kytary a údernost a rytmický průraznost skladba je skutečně strhující. Reflektuje pocity z prohraného soudního sporu a jeho pohled na atmosféru v show-businessu.

SEE YOURSELF – dobře proaranžovaná skladba, kombinací klávesových nástrojů a rytmických proměn. Georgeův hlas sice nemá pevnost a syrovost v interpretaci, ale dobře frázuje a vyjadřuje obsažnost hudební formy i samotného textu. Čtyři klávesoví hráči se zde vzájemně potkávají a do skladby se vejdou, aniž by někdo z nich exhiboval a vytlačoval druhého. Uhlazené, nevýbojné, ale přesto stylotvorně přínosné….

IT´S WHAT YOU VALUE – důraznosti rytmických postupů je v této skladbě popřáno v dodatečné míře a třebaže melodická linka má hodně čitelné písňové postupy, rytmické proměny a aplikace lyričnu – dechového synthesizeru s úderným klavírem se dobře poslouchá. Zajímavé aranžmá výrazně akcentuje bicí nástroje a baskytaru a melodické vstupy jsou nenásilné, přesto kreativně barevné….

TRUE LOVE – přiznám se, že zařazení slavného starobylého hitu Cole Portera na albu mě zastihlo nepřipraveného. Zvoní tu akustické kytary a kloužou party slide-kytary a bzučí klávesové nástroje a svižné tempo původně uhlazenou melodii staví do rychlejšího tempa, ale přesto si nejsem jist, jestli Georgeovi tato skladba úplně sedí (!?). Jeho kytarové mezihry jsou ovšem famózní a přesvědčivé, ale uvital bych raději jeho vlastní produkci, také pěvecká interpretace se mi místy podbízivá….

PURE SMOKEY – vzpomínka na výtečného zpěváka Smokey Robinsona, kterého George viděl na koncertě a obdivoval se jeho výkonu. Zajímavé akordické proměny se spojují se saxofonem, lyričnem a šlapající rytmikou. George vymyslel do skladby výtečné slide-kytarové sólo. Těkavé bicí nástroje a perlení elektrických pian působí v půvabných až jazzově vibrujících harmonií. Není to rock, ale je to krásný příklad práce s harmonickou strukturou….

CRACKERBOX PALACE – podmanivá skladba má v sobě hodně tajemna a melodických proměn, v nichž bzučí synthesizer, ale i Georgeovy kytarové mezihry ve zvláštně ohýbaných tónech a přeznívání tónů. Nástrojové kouzlení se příjemně poslouchá. Je v něm hravost, jakési utajené mystérium a já si při klouzavých kytarách a ohýbaných tónech elektrického piana vzpomenu na filmový klip, který při příležitosti natáčení skladby vznikl v Henley-upon-Thames na Georgeově sídle Friar Park s příšernými pitvořícími se trpaslíky a Georgem, kterého veze přísná anglická chůva v kočárku v podivných exteriérových a interiérových obrazech. Také v této skladbě nezapochybujete o Georgeově autorském rukopisu v kytarových partech a soundu…

LEARNING HOW TO LOVE YOU – závěrečná skladba na albu ve mně při poslechu vyvolává velmi niterné vibrace. Má velmi zvláštní harmonii a její melodická linka, i když je čitelná, se přesto pohybuje ve zvláštních tóninách a obsahuje i řadu netypických akordů a skladatelských postupů, třebaže na první poslech nevypadá nějak záhadně nebo razantně odlišně. Prolínání hammondek a elektrického piana je téměř mysteriózní. Georgeův hlas zní naříkavě a šeplavě a nijak ze skladby nevyčnívá, spíš se ztrácí. Melancholická atmosféra ji provází od začátku do konce a vždycky mě fascinovalo sólo na akustickou kytaru, kterou do ní George vložil. Myslím, že písňová forma se zde dokonce přibližuje až k jazzu. Má velmi citlivý výraz. Myslím, že to je velmi citlivá tečka za celým albem a také podmiňovala melancholii vánočních svátků s brzkým stmíváním, sněhem a zarosenými okny a očekáváním….

Thirty Three And 1/3 sice nedosáhlo na úroveň All Things Must Pass a Living In The Material World, ale rozhodně se mi líbilo víc než předešlá dvě studiová alba z let 1974 a 1975.
Připočtu-li k tomu určité osobní nepublikovatelné události, které mě s albem spojují, hraje tohle Georgeovo album v mých uších navýsost skvěle, třebaže od podzimu téhož roku zápasil s Bright Tunes o autorství megahitu My Sweet Lord a prohrál…
Tři a půl hvězdičky by bylo přesně podle objektivního gusta.
Tuhle možnost nemám a tak se přikláním ke čtyřem hvězdičkám. Na albu je hodně silných míst, které vytěsňují případné pochybnosti o legitimitě mého rozhodnutí…