tykeww - @ 24.03.2016 | #

V diskografii Jethro Tull je A Passion Play poněkud přehlíženo a stavěno do stínu předchozí Thick As A Brick. Samozřejmě to není to nejlepší a nejprůraznější album, opomíjet ho ale podle mě není fér.

Myslím, že problém je v tom, že jiné desky posluchače uchvátí na první poslech, což v případě A Passion Play moc neplatí. Je třeba se do něj dostat postupně a se zvýšenou pozorností, pak člověk lépe docení velké množství krásných hudebních nápadů. Toto album považuji za hodně nápadité a obrazotvorné. Je to přesně ta hudba, v jejíž notách si každý představí něco jiného, něco svého. Deska se mi zdá originální a myslím, že Jethro Tull tu rozhodně nepřešlapovali na místě, ale šli dál za obzory své fantazie.

Pohádka o zajícovi je vtipná a originální vsuvka, je navíc vyprávěna povedeným hlasem.

Jethro Tull tímto albem svou čest neztratili a naopak předvedli zase něco úplně jiného. A Passion Play se mi zdá hodně inspirativní, přestože to není takový albový titán a monument, jakými se staly jiné kousky.

Petr_70 @ 25.03.2016 13:23:22 | #
Už když jsem album slyšel poprve, měl jsem při jeho poslechu tytéž pocity jako autor recenze - nejen nápadité, ale velmi obrazotvorné až impresionistické.
Jako by se Anderson vrátil zpět do dob svých studií výtvarného umění v Blackpoolu a svou obrazotvornost přetavil do svých hudebních představ více než kdy jindy právě zde.
Je škoda, že album jako celek působí poněkud nesourodě až roztříštěně. Jinak by to mohlo být špičkové hudební dílo, nejen v jejich diskografii.

Přesto ho mám, díky tomu velkému množství dílčích hudebních nápadů, velmi rád a dám mu určitě přednost před alby jako Stand Up nebo Benefit.

A nakonec: pohádka o zajíci je pěkná a dobře sem zapadne... :)