Jethro Tull - A Passion Play (1973)

01.04.2024 Antony | #

Deska A Passion Play pokračuje v nasazeném stylu dlouhých kompozic, co strana LP, to jedna část díla. Zdánlivě zopakovaný model z This As A Brick je ve skutečnosti velmi odlišný v přístupu a pojetí. Hudba více slouží textu, příběhu, vývoji motivické linie. Promyšlené nástrojové linky se pohybují v uvolněnějším prostoru, mají plastičtější charakter a odlehčenější aranže. Razance některých pasáží zůstává zachována, tyto ovšem z celku více vynikají, neboť jsou obklopeny pasážemi výrazněji lyričtějšími. Místy se přidává velmi působivý klavír. Scénická až taneční stylizace se podepisuje ve všem. Zpěv má více poloh, nejenom sžíravě kousavou, ale i vážnější výpravnou, až někdy i sebeparodickou. Vůbec vyjadřovací škála ještě narostla a překypuje barevností, tisíci odstíny nálad. Zpěvák se převtěluje do různých postav a brilantně dokáže vyjádřit jejich charaktery.

Střípky motivů, zdánlivě poházené na ploše třičtvrtěhodiny vytvářejí mozaiku různých dějů, od baladicky zamyšleného, přes plesově nazdobený, až po temná podobenství. Dílo jde tak více do hloubky a pro svou jinotajnost zůstane v mnoha svých významech navždy neodhaleno. Hlavně bez znalosti jazyka na úrovni rodilého mluvčího a obeznámenosti se tehdejšími reáliemi. Tím spíše se ale dává každému možnost, jak si Passion po svém užít. Zajícovo pošahané hledání brejlí je jeden z nejulítlejších momentů britské rockové hudby, srovnatelné s FRUUPP, nebo GRYPHON, a způsob, jakým vybočuje, nelze nemilovat. Nebo lze?

Právě proto, že A Passion Play není taková nálož jako jeho předchůdce, dokáže posluchače víc obejmout. You kangaroo, you can! To je jako z Monty Pythonů. Naivní snovost, zamotanost a neuchopitelnost britského pojetí příběhů je zde chutně a vkusně podaná. Více, než kde jinde, zde platí, že každý poslech přináší nové zážitky. Užívám si, a chci ještě!

JETHRO TULL se podařilo předvést vrcholný umělecký výkon, už potřetí v řadě. Mimořádně vyspělé dílo. Je nádhera, že taková hudba existuje.

reagovat

hejkal @ 02.04.2024 07:26:55
Aj keď sa na montypythonov odvolával, stále mám pocit, že je to veľmi vážne braná muzika. Okuliarnatý králik ako-tak fungoval ako krátky film, ale samostatne je to taká zbytočná vsuvka. Celkovo je to zaujímavá muzika, ktorá sa ma snaží odradiť od každého počúvania. Nie vždy sa jej to podarí. :)

zdenek2512 @ 02.04.2024 07:58:03
Tuhle desku jsem měl nahranou brzy po vydání. Tehdy jsem si jí hodně pouštěl, i jsem si zvykl a nevadila mi pohádka o zajíci, který ztratil brýle. To bylo na počátku sedmdesátých let, po koupi CD jsem si jej pustil párkrát, po přečtení recenze to napravím a CD si poslechnu. Jethro Tull mám rád jako celek, ale ne všechno si přehrávám, dávám přednost prvním deskám, potom Songs From The Wood, Bursting Out, Broadsword And The Beast, v poslední době mě chytla deska Too Old To Rock'n'Roll Too Young To Die.

Antony @ 02.04.2024 11:23:06
hejkal:
To je otázka, jak se projevuje vážně braná muzika. Řekl bych, že i ta proklamativně humorná muzika musí být sakra vážně braná, aby se dala vůbec zkomponovat. Viz Zappa. Naopak, hudba navenek strašně sebe vážně beroucí mi občas připadá ledabylá. Třeba SWANS.
Vsuvka s králíkem mi přijde skvěle padnoucí, dává albu vítanou vazbu do jiného světa a vždycky se na tuto pasáž těším.

hejkal @ 02.04.2024 12:08:31
Netrúfam si povedať, ako sa prejavuje, ale viem, že tento album na mňa takto pôsobí. A nemyslím to ako lichôtku. :)

Antony @ 02.04.2024 13:05:47
hejkal:
Co se týče pocitů a působení, máme všichni svobodu.. :)

Jarda P @ 02.04.2024 19:36:33
Passion Play kritici po jeho vydání strhali, možná proto se Anderson u příštího alba přiklonil ke kratším skladbám. Já ho řadím k nejlepším album JT. Ruší mě tam ale příběh o zajíci, který přeskakuju.

jiří schwarz @ 03.04.2024 01:30:00
Já měl s tímhle albem problém od doby jeho vzniku (kdy jsem adoroval Aqualung). První důvod byl, že bylo zprvu dost obtížné vůbec vědět, kterou že to skladbu poslouchám, v té dosti zamotané struktuře těch skladeb (zlatá digitalizace pro nás nablblíky). Zvuk ok, pravda možná bohatší než dřív. Žádná na první dobrou zapamatovatelná skladba (z Aqualungu bych dal vždy zpaměti nějaký motiv). Poměrně fragmentovité, chybí nosnost nápadů (jistě, některé fragmenty se mi líbí). Příliš komplikované, trochu víc intošské (Antony popisuje obtížnou srozumitelnost obsahu pro cizince, neznalého místních reálií – tentýž problém, jako mám často se Zappou) než srdcařské. Úbytek blues, které mám hodně rád, mě od Stand Up, po odchodu Ahrahamse, nevadil, základ Andersonových JT je jinde. Ale úbytek rocku na téhle desce mi přece jen vadí (myslím, že Antony to popisuje jako „odlehčenější aranže“). Jo, mám doma CD, ale nikdy ho neposlouchám, věcí, co mám prostě radši, ať už od JT, nebo jiných, je halda. Asi jsem si nedal tu práci se s tímhle LP nějak víc / líp sžít. Mozek říká, slušná, snad zajímavá deska, ale pro mě to není.

Antony @ 03.04.2024 12:53:34
jiří schwarz:
Ano, je skvělé, že se u každého najde nějaká ta nechuťovka. U každého jiná. A že umíš pěkně popsat, co vlastně tě na desce odrazuje od poslechu. Vlastně jsem to na nějakou dobu měl stejně, ale mám to štěstí, že se mi rychle dostalo u tohoto alba prozření. Ovšem titulní refrén i zajícovu taškařici jsem si pamatoval hned po prvním poslechu, to zase jo.. :)

Judith @ 03.04.2024 14:22:01
Na album mě naváděl i hejkal, pokud si vzpomínám. Líbí se mi, jak recenze vystihuje osobitost desky, v čem je Tullovská a v čem jedinečná. Včera jsem si ji pustila. Po pár minutách mi vytanulo na mysli lapidární sdělení, jímž kdysi kamarádka shrnula letité soužití: "Sere mě, jak dejchá." Bytostná averze k veškerým projevům dotyčného. Album jsem vypnula, no aspoň teď můžu říct, že jsem k Jethro Tull zaujala jasný postoj. Vypěstovala jsem si alergii. Šla jsem do poslechu vědomě a dobrovolně, samozřejmě. Je na čtenáři, jak naloží nejen s předkládanou chválou nebo kritikou, ale i s tvrzeními, že každý musí mít nějaký názor. U mě sled událostí zafungoval takhle. Nemám z toho radost. Což je ovšemže taky čistě můj problém.

Antony @ 03.04.2024 14:51:52
Alergii zcela rozumím. Sám ji mám na různé nejmenované kňouraly a sténající vrzaly v druhdy adorovaných kapelách. Důležité je si to přiznat a naplno říct. Právě taková na tvrdo vyjádřená subjektivita má smysl.
Postoj zaujme každý, kdo si kapelu poslechne. Musí, protože nelze jinak. I proklamovaný nepostoj je postoj. Ať se ozve ten, kdo o JETHRO TULL nikdy neslyšel, u něj bych připustil, že jej (onen postoj) nemá. Ale troufám si tvrdit, že takový jedinec se v místní squadře s nejvyšší pravděpodobností nevyskytuje.

Judith @ 03.04.2024 15:47:17
Opravdu si myslím, že by můj postoj nebyl takto vyhraněný, kdybych na sebe vlivem okolností (které jsem vyhodnotila zcela samostatně a svobodně) tolik netlačila. Troufám si říct, že svoje vnitřní ustrojení natolik znám. Jsem ráda, že aktuální stav aspoň někomu připadá lepší než ten předešlý, kdy moje "nebaví, nelíbí" mělo spíš neutrální nádech. Z mého pohledu jsem si tímhle cestu ke kapele uzavřela. V recenzích si ovšem ráda počtu, na tom se nic nemění. (Není to nuda, být takhle dospělý a zodpovědný za svoje prožívání? :-))

Antony @ 03.04.2024 16:00:27
Postoj (názor) není fixní idea. Vyvíjí se neustále. Momentální stav je takový jaký je. Zásadní je uvědomění si situace. Raději jasná vyhraněnost, než gumová neutralita. Lepší není ani líbí ani nelíbí, lepší je poznané a vyjádřené. Ona verbalizace je velmi užitečná.
Mám radost z každého vyjádření, vnímat řádně formulovaný názor na umění je pro mne požitek.

Judith @ 03.04.2024 16:40:37
Takže má u tebe Hogarth ještě šanci? Podle mě se nepříjemné zážitky kumulují a v jednu chvíli už emocí s osobou spojených může být zkrátka příliš, než aby z toho byla cesta ven. A nemuselo by to dojít tak daleko, kdyby se člověk podnětu nevystavoval. Což někde neovlivníš (třeba v diskusi, pokud se jí dál sám chceš účastnit), ale jinde jo. Nebývalo to muselo dojít tak daleko, tvrdím.

Antony @ 03.04.2024 17:15:43
Mám to nastavené tak, že podnětům je třeba se vystavovat. Jak jinak by se člověk vyvíjel, kdyby neměl podněty? A jak by se člověk vyvíjel, kdyby vyhledával jen pozitivní podněty? Osobně považuji za žádoucí, aby podnětů byla co nejširší škála. Pro bohatost a hloubku poznání. Dobré nerozeznáme bez vědomí špatného. A naopak.
Nedošlo-li by to tak daleko, žila bys v nevědomosti. Mnozí ji vyhledávají, je to příjemná deka přes hlavu. Pak se jede v zacyklených a rutinních bezmyšlenkách, často papouškovaných. To ale není přístup moudrého a osvíceného člověka.
Hogarth jako zpěvák u mne má šanci, jednou jí dokonce využil. Nebylo to ovšem v MARILLION.. :)

Judith @ 03.04.2024 17:38:53
To se zase dostáváme k širší perspektivě. K tomu, že dneska má běžný člověk přístup k násobně širšímu množství podnětů než kdy dřív. Vyhraňování se přitápí pod kotel, vznikají tím velké emoce. I v globálním měřítku a pokud jde o vzájemné postoje. Vůbec by mi nevadilo žít ve světě, kde jsou k sobě kupříkladu Izrael a Palestina gumově neutrální. Boj se zlem je mýtus, který dovedl svět tam, kde je. Diskusní šarvátka krát pár milionů lidí plus několik tisíc let.

Antony @ 03.04.2024 18:11:03
To jsme opustili půdu podnětů a přešli k ideálům. Je dobré mezi nimi dokázat rozlišovat. Pro sebezáchovu je nezbytné vidět hranici jevů. Ty odtržené od reálného světa v praxi nefungují.

jiří schwarz @ 03.04.2024 22:09:41
Tak po práci do filosofické diskuse. Judith, a ustupování zlu není taky mýtus? Antony: nevědomí nevyhledávají nevědomost, ánžto si nejsou vědomi svého nevědomí. Já jsem možná výjimka: stále vyhledávám sladkou nevědomost (i když vím, že nic nevím a jsem nevědomý už tak), ale vona se mi kur*a furt schovává. No, nemáme to lehký, že jo. Hezkou a těžkými myšlenkami nezatíženou noc 😊.

Judith @ 03.04.2024 23:02:27
Vrátím se tedy k podnětům. Ve své době byli Jethro Tull výraznou postavou hudebního světa. Kdo hudbou žil, narazil na ně. Dneska je to jedna z mnoha kapel, které měly svůj vrchol před pár dekádami. Vývojovou roli jim nikdo neupře. Při formování individuálního hudebního obzoru ale dnes mají někdejší velikáni naprosto stejnou pozici a stejný "význam" jako libovolná kuriozita. Můžou oslovit a nemusí. Můžou prošumět bez reakce a bez "jasného stanoviska". Není třeba se vyhraňovat, člověk se dneska naopak musí učit zůstat indiferentní, jinak si přepálí obvody. Kapel jsou mraky, doba velkých jmen je prostě pryč. Vynechat nebo přejít se dá cokoli. I z historie, pokud člověk neaspiruje na to prezentovat se jako publicista. Běžnému milci či milce stačí jít za nosem a nenechat si nakukat, že by něco měl.

Antony @ 03.04.2024 23:07:54
jiří schwarz:
Výborně! Skutečně jsem nepoužil přiléhavé sloveso. V nevědomost se nevyhledává, v ní se setrvává, Je sladká a blažená.. :)

Antony @ 03.04.2024 23:27:24
Judith:
Jo. A teď si vybav, kam jsem to napsal, a co jsem (ne)napsal.
Kam - na Rockboard, kde se potkávají lidé, kteří JETHRO TULL zcela jistě znají už z podstaty svého zájmu. Pojem "všichni" (nebo "každý") platil pro tyto lidi, ne pro čtenáře Novinek, nezletilé Tik-Tokery a babky na Zelném trhu. "Kdo hudbou žil", ano, přesně. Několikrát jsem se na tento aspekt snažil poukázat, marně. 
Co - napsal jsem postoj, názor, stanovisko. To znamená jakýkoli, jakékoli. Klidně počáteční, průběžný/é, nehotový/é, pracovní. Ne definitivní, vyhraněný/é, jasný/é, to si tam už dosazuješ sama. I na tohle jsem se snažil prstem ukázat, ale marnost nad marnost.
Někdy je lepší držet se textu, nikoli doměnek. Ty jsou ambivalentní.
Jediný smysl mého sdělení byl - tehdy nemohl posluchač art rockové hudby tuto kapelu minout.

Judith @ 03.04.2024 23:49:47
Já vím, že jsi psal v minulém čase. Tedy o tehdejší době. Ale pak jsi na tom vymezování dost trval. Tohle je možná taky iluze, kterou tvoří online prostředí, odvozovat váhu sdělení podle četnosti zmínek nebo objemu textu.

Antony @ 04.04.2024 07:14:06
Ani podle četnosti, ani podle objemu. Zejména podle obsahu a souvislostí lze odvozovat smysl psaného sdělení.

Judith @ 04.04.2024 10:18:20
V diskusi už padly trapnější věci, tak to řeknu. Jethro Tull by měli všechno, co jsem předevčírem cítila a včera řekla, brát s rezervou. Příště se líp podívám do kalendáře. Škoda, že svoji podrážděnost a rozlady nemůžou na PMS svádět jiní diskutující. Nebo ty národy.

24.03.2016 tykeww | #

V diskografii Jethro Tull je A Passion Play poněkud přehlíženo a stavěno do stínu předchozí Thick As A Brick. Samozřejmě to není to nejlepší a nejprůraznější album, opomíjet ho ale podle mě není fér.

Myslím, že problém je v tom, že jiné desky posluchače uchvátí na první poslech, což v případě A Passion Play moc neplatí. Je třeba se do něj dostat postupně a se zvýšenou pozorností, pak člověk lépe docení velké množství krásných hudebních nápadů. Toto album považuji za hodně nápadité a obrazotvorné. Je to přesně ta hudba, v jejíž notách si každý představí něco jiného, něco svého. Deska se mi zdá originální a myslím, že Jethro Tull tu rozhodně nepřešlapovali na místě, ale šli dál za obzory své fantazie.

Pohádka o zajícovi je vtipná a originální vsuvka, je navíc vyprávěna povedeným hlasem.

Jethro Tull tímto albem svou čest neztratili a naopak předvedli zase něco úplně jiného. A Passion Play se mi zdá hodně inspirativní, přestože to není takový albový titán a monument, jakými se staly jiné kousky.
reagovat

Snake @ 24.03.2016 18:49:11
Michale souhlas. Já A Passion Play také rád a cením si ho víc, než třeba "Mistrela", nebo "War Child".

bubak @ 25.03.2016 10:36:45
Stručně a výstižně, mně tam moc ta pohádka o zajícovi nesedí, hlavně délkou. Někdy méně znamená více.

tykeww @ 25.03.2016 12:17:59
To je samozřejmě pravda, mně už to ale ani nepřijde a deska by mi přišla dost ochuzená, kdyby tam příběh o zajícovi a jeho brýlích nebyl. Po takovém nezvyklém nápadu museli myslím JT počítat s tím, že to vyvolá rozporuplné reakce :-)

Jinak zdravím Snakea a jsem rád, že přívrženců APP je více :-)

bubak @ 25.03.2016 12:24:58
Pro mě je ta pohádka taková piha na kráse jinak skvělého alba. Když ta deska vyšla byl jsem jí nadšen. Na následujících deskách se už Anderson opakuje, ale stejně jsou i tyto desky nadprůměr.

Jarda P @ 25.03.2016 12:42:40
Já tu pohádku od počátku posunuji na konec. Škoda že není jako samostatná skladba, aby se dala přeskočit.

tykeww @ 25.03.2016 12:46:37
Chápu, že se to nemůže líbit každému (a dokonce je asi víc těch, kterým se to nelíbí), zkuste se ale aspoň podívat na toto rozkošné video :-) >> odkaz

Petr_70 @ 25.03.2016 13:23:22
Už když jsem album slyšel poprve, měl jsem při jeho poslechu tytéž pocity jako autor recenze - nejen nápadité, ale velmi obrazotvorné až impresionistické.
Jako by se Anderson vrátil zpět do dob svých studií výtvarného umění v Blackpoolu a svou obrazotvornost přetavil do svých hudebních představ více než kdy jindy právě zde.
Je škoda, že album jako celek působí poněkud nesourodě až roztříštěně. Jinak by to mohlo být špičkové hudební dílo, nejen v jejich diskografii.

Přesto ho mám, díky tomu velkému množství dílčích hudebních nápadů, velmi rád a dám mu určitě přednost před alby jako Stand Up nebo Benefit.

A nakonec: pohádka o zajíci je pěkná a dobře sem zapadne... :)

bubak @ 25.03.2016 13:33:35
Petr_70: svým způsobem máš pravdu, kdyby tam ta pohádka nebyla, byl by to druhý Thick As A Brick.

Petr_70 @ 25.03.2016 13:46:55
bubak: ale já jsem napsal, že mi tam ta pohádka naopak velmi dobře zapadne. :D

Thick as a Brick má oproti tomuto albu "bonus navíc" v tom, že jako celek působí velmi homogenně a vyrovnaně. Osobně jej považuji za nejlepší album v historii kapely, byť v těsném závěsu za ním je slavný Aqualung... :)

bubak @ 25.03.2016 14:04:48
Petr_70: dával jsem ti za pravdu s tou pohádkou. Moje nejoblíbenější album od Jethro Tull je Living In The Past následován Benefitem, hodně se mi taky líbí odlišné abrahamsovské This Was. Na každé jejich desce se najde něco čím je vyjímečná.

Petr_70 @ 25.03.2016 14:35:48
"...na každé jejich desce se najde něco čím je vyjímečná."

Ano, zcela souhlasím.

Platí to i pro jejich desky z osmdesátých let... Snad jen Under Wraps je slabší.

horyna @ 25.03.2016 17:16:53
Propadám jejich hudbě čím dál víc, po posledním zářezu v podobě Benefit (mistrovský kus), mám políčeno třeba na Stand up (a možná i další). U A Passion Play (zatím jsem je nezkoušel, nějak mě ani nenapadli) mě děsí ta délka, bojím se dalšího Tales From Top. Ocean (ne že by byli vyloženě špatný, ale nedokázal jsem se soustředit celou dobu)i když tohle není aspoň 2cd.

24.06.2013 Petr Gerneš | #

Abych pravdu řekl, tohle album Jethro Tull jsem nikdy nepochopil. Příliš dobrý angličtinář nejsem, a tak mi celá deska zní jako jeden dlouhý, nekončící jam, v němž je ovšem dobré nápady nutno hodně dlouho hledat. Osobně mi přijde, že sound celé této desky ovládl Evans se svým pianem, které tam pořád free-jazzově úpí a cinká, ale to mi jaksi k Tullům nesedí. Naprosto zvrácené mi potom připadá, když se tam znenadání zjeví zas úplně jiné zvuky a začne THE HARE WHO LOST HIS SPECTACLES, který mi celý připadá jako vycpávka.
Ale zase nemohu být tak kritický. Na této placce se nachází materiál, který natočily opravdové špičky svého oboru, a tak přes některé konceptuální apod. nedostatky dávám čtyři body.
reagovat

Kristýna @ 24.06.2013 15:33:29
Opravdu dáváš 4 hvězdičky něčemu, co ti očividně moc nesedlo?

"Příliš dobrý angličtinář nejsem, a tak mi celá deska zní jako jeden dlouhý, nekončící jam, v němž je ovšem dobré nápady nutno hodně dlouho hledat."

4? Opravdu 4?

Petr Gerneš @ 24.06.2013 15:39:31
Nechci působit zaujatě. Zaujatost je hlavním poznávacím znakem špatného kritika.

Petr Gerneš @ 24.06.2013 15:40:57
Pod čtyři hvězdičky tudíž asi nikdy nepůjdu. To bych musel hodnotit solidní hrůzu!

Kristýna @ 24.06.2013 17:26:15
Nezlob se, ale to na mě opravdu působíš přinejmenším zaujatě. Až teď jsem si všimla, že všemu vlastně dáváš jen 4 nebo 5 hvězdiček. :-)

adam @ 24.06.2013 17:40:45
Petr používa dvojstupňové hodnotenie v zmysle áno-nie. Všetko čo mu nesadlo je 4* a všetko čo mu sadlo 5*. Len by ma zaujímalo, ako by hodnotil napríklad Under wraps...

gunslinger @ 24.06.2013 18:00:45
Tak ja tiež zvyčajne hodnotím 5 až 4 hviezdičkami ale na veci čo sa mi páčia. Na albumy čo sa mi nepáčia často nepíšem

Kristýna @ 24.06.2013 18:27:19
Je fakt, že recenze je hlavně o jejím obsahu a ne o počtu hvězdiček, nicméně až takové nadhodnocování jen kvůli jménu, to mi moc nevoní...

Petr Gerneš @ 25.06.2013 12:17:23
Adame, co se týče Under Wraps, nevím, ještě jsem tu desku neslyšel. Jo, a Kristýno, děkuju ti za tvoji poslední reakci, nebot´ jsem si uvědomil zásadní stylistické nedostatky v této mojí recenzi, které je třeba změnit. Tímto rozšiřuji její závěr takto:
,,Ale zase nemohu být tak kritický. Na této placce se nachází materiál, který natočily opravdové špičky svého oboru, což je vcelku dost slyšet. Přestože mi tato deska zní poněkud podivně, cítím z ní stále jakous takous eleganci, a tak přes některé konceptuální apod. nedostatky dávám čtyři body."
Příště si budu dávat na slohovou úroveň svých textů dávat pozor.

Cossack @ 26.06.2013 14:24:07
Petr Gerneš:
Chce to nejdřív myslet, a pak až psát. Není ani špatné pamatovat, že „méně bývá často více”…
(Poznámka do třetice: Tvá poslední věta je opět ukázkou takové nerozmyšlené ukvapenosti.)

Petr Gerneš @ 26.06.2013 14:42:26
Cossacku, právě jsi úspěšně přinesl dříví do lesa.

Cossack @ 26.06.2013 15:24:21
Neřekl bych…
A myslel jsem tuto Tvoji (poslední) větu:
„Příště si budu dávat na slohovou úroveň svých textů dávat pozor.”

Petr Gerneš @ 26.06.2013 15:41:40
Aha. Ale to je normální překlep, žádná ukvapenost!

Cossack @ 26.06.2013 15:53:51
To jsi na omylu… Překlep je, když ťukneš na jiné písmenko (nejčastěji sousední), nebo obrátíš u dvou jejich pořadí; nikoliv napíšeš-li dva stejné přísudky v jedné větě. (A že by Tvé indiánské jméno obsahovalo slovo „Zbrklý” mi nevymluvíš.) :-)

Zkrátka – nejdřív rozmyslet, potom psát; naopak je to na prd. Howgh!

Petr Gerneš @ 26.06.2013 16:00:55
Neřeš.

06.10.2012 nowhere_man | #

Passion Play je taký zvláštny album. Ani neviem prečo. Už som ho počul veľakrát, ale stále mi tak úplne nesadol. Asi ako Tales from topographic oceans od Yes. Je tam mnoho hudobných motívov, čo mi však absolútne nevadí. Veď tých bolo veľa aj v Thick as a brick. Ale tu to akosi nefunguje na takej úrovni. Na jednej strane sú tu absolútne úchvatné pasáže (moja najobľúbenejšia je záver prvej časti), na druhej strane pasáže, ktoré preletia mojimi ušami a nič nezostane po nich.
Ale napríklad, keď som počul pôvodne pripravovaný materiál na tento album z augusta 1972, ktorý vyšiel na prvom CD albumu NightCap v roku 1993, to je iné kafe. To je pre mňa absolútne skvelý album, priam až päťhviezdičkový. Zaujímalo by ma, ako by tento pôvodný materiál dopadol čo sa týka kritiky a predaja, keby vyšiel namiesto A Passsion play...
Menovite ho tvoria skladby:
First Post
Animelée
Tiger Toon
Look At The Animals
Law Of The Bungle
Law Of The Bungle Part II
Left Right
Solitaire
Critique Oblique
Post Last
Scenario
Audition
No Rehearsal
Ani sa mi nechce označiť najlepšiu skladbu z nich, sú ozaj skvelé všetky. Odporúčam prvý disk z výberu NightCap preto tým, ktorých A Passion Play až tak nezasiahol. Fakt tie skladby stoja za to. Dal by som im aj päť hviezdičiek, ale A Passion Play odo mňa dostane "len" tri.
reagovat

Petr Gratias @ 07.10.2012 13:01:52
Zdravím, Nowhere Mane... sdílím Tvůj pohled na tohle album.
Přiznám se, že A Passion Play bylo první album, které mě od Jethro Tull zarazilo a odradilo od koupi. Několikrát jsem se snažil ho znovu vzít "namilost", ale nepodařilo se mě to. Daný rok nebyl jenom rokem hardrocku, ale i koncepčních projektů a Jethro Tull po výtečném Thick As A Brick chtěli znovu vstoupit do téže řeky a podle mě se to nepovedlo. Rozsáhle kompozice na mě působily rozpačitě a třebaže místy jsem byl při poslechu docela příjemně překvapen, většinově jsem byl zklamán. Ovšem méně jak tři hvězdičky bych nedal, protože v osmdesátých letech se to zklamání ještě více prohloubilo.
Naštěstí tohle album neznamenalo nějaký definitivní propad, nebo autorskou krizi a a zhruba v letech 1975 až 1978 se zase ve spojení s Jethro Tull děly věci, které mě k nimi zase připoutaly....
Zdravím!

Jarda P @ 07.10.2012 16:08:21
Když k nám dorazil po skvělém Thick as a Brick Passion Play, byl v době vydání hodnocen ještě víc. Možná proto, že v té době platilo heslo čím složitější tím lepší. Nebylo snadné do ní proniknout, ale po několika posleších jsem si ji oblíbil stejně jako TAAB. Jen mě u ní vždy rušila ta přednášená pohádka o zajíci, kterou dodnes přeskakuji.U mě rozhodně za 4.

22.02.2008 hejkal | #

A Passion Play je album odlišný od predchádzajúcej tvorby a v čase vydania bol terčom kritiky. Podľa mňa celkom neprávom. Osobne sa nazdávam, že ak by takýto album vydal niekto iný, tak ho velebia do nebies.

Podľa mňa ide o dobrý počin, hoci sa na rôznych výberovkách nachádza len excerpt zo záveru (mimochodom, chápem prečo, ide o silný moment a schopne skresľuje, o čom je vlastne A Passion Play zač) a zaslúžil by si viacej pozornosti.

Príbeh zajaca je taká pakáreň, ktorú osobne moc nemusím, ale napríklad mojej žene sa veľmi páči.

Vzaté kol a kolom, je to vážne dobrý album. 3,5*
reagovat

07.11.2007 stanley | #

tohle album mám doma už několik let a musím říct,že ho považuju za mé nejoblíbenější od JT.má v sobě obrovskou dávku magie, vzbuzuje jak hudebně tak textově v člověku obrazy plné iracionálna.jako by se při jeho poslechu člověk uzavíral někam dovnitř,d osebe a přitom ale nacházel obryzy kolektivního nevědomí.kdoví, zda-li autor měl takové úmysly.úžasné na tomhle albu je to, že si asi každý posluchač může představovat právě to,co je jemu v duši nejvlastnější.
rozhodně to ale chce soustředěný poslech se zavřenýma očima,třeba večer nebo v noci.odměnou bude rozhojnění obrazů a další krok k nalezení sebe sama.
a k takovému pátrání určitě patří i smích,protože ten vám zustane dlouho na rtech po poslechu příběhu o zajíci,který ztratil brýle.
reagovat

30.04.2007 Luka | #

Hodně opomíjené, často zatracované a kritiky masírované album , ačkoliv podle mě se jedná o jedno z naprosto toho nej co JT vyprodukovali. Zpěv I. Andersona zde je naprosto excelentní, atmosféra úžasná a navíc nový prvek: saxofon ještě více oživuje již tak jedinečný a lehce rozopoznatelný zvuk kapely. Zajíc a brýle mezi Party 1 a 2 sice trošku ruší atmosféru a pro mě je to fakt jen žertík, ale ty asi minutové instumentální pasáže - Forest dance 1 a 2 májí pro mě úžasné kouzlo...
Pro mě naprostá klasika v diskografii kapely.
reagovat

18.04.2007 Grtek | #

"This is the story of the hare who lost his spectacles!"

Trošku rozporuplné album. Některé pasáže jsou téměř tak dobré jako nejlepší pasáže z Thick as a Brick, jiné mně připadají spíš jako snaha zaplnit prázdné místo, aby to vydalo na celou desku. I již zmiňovaný příběh králíka, který ztratil své brýle, může být vnímán jako přebytečný. Činí však z alba na prog-rock něco trošku avantgardního. A člověk se aspoň trochu zasměje...
Každopádně album není zdaleka tak ucelené jako předchozí TAAB. Změny stylu nejsou zdaleka tak uhlazené (nebo naopak vypíchnuté) a často se mi zdá, že některé jsou tam kde jsou jen proto, aby tam nějaká změna byla.
Také mi toto album přijde jako snaha napodobit předchozí TAAB se vším dobrým i špatným co z toho vyplívá. Nejedná se o nic příliš zásadního a Jethro tull také poté od systému strana LP=skladba ustoupili. Hudebně excelentní dílo to však je.
reagovat