Reakce na recenzi:

Martin Souček - @ 01.10.2008

Toto nebude recenze, pouze reakce na dnešní opětovný poslech.
Vůbec se nedivím, že z těch čtyř recenzí jsou tři na plném místě.
JT je mojí srdcovou sedmou. Je nutno opravit. Uvědomí-li si kdokoliv, že těch cca. 21 regulérních řadových alb v podstatě vyprodukovala jediná osobnost, pak to není málo, pak je to moc. A čeho je moc, toho je příliš. Skutečně ?
Mám vztah ke každému jedinečnému počinu totožný (to není k smíchu, to je k zamyšlení) , ale pak vyvstává několik otázek.
Proč jsou všechna ta audia tak dokonalá a proč jsem ochoten vypíchnout právě dvě, kterým vděčím za osobní tragikomičnost ?
Vedle filosofického „Bezdomovce“ , který je nezpochybnitelným zjevením bez jakékoliv výhrady, přijde mně, že toto album je nejdokonalejší.
Proč? Vyrovnanost všech skladeb je uklidňující. Cítím po té neskutečné předešlé produkci emocionální vypětí, citový vulkán, duševní traumata na pozadí příběhu „bezejmenného trubadůra“ hrajícího to nejlepší ze sebe na anonymní párty „příšer“, které nic nevnímají, nenutnost naléhavé výpovědi okolních alb. Album má velmi přijatelnou dynamiku (nejen z technického hlediska), vyrovnanost textů, a navíc na soudobé poměry kvalitativní (studiově technickou-dnes by se řeklo mastering) , vyzrálost.
Miluji „Minstrela“, „Studený vítr z Valhally“, „Saténového tanečníka“. „Requiem“ (šílená věc) bych poslal jako oslavu zbláznění se každé ženě, kterou jsem kdy miloval (spolu se skladbou „Wond'ring Aloud“ z „Bezdomovce“ – roztékající se máslo na toustech k snídani). Ty texty vyhánějí hudbu z ohrad na prosluněné pastviny. Skutečná poezie, která by se měla vyučovat.
Druhá polovina alby (říkejme jí „Múza“) je skutečným políbením a “Grace“ na závěr se slovy

Hello sun
Hello bird
Hello my ady
Hello breakfast
May I buy you agan tomorrow?

je nejvznešenější popěvek na 10 sekund, který jsem kdy slyšel.

Zajímavé jsou bonusy na CD vydání z roku 2002, ty mně udělali radost, „Pan Dance“ je třešničkou na dortíčku (flute a „spáčiky“). Gut.

Je zajímavé, že toto „nejsilnější“ album vzniklo v „hluší pětilatce“ mezi geniálními „Thick As A Brick“ (1972) a „Songs From The Wood“ (1977)

Nekamenujte mě. Pouze jsem si to po roce znovu poslechl. Díky.