Jethro Tull - Minstrel in the Gallery (1975)

Od prvních tónů se mnou rozmlouvá důvěrně známé album. Mluví hlas, mluví kytara, i řeč ostatních nástrojů je srozumitelná. Je to těžko popsatelná nádhera. Široké spektrum motivů a zvukových zákoutí je rozprostřeno po celé ploše hudební krajiny alba.

Anderson je zpátky minstrelem, jenž umí muzikou vytvářet čarovné obrazy. Těžko se něco píše při poslechu, hudba vtahuje a nedovolí nic jiného, než poslouchat. Je zde namíchán chutný koktejl těch nejvybranějších složek s akustickými esencemi, kdy v průzračně čitelném mixu se lze opájet tisíci jemných nuancí mihotajících se na hladině i v hlubině každé kompozice.

Desku řadím po bok Aqualung, účinkuje na mě stejně silně. Nevyčerpatelná krása, kterou se tohle dílo u mne zapsalo mezi životní estetické zážitky. Středověká atmosféra (tedy spíše to, co si pod ní představuji) je přímo hmatatelná a vyvolává spoustu imaginací. Některé pasáže jsou překypující takovým množstvím dramatického detailu a vývoje, že si je musím pouštět dokola, aby mi něco neuniklo, jako když si zpomalíte akční scénu, protože nestíháte sledovat. Jedno ze tří nejlepších alb JETHRO TULL.

Nejlepší skladba? Všechny!
reagovat

hejkal @ 03.04.2024 13:35:49
Minstrel je skvelý!

Antony @ 03.04.2024 13:38:42
Hej!

jiří schwarz @ 07.04.2024 23:28:37
Řekl jsem si, že když Antony si dal tu práci recenzovat všechna alba JT, já si je aspoň (mnohá po mnoha letech) zase poslechnu, ale jeho tempo nestíhám. V té sérii dost dobrých až skvělých alb od počátků kapely je Minstrel tím, který mě zcela neoslovilo ani po jeho vydání, ani později či nyní. Po epice Warchild pro mě zklamání. Chybí nosné melodie, které se někdy vetřou do hlavy, a celý den zůstanou v hlavě, a vydrží tam kdesi po celý život. Pak víc vynikne, co může vadit (i Antony to tak má, jenže s jinými deskami, než já), byť leccos je přítomno v Andersově osobitém projevu na všech deskách, ty nejmilovanější nevyjímaje. Fragmentovitost hudebních nápadů a rytmů, nectění přízvuků v anglickém textu, nezřídka i jsou na poslední slabice, kterou pak Anderson kroutí... Mečivý témbr jako jedna z faset vokálního projevu. Hlava nicméně říká, že je to stále hodně dobrá hudba.

Antony @ 08.04.2024 12:35:01
S tím tempem to mám jednoduché, možná to nevyplynulo, ale zveřejňuji své archivní recenze. Tehdy jsem každému albu věnoval minimálně týden. JETHRO TULL jsem psal na přelomu 2018/2019, nyní je jen lehce aktualizuji a doplňuji. Mám takových recenzí víc jak stovku a chci je postupně dostat na světlo světa. 
Vrcholy v diskografii klidně ať každý vnímá kde chce, jinak to ani nejde.

Album Minstrel in the Gallery je další z řady velkolepých prací, honosících se nálepkou prvotřídní kvalita. Jedná se o desku, na které Jethro Tull posouvají svůj výraz směrem k písničkovější formě posazené na historické atmosféře, s důrazem na umělecké pojetí a s patřičně vysokým instrumentálním zaujetím.

Nepopiratelná špičková kvalita nahrávky je cítit nejen prostřednictvím vrozeného Andersonova citu pro melodie skloubené s irskou lidovou písní, ale i v nezaměnitelné Barreho intenzivní a inspirativní kytarové hře. Tento počin je skutečně dost dobrý na to, aby obstál ve férovém srovnávání se svými slavnějšími kolegy, jako jsou desky Aqualung, Benefit nebo Stand Up. Oproti zvláštní nahrávce War Child totiž můžeme mluvit o koloběhu nové krve v žilách v té době přešlapující kapely.
reagovat

jiří schwarz @ 19.02.2017 16:55:10
Mintrel - ano, moc příjemná hudba, souhlas. Ale nesouhlas stran srovnání s WarChild. Prvně, i tam byla jasně písňová tvorba, tzn. nejde na Minstrelovi o nějaký návrat k "písničkovější formě." Jde tu spíš o harmonicky poněkud jednodušší a líbivější postupy, než na Válečném dítěti. Za druhé, řekl bych, že WarChild byl tematicky, textově, i hudebně počinem ještě zajímavějším, zde na Progboardu je z něj trochu "otloukánek" - nemám také pocit, že by se dočkal unisono špatného kritického přijetí (jak zmiňují recenze a diskuze tohoto alba na Progboardu) - např. si pamatuju, jak WarChild přinesl začerstva po vydání na Antidiskotéku do Čáslavské Jirka Černý a jaký skvělý ohlas mělo. Naopak si myslím, že jakkoli je Minstrel velmi zdařilý, třem dalším, Ořem jmenovaným přelomovým albům JT, se vyrovná ztuha.

john l @ 21.02.2017 07:10:51
Podobné pocity jako Snake jsem v souvislosti s albem měl taky.Jenže ty po třetím poslechu přerostly v obdiv.Dávno potvrzená pětka.

stargazer @ 17.12.2022 11:38:42
Po dlouhé době jsem nedávno album poslouchal přes spotify, a to hned několikrát, protože ten první poslech mi absolutně nic neříkal. On ten den, kdy jsem si MitG připomínal, byl jak zakletý. Hlava mi totiž ten prokletý den nebrala skoro žádnou moji muziku. Nic mi nebylo po chuti - jenom pop. No i to se občas stává. Za pár dnů jsem albu dal druhou šanci a překvapila mě ta nádhera. Recenzí a reakcí tu je jako máku, nemá už smysl doplňovat něco smysluplného. Já si dnes tohle album zařadil pod hlavičku zapometé Jethro Tull. Tenkrát jsem měl komplet cd kolekci, no Minstrel zrovna nehrál tak často. O to teď jsem nadšenější a dávám silnou čtyřku.

Minstrel In The Gallery leží na opačným pólu mé sbírky než řekněme Aqulung, Potulný zpěvák (v) na glerii (jestli se teda název takto překládá) je vlastně nováčkem a jednou z prvních vlaštovek rozšiřující moji diskografii Jethro Tull. Názory na to kterou desku pořídit, jsem čerpala v první řadě především z těchto stránek (od vás bratia) až pak jsem zkoušela ukázky z internetu. A nemůžu tvrdit, že bych byla od začátku z alba nějak odvařená, trvalo dlouho než jsme si my dva sedli a já si k albu našla cestu. Přišlo mi dost nepřístupný, chladný, prostě jiný, aspoň ze začátku určitě.

Skladba Minstrel In The Gallery je pro mě zatím největším oříškem alba a nějak jsem jí doposavad nepřišla na chuť. Akustická část je pěkná, ale elektrický nástup mi tam nějak nepasuje, Barlow se opírá do přechodů a elektrika Martina Barreho jiskří až hrůza, zdejší pasáže jsou na J.T. hodně zběsilý, uvidíme časem.
U písně následující Cold Wind To Valhalla jsem si dala tu práci a v první řadě si přeložila text, který mě zajímal, opravdu v Ianovi se básník nezapře, kouzelné. A k hudbě: Chladný vítr je tu cítit v každém tónu, v každém slově Ianova hlasu, kompozice je to výborná, vpády flétny a kytarové výjevy na pozadí ševelících smyčců přesunují píseň do zlaté síně J.T.
Black Satin Dancer protíná dojemné brnkání klavíru a smysluplná aranžmá dotažená k dokonalosti, opět housle a výtečný zpěv, ale palí se tu i hodně rockovým arzenálem.
Božské Requiem patří k mým nejoblíbenějším kouskům, melancholie smyčců, Barreho hry a Andersonova vokálu v jedné koexistenci je ok.
One White Duck/Nothing At All slyším opět slušný houslový doprovod, tento nástroj tu dominuje v mnohem širší rovině než kdy dřív.
S písní Baker St. Muse jsem se dlouho nechytala, ale tak poslední 2,3 poslechy se už celkem vyprofilovala, D. Palmer jako vrchní aranžér tu přispívá silnými momenty a styl kapely dost obohacuje.
Grace to je dojemná chvilička ve společnosti okouzlujícího Iana a jeho doprovodu z galerie.

Z úvodních, plácnu 3,5* deska úměrně s poslechy roste vzhůru a v tuhle hodinu i časech který přijdou pošilhává po zralé pětici, myslím si, že zaslouženě.
reagovat

Balů @ 11.10.2016 11:50:35
Zdravím kamilo.
Oceňuji tvou poctivou snahu o naposlouchání alba.
Souhlasím s tím, že to je náročná záležitost. Zároveň toto je ten případ, kdy tě každý nový poslech odmění novým zážitkem.
Je to prostě neobroušený diamant,a tak si ho musíš trochu opracovat-oposlouchat.

U mne další Deska desek!

bullb @ 11.10.2016 13:09:34
kamila: teším sa, že si prišla na chuť Minstrelu. Mne to trvalo asi 15 rokov :-)

kamila @ 11.10.2016 13:33:48
bullb cítím s tebou :) šla jsem do nich po hlavě a pouštěla s každou příležitostí dokolečka, asi se po delší přestávce část vypaří, ale snad to doženu zas rychlejc než ty:)

john l @ 12.10.2016 10:29:11
Minstrel mezi posluchači nefrčí tak jako třeba profláklej Aqualung, Benefit, nebo písně z lesa. Je to daný těžším a nepřístupnějším materiálem, deska nepůsobí a nezní hitově, ani tolik folkově, na kvalitě jí to však neubírá. A recenze na ni se taky zrovna nehrnou:)

Voytus @ 12.10.2016 14:54:08
Jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Metalizující Barre, Barlow nešetří dva kopáky, jedny z nejtvrdších a zároveň nejjemnějších songů, které Jethro nabídli. Možná vyžaduje víc času, těžko posuzuji, páč mě v šestnácti čapla a už nepustila.

EasyRocker @ 12.10.2016 15:07:29
Je pravda, že tenhle kus vyžaduje rozpoložení, možná i prostor, ale zraje a zraje. Jedno z mých oblíbených, JT využívají zkreslené ostré kytary, ale i klasická akustická zákoutí. Z každé polohy si vzali jakoby kousek a přetavili to ve svou vrcholnou kvalitu.

Petr_70 @ 12.10.2016 17:58:12
Jen stručná reakce:
Tahle deska rozhodně patří mezi to nejlepší co natočili!
Pro mne osobně na dvojici Aqualung, Thick as a Brick sice nedosáhne, ale na bezprostředně následná místa v pořadí má velmi silné ambice. Přesné umístění bych si ale určit netroufal - z toho množství alb, co J.T nahráli mají těch adeptů celou řadu... :)

PaloM @ 12.10.2016 19:15:58
Úvodná skladba je geniálna a u mňa patrí určito medzi najlepšie od Jethro Tull. Len som nepochopil poznámku v jednej reakcii o metalizujúcej gitare (??) Po metale ako hudobnom štýle ani stopy, leda že by šlo o kovové prvky v konštrukcii gitary.

Voytus @ 13.10.2016 10:13:28
PaloM: Tedy rozvinu: Barre vcelku slyšitelně používá ve své hře prvky, které jsou typické pro hru heavy metalových kytaristů - výrazné tlumení strun, flažolety a tak podobně. Myslím, že je to i slyšet, že hraje jinak, než jeho kolegové z rockové scény té doby.

Snake @ 13.10.2016 10:30:31
Zřejmě patřím k nepočetné skupince těch, kteří do alba (zatím) nepronikli. Melodie zdají se mi býti zbytečně komplikované, s minimem záchytných a výraznějších bodů. Spolu s předcházejícím War Child je to moje nejméně frekventované album Jethro Tull a kdybych je neměl, nic tak hrozného by se nestalo. Ještě mu dám šanci, ale dnes by to na víc, než na tři umolousané a omrněné hvězdičky nebylo...

Jarda P @ 13.10.2016 11:03:44
Pro mě je dosud problém se dostat přes to dbytečně dlouhé kytarové běsnění, pak už to jde. Ale taky patří mezi mé méně oblíbené.

Petr_70 @ 13.10.2016 11:27:20
Voytus:
No vida... o tom, že Martin Barre má své místo mezi těmi nejlepšími elektrickými kytaristy, nemám dlouhá léta nejmenší pochyby. Ale, že je současně i metalovým vizionářem, to by mne věru nenapadlo.. :))
Jinak ale samozřejmě souhlasím. :)

PaloM @ 13.10.2016 11:40:28
Voytus, chápem tvoje postrehy ako skúsenosť aktívneho hudobníka. Ja som totálny hudobný analfabet, mám len uši a mozog bez teórie. Tak prepáč, metalové prvky som u Barreho nikdy nepostrehol.
A je to vlastne fuk, hlavne že sa nám Minstrel páči.

Voytus @ 13.10.2016 12:06:18
PaloM: Pohled hudebníka se do toho pravděpodobně také promítá, takhle to prostě slyším a chápu, že to tam každý nemusí najít, je to opravdu jen úhel pohledu. Každopádně jde o osobitého a (alepoň dle mě) nepříliš doceněného kytaristu. Ono totiž, když se řekne Jethro Tull, tak si většina posluchačů okamžitě dosadí Andersona a už se trochu zapomíná, že kromě proměnlivé sestavy této skupiny, je tam od druhého alba právě Barre coby další stálý člen. A jasně, důležité je, že se Minstrel páčí a má tu dost příznivců.

Snake @ 20.02.2017 16:25:05
Otevřel jsem krabku, kotouček vložil do CD přehrávače, svalil se na kavalec a stisknul play...

... nechytám se. Kolikrát já už to zkoušel, kapelu mám rád, ale tohle album - spolu s "War Child" - prostě nedávám. Melodie mi přijdou hrozně kostrbaté a rytmus "rozbitej" tak, až se o mě pokouší bolehlav. Po prvních třech skladbách přichází malé vysvobození v podobě sice neveselé, ale opravdu pěkné Requiem a tak se upínám k jiskřičce naděje, celkem příjemná je i následující One White Duck/0^10 = Nothing At All, ale u suity Baker St. Muse už v tom zase plavu. Byť sem tam vynoří se i tady pěkné místo. A tak jsem nakonec nejspokojenější až teprve s bonusy, především pak s přenádhernou instrumentálkou Pan Dance...

Na wikině jsem četl něco o Andersonově frustraci z rozvodu a depresích z turné, v kapele to tehdy prý také úplně neklapalo a možná promítlo se to i do náplně alba. Nevím, mě prostě nesedí. Koupil jsem ho tenkrát naslepo, bez toho, že bych sháněl nějaké ukázky a prostě se netrefil. Omlouvám se všem kovaným fanouškům kapely, ale víc jak dvě hvězdy dát prostě nemůžu.

Minstrel in the gallery je vynikajúci album. Už predchádzajúci War Child mi vylepši chuť po A passion play, avšak Minstrel opäť vrátil Jethro Tull na vrchol.
Úvodná skladba Minstrel in the gallery začína akusticky, avšak potom príde elektrická gitara a predovšetkým bicie nástroje, ktoré v tejto skladbe jednoducho nemajú chybu. Vynikajúca nadupaná skladba. Nasleduje Cold wind to Valhalla a ako náhle začne, ako keby som naozaj ten studený vietor pocítil, skladba navodí ozaj atmosféru ďalekého severu. V skladbe Black satin dancer sa zas predvedie Anderson na flaute. Veľmi pekná akustická vecička je Requiem. Po nej ide moja obľúbená One white duck - nothing at all s nádherným melancholickým refrénom. Baker St. muse je podobná úvodnej skladbe, začne kľudne, avšak neskôr sa rozbehne, i keď nemá tú tvrdosť a tie riffy ako úvodná skladba. Album uzatvára pekná miniatúrka Grace.
Máme tu ešte tri bonusové skladby, ktoré sa všetky objavili na rôznych B stranách singlov - optimistickú Summerday sands, akustickú March the mad scientist a Pan Dance, ktorá ako keby vypadla z programu Lord of the dance.
Minstrel in the gallery je mimoriadne vydarený album plný kvalitnej hudby.
reagovat

b.wolf @ 09.10.2012 10:17:59
Pěkná a výstižná recenze-četl jsem i tu na War Child, ale tohle album snad kromě Skating Away... fakt nemusím. Ovšem Minstrel to je jiná-vynikající dílko bez jediné chybičky. Skutečně mimořádně zdařilá deska a jasné hodnocení 5/5.

nowhere_man @ 09.10.2012 12:17:34
b.wolf: Minstrel je ozaj super. A čo sa týka War Child, tak ma proste chytil, neviem čím to je. Možno aj dobou, kedy som ho spoznal.

PaloM @ 09.10.2012 16:10:54
Súhlasím s hodnotením, aj ja mám rád tento album a úvodnú rovnomennú skladbu radím kvalitou na úroveň Aqualungu.

Jethro Tull si na Minstrel... vzali z každé své předchozé éry něco - hardrockové riffy, progresívně rockové cítění, jistá dávka teatrality, do jejich hudby vpluly folkové vlivy. Deska patří kompozičně určitě k nejvyspělejším a nejnáročnějším dílům JT vůbec a i když se kapela vrátila ke kratším písňovým formám, epos Baker St. Muse dokazuje, že i zde dokázala vystřihnout ambiciózní, po všech stránkách výpravný epos. Z opačné strany útočí Cold Wind to Valhalla, mistrná exhibice vkusně zaranžovaných akustických kytar. Zejména Barreho kytara je doslova všudypřítomná - myslím, že právě tady ukázal plně svoje mistrovství a souznění s ostatními nástroji. Za poslech pak jistě stojí i bonusy na vydání z r. 2002, hlavně první Summerday Sands a March of the Mad Scientist.
reagovat

The Paul @ 24.10.2011 18:24:39
Pre mňa osobne je Minstrel na druhom mieste v diskografii Jethro Tull, tesne za Thick as a brick a tesne pred Aqualungom ;-)

vance @ 07.11.2011 19:46:51
Svatá trojice: Aqualung, Minstrel in the Gallery a Songs from the wood. Nc víc,nic míň...

EasyRocker @ 08.11.2011 09:17:34
vance: souhlasím, i u mě jsou to tři nejoblíbenější alba od JT.

Petr_70 @ 09.10.2012 09:22:02
vance, EasyRocker:
S touto "svatou trojicí" určitě souhlas, ale myslím, že Thick as a Brick ční jako unikátní monument ještě o stupínek výše nad ní (o "chlup", ale přece jen...).

Toto nebude recenze, pouze reakce na dnešní opětovný poslech.
Vůbec se nedivím, že z těch čtyř recenzí jsou tři na plném místě.
JT je mojí srdcovou sedmou. Je nutno opravit. Uvědomí-li si kdokoliv, že těch cca. 21 regulérních řadových alb v podstatě vyprodukovala jediná osobnost, pak to není málo, pak je to moc. A čeho je moc, toho je příliš. Skutečně ?
Mám vztah ke každému jedinečnému počinu totožný (to není k smíchu, to je k zamyšlení) , ale pak vyvstává několik otázek.
Proč jsou všechna ta audia tak dokonalá a proč jsem ochoten vypíchnout právě dvě, kterým vděčím za osobní tragikomičnost ?
Vedle filosofického „Bezdomovce“ , který je nezpochybnitelným zjevením bez jakékoliv výhrady, přijde mně, že toto album je nejdokonalejší.
Proč? Vyrovnanost všech skladeb je uklidňující. Cítím po té neskutečné předešlé produkci emocionální vypětí, citový vulkán, duševní traumata na pozadí příběhu „bezejmenného trubadůra“ hrajícího to nejlepší ze sebe na anonymní párty „příšer“, které nic nevnímají, nenutnost naléhavé výpovědi okolních alb. Album má velmi přijatelnou dynamiku (nejen z technického hlediska), vyrovnanost textů, a navíc na soudobé poměry kvalitativní (studiově technickou-dnes by se řeklo mastering) , vyzrálost.
Miluji „Minstrela“, „Studený vítr z Valhally“, „Saténového tanečníka“. „Requiem“ (šílená věc) bych poslal jako oslavu zbláznění se každé ženě, kterou jsem kdy miloval (spolu se skladbou „Wond'ring Aloud“ z „Bezdomovce“ – roztékající se máslo na toustech k snídani). Ty texty vyhánějí hudbu z ohrad na prosluněné pastviny. Skutečná poezie, která by se měla vyučovat.
Druhá polovina alby (říkejme jí „Múza“) je skutečným políbením a “Grace“ na závěr se slovy

Hello sun
Hello bird
Hello my ady
Hello breakfast
May I buy you agan tomorrow?

je nejvznešenější popěvek na 10 sekund, který jsem kdy slyšel.

Zajímavé jsou bonusy na CD vydání z roku 2002, ty mně udělali radost, „Pan Dance“ je třešničkou na dortíčku (flute a „spáčiky“). Gut.

Je zajímavé, že toto „nejsilnější“ album vzniklo v „hluší pětilatce“ mezi geniálními „Thick As A Brick“ (1972) a „Songs From The Wood“ (1977)

Nekamenujte mě. Pouze jsem si to po roce znovu poslechl. Díky.

reagovat

Martin Souček @ 01.10.2008 13:44:33
Jsem vůl, omlouvám se za chyby v textu.
MS

Beriq @ 01.10.2008 15:25:42
Po přečtení recenze jsem se rozhodl k znovuposlechu (pokolikáté už...)a opět nezklamán. Krásné album, chybu nemá cenu hledat- žádnou nevnímám. Naprostá konzistence.

PaloM @ 02.10.2008 04:55:18
Minstrel určite patrí medzi moje naj od J.Tull. Navyše, mám k nemu citový vzťah, lebo video s titulnou skladbou som videl na viedenskej televízii vôbec ako prvé video s Jethro Tull. Neviem ako v budúcnosti, teraz však by som 5 hviezd ušetril pre Thick as a brick a asi ďalšie 3 iné tituly, 4 však u mňa patria takmer geniálnym dielam a Minstrelovi právom patria. Pekná recenzia Martin, vďaka za pripomienku 33 - ročného klenotu.

Máňa Modrásková @ 04.02.2010 14:04:19
Díky Tvé nerecenzi si to poslechnu i s těmi postřehy moc hezky napsáno...

Minstrel je ďalší z mojich obľúbených albumov. Úvodná skladba je neskutočná pecka, Cold wind to Valhalla má zvláštnu atmosféru, ten chlad cítiť. A cítiť ho vlastne na celom albume. Pôsobí na mňa dosť odťažito, ale tým príťažlivým spôsobom. Podobný chlad, možno ešte väčší, ide zo Stormwatch. Geniálne. Black Satin Dancer je majestátna vec a tak ďalej. Malá poznámka k Baker street muse - sú tu výborné okamihy, ale nemyslím si, že je to tá najlepšia vec, akú JT zložili.

Celkovo hodnotím za plný počet, chlad rinúci sa z reproduktorov mi je tak blízky, až zakryje aj prípadné slabšie miesta. Doska, ktorá stojí na atmosfére.
reagovat

'Thin wind whispering on broken mandolin'

Po Aqualungu a Catfish rising jsem se dostal k Minstrelovi. A dodnes ji mám nejradši. Album je neuvěřitelná smršť (titulní song) i tullovská křehkost (Requiem). Vždy jsem měl rád kapely, které nemají jeden song jako druhý, nic proti AC/DC, já jen toho v muzice potřebuju víc. Jethro Tull se zároveň mění s každou deskou a prokousávání se jimi je pak opravdu radost. Po písničkovějším Warchild zase napsali nějaký ten rozsáhlejší kousek, do těch tvrdších narvali tisíce zvratů a minstrel Ian přidal pár komorních ve znamení akustika a hlas. Kdybych měl doporučit někomu, kdo Tully nikdy neslyšel, nějaké LP, je to toto. Pro mě takový best of art rock a la Jethro. Proposlouchat se prvními minutami úvodní písně není snadné, pořád se to mění. Neměl bych zapomenout zmínit jednoho z nejlepších bicmenů 70. let - mr. Barlow je zde opravdu neuvěřitelný(a to na celé desce, už jen vymyslet takový mazec jako v Cold wind to Valhalla). V Cold wind a Black satin dancer též pěkné smyčce, které z nich nedělají slaďáky, v Cold wind to dokonce ještě přitvrdí! V prvních třech písních si neodpočineme, 'Dancer' navíc obsahuje skoro sabbatovsky temné pasáže - s výtečnými sóly kytary a ROCKOVÉ flétny (flute is a heavy metal instrument,got me?). Nečekaná zrychlení, zpomalení, hard rockové riffy, 'divné' rytmy, člověku se zatočí hlava....málem bych zapomněl na hammondky a klavír Johna Evanse. Navíc takhle klavír v rocku použili snad jen JT, nikoho jiného si nevybavuji. Melancholické Requiem je také moc krásná věc. Pak přijde optimistická One white duck(There's a haze on the skyline,to wish me on my way...), která se přehoupne v rozjetou Nothing at all. Vždy se mi tu líbil Andersonův styl hraní na akustiku a jeho frázování zpěvu - místy jde kytara se zpěvem proti sobě.
A je to tady: 'Baker street muse take one...shit,shit take two...' Decentní, ale jasný nástup, každopádně první část skladby obsahuje jednou z nejlepších melodií od Tullů vůbec. Opět to není na první poslech. I po pátém máte pocit, že to předtím znělo nějak jinak. Někdy před pátou minutou výborný Barre! A hned zase něco jiného. Těžko popisovat, tahle skladba je povinnost. Závěrečná půlminutovka Grace je jen takový dovětek.
A ty texty! Andeson tady tak nějak zvážněl,nebo spíše 'Zappovsky' zcyničtěl, už to není montypythonovská 'Brick', ale rozhodně nejlepší texty JT.
Ta mandolína, kterou jsem si v úvodu s dovolením půjčil z Black satin dancer, rozhodně nebyla rozbitá,právě naopak, a k tomu elektrifikovaná a připojena k zesilovači o výkonu několika miliard Wattů a ten slabý větřík, který na ni šeptá je pravděpodobně uragán, který na její struny řve, aby ta fantastická hudba nikomu na světě neunikla. Nebudu tu psát nějaké prohlášení typu, kdo nezná, nerozumí art rocku, to ne. Ale doporučuji poslechnout, k tomu zásadnímu totiž patří, a byla by škoda, kdyby to někdo z fandů tohoto stylu neznal.

reagovat

Prý je to po koncepčních albech jako Aqualung, Thick... nebo A Passion Play relativně slabší album ale já myslím že je jim rozhodně rovnocenné. I přes to že je tvořeno trochu zvláštně, kdy kapela nebyla pohromadě a jednotlivé skladby vznikali spíš jako sólový projekt minstrela Andersona který jej pak s ostatním členy dotvořoval, je to album velice kompaktní a má zvláštní atmosféru hodně podobnou kratším skladbám z Aqualungu jako Wondring Aloud nebo Slipstream- no prostě orchestrální aranže Davida Palmera tullům dost sluší stejně jako prostá Andersonova hra na španělku a jeho uklidňující zpěv- tichá Requiem je toho důkazem. Ale ony líbezné akustické vyhrávky se zde přirozeně doplňují s dost tvrdým rockovým soundem jako například v titulní skladbě nebo v Baker Street Muse.
Rovněž mám pocit že s přibívajícími léty se Anderson pomalu stával z textaře spíše básníkem- ikdyž se drží stále stejných tématických okruhů tak své názory, city a myšlenky dokáže převést na hudební text s náramnou lehkostí a přitom osobitě a nekýčovitě.

reagovat

Minstrel in the Gallery je vynikající deska, přesto však malinko opomíjená a zastíněná věhlasně známým Aqulungem a to hlavně rockery, neboť Minstrel je zahraný v klidnějším duchu. Tady však pan Anderson opravdu ukazuje své mistrovské umění s flétnou a cit pro melodii. Při poslechu vás jeho melodie a popěvky opravdu přenesou do dob z obrázku na bukletu. Ani nemusíte umět anglicky, aby jste porozuměly o čem je v písních řeč. Proto řadím tuto desku k těm nejzdařilejším co Jethro Tull vytvořili a rád si jí pustím vždy, když potřebuji rozveselit a vylepšit náladu.
reagovat