Jethro Tull / Minstrel in the Gallery (1975)

Prý je to po koncepčních albech jako Aqualung, Thick... nebo A Passion Play relativně slabší album ale já myslím že je jim rozhodně rovnocenné. I přes to že je tvořeno trochu zvláštně, kdy kapela nebyla pohromadě a jednotlivé skladby vznikali spíš jako sólový projekt minstrela Andersona který jej pak s ostatním členy dotvořoval, je to album velice kompaktní a má zvláštní atmosféru hodně podobnou kratším skladbám z Aqualungu jako Wondring Aloud nebo Slipstream- no prostě orchestrální aranže Davida Palmera tullům dost sluší stejně jako prostá Andersonova hra na španělku a jeho uklidňující zpěv- tichá Requiem je toho důkazem. Ale ony líbezné akustické vyhrávky se zde přirozeně doplňují s dost tvrdým rockovým soundem jako například v titulní skladbě nebo v Baker Street Muse.
Rovněž mám pocit že s přibívajícími léty se Anderson pomalu stával z textaře spíše básníkem- ikdyž se drží stále stejných tématických okruhů tak své názory, city a myšlenky dokáže převést na hudební text s náramnou lehkostí a přitom osobitě a nekýčovitě.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Minstrel in the Gallery
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull