Reakce na recenzi:

Antony - @ 04.04.2024

Má-li chronologická poslechová sága v něčem významný přínos, pak je to kontext objevování jednotlivých alb. Někde se jedná o ozřejmění již známého, jinde jde ale o nečekané posuny. U War Child jsem tak trochu doufal v jeho renesanci, konal se propad. Zde jsem nečekal nic, a album se objevilo jako zahrabaný poklad, který pěkně kousek po kousku rozkrývám a nestačím se divit.

Nesnáším stupidně schematické recenze po jednotlivých skladbách, ovšem jednou za sto případů po tomto formátu programově sáhnu, abych jej z legrace vyzkoušel. Tato mechanická a strojově neinvenční pruda si častější zopakování nezaslouží. Recenze je literární útvar, a pokud se razí furt stejně podle jedné pitevní formičky, stane se z něj produkt řemesla neumětelů. Což může poměrně často korespondovat s hudbou, že áno. Ne však v tomto případě.

Quizz Kid - Na obalech některých CD je chybně uváděná jako "Quiz Kid", včetně Wilsoního. Profesionální kazič originálů navíc měl potřebu intro vyčlenit samostatně, takže v jeho podání se jmenuje "Prelude / Quiz Kid". To jsou ale kydy... Počáteční citace motivu titulní skladby navodí atmosféru, už v něm je náznak větší akustické vzdušnosti. První skladba je ještě celkem tvrdá, trochu klame tělem, dominuje rytmika (ta basa!), ale akustická kytara je dost vepředu, bohatě aranžované další nástroje, byť se jen na chvilku objevující, opravdu kouzlí. Vskutku bohatý rozjezd plný změn a mnoha motivů, které se až v refrénu potkávají v jednotném zástupu.

Crazed Institution - Lehoučká a filigránskými vyhrávkami propletená skladba s roztomilou melodií, až lidovou. Zde se ukazuje Anderson jako mistr trylků flétny, které se jen míhají hustým předivem ostatních nástrojů. Pozitivně laděná píseň, krásně vystavěná, svižně a lehce ubíhající do naléhavého závěru.

Salamander - Akustická kytara je pro Iana stejně příznačná jako flétna. V této skladbě jí přímo hýří, tak jako na celém albu. Zasněný zpěv vnořený v melodii se houpá a ovíjí v harmonii. Pak se přidá flétna, intenzita hudebního zážitku vrchlí, a konec.

Taxi Grab - Rytmická paráda, jako od pouličních muzikantů. Foukací harmonika je bašta (dlouho tady nebyla), výkřiky, pevné kontury a hrany této skladby dávají připomenout rockové jádro kapely. Tato skladba klidně mohla být na Benefit.

From A Dead Beat To An Old Greaser - Z podobného soudku jako Salamander, ale ještě více vroucí. Smyčce na pozadí, utlumený zpěv, extrémně působivý text, saxofon. Hluboké a dojímavé sdělení. Hudba z duše, ohromující niternost.

Bad-Eyed And Loveless - Minstrelův morytát z kategorie rozervaných balad. Kytara a zpěv, jako mnohde na albu, a jaká síla!

Big Dipper - Silná melodie, od začátku jedou všechny Tullovské znaky naplno, naléhavá až hutná hned zkraje. Vtipně aranžovaná, je tady zase mozaika mnoha motivů co poletují prostorem, vše zasazeno do pevné struktury. JETHRO TULL nelze nemilovat, když dělají tohle. Nevíš, co bude příští vteřinu, přitom se na to těšíš jako na další kousek bonboniéry.

Too Old To Rock N' Roll: Too Young To Die - notoricky známá píseň, co se samozřejmostí sobě vlastní z mysteriózní úvodní pasáže vystaví grandiózní obelisk a pak to překlopí do závěrečného tanečního bigbítu, a zpět, jakoby se nechumelilo. Střídání kontrastních nálad nepřestane bavit ani po padesáté, ani po stopadesáté. Na pozadí smyčce s trumpetkami proklatě dobře přizvukují.

Pied Piper - Opět kouzelná melodie v neodolatelném přednesu, kde se s divadelní marnotratností předvádějí v rychlém sledu role mnoha motivů. Rej skřítků, co každý nese jednu, dvě notičky. Hlas se pohupuje, domlouvá, rozmlouvá, chce se tančit, středověk, šašci, pištec tu cházku někam vede...

The Chequered Flag (Dead Or Alive) - Roztáhlejší pomalá píseň, která dá odpočinout, a nechat se jen tak relaxačně hladit smyčci, zpěvem, plující soundtrackovou melodií, jako z černobílého velkofilmu šedesátých let. Konejšivý závěr alba. Smířlivý a dávající naději.

CD má ještě dva bonusy, konkrétně potemněle chansonovou A Small Cigar s krásným pianem ve finále, a Strip Cartoon, která je rozvernou písničkou plnou popěvků a štiplavé kytary, v tom nejlepším slova smyslu.

Dříve bych Rokenrolu dal přinejlepším průměrnou známku. Teď se ho nedokážu nabažit. Čtyři poslechy v řadě nestačily, s touhle deskou mám domluvených ještě hodně setkání a zážitků.

Je to prostě bomba!